ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.97.2021.1
sp. zn. 7 Tz 97/2021-459
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání dne 14. 12. 2021 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného I. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 2 T 108/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 2 T 108/2020,
byl porušen zákon
v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného I. K.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Teplicích zrušuje
- ohledně obviněného I. K. ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené I. Š. a poškozenému Mechanika Teplice, družstvo,
- s přiměřeným užitím ustanovení §261 tr. ř. též ohledně obviněného A. S., nar. XY, v celém rozsahu.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný A. S. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 2 T 108/2020, byl obviněný I. K. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 1, 3 a 4 výroku o vině), který spáchal dílem sám a dílem (ve vztahu k bodu 4) ve spolupachatelství s obviněným A. S., a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 2 a 5 výroku o vině). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo současně rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Spoluobviněnému A. S. byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 6 T 47/2020, jímž byl tomuto obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
2. Rozsudek nabyl ve vztahu k oběma obviněným právní moci dnem vyhlášení, tj. 4. 11. 2020, neboť státní zástupce i oba obvinění se v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání a obvinění učinili prohlášení, že si nepřejí, aby odvolání v jejich prospěch podaly jiné oprávněné osoby.
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 29. 10. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného I. K. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích. Napadla výrok o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v důsledku toho také výrok o trestu. Namítla, že i když se obviněný dopustil krádeže v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro to, aby skutek mohl být posouzen podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť tu nebyla žádná věcná souvislost činu obviněného s faktickou situací, která byla důvodem vyhlášení nouzového stavu. Svou argumentaci podpořila odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného I. K., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
4. Ve veřejném zasedání konaném o stížnosti pro porušení zákona se intervenující státní zástupce i obhájkyně obviněného plně ztotožnili s podanou stížností pro porušení zákona včetně závěrečného návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení ve vztahu k obviněnému I. K. a shledal, že zákon byl porušen.
6. Zločinu krádeže se podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku obviněný dopustil podle výroku o vině v podstatě tím, že (ve stručnosti) ode dne 29. 3. 2020 do 1. 4. 2020 v Teplicích odcizil ze zaparkovaného vozidla registrační značku, čímž způsobil poškozené H. S. škodu ve výši 450 Kč (bod 1), dále ode dne 9. 4. 2020 do 10. 4. 2020 vnikl po rozbití skleněné výplně do osobního motorového vozidla, odkud odcizil iPod černé barvy, čímž poškozené I. Š. způsobil škodu poškozením vozidla ve výši 2 500 Kč a škodu odcizením věci ve výši 200 Kč (bod 3), dále ode dne 31. 3. 2020 do 1. 4. 2020 spolu s A. S. po vykopnutí spodní části dřevěných dveří odnesli z prodejny hraček pokladnu s hotovostí ve výši 46 Kč, čímž způsobili poškozenému Mechanika Teplice, družstvo, škodu poškozením věci ve výši 600 Kč (bod 4), a tohoto jednání se obviněný I. K. dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 7. 2019, sp. zn. 4 T 70/2019, za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře osm měsíců, který vykonal dne 26. 3. 2020 (bod 4), a navíc v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem koronaviru.
7. Trestný čin krádeže se posoudí podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchá-li pachatel takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
8. Vyhotovení napadeného rozsudku má formu zjednodušeného rozsudku a neobsahuje (s výjimkou výroku o náhradě škody) odůvodnění (§129 odst. 2 tr. ř.), takže nelze poznat důvody, které vedly Okresní soud v Teplicích k tomu, že posoudil skutek podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Patrně tomu tak ale bylo proto, že čin byl spáchán v době nouzového stavu.
9. Aplikace ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je alternativně podmíněna dvěma skupinami případů. První skupinu představují případy, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu (§7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nebo válečný stav (čl. 43 odst. 1 Ústavy). Přitom postačí, že čin byl spáchán v době, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav. Výčet stavů je v citovaném ustanovení taxativní, takže jiný stav – a tudíž ani nouzový stav – není důvodem aplikace citovaného ustanovení. Druhou skupinu představují případy, kdy tu je živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ lze považovat nikoli nouzový stav, nýbrž fakt výskytu koronaviru označovaného jako SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie. Avšak pouhá časová shoda doby spáchání činu s dobou zmíněné „události“ není dostatečnou podmínkou pro to, aby čin mohl být posouzen podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K tomu je třeba, aby čin také nějak věcně souvisel s uvažovanou „událostí“, tj. s výskytem koronaviru a epidemií nemoci COVID-19 nebo s opatřeními přijatými k potlačení či omezení epidemie. Tato souvislost se demonstruje např. tím, že pachatel byl k činu motivován zvláštními okolnostmi vyplývajícími z epidemie nebo z opatření přijatých k jejímu potlačení či omezení, že takových okolností nebo opatření využil k spáchání činu, že mu takové okolnosti nebo opatření umožnily nebo usnadnily spáchání činu, že čin byl namířen proti věcem, které s ohledem na svůj význam při realizaci opatření směřujících k potlačení či omezení epidemie zasluhují zvýšenou ochranu, apod.
10. Vztáhne-li se tento výklad ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněný spáchal čin v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině však není patrna žádná věcná souvislost činu obviněného s uvedenou „událostí“. Ze strany obviněného se podle skutkové části výroku o vině jednalo o běžnou krádež věcí vloupáním do auta, objektu prodejny apod., patrně aniž by při spáchání činu hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Z napadeného rozsudku (tj. ani z jeho odůvodnění) nebylo možné zjistit ani nějaké další okolnosti, které by soud z tohoto pohledu považoval za významné, ani právní úvahy, které ho k použité kvalifikaci činu vedly. Nutno dodat, že k fakultativnímu postupu vyhotovení rozsudku bez odůvodnění přitom soud přistoupil i přesto, že musel řešit poměrně složitou a nejednoznačnou právní otázku aplikace §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, která byla v té době v praxi soudů řešena rozdílně.
11. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit skutek podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Výrok o vině obviněného zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je – s ohledem na okruh v této fázi řízení identifikovatelných zjištění soudu – v rozporu se zákonem. Obviněný byl odsouzen pro spáchání trestného činu, aniž by (dosud) bylo shledáno naplnění všech jeho znaků.
12. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného I. K., zrušil napadený rozsudek ohledně jeho osoby ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 1, 3, 4 výroku). Tím pádem nemohl obstát ani výrok o trestu ani výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozeným, jejichž škoda vznikla v příčinné souvislosti s trestným činem krádeže. Zbylou část rozsudku Okresního soudu v Teplicích, tj. výrok o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 2 a 5 výroku) a výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozené obchodní společnosti MOL, Česká republika, s. r. o., nebylo nutné rušit, proto zůstala nedotčena.
13. Ve vztahu ke spoluobviněnému A. S. musel Nejvyšší soud postupovat v intencích ustanovení §269 odst. 2 věta pátá tr. ř., v němž je zakotveno tzv. beneficium cohaesionis v řízení o stížnosti pro porušení zákona, a to odkazem na přiměřené užití ustanovení §261 tr. ř. Toto ustanovení přikazuje odvolacímu soudu, aby v případě, že důvod, z něhož rozhodl ve prospěch některého z obviněných, prospívá také dalšímu spoluobviněnému (nebo zúčastněné osobě), rozhodl také v jeho prospěch. Inkorporace tohoto zákonného ustanovení do §269 odst. 2 tr. ř. znamená, že Nejvyšší soud – byť primárně nepřezkoumával rozhodnutí ve vztahu ke spoluobviněnému A. S. – nemohl přehlédnout, že i ve vztahu k tomuto obviněnému rozhodl Okresní soud v Teplicích způsobem, který je podrobně rozebrán výše, a který Nejvyšší soud označil za nezákonný. Je proto nutné konstatovat stejnou vadu napadeného rozsudku i ve vztahu k tomuto obviněnému. Z tohoto důvodu byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích s odkazem na přiměřené užití ustanovení §261 tr. ř. zrušen (tentokrát v celém rozsahu) i ohledně obviněného A. S.
14. Dále byla zrušena také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V rozsahu, ve kterém byl napadený rozsudek zrušen, poté Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích věc znovu projednat a rozhodnout, a to v intencích tohoto rozhodnutí s právními názory výše podrobně rozvedenými.
15. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v odůvodnění výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému Mechanika Teplice, družstvo, částka přiznaná v tomto výroku (tj. 2 427 Kč) nekoresponduje s výší způsobené škody, jak je popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině předmětného rozsudku (bod 4). Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Teplicích měl povinnost odůvodnit výrok o náhradě škody (viz znění §129 odst. 2 poslední věta tr. ř.), považuje Nejvyšší soud za nezbytné upozornit na to, že pokud se ve výroku přiznaná částka liší (v neprospěch obviněných) od výše škody, která vyplývá z popisu tzv. skutkové věty, musí být z odůvodnění rozsudku zřejmé, jak soud k této přiznané částce soud dospěl (pouhé tvrzení, že soud přiznal nárok na náhradu škody podle částky uplatněné poškozeným, nesplňuje požadavek zákona na řádné odůvodnění – srov. §125 tr. ř.).
16. Nejvyšší soud nerozhodoval podle §275 odst. 3 tr. ř. o vazbě obviněného I. K., který v současné době nevykonává trest odnětí svobody uložený v této věci, nýbrž trest uložený ve věci Okresního soudu v Lounech sp. zn. 4 T 54/2019 (viz č. l. 410).
17. Naproti tomu bylo nutno rozhodnout podle §275 odst. 3 tr. ř. ohledně obviněného A. S., který vykonává souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků uložený v této věci. Důvody vazby však u tohoto obviněného Nejvyšší soud neshledal. Přihlédl také k tomu, že zrušením souhrnného trestu znovu nabude platnosti (tzv. „obživne“) původně uložený trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců uložený rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 6 T 47/2020, z něhož obviněný dosud vykonal (a byla započtena) pouze část v trvání necelých 12 měsíců, takže výkon zbytku tohoto původně uloženého trestu bude moci být ihned nařízen. Kromě toho – jak vyplývá z aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného a z telefonického sdělení Věznice Nové Sedlo – může obviněný být převeden rovněž do výkonu pravomocně uloženého a již nařízeného trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců ve věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 6 T 81/2021.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu