ECLI:CZ:NS:2021:8.TCU.186.2021.1
sp. zn. 8 Tcu 186/2021-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky G. H., nar. XY v XY, rozsudkem Soudu pro nezletilé v Bologni, Italská republika, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 158/2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu pro nezletilé v Bologni, Italská republika, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 158/2016 (též 357/16 SENT., 1979/11 R. N. R.), který nabyl právní moci dne 20. 5. 2017, byla G. H. uznána vinnou trestnými činy krádeže, obchodování s odcizenými věcmi a padělání bezhotovostních platebních prostředků italského trestního zákona, za což byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců a k peněžitému trestu ve výši 600 EUR.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená G. H. společně s E. S., nar. XY, dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že ve XY dne 27. 8. 2011
A) ve vzájemné shodě a v doprovodu dospělého E. S., za účelem dosažení zisku s dovedností spočívající ve využití dočasné nepozornosti poškozené D. B. G., která měla v úmyslu si prohlédnout zboží vystavené v regálech supermarketu Familia, jí odcizili kabelku, kterou měla uloženou v nákupním košíku (úkon provedla G. H., zatímco nezletilý AAAAA (pseudonym) a zletilý E. S. na ni čekali ve vozidle), v níž měla částku 125 EUR, mobilní telefon zn. Nokia, doklady, klíče a sluneční brýle, a tím odcizili výše uvedené věci jejich držitelce,
B) G. H. nabyla nebo jinak přijala za účelem dosažení neoprávněného obohacení tři kreditní karty (Mastercard č. XY, Visa č. XY a Visa č. XY) a kartičku do bankomatu od Banca Popolare dell՚Emilia č. XY, které pocházely z krádeže vůči poškozené K. R. spáchané dne 27. 8. 2011, ačkoliv si byla vědoma jejich nezákonného původu,
C) neoprávněně používala platební karty vystavené na jméno výše uvedené osoby a pokoušela se o výběry z bankomatu v obchodním středisku „XY“.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Součástí odůvodnění návrhu je i odkaz na skutečnost, že rozhodnutím Prokuratury při Soudu pro nezletilé v Bologni ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 70/2017, bylo rozhodnuto o výkonu souběžně uložených trestů odnětí svobody ve výši 2 let a 6 měsíců a peněžitého trestu ve výši 800 EUR s tím, že po zápočtu vazby zbývá odsouzené vykonat trest odnětí svobody v trvání 2 let, 5 měsíců a 28 dnů. Současně bylo rozhodnuto o pozastavení výkonu trestu odnětí svobody. Toto rozhodnutí se týkalo jednak trestu uloženého již dříve označeným rozsudkem Soudu pro nezletilé v Bologni, jednak trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu ve Veroně ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 1160/2014, jímž byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a peněžitému trestu 200 EUR. Ohledně tohoto posledně uvedeného rozsudku již Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 11 Tcu 47/2018, rozhodl, že se na odsouzení občanky České republiky G. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Dne 6. 12. 2017 vydala Prokuratura při Soudu pro nezletilé v Bologni příkaz k dodání odsouzené do výkonu trestu. Rozhodnutím vykonávajícího soudu Dohledového soudu v Modeně ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 1304/2020, bylo odsouzené z pravomocně uloženého trestu odečteno 90 dnů, a to s ohledem na odpykaný trest.
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
6. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená G. H. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku, eventuálně i legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
8. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená G. H. se ve svůj prospěch, za účelem dosažení zisku dopustila jednání majícího povahu trestných činů, jejichž objektem je cizí majetek. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že tuto páchala i s další osobou, více protiprávními útoky a přehlédnout nelze ani způsob jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen nikoliv zanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení G. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu