ECLI:CZ:NS:2021:8.TCU.55.2020.1
sp. zn. 8 Tcu 55/2020-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 1. 2021 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky jménem V. U. , nar. XY v XY, v České republice,
rozsudkem španělského Provinčního soudu 4. Sekce v Gironě ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 220/2016, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2016, a
rozsudkem francouzského Soudu vyšší instance v Avignonu ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 17215000068, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2017,
hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo Nejvyššímu soudu ve věci obviněné V. U., nar. XY v XY, v České republice, občanky České republiky (dále „obviněná“), pod č. j. MSP-640/2015-MOT-T/13, návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 269/1994 Sb.“) jednak ohledně rozsudku Trestního soudu č. 220/2016 v Gironě ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. SUM-0000000001/2015, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu pokusu o vraždu a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců,
a jednak o rozsudku Soudu vyšší instance v Avignonu ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 17215000068, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2017, jímž byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu loupeže, krádeže a poškození cizí věci a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců,
podle něhož má Nejvyšší soud rozhodnout, že se na tato odsouzení obviněné hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
2. Nejvyšší soud na základě tohoto návrhu a originálů i úředních překladů připojených soudních rozhodnutí posuzoval, zda jsou pro uznání uvedených cizozemských odsouzení splněny podmínky vymezené v ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., podle něhož Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
3. Lze konstatovat, že uvedené ustanovení na předmětné rozsudky formálně dopadá, protože oba rozsudky byly vydány státy, které jsou členy Evropské unie, neboť v prvním z nich se jedná o rozsudek Španělského království a ve druhém o rozsudek Francouzské republiky.
a) k rozsudku španělského Provinčního soudu 4. Sekce v Gironě ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 220/2016
4. Rozsudkem španělského Provinčního soudu 4. Sekce v Gironě ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 220/2016, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2016, byla obviněná V. U. uznána vinnou pokusem trestného činu vraždy, podle článků 138 a 16 španělského trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
5. Podle skutkových zjištění španělského soudu se obviněná dopustila společně s obviněným jménem J. G. G. této trestné činnosti skutkem spočívajícím v zásadě v tom, že
dne 30. 8. 2014 kolem 07.00 hodin, v místě společného bydliště v ulici XY č. XY ve městě XY vznikla diskuse mezi obviněnou V. U., české národnosti, s IČ cizince XY , dospělou, se záznamem v trestním rejstříku s možností zrušení, a její matkou T. U., protože obviněná chtěla vodku. Diskuse se změnila v agresi, kdy obviněná dala matce tři facky. Doma byl přítomen také obviněný J. G. G., s OP XY , se záznamem v rejstříku trestů, který se nezapočítává v případě recidivy, partner obviněné v době událostí, který se záměrem ukončit život poškozené T. U. udeřil ji opakovaně botami, které měl v té době na sobě, do hlavy a obličeje a způsobil jí zranění, s nimiž byla poškozená vystavena riziku smrti a která měla za následek zlomeninu levé očnice s rozsahem 15mm s přechodem od orbitálního tuku směrem dolů do levé lícní dutiny, zlomeninu horní čelisti a zlomeninu nosních kostí, subarachnoidální krvácení, hematom na vnitřní straně levé paže a hematom na levé straně stehna, což si vyžádalo čtyřicet dní léčby, ze kterých byla deset dní hospitalizovaná, dvacet dní v domácí léčbě s nemožností vykonávat běžné úkony, a deset dní v domácí léčbě s možností vykonávat běžné úkony, a také chirurgické ošetření s následkem infraorbikulární parestézie a mírné deformace levého oka mírného charakteru. Zatímco obviněný J. G. G. bil poškozenou T. U., její dcera obviněná V. U. byla přítomna během celého útoku a se stejnou agresí jako obviněný J. G. G., přičemž neudělala nic, aby útoku zabránila, ačkoli to udělat mohla. V době události byli oba obvinění pod vlivem předchozí notné konzumace alkoholu a narkotik, které ovlivnily jejich chování a úmysl.
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v ní jsou splněny zákonné podmínky pro postup podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. navrhovaný Ministerstvem spravedlnosti České republiky.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu španělského soudu vyplývá, že obviněná je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu pokusu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Španělský soud se v dostatečné míře zabýval všemi rozhodnými skutkovými i právními souvislostmi, a to jak z hlediska naplnění objektivní, tak i subjektivní stránky trestného činu kladeného obviněné za vinu. Především se zabýval její účastí na spáchaném činu a pro závěr o tom, že jde o pokus vraždy, který obviněná iniciovala třemi fackami, vycházel z toho, že doznala, že sdílela záměr ukončit život své matky. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb.
8. Kromě toho jsou v posuzované věci španělského soudu dány i podmínky materiální povahy, neboť obviněná se dopustila jednání ve spolupachatelství, vůči své matce, a tímto jednáním jí způsobila společně s obviněným J. G. G. vážná zranění s trvalými následky, přičemž podle zjištění soudu se na činu podílela „se stejnou agresí“ jako spoluobviněný J. G. G. Závažnost jednání obviněné i její pohnutka a záměr matku zabít, vyjadřuje, že společenská škodlivost (ve smyslu podle §12 odst. 2 tr. zákoníku) byla shledána v míře odůvodňující použití norem trestního práva. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že obviněné byl vyměřen v zásadě nízký trest odnětí svobody, když v České republice by za obdobný čin byla ohrožena trestní sazbou od deseti do osmnácti let. Ze všech důvodů lze dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obviněné, k němuž došlo na základě uvedeného rozsudku španělského soudu, hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k rozsudku španělského Provinčního soudu 4. Sekce v Gironě ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 220/2016, vyhověl.
b) k rozsudku francouzského Soudu vyšší instance v Avignonu ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 17215000068
9. Rozsudkem francouzského Soudu vyšší instance v Avignonu ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 17215000068, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2017, byla obviněná V. U. uznána vinnou trestnými činy loupeže ve spolčení (spáchanými od 15. 7. 2017 do 1. 8. 2017 v XY), neoprávněným získáním poznávací značky – čísla přiděleného jinému motorovému vozidlu (spáchaným 1. 8. 2017 v XY), krádeže podvodem, vloupáním nebo násilným vniknutím do obytné místnosti nebo skladovacího prostoru za další přitěžující okolnosti (spáchanými od 15. 7. 2017 do 1. 8. 2017 v XY), loupeže ve spolčení (spáchaným 2. 8. 2017 v XY) a přechovávání odcizeného majetku (spáchanými od 15. 7. 2017 do 2. 8. 2017 v XY), a byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a trestu zabavení majetku.
10. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se posuzované trestné činnosti dopustila v podstatě tím, že jednoznačně na území státu a od doby, na kterou se nevztahuje promlčení pro veřejnou žalobu,
a) mezi 15. 7. 2017 až 1. 8. 2017 v XY , podvodným způsobem odcizila poznávací značky motorových vozidel patřící panu M. B. E. a panu M. E., přičemž tyto činy byly spáchány ve spolčení více osob v postavení pachatele nebo komplice, tj. činy definované podle článku 311-4 1° a článku 311-1 francouzského trestního zákoníku a stíhané podle článků 311-4 odst. 1, 311-14 1°, 2°, 3°, 4 °, 6° cit. trestního zákoníku,
b) 1. 8. 2017 v XY dala do provozu nebo nechala dát do provozu pozemní motorové vozidlo s poznávací značkou mající registrační číslo přidělené jinému vozidlu za okolností, které vedly nebo mohly vést k trestnímu stíhání třetích osob, v tomto případě pana M. E., tj. činy definované podle článku L.317-4 1 §I Pravidel silničního provozu a stíhané podle článků L.317-4-1 a L.224-12 Pravidel silničního provozu,
c) mezi 15. 7. 2017 až 1. 8. 2017 v XY , podvodným způsobem odcizila různý movitý majetek, tj. krabici obsahující jmenovitě sbírku známek, a to ke škodě paní J. S., přičemž tyto činy byly spáchány podvodným způsobem, vloupáním nebo násilným vniknutím do obytné místnosti nebo skladovacího prostoru, a to ve spolčení více osob v postavení pachatele nebo komplice, tj. činy definované podle článků 311-5, 311-4, 311-1, 132-73 a 132-74 francouzského trestního zákoníku a stíhané podle článků 311-5 odst. 5, 311-14 cit. trestního zákoníku,
d) 2. 8. 2017 v XY , podvodným způsobem odcizila láhev vodky a zkrášlující a hygienické produkty, a to ke škodě obchodního domu A. A. S., přičemž tyto činy byly spáchány ve spolčení více osob v postavení pachatele nebo komplice, tj. činy definované podle článků 311-4 1° a 311-1 francouzského trestního zákoníku a stíhané podle článků 311-4 odst. 1, 311-14 1°, 2°, 3°, 4 °, 6° cit. trestního zákoníku,
e) mezi 15. 7. 2017 až 2. 8. 2017 v XY , přechovávala, tj. ukrývala, zadržovala nebo předávala motorové vozidlo značky Peugeot 2016, přičemž tento majetek pocházel z krádeže, která způsobila škodu panu A. M. M., tj. činy definované podle článků 321-1, odst. 1, 2, a 311-1 francouzského tr. zákoníku a stíhané dle článků 321-1, odst. 3, 321-3, 321-9, 321-10, 311-14 1°, 2°, 3°, 4°, 6° cit. trestního zákoníku .
11. Nejvyšší soud, který věc na podkladě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky přezkoumal, shledal, že i v případě tohoto rozsudku jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., když je zřejmé splnění formálních hledisek spočívajících v tom, že obviněná je občankou České republiky, byla odsouzena soudem členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky.
12. V bodě a) by sice samo o sobě nešlo o trestný čin, protože odcizení státní poznávací značky z motorového vozidla by nebylo krádeží podle §205 tr. zákoníku, avšak tento dílčí útok je součástí dílčího útoku popsaného pod bodem b), a tedy jde z pohledu českého právního řádu o jeden skutek skládající se z přípravného jednání (§20 tr. zákoníku) v návaznosti na bod b), kterým byl záměr pachatelů na odcizené vozidlo umístit jinou státní poznávací značku dokonán. Oboustranná trestnost je tedy i v bodě a) a b) zachována, protože obviněná nejprve odcizila spolu s dalšími spoluobviněnými registrační značky motorových vozidel patřících poškozeným, čímž vytvořila podmínky pro spáchání dalšího trestného jednání spočívajícího v připevnění těchto odcizených značek na jiná motorová vozidla. Podle českého právního řádu by takové jednání spočívající v připevnění odcizené registrační značky na jiné vozidlo tak, aby s ním mohlo být dále nakládáno při zastření spáchané trestné činnosti, mohlo být posouzeno jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku. V takovém případě není rozhodné, že samotné odcizení registrační značky v České republice není zahrnuto pod samostatnou skutkovou podstatu, ale je subsumováno pod jiné ustanovení trestního zákoníku.
13. V ostatních útocích, pro něž byla obviněná uznána vinnou, by se i podle českého právního řádu jednalo o trestné činy spáchané ve spolupachatelství (§23 tr. zákoníku), a to v bodě c) o přečin krádeže podle §205 tr. zákoníku v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku, v bodě d) o přečin krádeže podle §205 tr. zákoníku, v bodě e) by se jednalo o legalizaci výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku, případně do 31. 1. 2019 o podílnictví podle §214 tr. zákoníku. Francouzský soud v Avignon se v dostatečné míře zabýval všemi rozhodnými skutkovými i právními souvislostmi, a to jak z hlediska naplnění objektivní, tak subjektivní stránky trestných činů kladených obviněné za vinu, čímž byly dodrženy formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb.
14. Popsané trestné jednání obviněné splňuje i materiální podmínku, neboť obviněná se popsanými jednáními pro svůj majetkový prospěch, případně majetkový prospěch jiného, dopustila jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku (č. l. 43, 44 spisu sp. zn. 8 Tcu 55/2020 Nejvyššího soudu). Společenská škodlivost její trestné činnosti ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku je zvyšována zejména tím, že se tohoto jednání dopustila ve více případech, jednak způsobem jeho provedení, a navíc ve spolčení, tzn. v české terminologii jako spolupachatelka podle §23 tr. zákoníku, a jako takové vykazovalo vyšší míru plánovitosti a organizovanosti. S ohledem na výši uloženého trestu odnětí svobody, kdy v České republice by obviněná byla ohrožena trestní sazbou až do čtyř, resp. pěti let odnětí svobody, ale i další zjištěné skutečnosti, Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky též ohledně tohoto odsouzení vyhověl.
15. Ze všech zvažovaných důvodů a podmínek Nejvyšší soud shledal, že se zřetelem na závažnost činů i druh trestu, který za uvedené činy byl obviněné vyměřen, jsou splněny všechny podmínky (formální i materiální) pro to, aby se na toto odsouzení obviněné rozsudkem Soudu vyšší instance v Avignonu ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 17215000068, hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Nejvyšší soud proto návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 1. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu