ECLI:CZ:NS:2021:8.TD.22.2021.1
sp. zn. 8 Td 22/2021-3359
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 v řízení o návrhu na odnětí a přikázání věci obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 15/2021, v trestní věci Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 137/2018, o námitce podjatosti soudce vznesené Z. H. takto:
Soudce JUDr. Radek Doležel není z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v řízení o návrhu na odnětí a přikázání věci vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 15/2021, v trestní věci Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 137/2018.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podal dne 15. 11. 2018 u Okresního soudu v České Lípě obžalobu na obviněné M. H., L. B., X. V. L. a Z. H., a to pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H., L. B. a X. V. L. jednáním popsaným pod body 1/ až 3/ obžaloby, a pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. jednáním popsaným pod bodem 4 obžaloby. Tato věc byla u Okresního soudu v České Lípě vedena pod sp. zn. 32 T 137/2018. Usnesením tohoto soudu ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 32 T 137/2018, bylo rozhodnuto, že se podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a projednání vylučuje skutek popsaný pod bodem 4/ obžaloby, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. Tato vyloučená věc je nyní vedena u Okresního soudu v České Lípě pod. sp. zn. 32 T 5/2019.
2. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 32 T 137/2018, byli obvinění M. H., L. B. a X. V. L. uznáni vinnými přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněnému M. H. byl podle §299 odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rozhodnuto bylo rovněž o trestech obviněných L. B. a X. V. L. Tento rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť proti němu byla podána odvolání, a to státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v České Lípě v neprospěch obviněného M. H., obviněnými M. H. a L. B. a rovněž Z. H., jakožto osobou oprávněnou podat odvolání ve prospěch obviněného M. H. (jde o otce obviněného M. H.). Odvolací řízení je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019. Naproti tomu v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 5/2019 proti obviněným M. H. a Z. H. dosud nebylo meritorně rozhodnuto.
3. Je potřeba zmínit, že obvinění M. i Z. H. vystupují v obou trestních řízeních vedených u Okresního soudu v České Lípě (tj. sp. zn. 32 T 137/2018 a sp. zn. 32 T 5/2019) velice aktivně, což zahrnuje mimo jiné i opakované podávání návrhů na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., která projednával buď Vrchní soud v Praze, anebo Nejvyšší soud. Pokud jde o řízení u zdejšího soudu, je nejprve k připomenutí řízení vedené pod sp. zn. 7 Td 9/2021, vztahující se k věci Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 5/2019 (tj. skutku pod bodem 4 obžaloby podané dne 15. 11. 2018, následně vyloučeného k samostatnému projednání). V dané věci již bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, a to usnesením ze dne 27. 1. 2019. V téže trestní věci bylo dne 9. 2. 2021 zahájeno další řízení podle §25 tr. ř., a to pod sp. zn. 7 Td 12/2021. Zde doposud rozhodnuto nebylo. Následně obvinění učinili tři různorodé návrhy na odnětí a přikázání věci také ve vztahu k trestní věci Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 137/2018 (tj. skutků pod bodem 1 až 3 podané obžaloby). Tato podání byla Nejvyššímu soudu doručena dne 19. 2. 2021 a zaevidována pod sp. zn. 7 Td 14/2021, 7 Td 15/2021 a 7 Td 16/2021. Je nutno opět vyzdvihnout, že Z. H. v tomto řízení figuruje jako osoba oprávněná podat odvolání ve prospěch obviněného M. H.
4. Pro toto řízení o návrhu na vyloučení soudce (sp. zn. 8 Td 22/2021) je podstatné podání ze dne 10. 1. 2021, jímž obviněný M. H. navrhl podle §25 tr. ř. odnětí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019, tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 7 Td 15/2021.
5. Rozhodnutí o odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. náleží u Nejvyššího soudu do agendy „Td“. Podle aktuálního znění rozvrhu práce pro rok 2021 (str. 14 a 15) rozhoduje v těchto konkrétních věcech v agendě Td senát č. 7 (a to s výjimkou těch věcí, které rozhodují senáty č. 8 a 11, což ale není v posuzovaném případě aplikovatelné). Dále je zde výslovně uvedeno, že věci v agendě Td se přidělují jen JUDr. Radku Doleželovi s tím, že v daném případě bude rozhodovat senát složený z JUDr. Josefa Mazáka jako předsedy senátu a JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., jako soudců. Z toho je zřejmé, že všechny výše zmiňované věci, tj. sp. zn. 7 Td 12, 14, 15, a 16/2021, byly na základě rozvrhu práce přiděleny k vyřízení členovi senátu č. 7, soudci JUDr. Radku Doleželovi, jenž rozhodoval také ve věci sp. zn. 7 Td 9/2021.
6. Dne 16. 3. 2021 bylo Nejvyššímu soudu doručeno stručné podání obviněného Z. H. ze dne 2. 3. 2021, jímž ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. vyslovil námitku podjatosti JUDr. Radka Doležela, člena senátu 7 Td Nejvyššího soudu. Podjatost spatřoval v poměru k projednávané věci. Dále pouze uvedl, že námitku podjatosti odůvodní ve lhůtě sedmi dnů. To ovšem do konání neveřejného zasedání a rozhodnutí Nejvyššího soudu neučinil.
7. JUDr. Radek Doležel ve vyjádření k podání obviněného Z. H. uvedl, že si není vědom žádného jeho poměru k věci ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. S věcí se dříve nesetkal, nemá žádný (pozitivní či negativní) vztah k obviněným (nezná je) ani k ničemu, co s jejich ať již žalovanou trestnou činností nebo následně vedeným procesním postupem nebo osobami v něm činným souvisí. Jediný jeho kontakt spočívá ve vzniku jeho postavení člena senátu, resp. soudce zpravodaje stran jejich návrhů na odnětí a přikázání věci, která učinili k Nejvyššímu soudu, což nastalo na základě pravidel Rozvrhu práce Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že obviněný Z. H. nepředložil bližší argumentaci, která by měla jeho vyloučení dokládat, konkrétněji se JUDr. Radek Doležel vyjádřit nemohl.
8. O uvedeném návrhu na vyloučení a námitce podjatosti rozhodoval senát č. 8 Nejvyššího soudu, neboť podle §31 odst. 1 věty třetí tr. ř. o vyloučení soudce Nejvyššího soudu z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne jiný senát téhož soudu. Tímto senátem je podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu ve znění od 1. 1. 2021, obecných zásad přidělování věcí (bod II.) senát č. 8. Senát č. 8 (dále jen „Nejvyšší soud“) je totiž ten, který je uveden v tomto rozvrhu práce jako následující za senátem č. 7, kterého se týká rozhodnutí o vyloučení.
9. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Účelem tohoto ustanovení, pokud jde o soudce a přísedící, je zajistit, aby se na rozhodování nepodíleli ti soudci a přísedící, kteří mají k projednávané věci nebo k vymezenému okruhu osob takový vztah, jenž může objektivně vzbudit pochybnost o jejich způsobilosti rozhodovat nestranně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 1996, sp. zn. 2 Tzn 173/96, uveřejněný pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.).
10. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení není založeno pouze na pochybnostech o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i na hmotněprávním rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či k věci, tak i z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. např. usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 40/06). K závěru o podjatosti musí existovat rozumně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný; osobní přesvědčení účastníka řízení samo o sobě nepostačí. Na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně „jevit“. Za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranné rozhodovat. Poměr k projednávané věci se může projevit různým způsobem, a to i mimo trestní řízení (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 371–390).
11. Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh a obsah zde relevantního procesního spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 T 137/2018 a shledal, že návrh na vyloučení JUDr. Radka Doležela z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci sp. zn. 7 Td 15/2021 obviněného M. H. není důvodný. Nejprve a pro úplnost je vhodné předeslat, že JUDr. Radek Doležel se ani v jednom z výše uvedených trestních řízení, v žádné jejich fázi nepodílel na žádném rozhodování, případně jiných procesních úkonech, a to v ani pozici soudce či státního zástupce ani jakéhokoliv jiného orgánu činného v trestním řízení. Jeho první aktivita v obou věcech vyvstala až v rámci jeho působení v senátu č. 7 Nejvyššího soudu v souvislosti s rozhodováním o odnětí a přikázání věci. Je tedy zřejmé, že nemohou být dány jiné důvody pro jeho vyloučení uvedené v §30 odst. 2, 3 a 4 tr. ř. To ostatně nebylo namítáno ani ze strany samotných obviněných, resp. obviněného Z. H. Totéž lze konstatovat o případných dalších důvodech pro vyloučení ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., tj. poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nic takového obviněný nenamítal, jakýkoliv poměr k některé ze zmíněných osob vyloučil také JUDr. Radek Doležel, přičemž žádné skutečnosti, které by svědčily o opaku, neplynou ani z předmětných spisových materiálů Okresního soudu v České Lípě.
12. Obviněný Z. H. vznesl námitku podjatosti soudce pro „poměr k projednávané věci“. Vyslovený názor ovšem nijak blíže neodůvodnil a neuvedl žádné konkrétní argumenty, jimiž by svou námitku podpořil. Soudce JUDr. Radek Doležel svůj poměr k projednávané věci neshledal, nebyla mu známa žádná skutečnost, která by mohla nějaký jeho poměr naznačovat, vyslovil pouze domněnku, že podnětem k podání návrhu na jeho vyloučení mohly být přípisy adresované obviněným ve věcech sp. zn. 7 Td 5 a 9/2021. Tyto jsou podepsány JUDr. Radkem Doleželem a vyskytuje se v nich zmínka o možnosti postupu podle §30 tr. ř., ovšem s poučením, že je nutno současně uvést důvody, které by k takovému úkonu ve vztahu ke konkrétní osobě měly vést. Z uvedeného však rozhodně nelze vyvozovat podjatost soudce podle §30 odst. 1 tr. ř.
13. Rovněž fakt, že soudcem zpravodajem ve všech řízeních podle §25 tr. ř. vedených u Nejvyššího soudu na základě návrhů učiněných obviněnými Z. a M. H. je JUDr. Radek Doležel, nezakládá důvod k jeho podjatosti. V odstavci 5. tohoto usnesení Nejvyššího soudu bylo zdůrazněno, že přidělení všech těchto věcí jmenovanému soudci bylo plně v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu platným pro rok 2021. Jakýkoliv jiný postup, který by neodpovídal zde zakotveným pravidlům, by byl v rozporu s ústavně garantovaným právem obviněných na zákonného soudce.
14. Je tedy možno shrnout, že v posuzované věci nebyly shledány žádné konkrétní a objektivní skutečnosti, které by jakkoliv svědčily pro podjatost soudce JUDr. Radka Doležela pro poměr k projednávané věci ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že tento soudce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v řízení o návrhu na odnětí a přikázání věci vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 15/2021 v trestní věci Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 137/2018.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu