ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1030.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1030/2021-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 o dovolání obviněného R. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří (v jiné trestní věci), proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 9 To 95/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 2. 2021, sp. zn. 24 T 4/2021, byl obviněný R. B. uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto též o náhradě škody.
2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 9 To 95/2021, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu při nezměněných skutkových zjištěních rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku na skutkovém základě, že
1) obviněný dne 11. 11. 2020 v 13.31 hodin v XY, vstoupil do prodejny se smíšeným zbožím Bala a z prodejního regálu vzal 4 deodoranty značky Adidas Pure Game v prodejní ceně 99,90 Kč za kus, které si ukryl do kapes své mikiny a bundy, a poté prodejnu opustil, aniž by za uvedené zboží zaplatil,
2) dne 12. 11. 2020 v 12.45 hodin v XY, vstoupil do prodejny se smíšeným zbožím Bala a z prodejního regálu vzal 2 deodoranty značky Adidas Pure Game v prodejní ceně 99,90 Kč za kus, které si ukryl do kapsy své mikiny, a poté prodejnu opustil, aniž by za uvedené zboží zaplatil,
3) dne 12. 11. 2020 v 19.48 hodin v XY, v ul. XY, vstoupil do prodejny se smíšeným zbožím Bala a z prodejního regálu vzal 2 deodoranty značky Playboy Play It Wild v prodejní ceně 99,90 Kč za kus, které si ukryl do kapsy své mikiny a poté prodejnu opustil, aniž by za uvedené zboží zaplatil,
čímž poškozenému T. N. D. způsobil škodu ve výši celkem 799,20 Kč,
a jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, jenž nabyl právní moci dne 5. 4. 2017, odsouzen za přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 14 měsíců, který vykonal dne 31. 7. 2018.
Obviněného za tento přečin odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody.
II. Z dovolání obviněného
3. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opřené o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které zaměřil výlučně proti výroku o trestu. U něj shledal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k §39 odst. 4 tr. zákoníku, protože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 3 T 111/2020 uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 19 T 108/2020. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 2 Pp 96/2019, mu byl nařízen výkon zbytku trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců a dále má vykonat další trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, což činí celkem 40 měsíců.
4. Z uvedených důvodů shledal existenci extrémního nesouladu mezi uloženými tresty a povahou a závažností skutků, za které byly ukládány. Přestože mu krajský soud uložil trest odnětí svobody toliko v trvání 18 měsíců, považoval tuto výměru za neadekvátní právě s ohledem na podmínky §39 odst. 4 tr. zákoníku a na vykonané i dosud nevykonané tresty, když neodpovídá ani povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele. Nejde proto o trest, který by vedl k přiměřenému postihu pachatele.
5. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Z vyjádření nejvyššího státního zástupce
6. K podanému dovolání v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že námitky v něm vyjádřené uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a soudy obou instancí se jimi zabývaly. V souladu se závěry odvolacího soudu považovala za správnou právní kvalifikaci posuzovaného činu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž byl obviněný ohrožen trestní sazbou od šesti měsíců do tří let. Obviněnému polehčovalo toliko jeho doznání ve smyslu §41 písm. l) tr. zákoníku, avšak naproti tomu mu výrazně přitěžovala recidiva a spáchání činu ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Pokud mu za této situace soud uložil 18 měsíců odnětí svobody a přihlédl ve smyslu §39 odst. 4 tr. zákoníku i k dosud nevykonaným trestům, jež vykonává nebo bude vykonávat, jde o trest odpovídající všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu.
7. Státní zástupkyně se zcela ztotožnila se závěry soudu druhého stupně, jelikož nezjistila vadu, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
8. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, avšak obviněný tohoto svého práva do konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem nevyužil.
IV. Přípustnost a formální podmínky dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., podal je obviněný jako osoba oprávněná podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě zákonem k tomu stanoveném v §265e odst. 1, 2 tr. ř. Protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které naplňují jím označený dovolací důvod.
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní, a to ve vztahu ke zjištěnému skutku, zda byl soudem správně zjištěn, a byl správně právně kvalifikován jako trestný čin [srov. rozhodnutí č. 36/2004/18 Sb. rozh. tr.]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
11. Z obsahu podaného dovolání plyne, že ho obviněný zaměřil výhradně proti výroku o trestu, pro který slouží zejména důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný v dovolání neuvedl (jeho prostřednictvím je tedy možné vytýkat, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, anebo byl uložen mimo trestní sazbu stanovenou na konkrétní trestný čin trestním zákonem). Odkázal-li obviněný pouze na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl odkaz na §39 odst. 4 tr. zákoníku, nevytýkal tím „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, neboť jím se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Pokud jde o výrok o trestu, lze považovat za takové pochybení jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Průlom by mohl ve vztahu k výroku o trestu nastat pouze tehdy, pokud by byly shledány při ukládání trestu zásadní procesní nedostatky zakládající porušení pravidel spravedlivého procesu, například nedostatek odůvodnění trestu v přezkoumávaných rozhodnutích či nedostatečné reflektování zásady přiměřenosti uloženého trestu zejména s přihlédnutím k ochraně soukromého života obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1624/19), a to v návaznosti na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.).
V. K námitkám proti výroku o trestu
12. Obviněný uvedené dovolací důvody obsahově relevantními výhradami nenaplnil, protože nevyhověl zásadám pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013), a to ani když zdůrazňoval nepřiměřenost a přílišnou přísnost mu uloženého trestu odnětí svobody s poukazem na dosud nevykonané tresty v jiných věcech s ohledem na pravidla uvedená v ustanovení §39 odst. 4 tr. zákoníku. Jde totiž o ustanovení, které se netýká hmotněprávních podmínek pro ukládání trestu, ale zásady vztahující se k přiměřenosti trestu z hlediska okolností, za kterých se stanoví druh a výměra trestu (k tomu srov. novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 333/2020 Sb.). Jedná se o ustanovení, které soudům ukládá, aby při stanovení druhu a výměry trestu přihlížely též k trestům, které byly ukládány pachateli za jinou trestnou činnost a dosud nebyly vykonány tak, aby vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele nebyl uložen takový trest, který by spolu s dosud nevykonanými tresty vedl k nepřiměřenému postihu pachatele. Tyto podmínky regulují z dalšího hlediska (srov. §39 odst. 2, 3, 5 a §41 a §42 tr. zákoníku) přiměřenost výměry či druhu trestu, a tedy žádný důvod dovolání nenaplňují, a proto výtku vůči nedostatečnému zohlednění trestů a jejich výše u nařízených a dosud nevykonaných trestů odnětí svobody nelze pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Nejvyšší soud proto neměl povinnost na podkladě těchto výhrad napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat.
13. Pro úplnost lze však poznamenat, že soud prvního stupně zkoumal podmínky rozhodné pro jeho ukládání, a to i se zřetelem na zásady stanovené v §39 odst. 4 tr. zákoníku, když podrobně uvedl veškeré okolnosti, které v daném kontextu bral do úvahy je však navíc třeba posoudit, zda soudy nižších stupňů dodržely při ukládání trestu všechna zákonem vymezená pravidla (přiměřeně srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.).
14. Soud druhého stupně (v zásadě ve shodě se skutečnostmi a okolnostmi, jež zvažoval již soud nalézací) zkoumal poměry obviněného, k nimž soudy konstatovaly, že byl již dvanáctkrát soudně projednáván, a to převážně pro spáchání majetkové trestné činnosti a rovněž mu byl i opakovaně ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Poslední pravomocně uložený a nařízený trest odnětí svobody obviněný vykonal dne 31. 7. 2018, přičemž se obviněný nyní posuzovaného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (viz usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 2 Pp 96/2019). Odvolací soud zohlednil i rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 10. 2020 sp. zn. 19 T 108/2020, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku jehož se dopustil dne 9. 9. 2020, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Odvolací soud zvažoval pečlivě všechna odsouzení a bral do úvahy veškeré známé skutečnosti. Zabýval se i osobou obviněného a zhodnotil, že předchozí odsouzení nevedla k jeho polepšení, neboť obviněný ani po vyhlášení uvedeného rozsudku s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody nezměnil svůj životní styl a ve dnech 11. 11. a 12. 11. 2020 se dopustil nyní posuzované trestné činnosti.
15. Ze všech rozhodných skutečností rozvedených soudy obou stupňů v přezkoumávaných rozhodnutích je zřejmé, že soudy při rozhodování o druhu a výši trestu vycházely ze všech kritérií uvedených v §39 odst. 1 až odst. 7 tr. zákoníku a přihlédly k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, k osobním, rodinným, majetkových a jiným poměrům obviněného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy, jakož i k tomu, že obviněný prohlásil svou vinu a nad svým jednáním vyslovil lítost. Krajský soud proto dopěl k závěru, že na obviněného je nutné působit trestem spojeným s přímou represí, a to nepodmíněným trestem odnětí svobody. Uložil mu poté, co ve smyslu §39 odst. 4 tr. zákoníku přihlédl k dosud nevykonaným trestům, trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, tedy mírně nad jednou třetinou zákonné trestní sazby, kterou byl obviněný ohrožen (od 6 měsíců do 3 let), (viz přiměřeně body 8. až 10. rozsudku soudu prvního stupně a zejména bod 6. rozsudku soudu odvolacího), což je trest, který nevybočuje ze zásad stanovených pro zákonem předvídatelnou výměru trestu.
16. Nejvyšší soud proto může konstatovat, že soudy v dostatečné míře uvážily všechny rozhodné skutečnosti podle §38 tr. zákoníku a trest ukládaly v souladu s pravidly vymezenými v §39 a násl. tr. zákoníku (srov. přiměřeně ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 503 až 505). Dbaly též na zásadu přiměřenosti (proporcionality) v širším slova smyslu, podle níž se řídily a v jejím duchu trest obviněnému vyměřily, čímž braly do úvahy v něm vyjádřený zákaz nadměrnosti zásahů do práv a svobod (srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12, a další). Zabývaly se všemi rozhodnými skutečnostmi, které byly povinny při ukládání trestu zvažovat z hledisek stanovených v §37 až 42 tr. zákoníku, a to jak s ohledem na osobu pachatele, tak i souvislosti, za nichž byl čin spáchán.
17. Ze všech těchto důvodů shledal, že odvolací soud při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody podle §205 odst. 2 tr. zákoníku nepochybil.
VI. Závěr Nejvyššího soudu
18. Vzhledem k tomu, že v dovolání nejsou namítány žádné vady, kterými by byl naplněn obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a rovněž nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podané mimo zákonem vymezené dovolací důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu