ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.12.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 12/2021-1202
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 dovolání obviněné M. K. , roz. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 7 To 114/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 8 T 41/2016, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 7 To 114/2020, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 8 T 41/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 8 T 41/2016, byla obviněná M. K. (dříve Š., dále též jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za což byla podle §206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků v rozsudku blíže specifikovaných. V dalším byla obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené N. s p. K.-R., částku 399 038 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená N. s p. K.-R., se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 7 To 114/2020, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku byla obviněná nově uznána vinnou přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byla podle §206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků v rozsudku blíže specifikovaných. V dalším byla obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené N. s p. K.-R., IČ XY, se sídlem XY, částku 399 038 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená N. s p. K.-R., příspěvková organizace, se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněná dopustila přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku tím, že v době od 2. 1. 2012 do 31. 7. 2015 v XY, okres XY, vedena záměrem neoprávněně se obohatit, jako pokladní účetního oddělení N. s p. v K.-R., příspěvková organizace, v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z uzavřené dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování ze dne 10. 11. 2011 a v rozporu s povinnostmi, které vyplývají z ustanovení §301 písm. c) a d) zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění, která byla pověřena v té době mimo jiné i řádným vyúčtováním finančních prostředků, tzv. regulačních poplatků, získaných výběry ze dvou terminálových automatů, umístěných v čekárně chirurgické ambulance a v přízemí polikliniky, opakovaně do pokladny odváděla nižší částky, než z terminálových automatů vybrala, když vybrané finanční prostředky přepočítávala většinou sama, bez možnosti přepočítání další osobou, která byla u výběru přítomna, přičemž takto získané finanční prostředky použila pro svou vlastní potřebu, a svým jednáním tak způsobila N. s p. K.-R., se sídlem XY, škodu ve výši nejméně 399 038 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4 . Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 7 To 114/2020, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, neboť bylo postupováno v rozporu s pravidlem in dubio pro reo a se zásadou subsidiarity trestní represe a skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. Nesouhlasila ani s uloženým trestem a s povinností k náhradě škody, k níž byla zavázána.
5. Obviněná konkrétně vytkla, že její vina byla dovozována pouze z nepřímých důkazů, které navíc netvořily ucelený řetězec. Měla za to, že soudy nižších stupňů vyvodily její vinu ze skutečnosti, že byla jedinou osobou, která měla klíče od předmětného automatu, a že vyřadila jediný prostředek kontroly výběrů finanční hotovosti a jejího přepočtu, s čímž však nesouhlasila, neboť podle jejího názoru tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Poukázala na to, že z výpovědí svědkyň R. I. a J. K. sice vyplynulo, že ony neměly možnost vybrané peníze přepočítat, na doprovodu k výběru peněz a jejich přepočtu se však podílely svědkyně H. F. a I. G., což ve svých výpovědích potvrdily. Konstatovala tedy, že ke kontrole skutečně docházelo, a závěr soudu o tom, že obviněná vyřadila jedinou kontrolu a neumožnila přepočet vybrané hotovosti, je tedy podle ní v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Podle obviněné z žádného důkazu nevyplynulo, že by dlouhodobě chodila samostatně k automatu, brala z něj hotovost a tuto si uschovala pro vlastní potřebu.
6 . Za absurdní dovolatelka označila závěr soudu o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu opírající o skutečnost, že obviněná opakovaně a dlouhodobě upozorňovala, že částky vybírané z automatů a uváděné na výčetkách jsou rozdílné, a z důvodu absence reakce poškozené nemocnice ji pak tato skutečnost vedla k páchání trestné činnosti. Zdůraznila, že na rozdíl mezi vybranými částkami a vykázanými sumami, jakož i na poruchovost automatů upozorňovala poškozenou, která tato upozornění ignorovala několik let. Podle obviněné soud pochybil, jestliže se nezabýval skutečností, v jaké míře byly automaty poruchové, a neprovedl žádné odborné posouzení funkčnosti automatu v době, kdy byla věc šetřena policií. Rovněž poukázala na skutečnost, že případné následné expertíze bylo zabráněno jednáním poškozené, která automat odvezla a na místo vrátila automat buď jiný, či původní s provedenými zásahy, což potvrdila rovněž většina svědků. Verze, že automat mohl pacientům vydávat částky jiné, a to vyšší, nebyla nijak vyvrácena, ačkoliv bylo spolehlivě prokázáno, že automat rovněž vracel částky nižší, na což si pacienti opakovaně stěžovali. Je nepravděpodobné, že by pacienti hlásili vydání vyšší částky automatem, a ani obviněná, ani poškozená nemocnice by pak tuto skutečnost nezjistily. Ve věci nebyl vyslechnut žádný odborník, který by vyvrátil, že k takové poruchovosti mohlo docházet, a tedy že se peníze neztrácely ve prospěch obviněné, ale ve prospěch pacientů. V této souvislosti bylo podle jejího názoru porušeno pravidlo in dubio pro reo a zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces.
7. Ke způsobené škodě obviněná uvedla, že byla potřeba zvážit spoluúčast zaměstnavatele na uváděné škodě. Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, podle kterého poruchovost automatu neměla vliv na výpočet škody. Konstatovala, že poruchovost automatu měla jednoznačný vliv na skutečné množství peněz, které se v automatech nacházelo, a že poruchovost se neprojevovala jen v tom, že by automat uváděl rozdílné částky oproti těm, které se v automatu nacházely, ale docházelo tak k rozdílu i ve vydávaných částkách, přičemž tento fakt měl jednoznačný dopad na skutečné vybrané množství finanční hotovosti. Upozornila, že je rovněž otázkou, v jaké míře lze důvěřovat údajům o počtu pacientů, kteří zaplatili regulační poplatek, když se jedná o informace zaváděné do systému zaměstnanci poškozené nemocnice a ze samotného porovnání částek v průběhu jednotlivých let (bod 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) jsou zřejmé výrazné rozdíly, které soud odůvodnil vysokou chybovostí personálu v začátcích fungování systému. Podle obviněné však nebylo vyvráceno, že tato chybovost pokračovala rovněž následně. S ohledem na nezjištěné a neprokazované skutečnosti měla být podle jejího názoru poškozená společnost se svým nárokem na náhradu škody odkázána v celém rozsahu na občanskoprávní řízení. Spoluzavinění poškozené je zcela zjevné, jelikož tato věděla, že automaty fungují vadně. Obviněná tuto skutečnost sdělila své nadřízené i auditorce, jejímž prostřednictvím se o dané skutečnosti měl dozvědět také přímo ředitel nemocnice, přesto k žádné adekvátní reakci nedošlo, poškozená po celou dobu své nečinnosti spoléhala na to, že obviněná má hmotnou odpovědnost, kterou ze zřejmé neznalosti nevypověděla. Obviněná je v důsledku uvedeného jediným subjektem nesoucím povinnost k náhradě škody. Uvedený závěr soudu je podle obviněné v příkrém rozporu s pravidly občanskoprávní odpovědnosti a přesahem trestněprávní represe působící na obviněnou.
8. V souvislosti s výše uvedeným pozdním zásahem poškozené dovolatelka poukázala též na nerespektování zásady subsidiarity trestní represe. Měla za to, že poškozená se trestním oznámením snažila zlehčit své důkazní povinnosti, poněvadž pokud by se domáhala škody pouze cestou občanskoprávní, pak by civilní soud přihlédl k její spoluvině. Podle obviněné by náhrada škody uplatněná civilněprávními prostředky zcela dostačovala.
9. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 7 To 114/2020, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 8 T 41/2016, zrušil a vrátil věc Okresnímu soudu v Karviné k novému rozhodnutí se závazným právním názorem.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněné předně uvedla, že obviněná na podporu uplatněného dovolacího důvodu uplatnila argumentaci již známou z její dosavadní obhajoby. K námitce obviněné, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, když nebylo prokázáno, že by použila získané finanční prostředky pro svou potřebu, poukázala státní zástupkyně na to, že použití získaných finančních prostředků pro svou potřebu není znakem základní ani kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Zdůraznila, že pro naplnění subjektivní stránky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku postačí, pokud obviněná byla minimálně srozuměna s tím, že si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena a způsobila tak na cizím majetku větší škodu. Konstatovala, že vina obviněné byla prokázána především výpověďmi svědkyň J. K., R. I., M. Z. a H. F., které chodily s obviněnou vybírat automaty. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněná chodila peníze vybírat vždy s další pracovnicí nemocnice, jednalo se o pracovnici z podatelny. V případech, že byl automat v poruše, chodila k tomuto automatu také sama, tento otvírala a s penězi manipulovala, také sama doplňovala tubusy zásobníku v automatech. Při sčítání finančních prostředků vybraných z těchto terminálových automatů, kterému byly přítomné pracovnice podatelny, měla možnost s penězi manipulovat, v některých případech peníze přepočítávala pouze sama, nedala pracovnicím podatelny možnost, aby tyto peníze také přepočítaly a její závěry ověřily, přestože o to dopředu požádaly, což obviněná činila záměrně s cílem neumožnit zjistit faktické množství vybraných peněz dalším osobám tak, aby si poté část vybraných finančních prostředků mohla ponechat pro svoji potřebu. Upozornila rovněž na skutečnost, že k automatům existovaly pouze jediné klíče, které obhospodařovala jen obviněná.
11. Konstatovala, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněné se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již odvolací soud, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, proto na ně bez výhrad odkázala. Zdůraznila, že jestliže přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatelka uplatnila již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Nadto poukázala, že obviněná se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývala pouze otázkami skutkovými, respektive vytýkala nesprávný způsob, jímž soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy. Státní zástupkyně však měla za to, že skutkové závěry soudu byly náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, na jehož argumentaci bez dalšího odkázala. Uzavřela, že výhrady dovolatelky nesměřovaly proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Podle státní zástupkyně výhrady uplatněné dovolatelkou nelze mít za důvodné, napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
12 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání
13 . Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z označeného důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14 . V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněné je relevantní otázka, zda obviněná svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu naplnila objektivní i subjektivní stránku přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněná nesouhlasila se závěrem o jejím úmyslnému zavinění, zpochybnila přesvědčivost úvah soudů vedoucích ke stanovení výše škody, správnost aplikace zásady subsidiarity trestní represe a za vadný označila i výrok, jímž jí byla uložena povinnost k náhradě škody.
16 . V obecné rovině je nejprve vhodné uvést, že přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Objektem trestného činu zpronevěry je vlastnictví věci. Větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč (srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném v době rozhodování soudů nižších stupňů, tedy do 30. 9. 2020). Po subjektivní stránce se u základní skutkové podstaty tohoto trestného činu vyžaduje úmysl [přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nebo nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku], z hlediska kvalifikované skutkové podstaty postačí zavinění z nedbalosti [§16 ve spojení s §17 písm. a) tr. zákoníku].
17. Podstata jednání obviněné popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu spočívala v tom, že v době od 2. 1. 2012 do 31. 7. 2015 jako pokladní účetního oddělení N. s p. v K.-R., která byla pověřena v té době mimo jiné i řádným vyúčtováním finančních prostředků, tzv. regulačních poplatků, získaných výběry ze dvou terminálových automatů, opakovaně do pokladny odváděla nižší částky, než z terminálových automatů vybrala, když vybrané finanční prostředky přepočítávala většinou sama, bez možnosti přepočítání další osobou, která byla u výběru přítomna, přičemž takto získané finanční prostředky použila pro svou vlastní potřebu, a svým jednáním tak způsobila N. s p. K.-R. škodu ve výši nejméně 399 038 Kč.
18 . Tvrzení dovolatelky, že z žádného důkazu nevyplynulo, že vyloučila z kontroly výběru finanční hotovosti z automatu a jejího přepočtu jiné osoby, nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování pečlivě provedeného soudem prvního stupně. Takové jednání obviněné zjištěné soudem prvního stupně a ve shodě s jeho závěry popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu bylo prokázáno především výpověďmi svědkyň J. K., R. I., M. Z. a H. F., které v několika případech chodily s obviněnou vybírat peníze z automatu, a vyjadřovaly se proto ke způsobu, jakým výběr peněz i jejich přepočet probíhal. Svědkyně J. K. uváděla, že obviněná jim neumožnila přepočet vybrané finanční hotovosti a pouze tvrdila, že mezi vybranými penězi a výčetkou z automatu je rozdíl, což však svědkyně odmítla podpisem stvrdit, když jí obviněná odepřela se o tomto rozdílu přesvědčit. Svědkyně R. I. rovněž vypověděla, že s obviněnou chodila k výběru finanční hotovosti z automatů, ona přepočítávala pouze mince, bankovky přepočítávala sama obviněná, která je pak okamžitě uložila do zásuvky s dalšími penězi a výzvě svědkyně, aby jí umožnila přepočet, nevyhověla, přestože opět vycházely rozdíly řádově od 500 Kč do 1 000 Kč mezi hodnotami z výčetky a spočítanou finanční hotovostí. Obdobně vypovídala i svědkyně M. Z. Rovněž svědkyně H. F. potvrdila, že bankovky si obviněná přepočítávala sama. Svědkyně J. K. a R. I. rovněž vypověděly, že obviněná chodila k automatu i sama v případech jeho poruchy či pokud jej chodila doplňovat. Z výpovědí svědkyň se tedy podává, že obviněná sice k výběru finanční hotovosti z automatu přibírala kolegyně, reálně jim však kontrolu v naprosté většině případů neumožňovala. Finanční hotovost si tedy přepočítávala obviněná buď sama celou, nebo pouze bankovky, a přepočet svědkyněmi znemožnila. Rozdílně vypovídala pouze svědkyně I. G., jejíž výpověď týkající se společného přepočtu vybraných peněz je zcela osamocená a nevylučuje, že obviněná ostatním svědkyním přepočet vybrané hotovosti neumožnila. Odvolací soud v této souvislosti výstižně zdůraznil, že přítomnost druhé zaměstnankyně u výběru a přepočítání finanční hotovosti měl význam i v tom, že docházelo ke kontrole zaměstnankyně, která vybírala finanční hotovost z automatů, při nakládání s těmito penězi, když jiná kontrola nebyla prováděná. Obviněná sama tuto jedinou kontrolu obešla tím, že hotovost buď zcela, nebo z větší části přepočítávala sama, čímž vyřadila jediný kontrolní mechanismus, který byl poškozenou nemocnicí uplatňován (bod 11., str. 7 jeho rozsudku).
19. Závěr o tom, že dispozice obviněné s finanční hotovostí vybíranou z dvou terminálových automatů umístěných v čekárně chirurgické ambulance a v přízemí polikliniky budí pochybnosti o odpovědném a poctivém nakládání s nimi, lze učinit na podkladě důkazů osvědčujících, že rozdíly mezi vybranou hotovostí a výčetkami z automatů nebyly ve skutečnosti v takové výši, jak uváděla obviněná. Upozornit je třeba v těchto souvislostech např. na výpověď svědkyně R. F., která prováděla výběr finanční hotovosti z automatů před obviněnou a která uvedla, že hodnota fyzicky vybraných peněz s částkou uvedenou na lístku vyjetém z automatů sice nesouhlasila, neboť pacienti vkládali do automatů také papírové bankovky a automat jim vydával mince z tubusu, který při těchto přepočtech nevybírala, nejednalo se však o výrazné částky. Obdobně vyznívá i výpověď svědkyně M. N., která od 1. 10. 2015 pracovala v předmětné nemocnici jako pokladní a vybírala finanční hotovost z automatů a která uvedla, že po celou dobu, co vybírala peníze z automatů, došlo k největšímu rozdílu ve výši 270 Kč, většinou se jednalo o rozdíly v částce 90 Kč, někdy cca 10 Kč, či také výpověď svědkyně E. S., která mimo jiné také pracovala se stejným typem automatů v N. v O. a která uvedla, že rovněž zaznamenávala rozdíly mezi částkami vybranými z automatů a výčetkami z automatů, jednalo se však o stokorunové rozdíly, mnohem nižší než ty, které uváděla obviněná. Ani tyto poznatky však ještě nevedou ke spolehlivému zjištění o výši škody, kterou obviněná svým jednáním měla způsobit.
20. Třebaže soudu prvního stupně a ani soudu odvolacímu rozhodně nelze upřít svědomitý přístup k objasnění skutkového stavu věci, není možné konstatovat, že se bez jakýchkoliv pochybností a při respektu k zásadě in dubio pro reo vypořádaly s námitkami obviněné, jež byly opakovány i v dovolání. Ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nezpochybnily, že terminálové automaty (zejména jeden z nich), vykazovaly jistou poruchovost, ale ta podle odvolacího soudu nebyla pro rozhodnutí ve věci a stanovení škody nijak podstatná. Nejasně v této souvislosti vyznívá vysvětlení odvolacího soudu, že škoda byla stanovena „rozdílem mezi počtem pacientů, kteří zaplatili regulační poplatek, což bylo zjištěno z nemocničního informačního systému, kde tyto skutečnosti zapsal nemocniční personál, a finanční hotovostí, která byla skutečně odvedena prostřednictvím účetního informačního systému“ (bod 10., str. 6–7 rozsudku odvolacího soudu).
21. Způsob stanovení škody, iniciovaný podle výpovědi svědkyně M. G. policejním orgánem, vycházel podle soudu prvního stupně z přehledu porovnání dat ohledně celkové výše skutečně vybraných regulačních poplatků od pacientů, která jsou zavedena v účetním informačním systému, a celkové výše uhrazených regulačních poplatků od pacientů, jak to vyplývá z nemocničního informačního systému. Zmiňovaný přehled je založen na č. l. 849–850, odkazuje-li soud též na č. l. 850 a 851, jsou zde obsaženy tytéž údaje. V návaznosti na přehled plateb evidovaných účetním informačním systémem poněkud nesrozumitelně vyznívá konstatování soudu prvního stupně, že do účetního informačního systému se „zaúčtovávaly pouze skutečně vybrané finanční částky, nikoliv částky, které vykazoval automat“. Svědkyně M. G. vysvětlila, že data do účetního informačního systému vkládají a zpracovávají účetní a data do nemocničního informačního systému vkládá zdravotnický personál při ošetřování pacienta. Data z těchto dvou systémů ve vztahu k výběru regulačních poplatků by měla s menšími odchylkami souhlasit, přičemž tuto odchylku svědkyně stanovila v toleranci 1 000 Kč měsíčně (č. l. 968 a verte). Proto také již soud prvního stupně stanovil škodu způsobenou trestným činem obviněné na 399 038 Kč jako rozdíl mezi původně vyčíslenou částkou 442 038 Kč, představující rozdíl mezi částkami vybranými za regulační poplatky podle dat z nemocničního informačního systému a účetního informačního systému, a částkou 43 000 Kč, tj. 1 000 Kč za 43 měsíců, po něž je obviněné kladeno za vinu páchání trestného činu (bod 35., str. 27–28 rozsudku soudu prvního stupně).
22. Odvolací soud označil úvahy soudu prvního stupně za správné a na vysvětlenou dodal, že stavy v účetním informačním systému zachycovaly skutečně odvedené peníze za regulační poplatky, mimo jiné i prostřednictvím automatů. Stavy v nemocničním informačním systému byly informace o zaplacení regulačních poplatků, které zapisoval nemocniční personál do karty pacienta. Obě položky by se tedy měly rovnat. Porovnáním těchto dat vyplynulo, že (ve vztahu k době páchání trestného činu) rozdíl výsledků účetního informačního systému a nemocničního systému činil za rok 2012 –35 725 Kč, za rok 2013 –133 596 Kč, za rok 2014 –221 533 Kč a za část roku 2015 –51 184 Kč, z čehož odvolací soud vyvodil, že ztráta postupně od roku 2012 narůstala při nepatrných změnách celkové výše vybraných regulačních poplatků (bod 9., str. 6 jeho rozsudku). Není od věci dodat, že o určité provázanosti nemocničního informačního systému a účetního informačního systému hovoří ve svých výpovědích i svědkové A. O., interní auditorka N. s p. K.-R. (č. l. 992), i J. S., správce nemocničních informačních systémů poškozené, který se na zpracování podkladů pro stanovení výše škody s největší pravděpodobností také podílel (č. l. 1003–1004).
23. Měl-li by být přehled zpracovaný svědkyní M. G., jak je založen na č. l. 849–850, ve spojení s její výpovědí v hlavním líčení vzat za spolehlivý podklad pro stanovení výše škody, je třeba blíže objasnit vzájemnou provázanost účetního informačního systému a nemocničního informačního systému a vyloučit možnost, že na rozdílu mezi konečnými částkami prezentovanými informačním nemocničním systémem a účetním systémem se mohly podílet i jiné příčiny a okolnosti než právě a jen schodek zaznamenaný v souvislosti s výběry z automatů, za nějž je opět bez bližšího vysvětlení v celém rozsahu vyvozována dokonce trestněprávní odpovědnost obviněné. Je třeba přesvědčivě vysvětlit, proč se na něm nemohly případně podílet také schodky z ambulancí či pokladny, zvláště když vyčíslení škody na č. l. 849–850 zachycuje přehledně platby regulačních poplatků z automatů, ambulancí, banky či pokladny v účetním informačním systému, nikoliv již nemocničním informačním systému, ve vztahu k němuž je udávána až celková částka. K této otázce je třeba jak svědkyni M. G., ale i svědky J. S. a A. O., kteří zmiňovali vzájemnou provázanost obou informačních systémů, vyslechnout. Přesvědčivěji než dosud je třeba také výslechem svědkyně M. G. objasnit, proč zrovna částka 1 000 Kč reprezentuje odpovídající měsíční odchylku mezi výsledky obou systému a do jaké míry zohledňuje např. zjištěnou poruchovost automatů. Nepodaří-li se na tyto otázky nalézt uspokojivou odpověď doplněním dokazování v naznačeném rozsahu, v úvahu přichází i vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence.
24 . Na soudu prvního stupně také bude, aby se vypořádal s námitkami obviněné směřujícími proti závěru o jejím úmyslném zavinění, k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe i spoluzavinění poškozené N. s p. v K.-R., z hlediska případného výroku o náhradě škody. Pokud jde o výrok o trestu, který obviněná v úvodu svého dovolání rovněž napadla, pak je třeba uvést, že ve vztahu k tomuto výroku neuvedla jedinou výtku a není tak zřejmé, jakou konkrétní vadu v tomto ohledu vytýká. Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn dotvářet argumentaci dovolatele, proto se výrokem o trestu nezabýval a jeho správnost nepřezkoumával.
25. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 7 To 114/2020, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 8 T 41/2016, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Bude tedy na něm, aby v rozsahu uvedeném v tomto rozhodnutí doplnil dokazování nejméně o výslech svědků M. G., J. S. a A. O. Nejvyšší soud nevylučuje, že k řádnému objasnění věci bude nezbytné opatřit a provést i důkazy další. Rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu