ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.198.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 198/2021-739
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 dovolání obviněného M. U. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 5 To 260/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 88/2019, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 5 To 260/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 1 T 44/2019, ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 4 T 88/2019, byl obviněný M. U. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 4. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 5. přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 3 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců, a dále podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině pod bodem 5. a výroku o trestu propadnutí věci. Z jeho podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 5 To 260/2020, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. v rozsudku soudu prvního stupně zrušen výrok o trestu. S přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle §175 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 3 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců, a rovněž podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, přičemž seznam jednotlivých věcí byl oproti rozhodnutí nalézacího soudu modifikován. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny, se obviněný dopustil přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (skutku pod bodem 5. výroku o vině) tím, že v blíže neurčené době v období od počátku roku 2009 do 25. 4. 2019 v XY, okres Bruntál, v dílně na parcele č. XY postupně vyrobil perkusní jednoranovou pušku ráže 9,3 mm s celkovou délkou hlavně cca 620 mm s optickým zaměřovačem Zeiss Jena, dále perkusní jednorázovou pušku ráže cca 8,5 mm s celkovou délkou hlavně cca 985 mm a dvouhlavňový perkusní Derringer ráže 50, přičemž Derringer cca v roce 2010 věnoval svému otci a další zbraně přechovával v místě svého bydliště či v dílně, ačkoliv není a nebyl držitelem zbrojní licence, která je ve smyslu ustanovení §31 písmeno a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, nutná pro výrobu zbraní.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 5 To 260/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině pod bodem 5. rozsudku soudu prvního stupně přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že odvoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Dovolatel nesouhlasil se závěrem obou soudů, že by pro výrobu zbraně kategorie D byla nutná zbrojní licence ve smyslu §31 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), a tudíž že by skutkem popsaným v bodě 5. výroku o vině naplnil skutkovou podstatu přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti nejprve odkázal na §15 odst. 1 zákona o zbraních, podle něhož může zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům. Výroba zbraně je v soukromoprávní rovině originární způsob nabytí do vlastnictví, přičemž zákon nerozlišuje, zda k nabytí došlo originárním nebo derivativním způsobem. Lze tak dovodit, že citované ustanovení poskytuje zákonnou licenci k výrobě těchto zbraní. Obviněný rovněž poukázal na stanovisko odborné literatury, která činí závěr, že §279 tr. zákoníku na zbraně kategorie D nedopadá. Nadto se sám dlouhodobě zajímá o perkusní zbraně a byl vždy z odborných kruhů ubezpečován, že jejich výrobou a držením nemůže být spáchán trestný čin nedovoleného ozbrojování. V neposlední řadě poukázal na Stanovisko z oboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR č. 40, podle něhož: „Pro podnikání se zbraněmi kategorie D není potřeba zbrojní licence podle zákona o zbraních. Prodávat, vyrábět nebo opravovat tyto zbraně a střelivo do nich mohou pouze držitelé koncesované živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů.“ Z toho vyplývá závěr, že pokud není potřeba zbrojní licence pro osoby vyrábějící zbraně kategorie D podnikatelsky, nemůže být vyžadovaná ani v případech, kdy je zbraň zhotovena pro potěšení a ze zájmu jako způsob trávení volného času.
6. Na základě shora uvedeného dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 5 To 260/2020, a rovněž zrušil v napadeném rozsahu rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 4 T 88/2019, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nastíněné výhrady považoval za důvodné, také podle jeho názoru absentuje v jednání obviněného obecný znak trestného činu ve formě protiprávnosti. Naopak se neztotožnil s názorem odvolacího soudu, že opakovaná výroba perkusních zbraní přesahuje oprávnění vyplývající z §15 odst. 1 zákona o zbraních, a proto je k němu nutná licence podle §31 zákona o zbraních.
8. Státní zástupce nejprve citoval §8 zákona o zbraních, z něhož vyplývá mimo jiné to, že z hlediska nabytí vlastnického práva existují dvě základní skupiny střelných zbraní. Zaprvé ty, které lze nabývat jedině za podmínky existence zvláštního oprávnění ve formě zbrojního průkazu či zbrojní licence. Zadruhé ty, které lze nabývat bez takového oprávnění. Z §3, §7 a §15 zákona o zbraních vyplývá, že obviněným vyrobené perkusní zbraně náleží do zbraňové kategorie D, přičemž zbraň této kategorie může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům, aniž by byla držitelem jakéhokoliv zvláštního oprávnění. Opakované nabytí není zákonem omezeno (jak mylně naznačuje krajský soud). Podle Nejvyššího soudu zbraň této kategorie „osoba způsobilá k právním úkonům může nabývat do vlastnictví a držet prakticky bez omezení“ (srov. usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1149/2018). Jedná se o projev zákonné výjimky z obecné potřeby zvláštního oprávnění k nabytí střelné zbraně ve smyslu §8 zákona o zbraních.
9. Jednání dovolatele záleželo v tom, že zbraně kategorie D vyrobil či zhotovil. Tímto způsobem k nim originárně nabyl vlastnické právo. Ze shora citovaných norem vyplývá, že zbraň kategorie D náleží mezi výjimky, které předpokládá §8 zákona o zbraních, k jejímuž nabytí není potřeba zvláštního oprávnění. Obviněný tedy svým jednáním zákon neporušil, jelikož v daném případě nemusel disponovat zbrojním průkazem ani licencí. Na tom nic nemění ani krajským soudem citovaný §31 odst. 1 zákona o zbraních. Ten sice zakotvuje institut zbrojní licence, avšak toto ustanovení se nijak nedotýká výše citovaného režimu vycházejícího z §8 zákona o zbraních. Výklad krajského soudu, podle kterého §31 odst. 1 zákona o zbraních omezuje možnost nabývat zbraně kategorie D, resp. podmiňuje jejich nabytí vyrobením zvláštním oprávněním v podobě zbrojní licence, obsahu zákona o zbraních neodpovídá. Účel existence institutu zbrojní licence je zcela odlišný, jde v zásadě o regulaci podnikatelské činnosti v předmětné oblasti, nikoliv o modifikaci §3, §7, §8 či §15 zákona o zbraních, které na tuto kauzu dopadají.
10. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil, zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §256 l tr. ř. věc uvedenému soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je ve vymezeném rozsahu podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že jeho jednání popsané pod bodem 5. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje zákonné znaky přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a vyjádřil přesvědčení, že uvedený skutek není trestným činem. Jinými slovy brojil proti hmotněprávnímu posouzení skutku, k němuž dospěly soudy obou stupňů, což je argumentace v plném rozsahu spadající do zákonného rámce uplatněného dovolacího důvodu, zakládající povinnost Nejvyššího soudu přezkoumat vznesené výhrady po věcné stránce. V konkrétním případě se navíc jedná o argumenty právně relevantní, které se staly podnětem ke zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí.
16. Přečinu nedovolaného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně. Skutková podstata uvedená v §279 tr. zákoníku je blanketní skutkovou podstatou. Nakládání se střelnými zbraněmi a střelivem a další činnosti či povinnosti s tím spojené upravuje především zákon o zbraních. Podle tzv. právní věty v rozsudku soudu prvního stupně obviněný naplnil znaky označeného přečinu tím, že bez povolení vyrobil střelnou zbraň. Obviněný nepopíral, že vyrobil tři kusy perkusních zbraní, ale tvrdil, že se tak nestalo „bez povolení“, jež by zákon vyžadoval. Jednalo se totiž o zbraně, které zákon o zbraních řadí do tzv. kategorie D, jejichž výroba je povolena přímo na základě tohoto zákona, a za tímto účelem proto není potřeba vlastnit zbrojní průkaz anebo zbrojní licenci. Výhrady obviněného jsou opodstatněné.
17. Soud prvního stupně, aniž by se explicitně zabýval otázkou kategorie obviněným vyrobených zbraní, zdůraznil, že se jedná o zbraně podomácku vyrobené, což uvedl i obviněný. K výrobě zbraní je ale zapotřebí podle §31 odst. 1 písm. a) [správně §31 písm. a)] zákona o zbraních licence, kterou obviněný nedisponuje. Shledal, že jednáním obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (body 50.–51. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud nezpochybnil, že u zbraní kategorie D, které nepodléhají registraci, není třeba povolení a mohou být předmětem volného držení, a proto se jejich držením a nošením nelze dopustit přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. I on ale akcentoval §31 odst. 1 (znovu nesprávně) zákona o zbraních upravujícího zbrojní licence a jejich skupiny s tím, že zbrojní licence skupiny A opravňuje k vývoji, výrobě zbraní nebo střeliva. V souladu s právní teorií připomenul, že výrobou zde není chápána jen průmyslová nebo řemeslná výroba, ale i jakékoliv zhotovení či úprava střelné zbraně nebo jejích hlavních částí nebo dílů nebo ve větším množství střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně do podoby střelné zbraně nebo jejích hlavních částí nebo dílů nebo ve větším množství střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně, pokud takové jednání nelze považovat za opatření. Odvolací soud proto uzavřel, že „opakovaná výroba perkusních zbraní obžalovaným, a to i s vybavením moderním optickým zaměřovačem, jímž docílí větší přesnosti zaměření a následné účinné střelby, přesahuje oprávnění vyplývající z ust. §15 odst. 1 zákona o zbraních nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit zbraň kategorie D natolik, že je nutno k výrobě takových střelných zbraní licenci podle §31 zákona o zbraních“. Ve shodě se soudem prvního stupně tak dospěl k závěru, že obviněný se dopustil přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (body 7. až 10. rozsudku odvolacího soudu).
18. Soudy obou stupňů opřely svůj závěr o vině dovolatele o znění §31 zákona o zbraních. Podle tohoto ustanovení zbrojní licence je veřejná listina, která právnickou osobu nebo fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a přechovávání zbraní nebo střeliva v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojní licence. Zbrojní licence se rozlišují podle důvodů užívání zbraní nebo střeliva a rozsahu oprávnění do skupin A až J uvedených pod písmeny a) až j) tohoto zákonného ustanovení, přičemž v daných souvislostech je relevantní skupina A – vývoj, výroba zbraní nebo střeliva [uvedená pod písmenem a) tohoto ustanovení zákona o zbraních]. Závěrům soudů ale nelze přisvědčit, neboť výklad ustanovení §31 zákona o zbraních je izolovaný, neodpovídá obsahu zákona o zbraních a jeho celkové koncepci.
19. Z relevantních ustanovení zákona o zbraních je vhodné připomenout §3 odst. 1, podle něhož se zbraně a střelivo pro účely tohoto zákona rozdělují na a) zakázané zbraně a zakázané střelivo, kterými jsou zbraně kategorie A a zbraně kategorie A-I, b) zbraně podléhající povolení, kterými jsou zbraně kategorie B, c) zbraně podléhající ohlášení, kterými jsou zbraně kategorie C a zbraně kategorie C-I, d) ostatní zbraně, kterými jsou zbraně kategorie D, a e) střelivo, které není zakázané (dále jen „střelivo“). Podle §3 odst. 2 tohoto zákona zbraněmi zařazenými do kategorií A až D se rozumí též hlavní části zbraní, jejichž součástí tyto hlavní části jsou nebo mají být. Na nakládání s hlavní částí zbraně se použijí ustanovení o nakládání se zbraní příslušné kategorie obdobně. Následující ustanovení (§4 až §7) pak obsahují výčet jednotlivých druhů zbraní spadajících do konkrétní kategorie, přičemž zbraně vyrobené dovolatelem jsou podle §7 zákona o zbraních zařazeny do kategorie D, a to konkrétně pod ustanovení §7 písm. b), tj. pod zbraně jednoranové a dvouranové zkonstruované na principech doutnákových, kolečkových, křesadlových nebo perkusních zámkových systémů.
20. Státní zástupce správně poukázal i na §8 zákona o zbraních, podle kterého nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§66), a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo může pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud tento zákon nestanoví jinak. Z uvedeného jednak vyplývá, že z hlediska nabytí vlastnického práva existují dvě základní skupiny zbraní; jednak jsou to ty, které lze nabývat jedině za podmínky existence zvláštního oprávnění, tj. zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, jednak ty, které lze nabývat bez takového oprávnění (srov. §8 větu in fine „pokud tento zákona nestanoví jinak“). Právě v těchto souvislostech nutno odkázat na §15 odst. 1 zákona o zbraních, podle něhož zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům. Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet též právnická osoba. V tomto smyslu se vyjadřuje rovněž komentářová literatura k trestnímu zákoníku, jež přímo uvádí, že „u zbraní kategorie D, které nepodléhají registraci, není třeba povolení a mohou být předmětem volného držení, proto se jejich držením a nošením nelze dopustit trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279, přesto však zákon o zbraních stanoví i u těchto zbraní a střeliva do nich určitá omezení v §15 odst. 2 až 5. Ustanovení §279 tr. zákoníku na tyto zbraně nedopadá (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2825). Jen pro úplnost lze dodat, že omezení uvedená v §15 odst. 2 až 5 uvedeného zákona se vztahují k nakládání se zbraněmi kategorie D, k vývozu, dovozu, tranzitu nebo přepravě těchto zbraní, nemodifikují ale podmínky povolení zbraní této kategorie. Zbývá dodat, že zákon o zbraních v žádném ze svých ustanovení nezakazuje opakované nabývání zbraní této kategorie do vlastnictví.
21. Na základě právě uvedeného lze dospět k poměrně jednoznačnému závěru, že ke shora popsaným způsobům nakládání se zbraněmi kategorie D není potřeba nějakého speciálního povolení vydaného orgánem veřejné moci (v tomto případě příslušným útvarem policie). To platí rovněž pro výrobu takových zbraní, když §15 odst. 1 (případně jeho další odstavce) žádnou výjimku v tomto ohledu nestanoví. Proto ji lze podřadit pod pojem „nabytí do vlastnictví“, se kterou citované zákonné ustanovení nespojuje povinnost být držitelem zbrojní licence. Dovolatel i státní zástupce v tomto ohledu správně připomněli, že výroba zbraně je originárním způsobem nabytí do vlastnictví, přičemž zákonodárce nerozlišuje, zda k nabytí došlo originárním nebo derivativním způsobem. Vyrobil-li obviněný tři kusy perkusních zbraní jako zbraní kategorie D, aniž by disponoval zbrojním průkazem nebo zbrojní licencí, a nabyl je tak do vlastnictví, zákon neporušil.
22. Přestože §31 a §8 zákona o zbraních v obecné rovině vyžadují povolení (v daném případě ve formě zbrojní licence) k nabývání vlastnictví ke zbraním, §8 připouští z uvedeného pravidla výjimky. Tou je právě §15 odst. 1 zákona o zbraních, který nepožaduje žádné povolení (zbrojní průkaz či zbrojní licenci) ve vztahu k nabývání vlastnictví ke zbraním kategorie D. Není bez zajímavosti, že všechna zmíněná ustanovení (v případě §31 jeho první věta) shodně obsahují pouze termín „nabývání vlastnictví“ aniž by zde bylo specifikováno, o jaký způsob nabývání jde (originární či derivativní, výroba či zakoupení). Totéž mimochodem platí i pro §16 odst. 1 zákona o zbraních, který zakotvuje institut zbrojního průkazu jako veřejné listiny, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení. Je tedy zřejmé, že zákon v ustanoveních obecné povahy pod uvedený pojem zařazuje všechny varianty „nabývání vlastnictví“ (včetně výroby zbraně, natož pak „podomácku“, v dílně fyzické osoby) a žádnou z nich explicitně nevylučuje či neupravuje odlišně. To ve svém důsledku znamená, že nabývání do vlastnictví ve znění §15 odst. 1 zákona o zbraních zahrnuje rovněž výrobu zbraní kategorie D.
23. Státní zástupce výstižně poznamenal, že výklad odvolacího soudu, podle kterého §31 zákona o zbraních omezuje možnost nabývat zbraně kategorie D, resp. podmiňuje jejich nabytí výrobou zvláštním oprávněním v podobě zbrojní licence, obsahu zákona o zbraních neodpovídá. Účel existence institutu zbrojní licence je i podle Nejvyššího soudu zcela odlišný, jde v zásadě o regulaci podnikatelské činnosti v předmětné oblasti, nikoliv o modifikaci §3, §7, §8 či §15 zákona o zbraních, které jsou pro řešení projednávaného případu relevantní.
24. K argumentaci odvolacího soudu, že dovolatel vylepšoval jím zhotovené zbraně moderním optickým zaměřovačem, čímž docílil větší přesnosti zaměření a tím i vyšší účinnosti střelby, lze doplnit, že tato skutečnost nehraje žádnou roli, pokud by po takové úpravě zůstala zbraň zařazena do kategorie D. Různé vylepšování by tedy získalo na trestněprávní relevanci jedině za situace, kdy by takto zkonstruovaná střelná zbraň naplnila kritéria pro zbraně některé z předchozích tří kategorií (tj. A, B nebo C). Nastíněná možnost se však v posuzované trestní věci (s přihlédnutím ke konkrétnímu výčtu zbraní daných kategorií uvedených v §4, §5 a §6 zákona o zbraních) nejeví ani z čistě laického pohledu jako příliš pravděpodobná a především jí neodpovídají ani výsledky provedeného dokazování.
25. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 5 To 260/2020. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 1 T 44/2019, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2021, ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci. Za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené na podkladě podaného dovolání podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. je totiž třeba považovat vedle obsahově navazujících rozhodnutí vydaných v téže trestní věci, v níž bylo podáno dovolání (např. rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, rozhodnutí o nákladech trestního řízení, rozhodnutí o zápočtu vazby), rovněž obsahově navazující rozhodnutí, jež byla vydána v jiných trestních věcech vedených proti témuž obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání. Za takové obsahově navazující rozhodnutí lze označit i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněné pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr.). Podle §265 l odst. 1 tr. ř. dovolací soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
26. Věc se tak vrací do stadia řízení před odvolacím soudem. Na něm bude, aby se znovu zabýval skutkem popsaným v bodě 5. výroku o vině a v intencích právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v tomto rozhodnutí o dovolání, jímž bude v dalším řízení vázán (§265s odst. 1 tr. ř.), posoudil, zda předmětný skutek naplňuje skutkovou podstatu přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku či nikoliv. V návaznosti na to bude potřeba učinit nový výrok o trestu, zejména v tomto ohledu zvážit, zda a v jakém rozsahu bude nutné opětovně ukládat tresty propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
27. Na závěr je potřeba připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu