ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.215.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 215/2021-623
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněné R. S. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, nyní ve Vazební věznici Praha-Ruzyně v jiné trestní věci, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 8 To 309/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 57/2020, a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 8 To 309/2020.
Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 1 T 57/2020, byla obviněná R. S. uznána vinnou pokračujícím přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byla odsouzena podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podstata jednání obviněné kvalifikovaného jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku spočívala podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že obviněná měla 11 dílčími útoky po předchozí vzájemné domluvě, společně se samostatně trestně stíhaným L. M., který obstaral všechny potřebné podklady, v úmyslu vylákat neoprávněné plnění od pojišťoven, předstírat vznik konkrétních zjištěných pojistných událostí spojených s fiktivním lékařským ošetřením v lékařských zařízeních ve městě Hurghada v Egyptě a tímto způsobem měla způsobit škodu společnosti asistenční služba AXA ASSISTANCE, s. r. o., ve výši 14 594,85 Kč, společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., ve výši 34 078,51 Kč, společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., ve výši 18 360 Kč, společnosti AIG CZECH REPUBLIC pojišťovna, a. s., ve výši 16 623 Kč, VITALITAS POJIŠŤOVNA, a. s., ve výši 7 467,70 Kč, Generali Pojišťovna, a. s., ve výši 1 215,90 Kč, tedy celkovou škodu ve výši 92 339,96 Kč, a pokusila se způsobit škodu společnosti Allianz pojišťovna, a. s., ve výši 4 999,62 Kč.
3. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání směřující proti výroku o vině, jakož i všem na něj navazujícím výrokům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 8 To 309/2020, bylo podle §257 odst. 2 tr. ř. z důvodů §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněné pro skutek popsaný ve shodě se skutkem, jak byl vymezen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, kvalifikovaný jako pokračující přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť trestní stíhání obviněné bylo promlčeno. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněná ve lhůtě 3 dnů od oznámení usnesení o zastavení trestního stíhání neprohlásila, že na projednání věci trvá.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 8 To 309/2020, podal v zákonné lhůtě nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněné. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a napadené rozhodnutí zároveň spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Po zevrubné rekapitulaci dosavadních výsledků řízení dovolatel připomněl, že podle závěrů odvolacího soudu nemohl rozsudek soudu prvního stupně obstát, neboť od jeho vyhlášení došlo ke změně právní úpravy v podobě novely trestního zákoníku, plynoucí ze zákona č. 333/2020 Sb. a účinné od 1. 10. 2020. S ohledem na změnu §138 tr. zákoníku tak nebylo možné v době rozhodování odvolacího soudu posuzovat stíhané jednání v kvalifikované skutkové podstatě podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku, ale pouze v základní skutkové podstatě podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. V návaznosti na to odvolací soud dovodil, že trestní odpovědnost obviněné za stíhaný skutek zanikla podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku promlčením jejího trestního stíhání. Podle §34 odst. 2 tr. zákoníku promlčecí doba v posuzovaném případě počala běžet ukončením jednání obviněné, tedy spácháním posledního dílčího útoku pokračujícího trestného činu dne 17. 12. 2016. Podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se běh promlčecí doby přerušuje nejdříve zahájením trestního stíhání, k čemuž došlo až dne 28. 4. 2020 doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné. Podle odvolacího soudu tedy nelze mít pochyb o tom, že k promlčení trestní odpovědnosti obviněné došlo s odkazem na §139 tr. zákoníku již dne 18. 12. 2019. Pokud jde o otázku aplikace rozdílných právních úprav, je podle odvolacího soudu zřejmé, že s ohledem na §2 odst. 1 tr. zákoníku je na projednávanou věc nezbytné aplikovat znění trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020 (tj. ve znění zákona č. 333/2020 Sb.), poněvadž toto pozdější znění uvedeného zákona je pro obviněnou příznivější. Trestní stíhání tak bylo ke dni doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné dne 28. 4. 2020 již promlčeno.
6. S výše uvedeným hmotněprávním posouzením otázky promlčení trestního stíhání obviněné se podle nejvyššího státního zástupce nelze ztotožnit. Nezpochybnil, že zákonem č. 333/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2020, došlo ke změně trestního zákoníku s tím, že pro projednávanou věc je třeba považovat za relevantní znění §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v té podobě, že definuje hranici větší škody nejméně částkou 100 000 Kč, namísto původních 50 000 Kč. V posuzované trestní věci přitom celková výše způsobené, jakož i dílem hrozící škody představuje částku 97 339,58 Kč. Jednání obviněné po citované novele tedy již nenaplňuje kvalifikační znak větší škody, a lze je právně posoudit pouze v základní skutkové podstatě, tedy jako přečin podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, na který zákon stanoví trestní sazbu s horní hranicí trestu odnětí svobody na dvě léta.
7. Stejně tak dovolatel přisvědčil tomu, že zákonnému rozpětí této trestní sazby odpovídá tříletá promlčecí doba podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. I on připomněl §2 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Dále ale ve shodě s komentářovou literaturou (viz ŠÁMAL, P. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 382) upozornil, že dojde-li pouze v důsledku změny trestního zákona v průběhu trestního stíhání ke zmírnění právní kvalifikace již stíhaného činu, pak se tato okolnost vzhledem k zákonným délkám promlčecích lhůt ve smyslu §34 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku promítne do kratší promlčecí doby, jejíž nový počátek vyplývá z §34 odst. 5 tr. zákoníku. Změnou trestního zákona se zpětně neruší již nastalé účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby v její původní délce. Podstatné zde je, že trestní stíhání bylo zahájeno a vedeno v souladu s tehdy platnou právní úpravou a že za podmínek §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku způsobilo přerušení běhu té promlčecí doby, která z takové tehdy účinné právní úpravy vyplývala. Pokud teprve v průběhu plynutí takto běžící promlčecí doby došlo ke změně trestního zákona, a tím i ke změně právní kvalifikace, pak se vliv změny právní úpravy mohl promítnout pouze v délce nové promlčecí doby (§34 odst. 5 tr. zákoníku), aniž by došlo ke zrušení právních účinků přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu právní úpravy předchozí.
8. K ukončení trestného jednání obviněné R. S. v souvislosti se spácháním posledního dílčího útoku pokračujícího trestného činu pojistného podvodu, kvalifikovaného k době jeho dokonání podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku, došlo dne 17. 12. 2016. Za podmínek §139 tr. zákoníku začala tomu odpovídající pětiletá promlčecí lhůta ve smyslu §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku běžet ode dne 18. 12. 2016. Bylo-li usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné R. S. (srov. usnesení Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 2. oddělení, č. j. KRPA-232931-47/TČ-2019-001372) vydáno dne 27. 4. 2020, pak se tak stalo ještě před uplynutím oné pětileté promlčecí lhůty, která byla vzhledem k tehdy odpovídající právní kvalifikaci jejího jednání rozhodná z hlediska posouzení zániku trestní odpovědnosti.
9. Pro úplnost dovolatel také zmínil, že pro přerušení běhu promlčecí doby je určující den vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, nikoliv až datum doručení opisu takového usnesení, jak uvádí ve svém usnesení odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 5 Tdo 411/2018).
10. K otázce aplikace §2 odst. 1 tr. zákoníku o časové působnosti trestních norem lze podle něj rovněž odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 797/2010, které se sice zabývá rozdíly v právní úpravě obsažené v trestním zákoně (tj. zákon č. 140/1961 Sb., účinný do 31. 12. 2009) a trestním zákoníku (tj. zákon č. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2020), nicméně je použitelné i na nyní řešenou situaci. Z tohoto usnesení vyplývá, že nová úprava délky promlčecí doby (která je kratší než dle předchozí úpravy) se uplatní toliko do budoucnosti, tzn. pouze ve vztahu k době, která běží od účinnosti nového trestního zákoníku (v daném případě tedy novely trestního zákoníku), resp. od poslední skutečnosti přerušující běh promlčecí doby, což v daném případě bylo právě vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné.
11. Měl za to, že k promlčení trestního stíhání obviněné R. S. pro jednání spáchané v období od 12. 8. 2015 do 17. 12. 2016 a v době zahájení jejího trestního stíhání kvalifikované jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku, nedošlo. Nebyl tedy dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., což vedlo k rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle §257 odst. 2 tr. ř. Tímto postupem zatížil odvolací soud své rozhodnutí vadami odpovídajícími uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
12. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 8 To 309/2020, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
13. Obviněná se k dovolání nejvyššího zástupce vyjádřila prostřednictvím obhájce JUDr. Mgr. Marcela Petráska, M.B.A., LL.M. Ztotožnila se s právními závěry odvolacího soudu, že její trestní odpovědnost zanikla. K poslednímu dílčímu útoku mělo dojít 17. 12. 2016, zatímco trestní stíhání bylo zahájeno až dne 27. 4. 2020, tedy více jak 4 měsíce po uplynutí promlčecí doby stanovené pro přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Připomněla, že v mezidobí, tj. od okamžiku dokonání údajného trestného činu do zahájení trestního stíhání, nenastala žádná skutečnost, s níž by trestní zákoník spojoval stavení promlčecí doby či její přerušení. S odkazem na §2 odst. 1 tr. zákoníku obviněná akcentovala, že na těchto závěrech nic nemění ani skutečnost, že ke změně právní kvalifikace skutku došlo v důsledku novelizace zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, provedené zákonem č. 333/2020 Sb., který určil, že podle ustanovení §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se rozumí větší škodou škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč. Protože odvolací soud podle mínění obviněné postupoval správně jak co do změny právní kvalifikace, tak co do závěru o promlčení jejího trestního stíhání, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce pro zjevnou neopodstatněnost odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., popř. je podle §265j tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
16. Dovolání lze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. podat, jestliže bylo rozhodnuto (mimo jiné) o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak lze učinit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. „Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením“ se v daných souvislostech rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je tedy zjevné, že námitky dovolatele lze pod jím uplatněné dovolací důvody podřadit.
17. Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání nejvyššího státního zástupce je významná otázka, zda odvolací soud aplikoval správně ustanovení §34 odst. 1 písm. e) a §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jež se týkají promlčení trestní odpovědnosti a přerušení promlčecí doby, v kontextu posuzování otázky časové působnosti trestních zákonů.
18. Není od věci připomenout, že podle §2 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Nutno dodat, že ve světle této zásady nutno nahlížet i na případné změny trestního zákoníku, o což jde právě v posuzovaném případě.
19. Zákonem č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v jeho části první (změna trestního zákokoníku) pod bodem 19. došlo ke změně v §138 odstavec 1, který zní: „(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) škodou nikoli nepatrnou škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč, b) škodou nikoli malou škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, c) větší škodou škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč, d) značnou škodou škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč a e) škodou velkého rozsahu škoda dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč." Označený zákon nabyl účinnosti dne 1. 10. 2020.
20. Odvolací soud shledal, že pozdější zákon, tj. trestní zákoník ve znění účinném od 1. 10. 2020, je pro obviněnou příznivější, jelikož trestní odpovědnost za trestný čin zanikla uplynutím promlčecí doby. S ohledem na změnu §138 tr. zákoníku totiž nebylo možné v době rozhodování odvolacího soudu posuzovat stíhané jednání v kvalifikované skutkové podstatě podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku, ale pouze v základní skutkové podstatě podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. V návaznosti na to odvolací soud dovodil, že trestní odpovědnost obviněné za stíhaný skutek zanikla podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku promlčením jejího trestního stíhání (bod 5. usnesení odvolacího soudu).
21. Z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že obviněná způsobila či se pokusila způsobit poškozeným společnostem škodu v celkové výši 97 339,58 Kč, což podle odvolacího soudu znamená, že její jednání je možno podle trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020 posoudit výhradně jako přečin podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, na který zákon pamatuje trestní sazbou trestu odnětí svobody s horní hranicí dvě léta. Podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je přitom zřejmé, že promlčecí doba u trestných činů, jejichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nedosahuje tří let, činí tři léta.
22. Soud připomněl §34 odst. 2 tr. zákoníku s konstatováním, že promlčecí doba v posuzovaném případě počala běžet ukončením jednání obviněné, tedy spácháním posledního dílčího útoku pokračujícího trestného činu dne 17. 12. 2016. Podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se běh promlčecí doby přerušuje nejdříve zahájením trestního stíhání, k němuž došlo podle něj až dne 28. 4. 2020 doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné. Podle odvolacího soudu tedy nelze mít pochyb o tom, že k promlčení trestní odpovědnosti obviněné došlo s odkazem na §139 tr. zákoníku již dne 18. 12. 2019. Pokud jde o otázku aplikace rozdílných právních úprav, je podle něj s ohledem na §2 odst. 1 tr. zákoníku na projednávanou věc nezbytné aplikovat znění trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020 (tj. ve znění zákona č. 333/2020 Sb.) a nikoli tedy znění účinné v době, kdy byl skutek spáchán. Pozdější znění uvedeného zákona je pro obviněnou příznivější, neboť ji zcela zbavuje trestní odpovědnosti, která zanikla v důsledku promlčení jejího trestního stíhání (bod 10. usnesení odvolacího soudu). Závěry odvolacího soudu ale nelze akceptovat.
23. K otázce promlčení trestního stíhání je namístě v obecné rovině uvést, že při promlčení zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotněprávní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence, tak i z hlediska prevence individuální. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků, protože ty pozbývají spolehlivosti, anebo je nelze vůbec opatřit.
24. Trestní odpovědnost pachatele a v návaznosti na to i pojem trestnosti činu takového pachatele je nutno v souladu s dosavadní teorii i praxí vymezit jako souhrn všech podmínek, na nichž závisí výrok o vině a trestu, včetně podmínek promlčení. Z výše uvedených důvodů je tedy nezbytné v každém konkrétním případě v rámci posuzování trestnosti činu ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 1 tr. zákoníku též zjišťovat, zda nedošlo k zániku této trestnosti, a to mimo jiné i z důvodu promlčení činu, jelikož promlčení je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti činu a spolu s ostatními důvody je i promlčení považováno za hmotněprávní negativní podmínku trestní odpovědnosti. Promlčením podle naší úpravy zaniká trestní odpovědnost a trestnost, a proto je promlčení v českém trestním právu institutem hmotněprávním, a nikoli jen pouhou procesní překážkou nestíhatelnosti. O tom ostatně v trestněprávní teorii i praxi nevznikaly žádné pochybnosti (k tomu např. SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Orac 2003, s. 423; JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 359–365; KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 477–480).
25. Protože úprava podmínek promlčení trestního stíhání patří do komplexu otázek trestní odpovědnosti, posoudí se otázka, zda je určitý trestný čin promlčen či nikoli, i z hlediska časové působnosti trestního zákona (viz §2 odst. 1 tr. zákoníku, rozhodnutí uveřejněné pod č. 40/1998 Sb. rozh. tr.). Ve světle této zásady nutno nahlížet i na případné změny trestního zákoníku. Promlčení má totiž bezprostřední vliv na posuzování trestnosti činu, neboť – jak vyplývá z jeho podstaty i systematického zařazení – způsobuje zánik trestní odpovědnosti. Proto při řešení otázky, které právní normy nutno brát v úvahu při posuzování trestnosti činu z hlediska časové působnosti trestního zákona se zásadně vychází z právního stavu, který zde je v době spáchání posuzovaného činu. Došlo-li v mezidobí od spáchání činu do rozhodování o něm ke změně právních norem, jejichž užití má vliv na trestnost činu nebo na možnost uložení trestu, je třeba nový právní stav porovnat s tím, který platil v době spáchání činu, a pozdějšího zákona užít jen, je-li to pro pachatele objektivně příznivější. Přitom se vychází ze souhrnu všech právních norem, jejichž užití může mít vliv na rozhodnutí o vině a trestu, včetně těch, podle nichž se posuzuje zánik trestnosti, tedy i promlčení trestního stíhání.
26. Těchto východisek si byl ostatně odvolací soud vědom, když se výslovně zabýval otázkou promlčení trestní odpovědnosti při posuzování komplexu otázek relevantních z hlediska časové působnosti trestního zákona. Jakkoliv jsou východiska odvolacího soudu správná, jeho závěry již správné nejsou.
27. Podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta u trestných činů, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nečiní ani 3 léta. Činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta, pak činí promlčecí doba podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku pět let. Podle §34 odst. 2 věty první tr. zákoníku promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému. Podle §34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje, spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle odst. 5 §34 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.
28. Dovolací soud zcela sdílí právní názor obsažený v dovolání, že pokud pouze v důsledku změny trestního zákona dojde v průběhu trestního stíhání ke zmírnění právní kvalifikace již stíhaného činu, pak se tato okolnost vzhledem k zákonným délkám promlčecích lhůt ve smyslu §34 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku promítne do kratší promlčecí doby, jejíž nový počátek vyplývá z §34 odst. 5 tr. zákoníku. Pozdější změna právní úpravy se již nemůže dotknout významu a účinků spojovaných s procesními úkony realizovanými za účinnosti předchozí právní úpravy, ledaže by to zákon v přechodných ustanoveních řešil jinak, což ovšem nečiní. Ve shodě s právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1114/2008, jež bylo publikováno pod č. 59/2009 Sb. rozh. tr., dovolací soud znovu akcentuje, že změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud konkrétně také vyslovil právní názor, byť s odkazem na korespondující ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), že dojde-li pouze v důsledku změny trestního zákona (např. novelou ustanovení vymezujícího výši jednotlivých kategorií škody) v průběhu trestního stíhání ke zmírnění právní kvalifikace již stíhaného činu, pak tato okolnost, i když se vzhledem k ustanovení §67 odst. 1 tr. zák., resp. §34 odst. 1 tr. zákoníku, promítne do kratší promlčecí doby, je podle §16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku významná jen pro konec této kratší promlčecí doby, jejíž počátek vyplývá z ustanovení §67 odst. 4 tr. zák., resp. §34 odst. 2 tr. zákoníku. Nová právní úprava okolností způsobujících ve svých důsledcích přerušení promlčecí doby nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 797/2010, uveřejněné pod č. 53/2011 Sb. rozh. tr., či také ŠÁMAL, P. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 382). Pokud teprve v průběhu takto běžící promlčecí doby došlo ke změně trestního zákona, jejímž důsledkem je i změna právní kvalifikace, pak se vliv změny právní úpravy mohl promítnout pouze v délce nové promlčecí doby (§34 odst. 5 tr. zákoníku), aniž by došlo ke zrušení právních účinků přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu právní úpravy předchozí.
29. Dovolatel také správně připomněl, že k ukončení trestného jednání obviněné v souvislosti se spácháním posledního dílčího útoku pokračujícího přečinu pojistného podvodu, kvalifikovaného k době jeho dokonání podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku (přečin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody pět let), došlo dne 17. 12. 2016. Za podmínek §139 tr. zákoníku začala tomu odpovídající pětiletá promlčecí lhůta ve smyslu §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku běžet ode dne 18. 12. 2016. Bylo-li usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, č. j. KRPA-232931-47/TČ-2019-001372, o zahájení trestního stíhání obviněné R. S. vydáno dne 27. 4. 2020, stalo se tak ještě před uplynutím tehdy relevantní pětileté promlčecí lhůty, rozhodné z hlediska posouzení zániku trestní odpovědnosti. V této souvislosti dovolatel výstižně ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, uveřejněným pod č. 50/2018 Sb. rozh. tr., poznamenal, že pro přerušení běhu promlčecí doby je určující den vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, nikoliv až datum doručení opisu takového usnesení, jak uvádí ve svém usnesení pod bodem 10. odvolací soud.
30. Dovolání nejvyššího státního zástupce je tedy důvodné. K promlčení trestního stíhání obviněné pro jednání ukončené dne 17. 12. 2016, kvalifikované v době zahájení jejího trestního stíhání, k němuž došlo 27. 4. 2020, jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020), nedošlo. Protože bylo nesprávně rozhodnuto o promlčení trestního stíhání, spočívá napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jestliže odvolací soud trestní stíhání z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. f) tr. ř.].
31. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce napadené usnesení Městského soudu v Praze za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na něm, aby se po vyřešení otázky nepřípustnosti trestního stíhání obviněné z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zabýval námitkami uplatněnými v odvolání obviněné, přičemž při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Protože zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu