ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.276.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 276/2021-733
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné K. Š. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 67 To 319/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 155/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 2 T 155/2019, byla obviněná K. Š. uznána vinnou přečinem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku. Podle §44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému obviněné rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 50 T 57/2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 9 To 250/2020. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud uložil, že se zabírá mobilní telefon specifikovaný ve výroku rozsudku.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání obviněná K. Š., která je zaměřila proti výroku o vině, jakož i všem na něj navazujícím výrokům, a v neprospěch obviněné i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, která brojila proti výroku o trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 67 To 319/2020, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za použití §222 odst. 2 tr. ř. věc obviněné pro jednání, kterého se měla dopustit tím, že
dne 10. 12. 2018, v době od 19:49:40 hodin do 20:50:49 hodin, z nezjištěného místa, ze svého mobilního telefonu zn. Huawei, model MYA-L41, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY, s vloženou SIM kartou s účastnickým číslem XY, přistupovala k webovým stránkám portálu Židovské obce v Praze ( www.kehilaprag.cz ), kde vyplnila kontaktní formulář, pod který se podepsala jako K. s uvedením kontaktního e-mailu: XY, a zde vytvořila zprávu ve znění: „Chci aby ste vy zidaci vypadli z CR !!!! Nejste prizpusobyvi a ste nehorazne drzi!!!!!! Ste zkurveni drzi zlocinci co netespektujou ustavou Cr zarucena prava obcanu a chovate se hur nez gestapaci!!!!!!! Hitler vedel moc dobre co dela!!!!! Za ty vase holokausty si muzete sami a muzete zato, ze za druhy svetovy kvuli vam a cigosum zemreli statisice ryze ceskych obcanuuu!!!!!!!! Drze si vynucujete pokrytecky uctu a drzou nedotknutelnost v podobe vasich utokuu na opodstatneny postoj antisemitistuu!!!!!!! Vypadnete a tahnete do Izraele!!!!!!! O tu vasi cinnost a lichvarske "schopnosti" tady nikdo nestal uz v historii kdy vas vykazovali ze zeme a nestoji o vas a tu vasi multikulturni snahu ktera vede leda k zahube lidstva, nestoji nikdo leda ti u koryt kterym lezete uplatkama do prdele ! Drze ste se infiltrovali do ridiciho systemu statu a vsech statuu a narodu kde drze prosazujete vase zidacka zajmy a potreby v rozporu s ustavou a pravy ceskych obcanuu a dopoustite se tezkych zlocinu a trestnych cinuu !!!!!!!!! Vypadnete!!!!!!!! Ste zlocinci, ste svine, ste hrozbou, vyvolavate zlo a nenavist!!!!!!! Mesity by ste tady nechteli ale drze se tady roztahujete a stavite ty vase zkurveny sinagogy!!!!!!! Za tema si odjedte do ty vasi izraelsky diry!!!!!!! Ste jak mor, ste jak stenice, paraziti, naprosto neprizpusobyvi, drzi, zlocinci!!!!!!!! Hitlera na vas svine!!!!!!!!! Je jen dobre ze vas nesnasi cim dal vic lidi!!!!! Delate si to sami stejne, jako si muzete za holokausty sami!!!!!!!! Tahnete do izrale a tam si provozujte na svych lidech to co si drze jak paraziti dovolujete pachat na obcanech jinych naroduu a statuu!!!!! Hitlera na vas a na tu vasi zidovskou obec!!!!!!! Ste krivaci ulhani lichvarsky falesni zakerni zmrdi a paraziti!!!!!!!!!! Vychcipejte!!!!!!! Na svete se vsem ulevi!!!!!!!!!!!!! Radeji se vratime na stromy a na hrbet konim nez ten vas zkurvenej multikulturni a zlocinekej byznys s lidma!!!!!!!!!!! Bude valka vy zmrdi!!!!!!!!!!! Kvuli vam svinim zidackym!!!!!!! Valka zidakuu se zbytky naroduu sveta!!!!!!!!!! Vypadnete!!!!!!!! Nechceme vas tady a nechteji vas nikde!!!!!!!!!!!! Nemate pravo zasahovat do ustavy CR a to jako zlocinci pachate!!!!!!!!! Nemate pravo sedet v politice natoz v justici!!!!!!!!!! Nezavislost justice spociva v neovlivnovani procesuu at uz tim vasim zkurvenym nabozenstvim tak loajalitou soudce zidaka k totozny zidacky osobe!!!!!!!!!!! Ste svine, ktery musi byt vyhlazeny pokus sami neodtahnete do Izraele!!!!!!!!", kterou židovské obci i následně odeslala,
postoupil Úřadu městské části Praha 1 k projednání jako přestupku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 67 To 319/2020, podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Namítl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Dovolatel poznamenal, že po stránce skutkové je věc nesporná, ostatně ani odvolací soud neměl ke skutkovým zjištěním žádných výhrad. Za kolizní označil otázku navazujícího právního posouzení stabilizovaných skutkových zjištění. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, který poté, co připomněl znění skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku, zdůraznil, že výhrůžka samotná sice u osob, vůči nimž směřuje, důvodnou obavu přímo vzbudit nemusí, je však vyžadováno, aby byla způsobilá takovou důvodnou obavu z uskutečnění vyvolat, přičemž tato podmínka podle odvolacího soudu splněna nebyla, proto nebyly naplněny znaky skutkové podstaty označeného přečinu.
5. Nejvyšší státní zástupce upozornil, že zákonné znění skutkové podstaty přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku výslovně neobsahuje znak „způsobilosti vzbudit důvodnou obavu“. Konstatoval, že judikatura Nejvyššího soudu sice v minulosti, a to ještě za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb., dovodila, že k naplnění uvedeného trestného činu je nutné, aby výhrůžka byla způsobilá vyvolat u poškozeného důvodnou obavu z jejího uskutečnění, takový závěr se však podle nejvyššího státního zástupce pravděpodobně opíral o tehdejší systematické řazení této trestněprávní normy (§196 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb.), které bylo odlišné od systematiky nynější. Pokud by zákonodárce způsobilost vzbudit důvodnou obavu u předmětného trestného činu hodlal nově považovat za znak uvedené skutkové podstaty, nepochybně by tak výslovně učinil, stejně jako tak učinil u trestného činu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku. Poznamenal, že výhrůžka podle §352 tr. zákoníku může cílit i vůči skupině osob, které jsou např. cizojazyčné, výhrůžkám v českém jazyce tedy nemusí rozumět, tudíž tyto výhrůžky nemohou být způsobilé u nich vyvolat důvodné obavy z jejich uskutečnění, přesto je namístě takové jednání pachatele posoudit jako trestné. Obdobné podle jeho názoru platí v případě kulturních rozdílů, které pochopení výhrůžky mohou bránit. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že způsobilost vyvolat důvodnou obavu z uskutečnění výhrůžky znakem objektivní stránky předmětného trestného činu není a již samo jednání pachatele, který z pohnutek tam uvedených vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví či jinou těžkou újmou, formálně naplňuje zákonem presumované znaky předmětné skutkové podstaty. Přestože uvedený atribut není předpokladem naplnění předmětné skutkové podstaty, v projednávané věci je nepochybné, že jednání obviněné s ohledem na jeho povahu a subjekty, vůči nimž bylo cíleno, způsobilost vzbudit důvodnou obavu mělo. Připomněl, že obviněná svou zprávu, jejímž obsahem byla v kontextu historických okolností hrozba usmrcením, adresovala představitelům Židovské obce v Praze, která neprodleně oznámila věc orgánům činným v trestním řízení, z čehož lze dovodit jisté obavy. Způsobilost vyvolat důvodnou obavu byla současně úměrná neustále se zvyšujícímu počtu antisemitských útokům, ke kterým opakovaně dochází v celé řadě evropským zemí.
6. Dovolatel také uvedl, že obviněná jednání nijak nepopřela, na svém prohlášení trvala a sama je označila za realizaci práva na svobodné vyjádření vlastních názorů. K tomu však s odkazem na odbornou literaturu, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jakož i Ústavního soudu konstatoval, že jednání obviněné svobody projevu rozhodně požívat nemohlo.
7. Shrnul, že jednání obviněné naplnilo všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obviněná vyhrožovala usmrcením skupině osob, přičemž pohnutkou takovému jednání byla jejich národnost či vyznání. Na okraj doplnil, že s ohledem na osobu obviněné, charakter spáchaného jednání, jakož i její trestní minulost, nelze stíhané jednání obviněné považovat za natolik málo společensky škodlivé, aby mohlo být s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe posouzeno jen jako přestupek proti občanskému soužití. Odvolací soud tak zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., poněvadž skutek nesprávně právně posoudil a nesprávné právní posouzení skutku bylo důvodem vadného rozhodnutí o postoupení věci.
8. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 67 To 319/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněná ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce souhlasila s právním posouzením skutku odvolacím soudem. Konstatovala, že ačkoliv vnímá, že obsah zprávy není společensky akceptovatelný, není podle jejího názoru způsobilý naplnit znaky protiprávního jednání. K tvrzení státního zástupce, že „obviněná nepopírá protiprávní jednání a na svém prohlášení trvá“, uvedla, že předmětnou zprávu napsala, avšak bez jakéhokoliv dalšího úmyslu a vědomí, že se tak dopouštěla protiprávního jednání, neměla úmysl komukoliv ublížit a obsah zprávy považovala za naplnění práva na svobodu projevu. Její zpráva obsahovala pouze nekonkrétní a obecné slovní vyjádření, které nevyjadřovalo žádný úmysl někoho usmrtit či někomu ublížit na zdraví, a to i z toho důvodu, že je personálně neadresné. Nadto poznamenala, že bylo prokázáno, že není agresivní a že svůj nesouhlas a zlobu projevuje výhradně slovně. Pro naplnění skutkové podstaty přečinu podle §352 odst. 2 tr. zákoníku se podle názoru obviněné musí jednat o konkrétní, reálnou a uvěřitelnou výhrůžku, která je způsobilá vzbudit u adresáta obavu o vlastní život a zdraví. Měla za to, že jelikož obsah zprávy konkrétní výhrůžku neobsahoval, bylo třeba zkoumat, zda obecná výhrůžka byla objektivně způsobilá vyvolat u dotčených osob obavu z její realizace. Podotkla, že poškozená před soudem vyjádřila obavu ve vztahu k tvrzenému vyhrožování pouze obecnou formulací, aniž by specifikovala, jakého konkrétního jednání obviněné se obávala. Podle obviněné je tedy nepochybné, že obsah zprávy nemohl vyvolat skutečnou obavu. Obviněná mínila, že dovolání nejvyššího státního zástupce není přípustné, neboť se jedná prakticky o polemiku nad vnímáním obsahu zprávy a není z něj zřejmé, v čem měl odvolací soud při své právní úvaze pochybit. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nepřípustné odmítl, případně je jako nedůvodné zamítl. S projednáním dovolání v neveřejném zasedání souhlasila jen pro případ rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
12. Dovolání lze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. podat, jestliže bylo rozhodnuto (mimo jiné) o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak lze učinit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Je tedy zjevné, že námitky dovolatele lze pod jím uplatněné dovolací důvody podřadit.
13. Z hlediska napadeného rozhodnutí, obsahu dovolání a uplatněných důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. je významnou otázkou, zda skutek spáchaný obviněnou vykazuje zákonné znaky přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku, jak ve shodě se soudem prvního stupně tvrdí i nejvyšší státní zástupce, nebo zda lze akceptovat právní závěry odvolacího soudu, podle nichž skutek nelze posoudit jako přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku, nevykazuje zákonné znaky ani žádného jiného trestného činu, ale mohlo by se jednat o přestupek podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“).
14. Soud prvního stupně, kvalifikoval-li jednání obviněné jako přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku, v odůvodnění svého rozsudku vyložil, že k naplnění zákonných znaků přečinu podle §352 odst. 2 tr. zákoníku není třeba, aby výhrůžka skutečně vzbudila obavu u adresáta, avšak i bez vyvolání takové obavy u konkrétního adresáta musí být objektivně způsobilá vytvářet obavu z provedení toho, čím se hrozí. Jednání obviněné lze podle něj chápat jako výhrůžku usmrcením, které je způsobilé vyvolat u poškozeného – židovské komunity v Židovské obci Praha – důvodnou obavu z jejího uskutečnění. Dodal, že „lze mít za to, že důvodná obava je ze strany poškozeného namístě, zejména pokud výhrůžky směřují zjevně od pachatele, který sympatizuje s nacistickou genocidou, a jeho výhrůžky směřují a cílí právě proti komunitě Židů v tuzemsku. Obviněná podle soudu prvního stupně naplnila po objektivní i subjektivní stránce (dovodil minimálně nepřímý úmysl) znaky přečinu podle §352 odst. 2 tr. zákoníku (bod 9., str. 5 rozsudku).
15. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení nejprve vytkl nedostatky právní věty obsažené v rozsudku soudu prvního stupně, poněvadž obsahovala i takové alternativy možného skutkového děje, které neodpovídaly popisu skutku. Především ale nesouhlasil s právním posouzením jednání obviněné. Poznamenal, že výhrůžka musí pro svou závažnost být objektivně způsobilá vyvolat u dotčených osob obavu z její realizace. Nemusí ale skutečně vzbudit obavu u osob, vůči kterým směřuje. Odvolací soud uvedl, že se neomezil jen na vlastní obsah slovního prohlášení obviněné, ale hodnotil, zda ve spojení s případným jejím dalším konáním a projevy je možné učinit závěr, že se jedná o výhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění. Seznal, že z projevu a jednání obviněné nelze k takovému závěru dospět, a to bez ohledu na jejich odpornost a amorálnost. Odvolací soud se také zabýval otázkou, zda by bylo možno jednání obviněné kvalifikovat případně jako jiný trestný čin (zde se nabízel především přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle §405 tr. zákoníku), a uzavřel, že jednání obviněné nenaplnilo žádný v úvahu přicházející trestný čin, ale mohlo by být ve správním řízení posouzeno jako přestupek (body 8. až 14., str. 3, 4 usnesení).
16. Právní závěry odvolacího soudu, třebaže velmi stručné až kusé, mohou i podle dovolacího soudu obstát.
17. Dovolateli nutno dát za pravdu, že jednání obviněné nelze označit za přípustnou realizaci práva na svobodné vyjádření vlastních názorů, za realizaci svobody projevu. Jak správně připomněl dovolatel, svoboda projevu, zakotvená v čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), je dozajista jedním z klíčových politických práv (byť nikoliv absolutních) a v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) je vykládána široce. Obecně podle ní platí presumpce, že čl. 10 Úmluvy zahrnuje všechny formy projevu, bez ohledu na médium, prostřednictvím něhož je projev realizován, a bez ohledu na obsah projevu. V obou případech ale existují jisté hranice. Velkou výzvu i pro ESLP představuje tzv. expresivní projev, tedy odpověď na otázku, co je ještě „projev“ (spadající pod ochranu čl. 10 Úmluvy) a co už je „jednání“ (nespadající pod čl. 10 Úmluvy). Ze stávající judikatury plyne, že svoboda projevu zahrnuje expresivní projevy v určitém ohledu v omezené míře, ESLP z ochrany čl. 10 Úmluvy jednoznačně vyloučil projevy hlásající revizionismus, antisemitismus či národní socialismus (srov. KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 996 a násl.). Obdobně Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10, konstatoval, že omezení či dokonce trestní postih projevů bude nezbytně nutný v demokratické společnosti tehdy, pokud budou tyto projevy obsahovat výzvy k násilí či k popírání, zpochybňování, schvalování nebo ospravedlňování zločinů proti lidskosti spáchaných v minulosti (srov. např. tzv. Osvětimskou lež), jakož i k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod, a to zvláště ve vztahu k některým minoritám. V případě nenávistných projevů přitom není možné zkoumat pouze jejich prvoplánový obsah, nýbrž i jejich celkový kontext (viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1171/2020).
18. Jednání obviněné nelze označit jinak než jako jednání protiprávní, stojící mimo hranice ochrany svobody projevu, a soudy se proto opodstatněně zabývaly otázkou možnosti jeho právního posouzení.
19. Přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání.
20. Ustanovení §352 tr. zákoníku obecně chrání klidné občanské soužití proti vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu nebo i proti užití násilí. V odstavci 2 je tato ochrana zdůrazněna, jde-li o útoky motivované rasovou, etnickou, národnostní nebo jinou podobnou příslušnost ke skupině. Není rozhodné, zda pachatel je k takovému jednání veden pohnutkou, která je založena na skutečné existenci příslušnosti jednotlivce nebo skupiny obyvatelů k určité rase, etnické skupině, národnosti, politickému přesvědčení nebo vyznání, anebo zda tak usuzuje z určitých znaků vztahujících se ke konkrétnímu jednotlivci nebo skupině obyvatelů. V tomto ustanovení je chráněna i rovnost lidí (čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ve shodě se soudy je také namístě připomenout, že co do obsahu výhrůžky, je konkretizován usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Vyhrožování násilím může být směřováno do budoucnosti, nemusí být bezprostřední. Ze znění skutkové podstaty §352 odst. 2 tr. zákoníku vyplývá, že není třeba, aby výhrůžka skutečně vzbudila u adresáta důvodnou obavu z jejího uskutečnění (na rozdíl od znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku), jak správně podotýká dovolatel. I bez vyvolání takové obavy musí být ale objektivně způsobilá vytvářet obavu z provedení toho, čím se hrozí (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3278; přiměřeně rozhodnutí uveřejněná pod č. 28/1994, č. 21/2011 Sb. rozh. tr.). Změna systematického řazení odpovídajících ustanovení §196 a §197a v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. (dále „tr. zák.“) a §352 a §353 tr. zákoníku, jíž se dovolává nejvyšší státní zástupce, není určující a neznamená zásadní odklon od dřívější obecně akceptované judikatury, zvláště když k žádné změně ve znění skutkových podstat obsažených v §196 trestního zákona č. 140/1961 Sb. a §352 tr. zákoníku v tomto směru nedošlo.
21. V posuzované trestní věci podle tzv. právní věty výroku o vině obsažené v rozsudku soudu prvního stupně obviněná skupině obyvatelů vyhrožovala usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení a vyznání, podle dovolatele obviněná vyhrožovala skupině obyvatelů usmrcením pro jejich národnost a vyznání. V této souvislosti nelze nezmínit, že právní věta rozsudku soudu prvního stupně byla odvolacím soudem opodstatněně kritizována pro její nepodloženost popisem skutku, je v rozporu i s tou částí odůvodnění rozsudku tohoto soudu, v níž výslovně zmiňuje, že jednání obviněné lze chápat jako výhrůžky usmrcením, způsobilé vyvolat u poškozeného důvodnou obavu z jejich uskutečnění.
22. Dovolatel, ačkoliv konstatoval, že není třeba, aby výhrůžka byla způsobilá skutečně vzbudit u adresáta důvodnou obavu, uvedl, že v posuzovaném případě je nepochybné, že jednání obviněné s ohledem na jeho povahu a subjekty, vůči nimž bylo cíleno, mělo způsobilost vzbudit důvodnou obavu. Odkázal na ty konkrétní části zprávy vytvořené obviněnou na webových stránkách portálu Židovské obce v Praze, v níž jsou obsaženy nejen nenávistné a vulgární antisemitské komentáře, ale i slovní výhrůžky „… Hitlera na Vás … vychcípejte … Hitlera na Vás a na tu Vaši židovskou obec … jste svině, který musí být vyhlazeny, pokud sami neodtáhnete do Izraele …“. Dovolatel argumentoval, že v kontextu historických okolností nelze tyto výhrůžky označit jinak než jako hrozby usmrcením. Samotná výhrůžka vyjádřená slovy o potřebě vyhlazení, doplněná odkazem na hlavního představitele nacistického Německa Adolfa Hitlera a adresovaná přímo představitelům organizace sdružující osoby židovského původu, národnosti a vyznání na území města Prahy, proto byla podle něj způsobilá vyvolat jak obavy z napadení, tak i rozdmýchávání nebezpečných antisemitských nálad. Měl za to, že způsobilost zmíněné hrozby vyvolat důvodnou obavu byla současně přímo úměrná neustále se zvyšujícímu poštu antisemitských útoků, k nimž dochází opakovaně v celé řadě evropských zemí.
23. Takové hodnocení povahy jednání obviněné, jakkoliv je třeba na ně nahlížet jako na seriózní pohled a rozbor problematického chování s antisemitským podtextem, ale neodpovídá konkrétní situaci a poměrům obviněné, nekoresponduje s okolnostmi, za nichž k němu došlo. Dovolací soud již připomněl, že v případě nenávistných projevů není možné zkoumat pouze jejich prvoplánový obsah, nýbrž i jejich celkový kontext. V návaznosti na naplnění skutkové podstaty přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku v podstatě ve shodě s dovolatelem i odvolacím soudem zdůraznil, že ač zákonným znakem tohoto přečinu není požadavek, aby výhrůžka vzbudila důvodnou obavu, je třeba trvat na tom, že – i bez vyvolání takové obavy – musí být objektivně způsobilá vytvářet obavu z provedení toho, čím se hrozí. Trvání na tomto předpokladu ostatně koresponduje se zásadou subsidiarity trestní represe vyjádřenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku, poněvadž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Odvolací soud správně zdůraznil, že jakkoliv je podání obviněné odporné a amorální, nelze se omezit jen na obsah slovního prohlášení, ale je třeba také hodnotit, zda ve spojení s případným jejím dalších konáním a projevy jde o výhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění. Právě tento závěr ale podle odvolacího soudu učinit nelze. Určitým nedostatkem odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je, že ačkoliv odvolací soud zmínil „komplexní zhodnocení“, explicitně neuvedl, jakými konkrétními úvahami byl veden, jaké konkrétní „další konání a projevy“ obviněné vzal v potaz. V této souvislosti nemůže jistě zůstat stranou pozornosti, že obviněná svoji zprávu vytvořila pod vlivem dezinformačních podání s protižidovskou tematikou, vedena představou, že za její neúspěch v roli matky i vůbec dlouhodobě nepříznivé osobní poměry může především její bývalý manžel – Žid a židovská obec, která za ním stojí, případně lidé nasazení Židy. Východisko z neutěšené situace v dané chvíli spatřovala v tom, že „na židovskou obec napsala, co si myslí“ (viz výpověď obviněné v hlavním líčení dne 20. 10. 2020, č. listu 565). Hledat v jejím obsahu výhrůžku objektivně způsobilou vytvářet obavu z provedení toho, čím se hrozí, v tomto případě usmrcením, a to případně i pod vlivem neustále se zvyšujícího počtu antisemitských útoků v evropských zemích, představuje příliš sofistikované, projevům obviněné, její situaci, motivaci činu neadekvátní hodnocení a rozbor textu. Odvolací soud proto přiléhavě uzavřel, že výhrůžka obviněné nebyla objektivně způsobilá vyvolat obavu z její realizace a že znaky přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §352 odst. 2 tr. zákoníku nebyly naplněny.
24. Text samotný, jakkoliv velmi primitivně formulovaný, však jistě nelze bagatelizovat a omlouvat jej, neboť je vulgární, urážlivý a nenávistný. Odeslání zprávy s již dříve konkretizovaným obsahem na webové stránky portálu Židovské obce v Praze představuje skutečně jednání nepřípadné a zavrženíhodné. Třebaže odvolací soud v tomto případě nevyvodil trestní odpovědnost obviněné a důsledky s ní spojené, správně usoudil, že takové jednání žádá vyvodit odpovědnost správní. Soud může podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupit věc jinému příslušnému orgánu jen tehdy, má-li ve výsledcích provedeného dokazování dostatečný podklad pro závěr, že jednání, které není trestným činem, by mohlo být posouzeno jako přestupek (přiměřeně viz č. 33/2015-II. Sb. rozh. tr.). Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin (§5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Posouzení jednání obviněné jako jednání protiprávního, v němž by bylo možno spatřovat některý z přestupků podle zákona o některých přestupcích [v úvahu přichází §7 odst. 1 písm. c) tohoto zákona], je závěrem přiléhavým, odpovídajícím zásadě subsidiarity trestní represe vyjádřené v §12 odst. 2 tr. zákoníku a principu ultima ratio , který z této zásady vyplývá.
25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu