ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.370.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 370/2021-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání obviněné D. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 10 To 30/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 151/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné D. M. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 1 T 151/2020, byla obviněná D. M. (dále „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou pokračujícím přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a sbíhající se přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 1 T 23/2020, který jí byl doručen dne 31. 3. 2020, a sbíhající se přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 1 T 35/2020, který jí byl doručen dne 24. 4. 2020, byla podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na osmnáct měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 1 T 23/2020, který byl obviněné doručen dne 31. 3. 2020, a dále z trestního příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 1 T 35/2020, který byl obviněné doručen dne 24. 4. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 10 To 30/2021, odvolání obviněné podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. V odůvodnění tohoto usnesení konstatoval, že opis napadeného rozsudku obsahující řádné poučení o tom, do kdy lze proti němu podat odvolání, byl obviněné doručen dne 29. 12. 2020. Poslední den zákonné osmidenní lhůty podle §248 odst. 1 tr. ř. tedy připadl na středu 6. 1. 2021. Obviněná však odvolání sepsala až dne 7. 1. 2021 a téhož dne bylo také justiční stráží před budovou Okresního soudu v Rakovníku nalezeno. Obviněná tak podala odvolání opožděně a odvolací soud je zamítl, aniž by z jeho podnětu věc meritorně přezkoumával.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 10 To 30/2021, podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázala v něm na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že napadeným rozhodnutím jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.
4. S ohledem na výsledek dovolacího řízení lze jen ve stručnosti shrnout, že dovolatelka v rámci prvního z uplatněných dovolacích důvodů namítla nenaplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že byla skutečně ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo. V mezích druhého dovolacího důvodu vytýkala, že jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v rozporu s ustanovením §55 odst. 2 tr. zákoníku, a proto jej označila za nepřípustný. Značný prostor věnovala popisu svých zdravotních problémů, které jí znemožňují nastoupit do vězení za účelem výkonu uloženého trestu, což doložila lékařskou zprávou V. P. Vedle toho vyjádřila přesvědčení, že byla zkrácena na svých právech, když bylo hlavní líčení konáno v její nepřítomnosti, byť se z jednání řádně omluvila a s uvedeným postupem nesouhlasila. Závěrem požádala, aby Nejvyšší soud rozhodl na základě §265o odst. 1 tr. ř. o odložení výkonu napadeného rozhodnutí.
5. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 10 To 30/2021, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v písemném vyjádření k podanému dovolání poukázala na skutečnost, že usnesením druhoinstančního soudu bylo odvolání obviněné jako opožděně podané podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto. Jestliže odvolatel podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty a v důsledku toho nemohl odvolací soud přezkoumávat rozsudek soudu prvého stupně, ale zamítl odvolání jako podané opožděně, není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu rovněž přípustné dovolání, ledaže by dovolatel namítal, že odvolání nebylo podáno opožděně a že je tudíž naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003). Takovou skutečnost však obviněná nenamítala.
7. Ze shora uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. podané dovolání jako nepřípustné odmítl.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že není na základě ustáleného výkladu ustanovení §265a tr. ř. přípustné.
9. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodoval v druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé je uveden v §265a odst. 2 tr. ř. pod písmeny a) až h) tr. ř., přičemž usnesení odvolacího soudu vydané v této trestní věci je podřaditelné pod písmeno h) tohoto zákonného ustanovení, tj. rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že dovolání v posuzovaném případě přípustné je, neboť je jím napadáno pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně učiněné ve věci samé s tím, že žádné další ustanovení trestního řádu nebo jiného právního předpisu takovýto postup nevylučuje. Ostatně dovolání proti usnesení, jímž bylo zamítnuto odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zákon v obecné rovině rozhodně nezapovídá. Aby se však mohl dovolací soud takovým podáním zabývat, je nutno splnit ještě další podmínky, a to především zvolit ten správný dovolací důvod a zároveň jej opřít o odpovídající argumentaci.
10. V této souvislosti je nezbytné připomenout konstantní stanovisko právní teorie, že dovolání je nepřípustné i za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni odvolací nebo stížnostní soud (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3240 až 3260). Uvedené pravidlo má zcela zásadní význam právě pro případy, kdy odvolací soud postupoval podle §253 odst. 1 nebo 3 tr. ř., a nedošlo tak k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně na základě §254 tr. ř. To znamená, že Nejvyšší soud nebude v dovolacím řízení oprávněn věcně se zabývat těmi otázkami, které se předtím nestaly předmětem odvolacího přezkumu a jeho jediným úkolem přicházejícím v úvahu bude posoudit, zda byly splněny procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí odvolání bez věcného přezkumu napadeného prvoinstančního rozhodnutí. K tomu jej opravňuje ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (resp. jeho prvá alternativa), což je současně jediný dovolací důvod, který může dovolatel za takového stavu relevantně uplatnit.
11. Se shora zmíněným právním názorem plně koresponduje rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Státní zástupkyně ve svém vyjádření poukázala na jeho usnesení ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, jehož právní věta je formulována takto: „Jestliže odvolatel podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty (§248 tr. ř.) a v důsledku toho nemohl odvolací soud přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně, ale odvolání zamítl jako podané opožděně (§253 odst. 1 tr. ř.), není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání [§265i odst. 1 písm. a) tr. ř.], ledaže by dovolatel v dovolání namítal, že odvolání nebylo podáno opožděně a že je tudíž naplněn dovolací důvod spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.].“ Ve stejném duchu vyznívá také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 11 Tdo 589/2005, v němž je konstatováno: „Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání, je dovolání přípustné, pokud dovolatel tvrzením, že odvolání bylo ve skutečnosti podáno včas, namítne, že nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu uvedené v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř., a tedy uplatní dovolací důvod předvídaný v první alternativě §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Pokud však dovolatel v takovém případě podá dovolání z některého jiného důvodu uvedeného v §265b tr. ř., aniž současně (vedle toho) uplatní námitky vztahující se k nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání pro opožděnost, pak jeho dovolání vlastně směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně, což zákon nepřipouští (§265a odst. 1, 2 tr. ř.).“
12. Dovolatelka ve svém podání nevznesla jedinou námitku vůči rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí jejího odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. Nevytýkala, že pro uvedený postup nebyly splněny zákonné podmínky, ani neuvedla žádnou skutečnost svědčící o tom, že by její vlastnoručně sepsané odvolání bylo podáno včas. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. explicitně ani implicitně neuplatnila. S ohledem na shora popsané teoretické poznatky a především na citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu je ovšem patrné, že pouze dovolací argumentace tohoto typu mohla být v posuzovaném případě hodnocena jako přípustná. Naproti tomu námitky, které obviněná zvolila, směřující proti právní kvalifikaci jejího jednání, druhu uloženého trestu a její nepřítomnosti u hlavního líčení, naplňující jiné dovolací důvody, ať již výslovně uplatněné – podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. – anebo vymezené pouze slovním obratem – podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. – nemohly být posouzeny jako přípustné. Odvolací soud se totiž ani jednou z uvedených vad věcně nezabýval a rozsudek soudu prvního stupně a řízení, jež mu předcházelo, z tohoto pohledu nepřezkoumával, a (jak již bylo konstatováno výše) příslušné dovolací námitky tak byly fakticky zaměřeny pouze proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně, což zákon nepřipouští.
13. Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání není ze všech shora uvedených důvodů přípustné. Proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
14. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněné na odložení, resp. v současné době již přerušení výkonu rozhodnutí (dne 4. 3. 2021 nastoupila k výkonu trestu do Věznice Ruzyně, č. l. 220), poněvadž dovolatelka není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinila podnět). Samosoudce soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala, a to nejen s ohledem na výsledek řízení o dovolání, ale rovněž s přihlédnutím ke skutečnosti, že obviněná podala obdobný návrh již u Okresního soudu v Rakovníku (č. l. 209), který o něm bude moci rozhodnout hned poté, co mu bude příslušný spisový materiál Nejvyšším soudem vrácen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu