ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.612.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 612/2021-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2021 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 297/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 76/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 297/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 2 T 76/2020, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 a §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Lidl Česká republika, v. o. s., částku 319 Kč.
2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 297/2020, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil přečinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že
dne 3. 4. 2020 kolem 19:05 hodin v obci XY, okres Vsetín, v prodejně Lidl na ulici XY, odcizil 1 ks lahve whisky zn. Tullamore Dew, objem 0,7 l v hodnotě 319 Kč, kterou ukryl pod oděv a prošel přes pokladnu bez zaplacení, čímž poškozenému Lidl Česká republika, v. o. s., se sídlem Nárožní č. p. 1359, Praha, způsobil škodu ve výši 319 Kč,
a takto jednal přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 8. 2018, č. j. 4 T 107/2018, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2019, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zkušební dobou 30 měsíců, tj. do 15. 12. 2021, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli věděl, že byl vládou České republiky od 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav, a to usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020, v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který byl vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 297/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., když vytkl, že bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel nesouhlasil s podřazením svého jednání pod skutkovou podstatu uvedenou v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Toto zákonné ustanovení aplikovaly soudy obou instancí zcela automaticky, aniž by se zabývaly jeho podstatou a účelem a přiměřeností jeho dopadu do sféry rozhodování o výši trestu vzhledem ke společenské škodlivosti posuzovaného jednání. Nouzový stav vyhlášený kvůli pandemii koronaviru SARS CoV-2 a onemocnění COVID-19 neměly podle přesvědčení obviněného vliv na dodávky zboží do obchodu, kde došlo ke skutku. Zásada subsidiarity trestní represe proto měla vést k závěru, že pro tento případ nebyl naplněn uvedený znak kvalifikované skutkové podstaty. Smyslem ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je postihnout protiprávní jednání spáchaná za mimořádně závažných okolností, kdy jsou ohroženy či paralyzovány běžné státní či společenské regulační mechanismy, s ohledem na něž jsou taková jednání mimořádně společensky škodlivá. Nouzový stav, vyhlášený vládou České republiky v souvislosti s pandemií COVID-19, však takového stupně závažnosti v žádném případě nedosahuje. Nouzový stav není rovněž uveden mezi znaky předmětné skutkové podstaty, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Vyhlášení nouzového stavu mělo usnadnit přijímání opatření k prevenci šíření zmíněného onemocnění, nebylo tedy přijato z důvodu hrozícího či probíhajícího kolapsu státní infrastruktury či jiných obdobně závažných okolností. Obviněný pod tíhou složité osobní situace, kdy přišel o práci a prožíval čerstvý rozchod s přítelkyní, ukradl jedinou lahev alkoholu. Škoda způsobená jeho jednáním činila pouhých 319 Kč. Šlo o impulzivní konání, které nemělo žádnou souvislost s vyhlášeným nouzovým stavem. Poškozený supermarket fungoval stejně jako před vyhlášením nouzového stavu, byla přítomna ostraha a krádež nebyla pro něj nijak citelná.
6. Dovolatel dále poukázal na důvodovou zprávu k trestnímu zákoníku, podle které bylo zpřísnění trestního postihu pachatele trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odůvodněno potřebou reakce na stav, kdy se pachatel dopustí takového činu „v místě, kde je … velmi ztížena ochrana majetku, přičemž pachatel zde využívá této situace a projevuje zvláštní bezohlednost, která si zaslouží přísnější postih“. Samotný fakt, že se obviněný dopustil krádeže za již zmiňovaného nouzového stavu, neměl, podle jeho názoru, vliv na navýšení společenské škodlivosti jeho jednání, a neodůvodňuje aplikaci ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trestního postihu tam uvedeného, neboť je to právě zvýšená společenská škodlivost jednání, kterou tato norma ošetřuje. Aplikace kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku by měla opodstatnění například v případě, že by dovolatel ukradl zdravotnický materiál nebo jiné věci přímo související se šířením nákazy koronavirem. V této souvislosti obviněný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve skutkově obdobné věci ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, jehož právní větu následně citoval. V jeho intencích pak doplnil, že ani jeden ze soudů činných v této trestní věci nezjistil žádnou souvislost jeho jednání s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru. Skutek, jímž byl uznán vinným, tak neobsahuje žádné okolnosti, které by odůvodňovaly jeho posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
7. V návaznosti na to obviněný považoval uložený trest za nepřiměřený, a to zejména jeho nepodmíněnou formu. Vyjádřil přitom názor, že by postačovala sankce mající výchovný charakter, aby nebyl vytržen z jeho současných pozitivních rodinných vazeb a měl možnost pracovat. Připustil sice, že nalézací soud snížil s využitím §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby §205 odst. 4 tr. zákoníku, nicméně i trest v délce 12 měsíců je vzhledem k nízké závažnosti a společenské škodlivosti posuzovaného jednání a zanedbatelné výši škody nepřiměřeně přísný.
8. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2021, č. j. 55 To 297/2020-89, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 11. 2020, č. j. 2 T 76/2020-74, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc znovu projednal, nebo pokud může na základě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů rozhodnout sám, aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl, neboť může v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku.
9. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předeslal, že uplatněná námitka obviněného odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a nezbývá než ji považovat za důvodnou. Její obsah totiž odpovídá argumentaci uvedené v odůvodnění rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, na který dovolatel ve svém podání odkazoval, a to, že pro posouzení trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nepostačuje pouhá obecná časová a místní souvislost, ale že je nezbytné dovodit konkrétní věcnou souvislost spáchané krádeže s danou událostí, v tomto případě tedy s epidemií koronaviru.
10. Státní zástupce poznamenal, že úvahy soudů obou stupňů odpovídají tehdy převažujícímu právnímu názoru, který byl však překonán shora uvedeným judikátem velkého senátu. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku výslovně konstatoval pouze dvě obecné okolnosti, které mohly konkrétní skutek dovolatele usnadnit, a to povinnost zákazníků zakrývat si obličej a povinnost ostrahy obchodu věnovat svou pozornost i dodržování protiepidemických opatření. Neuvedl však, že by uvedené okolnosti předmětnou krádež skutečně konkrétním způsobem usnadnily. Předmětem krádeže přitom nebyly žádné zdravotní či desinfekční prostředky – dovolatel se zmocnil jedné lahve alkoholického nápoje. Podle zmiňovaného rozsudku velkého senátu nelze za takových skutkových okolností dovodit konkrétní věcnou souvislost spáchaného činu s onou „jinou událostí“ a tedy ani znak uvedený v odstavci 4 písm. b) předmětné skutkové podstaty. Spáchaný skutek měl být proto posouzen toliko jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
11. Námitku proti přiměřenosti uloženého trestu považoval státní zástupce (s ohledem na výše uvedené) za předčasnou. Pro případ, že by dovolací soud o věci sám znovu rozhodoval, vyjádřil státní zástupce názor, že by mohl být dovolateli uložen obdobný trest, jaký mu byl uložen nalézacím soudem. Ten se chtěl zjevně vyhnout příliš tvrdému trestnímu postihu bagatelní krádeže, a proto ne zcela důvodně užil §58 odst. 1 tr. zákoníku. Výsledný jednoletý trest se tak nejeví jako nepřiměřený ani z pohledu správného mírnějšího právního posouzení skutku podle §205 odst. 2 tr. zákoníku s trestní sazbou trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Trest byl tedy obviněnému uložen stále ještě pod polovinou této mírnější trestní sazby.
12. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, zrušil, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil veškerá rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §256 l odst. 1 tr. ř. nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, pokud ovšem Nejvyšší soud nerozhodne sám, tak jako ve své věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
15. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Dovolatel výslovně zvolil posledně uvedenou variantu, když citovaný dovolací důvod uplatnil (i ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně) ve spojení s dalším dovolacím důvodem, který je zakotven v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na jeho základě lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
17. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného lze pod tento dovolací důvod podřadit.
18. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je relevantní otázka, zda obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
19. V obecné rovině je vhodné připomenout, že přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, spáchá zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí.
20. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že dne 3. 4. 2020 kolem 19:05 hodin v obci XY v prodejně Lidl odcizil 1 ks lahve whisky v hodnotě 319 Kč, a takto jednal přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 8. 2018, č. j. 4 T 107/2018, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2019, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zkušební dobou 30 měsíců, tj. do 15. 12. 2021, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli věděl, že byl vládou České republiky od 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav, a to usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020, v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který byl vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2.
21. Soud prvního stupně konstatoval naplnění všech zákonných znaků zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v souvislosti s kvalifikovanou skutkovou podstatou a zvlášť přitěžující okolností uvedenou v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zdůraznil především skutečnost, že obviněný se jednání dopustil „,v době, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, tedy dopustil se trestného činu krádeže za jiné události vážně ohrožující životy nebo zdraví lidí“. Nadto soud prvního stupně též připomněl, že vyhlášený nouzový stav měl vliv i na způsob provedení činu, poněvadž pachatelům krádeže v době jeho trvání usnadňovalo páchání trestné činnosti jednak to, že všichni museli mít v prodejnách zakryté obličeje, jednak to, že ostraha prodejny musela zaměřit svoji pozornost na dodržování bezpečnostních opatření, jejichž cílem bylo zabránit šíření koronaviru (bod 9. rozsudku soudu prvního stupně).
22. Odvolací soud závěrům soudu prvního stupně, že obviněný čin spáchal za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, přisvědčil. V této souvislosti i on připomněl okolnosti vyhlášení nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, o čemž obviněný věděl, jak sám uvedl. Zakrytí větší části tváře ochrannými prostředky i podle názoru odvolacího soudu usnadnilo pachatelům trestné činnosti její realizaci, neboť identifikace podle obličeje byla velmi ztížena a často i vyloučena. Obviněný se majetkové trestné činnosti dopustil za těchto podmínek úmyslně, vědomě zneužil této výjimečné doby, náročné nejen pro všechny obyvatele, ale i pro osoby působící ve složkách integrovaného záchranného systému, jichž bylo zapotřebí v boji s epidemií koronaviru, mimo jiné policie, která v dané době realizovala další mimořádné povinnosti, které se netýkaly výlučně odhalování trestných činů a jejich pachatelů. Odvolací soud upozornil i na povahu odcizeného zboží, nešlo sice o zboží přímo spojené s nouzovým stavem (např. rouška, dezinfekční prostředky apod.), ale obviněný neukradl zboží tzv. z hladu, ale zcela zbytný relativně drahý alkohol. Odvolací soud uzavřel, že vyhlášení nouzového stavu z důvodu šíření epidemie koronaviru a následky tohoto vyhlášení nouzového stavu jsou srovnatelné svojí intenzitou s událostmi, které jsou vyjmenovány v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy ohrožením státu, válečným stavem, živelní pohromou nebo jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Po stránce objektivní i subjektivní proto obviněný naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 8.–9. usnesení odvolacího soudu).
23. S odvolacím soudem nutno souhlasit, že „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 1. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno také dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
24. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, jak ostatně opodstatněně namítá i dovolatel, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu).
25. V trestní věci dovolatele ovšem ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu a přesvědčivě nevysvětlily, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně argumentovaly především odkazem na skutečnost, že obviněný se jednání dopustil, ačkoliv věděl o vládou vyhlášeném nouzovém stavu z důvodu ohrožení zdraví lidí v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, a v této souvislosti zdůraznily, že pachatelům trestné činnosti usnadnilo její spáchání to, že větší část obličeje byla zakryta ochrannými prostředky, což znesnadnilo až vyloučilo identifikaci pachatele podle obličeje, nadto pracovníci ostrahy prodejen museli zaměřit svoji pozornost na dodržování bezpečnostních opatření chránících zdraví lidí. Odvolací soud poukázal i na vytíženost složek integrovaného systému, jakož i policie a neopomněl připomenout ani povahu odcizeného zboží v tom smyslu, že nešlo sice o zboží přímo spojené s nouzovým stavem, ale jinak o zcela zbytný alkohol. Takovou argumentaci však nelze označit za relevantní.
26. Není pochyb o tom – a obviněný to považoval za nesporné, že se inkriminovaného jednání dopustil v prostorách prodejny Lidl, kde odcizil běžně dostupné zboží – lahev alkoholického nápoje. Prodavačka jej považovala za „podezřelého“ a po jeho projití pokladnami bez zaplacení na tuto skutečnost upozornila pracovníka ostrahy, který přivolal Policii České republiky. Obviněný byl po celou dobu monitorován bezpečnostní kamerou a nebylo doloženo, že by jeho identifikace byla ztížena tmavým nákrčníkem přes ústa a nos. Odvolací soud řádně nevysvětlil, proč jím popisovaná omezení, ať již šlo o krytí obličeje ochrannými prostředky či zaměření ostrahy prodejny i na dodržování bezpečnostních opatření, přijatá skutečně coby důsledek „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, měla vliv na spáchání činu konkrétně ve prospěch obviněného, jak usnadnila jeho spáchání. Jakýkoliv věcný podklad postrádá také jen obecný odkaz na vytíženost složek integračního systému včetně policie, neboť v posuzovaném případě jejich zásahu rozhodně nebylo třeba. Ani předmět útoku, ani příčina či pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Odvolací soud neuvedl žádnou okolnost, která by dokládala též věcnou souvislost mezi spáchaným jednáním obviněného a zmiňovanou „událostí“.
27. Z uvedených skutečností vyplývá, že odvolací soud nepřesvědčivě právně posoudil skutek jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokud i on u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím je usnesení odvolacího soudu, zamítl-li odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné, zatíženo vadou odpovídající dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
28. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 297/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o podaném odvolání znovu rozhodl. V dalším řízení je označený soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu