ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.64.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 64/2021-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2021 o dovolání obviněného M. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 7 To 142/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 171/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 3 T 171/2018, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což mu byl podle §206 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. V dalším bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozenému R. R. částku 77 208 Kč jako náhradu škody.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 7 To 142/2020, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že v blíže nezjištěném dni měsíce prosince roku 2017 uzavřel ve XY, v místě trvalého bydliště poškozeného R. R., s poškozeným R. R., nar. XY, ústní dohodu o provedení práce spočívající v zateplení fasády rodinného domu v celkové ceně 150 000 Kč, nacházejícího se na adrese XY čp. XY, XY, kdy za tímto účelem a na základě sepsané smlouvy ze dne 27. 12. 2017 převzal na nákup materiálu potřebného k provedení sjednaných prací, které měly být provedeny v měsíci dubnu a květnu roku 2018, finanční hotovost ve výši 100 000 Kč, která mu byla ze strany poškozeného R. R. zaslána na účet č. XY, jehož je majitelem, kdy však dané práce do dnešního dne neprovedl, materiál, zateplovací polystyrén, dodal v ceně 22 792 Kč a zbytek zálohy ve výši 77 208 Kč nevrátil, a to ani přes několikeré jak písemné, tak telefonické urgence, čímž způsobil poškozenému R. R. škodu v celkové výši 77 208 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4 . Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 7 To 142/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel konkrétně nesouhlasil s názorem soudu, že ze skutečnosti, že od poškozeného přijal zálohu, kterou nezanesl do svého účetnictví, vyplynulo, že tato nepřešla do vlastnictví obviněného, a obviněný proto nakládal s věcí cizí a dopustil se přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle obviněného se soud v daném případě vůbec nevypořádal s jeho tvrzením, že způsob, jakým nakládal s přijatou zálohou, vychází z doporučení jeho účetní. Ta za účelem zjednodušení (bez ohledu na správnost takového postupu z hlediska příslušných předpisů) navrhla evidovat až následné vyúčtování poté, kdy budou sjednané práce dokončeny a dílo předáno. Konstatoval, že je možné, že z hlediska předpisů upravujících účetnictví a daně není tento postup v pořádku, měl však za to, že z toho nelze automaticky usuzovat na spáchání trestného činu. Lpění pouze na existenci evidence v účetnictví, aby mohla být vyřešena otázka, zda nakládal s finančními prostředky jako s vlastními, se v souhrnu prokázaných skutečností obviněnému jevilo jako nedostatečné. Vytkl, že soudy nižších stupňů nevzaly v potaz ani další okolnosti, např. skutečnost, že to byl poškozený, kdo ukončil jejich smluvní vztah, kdy nárok na vrácení zálohy vyvolalo až následné odstoupení poškozeného od smlouvy. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by obviněný zálohu zadržoval a měl z ní dokonce jakýkoliv prospěch. Vzhledem k nákupu materiálu pro účely zhotovení díla, k jehož realizaci nedošlo a materiál částečně podlehl zkáze, obviněný k žádnému obohacení nedošel. Jednání stran směřovala k vyřešení otázky, jakým způsobem bude plnění přijaté na základě smlouvy, od které následně poškozený odstoupil, vráceno poškozenému. Důvodem, pro který obviněný žádné plnění poškozenému neposkytl, bylo jednak to, že žádnými finančními prostředky nedisponoval, neboť je nemajetný a zálohu na cenu díla použil skutečně k nákupu materiálu (aniž by byl účel zálohy dohodnut), a dále to, že strany jednaly o následném vyplacení ceny materiálu, který bude obviněným prodán nebo použit, neboť nebyl schopen poškozenému plnění poskytnout. Tyto okolnosti podle jeho názoru svědčí o tom, že nikdy neměl v úmyslu prostředky zpronevěřit. Mimo to uvedl, že finance nebyly poskytnuty účelově k nákupu materiálu, ale jednalo se o zálohu na cenu celého díla bez specifikace účelu využití prostředků, proto se nemohlo jednat o svěření cizích prostředků. Následné nakládání s penězi ze strany obviněného svědčilo podle jeho názoru o tom, že jednal s peněžními prostředky jako s vlastními, když za ně nakoupil materiál, který odpovídá předmětu jeho podnikání a který měl v úmyslu v rámci tohoto podnikání použít. Zdůraznil, že záloha představovala předem vyplacenou část odměny zhotovitele díla, a nemohla tak mít povahu věci cizí. Obviněný měl tedy za to, že se nemohl dopustit přečinu zpronevěry, neboť nebyly naplněny zákonné znaky tohoto přečinu, když si nepřisvojil cizí svěřenou věc a nebylo prokázáno, že by nakládal se svěřenou věcí v rozporu s účelem, pro který byly odevzdány do jeho faktické moci. Uzavřel, že z uvedených skutečností vyplynulo, že měl od počátku zájem dostát svým závazkům, zcela chyběl úmysl neprovést dílo a obohatit se. V návaznosti na absenci úmyslu se obohatit a neprovést dílo uvedl, že v případě prokázání oprávněnosti odstoupení od smlouvy je možné posoudit nárok poškozeného v občanskoprávní rovině, nemůže však vyvolat trestněprávní následky pro obviněného.
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 7 To 142/2020, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 3 T 171/2018, zrušil a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl ve smyslu tohoto dovolání.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v úvodu svého vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se má zjevně vztahovat k rozsudku soudu prvního stupně a že usnesení odvolacího soudu chtěl dovolatel napadnout patrně podle písmene l ) citovaného ustanovení. Uvedl, že obviněný zopakoval svou dosavadní obhajobu, totiž že mu předmětná částka nebyla svěřena, neboť se jako záloha při uzavření smlouvy o dílo stala součástí jeho majetku. Státní zástupce zdůraznil, že odvolací soud dovodil opačný závěr, tedy že předmětná částka se majetkem dovolatele nikdy nestala a zůstala věcí mu svěřenou, správně na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1178/2018. K tomu podotkl, že absence vlastnictví dovolatele je zřejmá nejen z toho, že tato částka nebyla zanesena do jeho účetnictví, ale i ze skutečnosti, že nebyla obsažena ani v jeho daňovém přiznání na rok 2018. Dále v podrobnostech odkázal na argumentaci odvolacího soudu, s níž se ztotožnil. Dovolání obviněného považoval i s ohledem na to, že se jednalo o pouhé opakování námitky uplatněné již v odvolacím řízení, se kterou se odvolací soud již dostatečně a správně vypořádal, za zjevně neopodstatněné.
8. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
9. K vyjádření státního zástupce zaslal obviněný Nejvyššímu soudu repliku. Uznal, že z důvodu nedopatření nebylo odkázáno na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V tomto ohledu své podání doplnil a odkázal na uvedený dovolací důvod. K argumentaci státního zástupce uvedl, že ten se rovněž, stejně jako soudy nižších stupňů, nesprávně zaměřil výhradně na otázku zanesení přijaté zálohy do účetnictví, ačkoliv jen z toho, že částku do účetnictví nezanesl, nelze usuzovat, že s finančními prostředky nakládal jako s vlastními. Obviněný zopakoval svou argumentaci, kterou uvedl již ve svém dovolání, a uzavřel, že orgány činné v trestním řízení neprokázaly naplnění všech zákonných znaků přečinu zpronevěry, zcela chybí subjektivní stránka činu. Závěrem odkázal na svůj návrh učiněný v dovolání.
III. Přípustnost dovolání
10 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Současně je ovšem třeba, aby byl dovolací důvod uplatněn po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.); není-li tomu tak, nelze k němu přihlížet, je bez jakéhokoli právního významu. Právě taková situace nastala, odkázal-li obviněný na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. až v replice k vyjádření státního zástupce, tedy výrazně po uplynutí lhůty k podání dovolání. Dovolací soud se tímto důvodem dovolání tudíž vůbec nezabýval. Obviněný však odkázal včas na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z označeného důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12 . V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Obviněný učinil předmětem svého dovolání úvahu, že se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry, byla-li mu poskytnuta záloha na podkladě uzavřené smlouvy o dílo s objednatelem, neboť ta se stala jeho vlastnictvím. Namítl rovněž, že z jeho jednání nevyplynul úmysl se obohatit a nedostát svému závazku a že ve svém důsledku nedošlo ani k jeho obohacení. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je tak relevantní otázka, zda obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, především jím rozporovanou objektivní a subjektivní stránku.
14 . V obecné rovině je vhodné připomenout, že přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu, tj. škodu dosahující částky nejméně 50 000 Kč (viz §138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020, tedy ke dni rozhodování soudů nižších stupňů). Věc je pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem. K „přisvojení si cizí svěřené věci“ pak dojde tehdy, jestliže s ní pachatel naloží v rozporu s účelem svěření, a to způsobem, který maří jeho základní účel. Svěřenou věcí a tím i předmětem útoku u trestného činu zpronevěry mohou být i peníze předané oprávněnou osobou jiné osobě k další dispozici s nimi, ovšem pouze za předpokladu, že tímto způsobem současně nepřejdou do majetku této osoby, a nestanou se tak jejím příjmem. Pokud mezi osobami vznikne právní vztah vyplývající z uzavřené smlouvy a předaná finanční částka má povahu sjednané zálohy, je třeba vždy zkoumat, o jaký typ smlouvy se v konkrétním případě jedná (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 928/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 3 Tdo 1449/2005). U smluv o dílo, které podle skutkových zjištění soudů uzavřel dovolatel s poškozeným, platí, že převezme-li zhotovitel na jeho podkladě zálohu na provedení díla, nemusí je vždy nutně použít právě k zhotovení objednané zakázky. Jestliže zálohu použije pro svoji potřebu, dílo nezhotoví a následně předem inkasované peněžní prostředky objednateli nevrátí, nelze ještě takové jednání bez dalšího považovat za zpronevěru. Za určitých, standardních okolností totiž zhotovitel nabývá k převzaté záloze vlastnické právo, může ji smísit s ostatními svými podnikatelskými příjmy, a nic mu tak nebrání v tom, aby ji použil k jinému účelu (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003 sp. zn. 5 Tdo 216/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. 3 Tdo 425/2004). Nezbytným předpokladem pro závěr, že se převzatá záloha stala jeho podnikatelským příjmem (majetkem), je ovšem současné zjištění, že zhotovitel díla ji řádně zanesl do svého účetnictví (k tomu viz zejména odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1178/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 6 Tdo 824/2015). Po subjektivní stránce se u základní skutkové podstaty podle §206 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl [přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nebo nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku], který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci. Může však být už při svěření věci, jestliže svěření nebylo dosaženo vyvoláním nebo využitím omylu (srov. §209 tr. zákoníku). Z hlediska kvalifikované skutkové podstaty podle §206 odst. 3 tr. zákoníku postačí zavinění z nedbalosti [§16 ve spojení s §17 písm. a) tr. zákoníku].
15. Nejvyšší soud z obsahu napadených rozhodnutí a obsahu spisu shledal, že blíže nezjištěného dne v prosinci 2017 obviněný s poškozeným uzavřeli ústní dohodu o provedení práce spočívající v zateplení fasády rodinného domu, tedy smlouvu o dílo. Obviněný však ve svých úvahách zcela ignoruje fakt, že následně dne 27. 12. 2017 uzavřel s poškozeným R. R. písemnou smlouvu o poskytnutí finanční zálohy ve výši 100 000 Kč na nákup materiálu na provedení zateplení fasády rodinného domu č. p. XY ve XY (č. l. 5). Jakkoliv se tato smlouva vztahovala k původně ústně uzavřené smlouvě o provedení práce a upřesnila, že tyto práce se uskuteční v měsíci dubnu, květnu 2018, nic to nemění na závěru, že částka 100 000 Kč zaslaná na jejím podkladě poškozeným obviněnému na jeho účet byla určena výslovně na nákup materiálu na provedení zateplení fasády rodinného domu. Třebaže nutno připustit, že poškozený R. R. nedokázal ve své výpovědi přesně specifikovat, k jakému účelu byla vlastně částka 100 000 Kč určena (č. l. 195, 196), svědek M. R., otec poškozeného, ve shodě s již jednoznačně vyznívající zmiňovanou smlouvou ze dne 27. 12. 2017 potvrdil, že částka byla určena právě na zakoupení materiálu potřebného na provedení zamýšlených prací (č. l. 176 a verte). Dále z výpovědí poškozeného, svědků, výpovědi samotného obviněného i SMS komunikace mezi obviněným a poškozeným vyplynulo, že poté, co obviněný s pracemi nezačal ani v dubnu, ani květnu, a to s výmluvami na nepříznivé počasí, se poškozený s obviněným dohodl na ukončení spolupráce a na vrácení peněz. Následně se opakovaně domlouvali na předání buď peněz, či nakoupeného materiálu, popř. ponechání části materiálu poškozeným a vrácení zbylé části finančních prostředků obviněným poškozenému, avšak obviněný se nakonec stal pro poškozeného nekontaktním a ke vrácení zálohy a ani její části snížené o hodnotu zakoupeného polystyrenu, který obviněný ponechal u poškozeného, nedošlo. Z odborného vyjádření (č. l. 56) se podává, že polystyren, tedy materiál, který byl poškozenému obviněným dodán, byl v ceně 22 792 Kč. Zbylou zálohu a tedy i škodu způsobenou na majetku poškozeného, kterou tvořil rozdíl mezi uhrazenou zálohou a částkou vynaloženou na sjednaný účel, tudíž částku ve výši 77 208 Kč, obviněný poškozeném neuhradil.
16. Dovolací soud souhlasí s úvahami soudů, odmítly-li uvěřit obhajobě obviněného, že nebyl vymezen účel, k němuž měla být záloha použita, a že poskytnutá záloha přešla do jeho vlastnictví, přičemž opak nelze dovozovat pouze na základě toho, že částku nezaúčtoval jako příjem. O tom, že peníze (záloha) předané poškozeným obviněnému nepřešly do vlastnictví obviněného, ale byly mu svěřeny pro konkrétní účel, svědčí především samotná smlouva o poskytnutí finanční zálohy, v níž je účel, na nějž mají být poskytnuté prostředky použity, explicitně vymezen. Skutečnost, že poskytnutá záloha do vlastnictví obviněného nepřešla, je doložena rovněž tím, že obviněný přijatou částku ve výši 100 000 Kč nezanesl do svého účetnictví, ani ji nezahrnul do daňového přiznání za předmětný rok (viz výpověď obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, protokol o veřejném zasedání na č. l. 224 až 226). Právní úvahy soudů se přiléhavě opírají o závěry obsažené v již zmiňovaných usneseních Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1178/2018, či ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. 6 Tdo 824/2015. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že obviněný nepoužil celou jemu zaslanou částku ke sjednanému účelu, tj. nakoupení materiálu na realizaci zateplení domu. Takovým způsobem užil poskytnutou zálohu pouze zčásti, se zbylou částí však naložil jiným způsobem, který byl v rozporu s dohodnutým účelem. To bez pochybností vyplynulo z toho, že nákup žádného dalšího materiálu nebyl schopen doložit, podle výpovědi poškozeného a dalších svědků o nákupu jiného materiálu než polystyrenu, který se nacházel u poškozeného, obviněný ani nemluvil, nepředal jej poškozenému a neměl k dispozici ani zbylou část zálohy k vrácení poškozenému. K argumentaci dovolatele je rovněž třeba zdůraznit, že jeho počáteční úmysl dostát svému závazku není z hlediska právní kvalifikace jeho jednání popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku jakkoliv podstatný, a závěr o jeho vině nemůže být relevantně zpochybněn ani jeho tvrzením, že převzatou částku nezahrnul do svého účetnictví na doporučení své účetní, poněvadž odpovědnost za vedení účetnictví, jakož i řádné plnění daňové povinnosti je na obviněném. Pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu zpronevěry je podstatné, že obviněný věděl, že mu byly finanční prostředky poskytnuty k nákupu materiálu na zateplení fasády domu poškozeného, přesto je zčásti použil k jiným účelům. Významné jsou v daných souvislostech i další soudy zjištěné okolnosti; obviněný po celou dobu trestního řízení uváděl, že je nemajetný, věděl tudíž, že poškozenému takovým svým jednáním způsobí škodu, když finanční prostředky jemu poskytnuté ke konkrétnímu účelu použije jinak a nebude moci včas dostát svému závazku, ani je poškozenému při řádném odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení na své straně vrátit, případně mu škodu vykompenzovat jiným způsobem (např. dodáním materiálů, na něž byla záloha poskytnuta, když ani těmito materiály v předmětné hodnotě nedisponoval). Pokud jde o dovolatelem namítanou absenci znaku „obohacení se“, pak je třeba zdůraznit, že „obohacení se“ znakem trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku není, proto se k tomuto znaku nebude Nejvyšší soud blíže vyjadřovat. Pro úplnost nelze nepoznamenat, že dovolací námitky obviněného vůči správnosti právního posouzení jeho jednání se v podstatné části shodují s těmi, jež byly obsaženy již v odvolání, a odvolací soud na ně přesvědčivě a logicky ve svém usnesení reagoval a správně se s nimi vypořádal (viz body 5.–6., str. 3–5).
17 . Soudy zcela správně shledaly v jednání obviněného naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť obviněný s částí finančních prostředků, které mu byly svěřeny ke konkrétnímu účelu, nepřešly do jeho majetku, a byly tak ve vztahu k němu věcí cizí, naložil v rozporu se sjednaným účelem, tedy si přisvojil cizí věc, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 77 208 Kč, tedy větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020. Takového jednání se dopustil v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když přestože věděl, že finanční prostředky mu byly svěřeny ke konkrétnímu účelu, což stvrdil svým podpisem na smlouvě o poskytnutí finanční zálohy, tyto zčásti užil jiným způsobem, přičemž věděl, že tak poškozenému způsobí větší škodu, a jiný možný následek svého jednání si nemohl představovat.
18. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 2. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu