ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.748.2021.3
sp. zn. 8 Tdo 748/2021-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2021 o dovolání obviněného J. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 14 To 16/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 68/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 14 To 16/2021, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 T 68/2020, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Tesco Stores ČR, a. s., a M. F. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 14 To 16/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že:
1. dne 24. 3. 2020 v době kolem 21:30 hod. v XY v ul. XY v prodejně Tesco, kde v té době pracoval jako ostraha společnosti Č., odcizil 1 ks láhve alkoholu zn. Jack Daniels v hodnotě 499,90 Kč, 1 ks bagety kuřecí stripsy v hodnotě 64,90 Kč, 1 ks bagety Wrap Cezar v hodnotě 64,90 Kč, 4 ks plechovkového piva zn. Gambrinus v hodnotě 20,90/ks a 1 plato vajec v hodnotě 59,90 Kč, čímž způsobil společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČ: 45308314, se sídlem Vršovická čp. 1527, 100 00 Praha, škodu v celkové výši 773 Kč,
2. dne 31. 3. 2020 v době od 13:50 hod. do 13:55 hod. v XY na XY čp. XY v prodejně Nejlevnější potraviny odcizil 1 ks PET láhve piva zn. Staropramen v hodnotě 25 Kč, čímž způsobil společnosti M. F., IČ: XY, se sídlem XY, škodu v celkové výši 25 Kč,
a těchto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 2 T 91/2019, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2019, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §205 odstavec 2 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 300 Kč a k náhradnímu trestu odnětí svobody v délce 3 měsíců a dále k trestu odnětí svobody v délce 10 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v délce 3 let,
přičemž se těchto jednání dopustil v době vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky usnesením vlády č. 69 ze dne 12. 3. 2020, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 14 To 16/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. S odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uvedl, že v jeho trestní věci nezjistily soudy nižších stupňů žádnou z věcných souvislostí jím spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, a ani neuvedly, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Pokud tedy dovodily naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, dopustily se nesprávného právního posouzení skutku.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 14 To 16/2021, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 T 68/2020, zrušil a sám podle §265m tr. ř. rozhodl o zproštění obžaloby, případně podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby Nejvyšší soud před vydáním rozhodnutí o dovolání rozhodl podle §265o odst. 1 tr. ř. o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že na poli trestního práva nabyla na významu otázka, jakým způsobem reagovat na trestnou činnost spáchanou v době pandemie, potažmo v době, kdy je z důvodu boje s pandemií vyhlášen nouzový stav. Kromě přitěžující okolnosti ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku totiž některé skutkové podstaty – např. právě §205 tr. zákoníku – ve svém výčtu zahrnují zvlášť přitěžující okolnost, jejímž prostřednictvím je výrazně přísněji reagováno na jednání pachatele, jehož se dopustí za stavu, který zjednodušeně řečeno ohrožuje obyvatele našeho státu [viz §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku]. Přístup soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení, k dané problematice přitom nebyl zcela jednotný. Zatímco část z nich vycházela ze závěru, že již pandemie sama o sobě, případně dokonce vyhlášený nouzový stav, odůvodňují vždy a za všech situací potřebu užít zmíněnou kvalifikovanou skutkovou podstatu, jiné soudy takto striktní závěr nezastávaly a poukazovaly na potřebu prokázat určitou věcnou souvislost spáchané krádeže s danou událostí, tedy pandemickou situací vážně ohrožující zdraví a životy lidí. Zmíněný nesoulad pak v podstatě vyřešil až velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a to ve prospěch druhé z naznačených variant.
8. Po shrnutí podstatného obsahu odůvodnění uvedeného rozsudku pak státní zástupkyně naznala, že v napadeném usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích není konstatována existence žádné z věcných souvislostí spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Naopak šlo o běžné krádeže, kterých se obviněný dopouštěl způsobem do značné míry typickým pro období a druh protiprávního jednání spočívajícího v odcizení různých věcí v místě jeho tehdejšího zaměstnání anebo v prodejně potravin. V návaznosti na závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu proto jednání dovolatele vymezené ve výroku o vině naplnilo pouze znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, nikoliv znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). K přípustnosti dovolání se jeví vhodným uvést, že tento závěr učinil Nejvyšší soud navzdory tomu, že odvolací soud pojal odvolání obviněného do odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu jako podané toliko do výroku o trestu a takto i vymezil rozsah své přezkumné činnosti ve smyslu ustanovení §254 tr. ř. Přitom však pominul tu část odvolání obviněného (č. l. 109-110), v níž krom nepřiměřenosti uloženého trestu podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. namítal též nedostatek aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a v návaznosti na to se domáhal (kromě zrušení napadeného rozsudku) postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. Ke korekci takto pojatého odvolání nedošlo ani v průběhu veřejného zasedání konaného u odvolacího soudu dne 24. 2. 2021 (č. l. 138), v němž sice opakovaně odvolání bylo formálně označeno jako podané do výroku o trestu, nicméně obhájce obviněného plně odkázal na obsah písemného odvolání a požadavek postoupení věci jinému orgánu k projednání skutku jako pouhého přestupku. Odvolací soud pak nesprávně vymezil rozsah své přezkumné činnosti toliko na výrok o trestu, neboť svojí povahou hmotněprávní námitka nutnosti aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku a v návaznosti na to postoupení věci k vyřízení jinému orgánu, tedy námitka nemožnosti kvalifikovat skutek jako trestný čin, je námitkou bezprostředně směřující do výroku o vině (konkrétně proti právní kvalifikaci soudem zjištěného skutku), nikoli pouze do výroku o trestu rozsudku nalézacího soudu. Poněkud nesrozumitelně pak na str. 2 svého usnesení odvolací soud navíc konstatoval, že „po přezkoumání výroku o vině“ neshledal důvody, které by vedly k rozšíření jeho přezkumné činnosti ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. (rozuměj nad rámec přezkumu výroku o trestu). Pakliže na základě výše popsaného obsahu odvolání obviněného byl odvolací soud povinen provést i přezkum výroku rozsudku nalézacího soudu o vině (byť tak fakticky a nesprávně neučinil), bylo dovolání obviněného vyhodnoceno jako přípustné, neboť tímto mimořádným opravným prostředkem brojil proti právní kvalifikaci skutku, tedy proti výroku o vině, který byl povinen přezkoumat již odvolací soud a učinit tak rozhodnutí o této otázce ve druhém stupni ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř.
10. Nejvyšší soud shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného lze pod tento důvod dovolání podřadit.
15. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je relevantní otázka, zda obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
16. V obecné rovině je vhodné připomenout, že přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, spáchá zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
17. Jak shora uvedeno, podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že dne 24. 3. 2020 v prodejně Tesco, kde v té době pracoval jako ostraha, odcizil alkohol a potraviny v hodnotě 773 Kč a dne 31. 3. 2020 v prodejně potravin odcizil 1 ks PET láhve piva v hodnotě 25 Kč, a těchto jednání se dopustil navzdory předchozímu odsouzení pro trestný čin krádeže podle §205 odstavec 2 trestního zákoníku ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 91/2019, a v době vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky usnesením vlády č. 69 ze dne 12. 3. 2020, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2.
18. Soud prvního stupně konstatoval naplnění všech zákonných znaků zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v souvislosti s kvalifikovanou skutkovou podstatou a zvlášť přitěžující okolností uvedenou v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zdůraznil, že obviněný se žalovaného jednání dopustil v době nouzového stavu, který byl vyhlášen usnesením vlády č. 69 ze dne 12. 3. 2020 a jenž je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, kdy v důsledku ohrožení nemocí označované jako SARS CoV-2 došlo k zásadnímu omezení ekonomických aktivit i fungování orgánů státní správy. Podle něj se tak jednání obviněného vyznačovalo mnohem vyšší společenskou závažností, jelikož orgány státní moci, včetně orgánů Policie České republiky, měly za úkol bojovat se zhoršující se epidemiologickou situací, přičemž jednání obviněného jim tento úkol mimořádné důležitosti ztěžovalo (srov. str. 3, bod 4. rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se pak vzhledem k jím učiněnému závěru, že obviněný podal odvolání toliko do výroku o trestu a „po přezkoumání výroku o vině neshledal důvody, které by vedly k rozšíření jeho přezkumné činnosti ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř.“, k uvedené argumentaci nalézacího soudu nevyjadřoval.
19. S nalézacím soudem nelze souhlasit, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. „Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 24. a 31. 3. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno také dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
20. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu).
21. V trestní věci dovolatele ovšem nalézací soud žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nezjistil a přesvědčivě nevysvětlil, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Poukaz na to, že orgány státní moci, včetně orgánů Policie České republiky, měly za úkol bojovat se zhoršující se epidemiologickou situací, přičemž jednání obviněného jim tento úkol mimořádné důležitosti ztěžovalo, nelze označit za dostatečný. Uvedený toliko obecný odkaz na vytíženost policejních složek postrádá jakýkoliv věcný podklad, neboť v posuzovaném případě jejich zásahu ani nebylo třeba.
22. Není pochyb o tom, že se obviněný inkriminovaného jednání dopustil v prostorách prodejen Tesco a Nejlevnější potraviny, kde odcizil běžně dostupné zboží – alkohol, bagety a vejce. Předmět útoku, příčina či pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Nalézací soud neuvedl žádnou okolnost, která by dokládala též věcnou souvislost mezi spáchaným jednáním obviněného a zmiňovanou „událostí“. Z uvedených skutečností tak vyplývá, že nalézací soud nepřesvědčivě právně posoudil skutek jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím své rozhodnutí zatížil vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odvolací soud v napadeném usnesení tuto vadu neodstranil.
23. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 14 To 16/2021, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o podaném odvolání znovu rozhodl. V dalším řízení je označený soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 8. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth