ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.791.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 791/2021-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného J. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 9 To 85/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 96/2020, a rozhodl takto:
+
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 9 To 85/2021, ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 4 T 96/2020, byl obviněný J. J. (dále též „obviněný“) uznán vinným jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jednak zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4, §43 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Označený rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný J. J. i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně. Státní zástupce je podal částečně ve prospěch a částečně v neprospěch obviněného. Obě tato podání nejprve směřovala pouze do výroku o trestu, nicméně státní zástupce ve veřejném zasedání rozšířil své odvolání ve prospěch obviněného i proti výroku o vině. Z podnětu obou podaných odvolání byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 9 To 85/2021, podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Podle §259 odst. 1, 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl skutkem spáchaným dne 27. 4. 2020 uznán vinným jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle §178 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Pro úplnost je vhodné uvést, že výše citovaná rozhodnutí nebyla prvními, která soudy obou instancí v předmětné trestní věci vydaly. Úvodem bylo totiž usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 12. 2020, sp. zn. 4 T 96/2020, podle §223 odst. 2 tr. ř. za okolností uvedených v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro skutek popsaný ve výroku usnesení zastaveno. Ke stížnosti státního zástupce však Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 9 To 10/2021, rozhodl tak, že podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 9 To 85/2021, podal v zákonné lhůtě dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“), a to ve prospěch obviněného, směřující do výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že napadený rozsudek spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Nejvyšší státní zástupce nejprve odkázal na úvahy vyjádřené v napadeném rozhodnutí, jimiž odvolací soud vysvětlil, proč odmítl uložit obviněnému souhrnný trest. Dovolatel konstatoval, že s uvedenými právními závěry se neztotožnil, naopak vyjádřil názor, že podmínky obsažené v §43 odst. 2 tr. zákoníku byly splněny. Posléze ve stručnosti shrnul teoretická východiska pro posuzování vícečinného souběhu trestných činů, jehož existence je podmínkou k ukládání souhrnného trestu. Následně v podrobnostech rozebral konkrétní skutky obviněného a jim korespondující trestné činy, které by mohly být v daném ohledu relevantní. Připomenul také, že skutek projednávaný v této trestní věci byl spáchán dne 27. 4. 2020.
6. Prvním z těchto skutků je přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchaný dne 29. 8. 2019. Za něj byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 3 T 137/2019, který mu byl doručen až dne 6. 2. 2020 a téhož dne taktéž nabyl právní moci . Druhým skutkem je přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dne 3. 2. 2020. Za tento skutek byl obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 6 T 18/2020, uložen souhrnný trest ve vztahu ke shora uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Pardubicích. V daném směru učinil dovolatel dílčí závěr, že souhrnný trest byl ohledně těchto prvých dvou skutků ukládán správně. Právě datum 6. 2. 2020, kdy byl obviněnému doručen shora zmíněný trestní příkaz, současně přerušuje možný vícečinný souběh s dalšími v úvahu přicházejícími trestnými činy, které byly spáchány až poté. K tomu dovolatel pro úplnost dodal, že před vyhlášením citovaného rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře dne 13. 5. 2020 byl ve věci již dne 18. 2. 2020 vydán trestní příkaz, který však byl k odporu státní zástupkyně ze dne 21. 2. 2020 zrušen. Teprve následně, a to dne 24. 4. 2020, byl tento vydaný, ale již zrušený trestní příkaz doručen obviněnému. Daný trestní příkaz však dovolatel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1357/2018 označil z hlediska posouzení otázky vícečinného souběhu, resp. souhrnného trestu, za bezpředmětný.
7. Třetím deliktem je zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný dne 5. 4. 2020, za který Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 2 T 55/2020, obviněnému uložil souhrnný trest též za výše uvedené skutky ze dne 29. 8. 2019 a ze dne 3. 2. 2020, a to za současného zrušení výroku o souhrnném trestu ze shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře. Podle názoru dovolatele Okresní soud v Nymburce tímto rozhodnutím pochybil, neboť pro uložení souhrnného trestu v podobě, kterou zvolil, nebyly splněny nezbytné zákonné podmínky. Jím posuzovaný skutek spáchaný dne 5. 4. 2020 nebyl s prvními dvěma ve vícečinném souběhu, neboť byl spáchán po dni 6. 2. 2020, kterýžto den ohraničuje prvý vícečinný souběh deliktů obviněného. Tento třetí skutek byl naproti tomu ve vícečinném souběhu s dalším (čtvrtým) trestným činem, a to s přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchaným dne 7. 6. 2020, za který byl obviněný odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020. Okresní soud v Nymburce tedy neměl svým rozsudkem zasahovat do výroku o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře, nýbrž měl správně zrušit výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně, a právě ve vztahu k němu následně uložit souhrnný trest. Vyhlašoval-li tedy Okresní soud v Nymburce rozhodnutí dne 14. 7. 2020, byly všechny delikty spáchané před odsuzujícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020 (a zároveň po datu 6. 2. 2020) ve vztahu vícečinného souběhu. Právě den 9. 6. 2020 představuje další hranici zakládající vícečinný souběh v trestné činnosti obviněného. To znamená, že jej vedle trestných činů spáchaných dne 5. 4. 2020 a 7. 6. 2020 tvoří rovněž trestná činnost projednávaná v nyní předkládané věci, neboť ta byla spáchána dne 27. 4. 2020. Správně tedy měl být v předkládané věci ukládán souhrnný trest za všechny tři zmíněné skutky, což se však nestalo.
8. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že trestné činy spáchané ve dnech 5. 4. 2020, 27. 4. 2020 a 7. 6. 2020 nejsou ve vztahu vícečinného souběhu, jelikož obviněný se nyní projednávaného skutku dopustil dne 27. 4. 2020, tedy „tři dny po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 6 T 18/2020 a ještě před vyhlášením rozsudku téhož soudu ze dne 13. 5. 2020“. Přitom „doručení trestního příkazu či vyhlášení odsuzujícího rozsudku tvoří předěl, jímž je ukončován souběh trestné činnosti pachatele a po tomto okamžiku již jde o samostatný skutek“. Nyní řešená trestná činnost je tedy dle odvolacího soudu od skutku spáchaného dne 5. 4. 2020 oddělena trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře, neboť ten byl doručen dne 24. 4. 2020 a od skutku spáchaného dne 7. 6. 2020 je údajně oddělena rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 5. 2020.
9. Nastíněná argumentace soudu druhého stupně nemůže z pohledu dovolatele obstát, a to hned z několika důvodů. V prvé řadě poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1357/2018, podle něhož „okamžik doručení trestního příkazu obviněnému je z hlediska posuzování souběhu trestných činů a zákonných podmínek pro uložení souhrnného trestu určující jen za předpokladu, že v době jeho doručení obviněnému nebyl trestní příkaz již zrušen, například v důsledku včas podaného odporu ze strany státního zástupce. Doručení předtím již zrušeného trestního příkazu obviněnému nemá účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku ve smyslu §314e odst. 7 tr. ř.“. Nicméně právě takováto situace v posuzované věci nastala. Trestní příkaz Okresního soudu v Kutné Hoře byl totiž k odporu státní zástupkyně ze dne 21. 2. 2020 zrušen. Teprve následně, a to dne 24. 4. 2020, byl vydaný, ale již zrušený trestní příkaz doručen obviněnému. Tvrdil-li odvolací soud, že citovaný právní názor je „ojedinělý, vymykající se dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu“, nelze se s tím ztotožnit, neboť Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí odkázal jak na existující praxi, tak i na odbornou literaturu, o něž svůj názor opřel. Na základě uvedeného tedy lze konstatovat, že daný trestní příkaz nemohl přerušit vícečinný souběh mezi trestnými činy ze dne 5. 4. 2020 a 27. 4. 2020.
10. K jeho přerušení by ovšem nemohlo dojít ani tehdy, pokud by byl odmítnut výše nastíněný právní názor Nejvyššího soudu. Sporný trestní příkaz Okresního souduv Kutné Hoře totiž nemá povahu prvního odsuzujícího rozsudku. Nicméně právě první odsuzující rozsudek za relevantní sbíhající se trestné činy má dopad na průběh vícečinného souběhu, resp. přerušuje jej. Předmětný trestní příkaz se ovšem týkal trestného činu spáchaného dne 3. 2. 2020, který tvoří vícečinný souběh s trestným činem ze dne 29. 8. 2019. Z hlediska zmíněných trestných činů je přitom „prvním odsuzujícím rozsudkem“ již trestní příkaz Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 3 T 137/2019, který by doručen obviněnému (až) dne 6. 2. 2020. Tímto dnem je tedy uzavřen první vícečinný souběh. Vzhledem k tomu nejsou další rozhodnutí týkající se sbíhajících se deliktů tvořících prvý vícečinný souběh „prvním odsuzujícím rozsudkem“, a tedy ani nemohou mít účinky přerušující řetěz ostatních, odlišných vícečinných souběhů. Z téhož důvodu nebyl přerušen ani vícečinný souběh mezi delikty spáchanými dne 27. 4. 2020 a dne 7. 6. 2020. Ani rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 6 T 18/2020, týkající se rovněž trestného činu ze dne 3. 2. 2020, totiž nemá povahu „prvního odsuzujícího rozsudku“. Tím je opět již zmiňovaný trestní příkaz Okresního soudu v Pardubicích.
11. Dovolatel shrnul, že v rámci popisované trestné činnosti obviněného existují dva vícečinné souběhy. První je tvořen trestnými činy spáchanými ve dnech 29. 8. 2019 a 3. 2. 2020 a jeho běh byl přerušen dne 6. 2. 2020 doručením trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019 sp. zn. 3 T 137/2019. Druhý je tvořen delikty spáchanými ve dnech 5. 4. 2020, 27. 4. 2020 a 7. 6. 2020, přičemž byl přerušen dne 9. 6. 2020 vyhlášením odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 72/2020. Tento druhý vícečinný souběh nemohl být přerušen trestním příkazem ani rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře vydanými ve věci sp. zn. 6 T 18/2020, jak tvrdí krajský soud, protože rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře nemají povahu „prvního odsuzujícího rozsudku“, nýbrž se týkají vícečinného souběhu trestných činů uzavřeného dne 6. 2. 2020 doručením trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 3 T 137/2019.
12. Nejvyšší státní zástupce poznamenal, že v posuzovaném případě bylo namístě ukládat souhrnný trest ve vztahu ke skutkům spáchaným dne 5. 4. 2020 a 7. 6. 2020. Prakticky však toto řešení zvolit nelze, jelikož Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 2 T 55/2020, nesprávně ukládal souhrnný trest za delikty spáchané dne 29. 8. 2019, 3. 2. 2020 a 5. 4. 2020. Takto nesprávně koncipovaný souhrnný trest je podle názoru dovolatele zřejmě nutno akceptovat, a to s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený ve věci vedené pod sp. zn. 4 To 15/82, který následně citoval. V nyní předkládané věci tedy nebude možno ukládat souhrnný trest za trestný čin spáchaný dne 5. 4. 2020, ačkoliv se nachází ve vztahu vícečinného souběhu s nyní projednávanou trestnou činností. Nicméně i při respektování nesprávného postupu Okresního soudu v Nymburce, bude patrně nutno v projednávané věci uložit souhrnný trest alespoň ve vztahu ke skutku ze dne 7. 6. 2020 z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020. Takto podané dovolání je tedy zaměřeno ve prospěch obviněného, neboť uložení souhrnného trestu za sbíhající se trestnou činnost je pro něj příznivější než uložení trestů samostatných.
13. S ohledem na popsané skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 9 To 85/2021, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. ve vymezeném rozsahu přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Na tomto základě dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší státní zástupce v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Dovolatel ve svém podání vznesl jedinou a zcela důvodnou námitku explicitně zaměřenou do oblasti tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, když vyjádřil názor, že v této trestní věci měl být namísto samostatného trestu ukládán trest souhrnný, a to ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020. Takto formulovanou výhradu lze mít za relevantně uplatněnou, neboť za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno považovat také pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, resp. zda v posuzované věci byl takový trest uložen správně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud měl k dispozici trestní spisy týkající se skutků, které bylo nutno zohlednit při posouzení otázky vícečinného souběhu trestných činů spáchaných obviněným v druhé polovině roku 2019 a v první polovině roku 2020 a na které poukazovaly jak soudy nižších instancí činné v předmětné trestní věci, tak nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání. Jednalo se konkrétně o spis vedený Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 137/2019, Okresním soudem v Kutné Hoře pod. sp. zn. 6 T 18/2020, Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 2 T 55/2020 a Městským soudem v Brně pod sp. zn. 5 T 72/2020. Jak již bylo naznačeno výše, Nejvyšší soud po zhodnocení zákonných podmínek pro ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku shledal, že námitky vyjádřené v podaném dovolání jsou (v podstatných okolnostech) zcela relevantní, zatímco Krajský soud v Praze ve vytýkaném směru pochybil.
18. Je vhodné předeslat, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 §43 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Podle §43 odst. 4 tr. zákoníku ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie.
19. Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, je zásadní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o nichž se rozhoduje v samostatných řízeních, tj. zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími a které nikoliv. Souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu, pokud se o trestných činech rozhoduje alespoň ve dvou samostatných řízeních. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za kumulativního splnění těchto podmínek: musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů ve vícečinném souběhu, přičemž v období mezi spácháním těchto jednotlivých trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek prvního stupně za jakýkoliv z nich, pokud trestní věc, v níž byl vyhlášen odsuzující rozsudek, skončila pravomocným odsouzením pachatele. Více trestných činů je tedy v souběhu jen tehdy, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující, byť nepravomocný, rozsudek za nějaký trestný čin téhož pachatele. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15. 1. 1973, sp. zn. 1 Tz 62/72, publikované pod č. 8/1974-II. Sb. rozh. tr.). Ze zásad pro ukládání souhrnného trestu také plyne, že soud souhrnný trest pachateli neuloží, pokud spáchal další trestný čin po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (nebo doručení trestního příkazu) a zároveň před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (doručením dalšího trestního příkazu), kterým mu byl v souladu se zákonem uložen souhrnný trest k prvnímu odsuzujícímu rozhodnutí. V takovém případě soud musí uložit pachateli další trest. Vztah souběhu ve smyslu výše citovaného ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku je dán pouze mezi trestnými činy spáchanými v době před vyhlášením prvního z těchto dvou odsuzujících rozsudků (doručením prvního z trestních příkazů).
20. Nejvyšší státní zástupce již ve svém dovolání shrnul všechny skutky a trestné činy, s nimiž soudy obou stupňů operovaly z hlediska úvah, zda má být v posuzované trestní věci uložen trest souhrnný či samostatný. Na tomto místě je (pro větší přehlednost) bylo vhodné zopakovat ty nejpodstatnější údaje týkající se trestné činnosti obviněného a jednotlivých jeho odsouzení, a to chronologicky, podle data spáchání jednotlivých skutků a tedy i trestných činů.
§První trestný čin byl spáchán jednáním ze dne 29. 8. 2019 (spočíval v krádeži jízdního kola z oploceného areálu). Za to byl obviněný trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 3 T 137/2019, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 1 roku. Daný trestní příkaz byl obviněnému doručen prostřednictvím policejního orgánu až dne 6. 2. 2020, kdy také nabyl právní moci.
§Druhý trestný čin byl spáchán jednáním ze dne 3. 2. 2020 (spočíval v neoprávněném vniknutí do obydlí, krádeži 100 Kč a platební karty a následných neoprávněných bezhotovostních platbách z ní). Ve věci byl nejprve vydán trestní příkaz Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 6 T 18/2020, který byl však k odporu státního zástupce ze dne 21. 2. 2020 zrušen. Tento již zrušený trestní příkaz byl obviněnému doručen až dne 24. 4. 2020. V následně konaném hlavním líčení byl dne 13. 5. 2020 vyhlášen rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců, současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 137/2019. Strany se vzdaly práva na odvolání.
§Třetí trestný čin byl spáchán jednáním ze dne 5. 4. 2020 (spočíval v krádeži lahve bílého vína v obchodě). Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 2 T 55/2020, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za což mu byl (nesprávně) uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 6 T 18/2020. Strany se vzdaly práva na odvolání.
§Čtvrtý trestný čin je předmětem tohoto dovolacího řízení. Byl spáchán dne 27. 4. 2020 (spočíval v neoprávněném vniknutí do několika obydlí, krádeži zápalek, lahve bílého vína a 600 Kč). Předmětná rozhodnutí jsou popsána v úvodních odstavcích tohoto usnesení. Lze jen zopakovat, že odsuzující rozsudek Okresního soudu v Kolíně byl vyhlášen dne 19. 2. 2021, trest byl změněn Krajským soudem v Praze, jímž byl obviněnému uložen samostatný (úhrnný) trest v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
§Pátý trestný čin byl spáchán dne 7. 6. 2020 (spočíval v krádeži lahve jahodového vína v obchodě). Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen samostatný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Strany se vzdaly práva na odvolání.
21. V předmětném trestním řízení není žádného sporu o tom, že je dán vícečinný souběh mezi prvními dvěma skutky, trestnými činy spáchanými dne 29. 8. 2019 a dne 3. 2. 2020. Mezníkem je v daném případě doručení trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 3 T 137/2019, obviněnému dne 6. 2. 2020, což je ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku třeba postavit na roveň vyhlášení (prvního) odsuzujícího rozsudku. Tímto momentem byl vícečinný souběh dosud spáchaných trestných činů ukončen, přičemž trestné činy spáchané po tomto okamžiku bylo v souladu s výše uvedenou judikaturou nutno považovat za recidivu, a to ve vztahu k prvnímu i druhému trestnému činu. Lze tedy konstatovat, že touto recidivou byly v daném případě trestné činy spáchané dne 5. 4. 2020, dne 27. 4. 2020 (ten je předmětem tohoto řízení) a dne 7. 6. 2020. Z uvedeného důvodu také soudy činné v této trestní věci správně vyzdvihly, že Okresní soud v Kutné Hoře postupoval v souladu se zákonem, pokud rozsudkem ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 6 T 18/2020, ukládal souhrnný trest ve vztahu k již označenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 137/2019 (tedy za první a druhý trestný čin). Naproti tomu Okresní soud v Nymburce pochybil, když i on ukládal rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 2 T 55/2020, souhrnný trest vůči právě zmíněným rozhodnutím týkajícím se v pořadí prvních dvou trestných činů. Obviněný totiž spáchal nymburským soudem projednávaný, tj. třetí trestný čin, až dne 5. 4. 2020, tedy po doručení trestního příkazu dne 6. 2. 2020 Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 137/2019, jímž byl vícečinný souběh prvních dvou trestných činů s třetím trestným činem přerušen, v důsledku čehož měl být tento v pořadí třetí trestný čin správně hodnocen jako recidiva vůči prvým dvěma. Není naopak pochyb o správnosti postupu Městského soudu v Brně, jenž projednával krádež a v pořadí pátý trestný čin spáchaný dne 7. 6. 2020. Tento soud však postupoval velice rychle, rozhodoval již pouhé dva dny po činu, tj. dne 9. 7. 2020 (před vynesením rozsudků vztahujících se ke třetímu i čtvrtému trestnému činu). Městský soud zde zcela správně uložil samostatný trest, neboť dosud vydaná rozhodnutí (za první a druhý trestný čin) se netýkala jednání, která by byla ve vícečinném souběhu s jím řešenou krádeží.
22. Spornou otázkou, která se stala předmětem dovolacího přezkumu v tomto řízení, je, zda byl v popisované trestné činnosti obviněného dán i druhý vícečinný souběh, a to mezi třetím trestným činem ze dne 5. 4. 2020, čtvrtým trestným činem ze dne 27. 4. 2020 a pátým trestným činem ze dne 7. 6. 2020. Mezi těmito trestnými činy (skutky) byla totiž vydávána jednotlivá rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 18/2020, která se týkala druhého trestného činu spáchaného dne 3. 2. 2020. Pro přehlednost lze znovu zopakovat, že označeným soudem projednávaný trestný čin byl ve vícečinném souběhu s prvním trestným činem řešeným Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 137/2019, a naopak nebyl v tomto souběhu s žádnou z krádeží spáchanými třetím až pátým skutkem. Prvním rozhodnutím Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 18/2020 byl trestní příkaz, jenž byl obviněnému doručen již zrušený dne 24. 4. 2020 (mezi spácháním třetího a čtvrtého trestného činu). Druhým byl odsuzující rozsudek vyhlášený dne 13. 5. 2020 (mezi spácháním čtvrtého a pátého trestného činu).
23. V této souvislosti vyjádřil odvolací soud činný v této trestní věci – Krajský soud v Praze názor, že vícečinný souběh trestných činů spáchaných skutky z 5. 4. 2020, 27. 4. 2020 a 7. 6. 2020 je vyloučen, jelikož byl přerušen oběma rozhodnutími Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 18/2020. Podle odvolacího soudu „obviněný se přezkoumávaného skutku dopustil dne 27. 4. 2020, tři dny po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 2. 2020 ve věci jeho sp. zn. 6 T 18/2020 a ještě před vyhlášením rozsudku téhož soudu ze dne 13. 5. 2020, přičemž doručení trestního příkazu či vyhlášení odsuzujícího rozsudku tvoří předěl, jímž je ukončen souběh trestné činnosti pachatele, a po tomto okamžiku jde již od samostatný skutek (viz bod 11. rozsudku odvolacího soudu). Každou z krádeží lahví vína je tudíž nutno posuzovat jako samostatný skutek, za který je potřeba uložit samostatný trest. To také soud druhého stupně učinil, když za jím přezkoumávaný, v pořadí čtvrtý skutek ze dne 27. 4. 2020, uložil za jednočinný souběh již dříve označených přečinů úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí detailně zabýval otázkou, zda trestní příkaz Okresního soudu v Kutné Hoře, který byl na základě odporu podaného státním zástupcem zrušen, a teprve následně byl (již jako zrušený) doručen obviněnému, mohl vyvolat účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku ve smyslu §314e odst. 8 tr. ř. Dospěl přitom k závěru, že ano, přičemž zevrubně odůvodnil, proč se odchýlil od opačného právního názoru vyjádřeného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1357/2018.
24. Naproti tomu nejvyšší státní zástupce, v podstatě ve shodě s postojem soudu prvního stupně – Okresního soudu v Kolíně, v podaném dovolání namítal, že vícečinný souběh trestných činů ze dnů 5. 4. 2020, 27. 4. 2020 a 7. 6. 2020 dán je. Nesouhlasil s náhledem odvolacího soudu na účinky shora zmiňovaného (zrušeného) trestního příkazu. Tuto problematiku nicméně nepovažoval za klíčovou pro posouzení otázky vícečinného souběhu předmětných trestných činů. Jádrem jeho argumentace bylo totiž konstatování, že ani doručení sporného trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 6 T 18/2020 obviněnému, ani následně vyhlášený odsuzující rozsudek téhož soudu ze dne 13. 5. 2020 neměly povahu prvního odsuzujícího rozsudku, který je jako jediný určující pro přerušení vícečinného souběhu. Rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře se týkala již předchozího vícečinného souběhu prvního a druhého trestného činu ze dnů 29. 8. 2019 a 3. 2. 2020, jenž byl přerušen již doručením trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 137/2019 obviněnému dne 6. 2. 2020 s tím, že právě toto rozhodnutí mělo zároveň povahu prvního odsuzujícího rozsudku. Naproti tomu další rozhodnutí týkající se deliktů tvořících prvý vícečinný souběh (tedy obě rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře) nebyla „prvním odsuzujícím rozsudkem“ a nemohla „mít účinky přerušující řetěz ostatních, odlišných vícečinných souběhů“. Dovolatel rovněž zaregistroval pochybení Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 55/2020 spočívající v nesprávném uložení souhrnného trestu (srov. výše), a domáhal se proto, aby byl v této trestní věci uložen souhrnný trest alespoň ve vztahu k rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020.
25. Nejvyšší soud se ztotožnil s argumentací nejvyššího státního zástupce. Také on považoval za nejdůležitější otázku, zda se ve věci Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 6 T 18/2020 jednalo o „první odsuzující rozsudek“ či nikoliv. V tomto ohledu je potřeba si uvědomit, že zákon i právní nauka spojují s vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku stran trestného činu tvořícího vícečinný souběh s dalšími trestnými činy (spáchanými ještě před jeho vyhlášením) účinky, které již následně vydaná rozhodnutí, týkající se dalších trestných činů tvořících tentýž vícečinný souběh, nemají a mít ani nemohou. Dané účinky ostatně popsal v bodě 15. odůvodnění svého rozsudku odvolací soud. Právě ono vyhlášení prvního odsuzujícího rozhodnutí je významným předělem mezi trestnými činy spáchanými předtím a tvořícími vícečinný souběh, za který bude ukládán souhrnný trest, a trestnými činy spáchanými potom, které již budou hodnoceny jako recidiva, která bude postihována přísněji, a to primárně uložením dalšího (samostatného) trestu, případně i přihlédnutím k přitěžující okolnosti ve smyslu §42 odst. 2 písm. tr. zákoníku. Lze analogicky parafrázovat slova odvolacího soudu, že obviněný se v okamžiku vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku „dozvídá, že jednání, pro které je trestně stíhán, je posuzováno jako trestný čin, za který je odsuzován“ a zároveň že jeho případná další trestná činnost bude hodnocena citelněji pro jeho osobu – způsobem výše uvedeným. Všechny tyto nepříznivé důsledky pro pachatele v sobě nese v plné míře pouze vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku, kteréžto je jedinou dělící linií mezi vícečinným souběhem a recidivou se všemi jejími následky. Naproti tomu další rozhodnutí týkající se téhož vícečinného souběhu již přinášejí pouze omezené důsledky v podobě navyšujících se souhrnných trestů, neoddělují však od sebe vícečinný souběh (jenž byl ukončen vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku) s recidivou. To vše platí pochopitelně za předpokladu, že jsou pravidla zakotvená v §43 odst. 2 tr. zákoníku interpretována rozhodujícími soudy správně.
26. K této konkrétní věci lze uvést, že obviněný byl již dne 6. 2. 2020, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 137/2019, upozorněn na to, že spáchá-li další trestnou činnost, bude tato hodnocena jako recidiva a trestána přísněji. Pokud se tedy dne 5. 4. 2020 dopustil další krádeže (třetí skutek), již byl seznámen s tím, jak bude na jeho čin nahlíženo, na čemž nemohlo ničeho změnit doručení trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 6 T 18/2020 tři týdny poté (ať již byly jeho účinky jakékoliv). Totéž ovšem platí pro další dva skutky a trestné činy, které obviněný spáchal až po doručení trestního příkazu, případně až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 18/2020. I pro hodnocení těchto dvou deliktů bylo totiž určující doručení trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 137/2019 dne 6. 2. 2020, a nikoli doručení dalšího trestního příkazu dne 24. 4. 2020 (ve vztahu ke čtvrtému trestnému činu ze dne 27. 4. 2020, projednávanému v této trestní věci), ani vyhlášení rozsudku dne 13. 5. 2020 (ve vztahu k pátému trestnému činu ze dne 7. 6. 2020). V této souvislosti se nelze než ztotožnit s názorem dovolatele, že obě rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 18/2020 se týkala druhého trestného činu ze dne 3. 2. 2020, jenž byl součástí prvého vícečinného souběhu uzavřeného již dne 6. 2. 2020. Nejvyšší soud v těchto souvislostech v podstatně jen opakuje, že několik trestných činů se sbíhá tehdy, jestliže mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin. Vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně tvoří jakousi dělicí čáru mezi trestnými činy spáchanými před tímto vyhlášením a trestnými činy spáchanými po tomto vyhlášení, a to v tom směru, že v řízení o žádném z trestných činů spáchaných po tomto vyhlášení nemůže být uložen souhrnný trest za tento trestný čin a za některý z trestných činů spáchaných před tímto vyhlášením a naopak v řízení o žádném z trestných činů spáchaných před tímto vyhlášením nemůže být uložen souhrnný trest za tento trestný čin a za některý z trestných činů spáchaných až po tomto vyhlášení.
27. Lze tedy shrnout, že vícečinný souběh tří trestných činů spáchaných obviněným ve dnech 5. 4. 2020, 27. 4. 2020 a 7. 6. 2020 nemohl být přerušen ani jedním z rozhodnutí vydaných Okresním soudem v Kutné Hoře, poněvadž tato neměla povahu „prvního odsuzujícího rozsudku“, o kterém výstižně hovořil nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání. Jejich vícečinný souběh byl tedy zachován, a to až do okamžiku vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (popř. doručení trestního příkazu obviněnému) ve vztahu k některému z nich. Tím byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020, který byl dělícím prvkem mezi tímto druhým vícečinným souběhem a případnou další (též druhou) recidivou, za kterou by obviněnému hrozil samostatný (a nepochybně ještě přísnější) trest. Okresní soud v Nymburce, který rozhodoval pod sp. zn. 2 T 55/2020 zhruba měsíc poté, tj. 14. 7. 2020, měl tedy správně uložit souhrnný trest ve vztahu k rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 72/2020 (což ovšem neučinil). V ideálním případě pak měl Okresní soud v Kolíně (potažmo Krajský soud v Praze) v předmětné trestní věci ukládat souhrnný trest ve vztahu k oběma právě uvedeným rozhodnutím (tj. ve vztahu ke třetímu, čtvrtému i pátému skutku). Nicméně z důvodu již shora popsaného pochybení Okresního soudu v Nymburce, jehož rozhodnutí je již pravomocné, nelze do jeho výroku o trestu nijak zasahovat (v této souvislosti dovolatel správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 1982, sp. zn. 4 To 15/82). Nic ovšem soudům nižších instancí nebránilo uložit souhrnný trest alespoň ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020.
28. Již jen na okraj Nejvyšší soud dodává, že se nijak nezabýval věcnou správností argumentace odvolacího soudu týkající se účinků zrušeného trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 6 T 18/2020, doručeného obviněnému dne 24. 4. 2020. Tato otázka byla (z důvodů shora popsaných) pro posouzení věci nepodstatná. Soud druhého stupně totiž přehlédl, že vícečinný souběh několika trestných činů přerušuje pouze vyhlášení odsuzujícího rozsudku, které je v určitém trestním řízení první, a to i za situace, kdy je toto rozhodnutí později zrušeno. Vyhlášení následujících odsuzujících rozsudků v téže trestní věci již dané účinky mít nemůže (sám odvolací soud v této souvislosti přiléhavě odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 4 To 124/98, publikovaný pod č. 29/2000 Sb. rozh. tr.). Jen pro úplnost k úvahám odvolacího soudu dodává, že měl-li by tedy sporný trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku ve smyslu §314e odst. 8 tr. ř. a účinky spojené s vyhlášením rozsudku (v tomto případě prvního odsuzujícího rozsudku) by nastaly doručením trestního příkazu obviněnému, už by stejné důsledky z hlediska relevantního pro ukládání souhrnného trestu nemohlo vyvolat vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 6 T 18/2020, který by tudíž nemohl přerušit vícečinný souběh mezi čtvrtým trestným činem spáchaným dne 27. 4. 2020 a pátým trestným činem spáchaným dne 7. 6. 2020. I za této situace by tedy Okresní soud v Kolíně, resp. Krajský soud v Praze, byly v přezkoumávané věci (v níž byl projednáván čtvrtý trestný čin) zákonem povolány k uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 5 T 72/2020 (jenž se týkal trestného činu pátého).
29. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 9 To 85/2021, ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o trestu obviněného znovu rozhodl. V dalším řízení je označený soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu