ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.809.2021.3
sp. zn. 8 Tdo 809/2021-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2021 dovolání, které podal obviněný J. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 207/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 101/2020, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 207/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 2 T 101/2020, byl obviněný J. D. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti použité právní kvalifikaci a výroku o trestu. Krajský soud v Praze je nejprve usnesením ze dne 4. 9. 2020, č. j. 13 To 207/2020-127, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné. K dovolání obviněného však Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1399/2020, podle §265k odst. 1 tr. ř. uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Praze proto postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost odvoláním napadených výroků, načež usnesením ze dne 9. 3. 2021, 13 To 207/2020-185, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný dopustil označeného zločinu tím že,
dne 15. 5. 2020 v době kolem 14:20 hodin v XY, XY č. p. XY, v hypermarketu Albert v obchodním centru Olympia odcizil z prodejního regálu 4 lahve destilátu Jägermeister o objemu 0,7 l v celkové hodnotě 1 876 Kč ke škodě společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČO: 44012373, se sídlem Radlická č. p. 520/117, 158 00 Praha, které si uschoval do batohu a z prodejny odešel, aniž by za zboží zaplatil, kdy byl následně zastaven pracovníkem ostrahy obchodu, kterému na výzvu odcizené zboží dobrovolně vydal a toto bylo jako nepoškozené vráceno zpět do prodeje,
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 17 T 38/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 13 To 449/2015, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně o výměře 18 měsíců, který vykonal dne 25. 8. 2017,
přičemž uvedený skutek spáchal v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 vyhlášen nouzový stav na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-02, který byl naposledy prodloužen do 17. 5. 2020 usnesením Vlády České republiky č. 485 ze dne 30. 4. 2020 se souhlasem Poslanecké sněmovny.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 207/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel nesouhlasil s právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že se přiznal k odcizení čtyř lahví alkoholu a za své jednání se omluvil. Nevěděl však, že byl prodloužen nouzový stav a dne 15. 5. 2020 byl ještě v platnosti. Chybí zde tedy subjektivní stránka trestného činu. Proto navrhl skutek posoudit pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Dále připomenul, že odvolací soud dne 9. 3. 2021 zamítl jeho odvolání. V kolizi s tímto rozhodnutím je však rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021, jakož i §14 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, kterým je stanoveno, že je-li spáchán trestný čin v době stavu pandemické pohotovosti, která je stavem, v jehož rámci dochází k ohrožení života nebo zdraví lidí, a předpisy trestního práva s touto okolností spojují použití vyšší trestní sazby nebo ji považují za přitěžující okolnost, soud k této okolnosti při posuzování trestného činu přihlédne pouze tehdy, pokud je trestným činem poškozen či ohrožen zájem společnosti na zvládání epidemie COVID-19, nebo že by pachatel přímo využil nebo zneužil ke spáchání trestného činu existující pandemickou situaci, která vážně ohrožovala život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková situace usnadnila spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítal s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn či odhalen. Obviněný proto vyjádřil přesvědčení, že v daném případě nebyla podmínka použití vyšší trestní sazby uvedené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku naplněna a jeho jednání mělo být kvalifikováno jen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
6. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve znění odvolacího rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem poznamenal, že opakované tvrzení dovolatele, že nevěděl o trvání nouzového stavu ke dni 15. 5. 2020, je námitkou primárně skutkovou, která dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Další výhrady však již jeho zákonnému rámci odpovídají a státní zástupce je navíc považoval za důvodné.
8. Následně se státní zástupce v teoretické rovině věnoval skutkové podstatě trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, se speciálním zaměřením na ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V této souvislosti citoval vybrané právní závěry obsažené v odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, které ještě budou v podrobnostech rozebrány v dalších pasážích tohoto usnesení. V návaznosti na to vyjádřil státní zástupce názor, že v posuzované trestní věci nelze dovodit existenci objektivních věcných souvislostí spáchané krádeže se stavem ohrožujícím život a zdraví lidí. Šlo o krádež zboží vystaveného v prodejních prostorách, tj. o formu trestné činnosti, která byla běžně páchána recidivujícími osobami již před stavem vyvolaným pandemickým šířením koronaviru SARS-Cov-2, a nelze konstatovat, že by po vypuknutí tohoto stavu došlo k nějakému jejímu enormnímu nárůstu. Nelze tedy dovodit, že by spáchání trestného činu bylo dovolateli pandemickou situací nějak usnadněno; dovolatel byl ostatně přistižen ostrahou prodejny bezprostředně po spáchání činu. Předmětem útoku byly alkoholické nápoje, tj. věci, u kterých nelze hovořit o nějakém zvláštním významu pro řešení dané události ohrožující život nebo zdraví lidí (problémy v zásobování obyvatelstva běžným spotřebním zbožím se v průběhu „koronavirové krize“ neprojevily). Státní zástupce proto uzavřel, že předmětný skutek neobsahuje takové okolnosti, které by zakládaly věcnou souvislost krádeže alkoholických nápojů s výskytem koronaviru, jako s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Nebyly tudíž naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a skutek měl být posouzen toliko jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani argumentace, kterou uvedl odvolací soud v bodě 7. odůvodnění svého rozhodnutí. Přestože ten správně poukázal na nároky, které vzniklá pandemická situace kladla na policisty v důsledku zaměření jejich činnosti na kontrolu dodržování protiepidemických opatření, neuvedl žádné okolnosti, které by svědčily o konkrétní věcné souvislosti trestné činnosti obviněného s touto pandemickou situací.
9. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 207/2020, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
12. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
13. Dovolatel výslovně zvolil posledně uvedenou variantu, když citovaný dovolací důvod uplatnil (i ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně) ve spojení s dalším dovolacím důvodem, který je zakotven v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na jeho základě lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného lze pod tento dovolací důvod podřadit.
15. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je relevantní otázka, zda obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
16. V obecné rovině je vhodné připomenout, že přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, spáchá zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí.
17. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že dne 15. 5. 2020 v době kolem 14:20 hodin v XY, v hypermarketu Albert v odcizil z prodejního regálu 4 lahve destilátu Jägermeister o objemu 0,7 l v celkové hodnotě 1 876 Kč, které si uschoval do batohu a z prodejny odešel, aniž by za zboží zaplatil, kdy byl následně zastaven pracovníkem ostrahy obchodu, kterému na výzvu odcizené zboží dobrovolně vydal a toto bylo jako nepoškozené vráceno zpět do prodeje, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 17 T 38/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 13 To 449/2015, odsouzen i pro přečin krádeže podle §205 odst. odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody 18 měsíců, který vykonal dne 25. 8. 2017, přičemž uvedený skutek spáchal v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 vyhlášen nouzový stav na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-02, který byl naposledy prodloužen do 17. 5. 2020 usnesením Vlády České republiky č. 485 ze dne 30. 4. 2020 se souhlasem Poslanecké sněmovny.
18. Soud prvního stupně konstatoval naplnění všech zákonných znaků zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ve vztahu k naplnění kvalifikované skutkové podstaty a zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku sice na jednu stranu připustil, že obviněný neodcizil žádné zboží naléhavě potřebné v souvislosti s výskytem koronaviru (jako např. dezinfekci či ochranné prostředky), na druhou stranu ovšem zdůraznil, že dovolatel se „dopustil krádeže v době, kdy bylo potřeba směřovat veškeré lidské zdroje především k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu“. Vedle toho soud poukázal na skutečnost, že obviněný neodcizil žádné potraviny či jiné základní zboží, které by vzhledem k absenci příjmu potřeboval, ale pouze alkohol (bod 14. rozsudku soudu prvního stupně).
19. Odvolací soud závěrům soudu prvního stupně, že obviněný čin spáchal za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, přisvědčil. V této souvislosti konstatoval, že v důsledku pandemie SARS-CoV-2 byla přijata řada opatření k zamezení šíření viru, která vedla mimo jiné k omezení pohybu lidí na místech veřejnosti přístupných a dále k zaměření policejních složek na dodržování opatření a zabránění významnějšímu rozšíření viru na úkor provádění preventivních opatření i v souvislosti s pácháním majetkové kriminality, čehož dovolatel využil. V uvedeném smyslu soud doplnil, že úkolem bezpečnostních pracovníků bylo i sledování dodržování hygienických opatření. Na základě toho pak uzavřel, že skutek sice nebyl spáchán za válečného stavu ani v době živelné pohromy, avšak znak jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v posuzovaném případě jednoznačně naplněn byl (bod 7. usnesení odvolacího soudu).
20. S odvolacím soudem nutno souhlasit, že „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 15. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno také dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
21. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, jak ostatně opodstatněně namítá i dovolatel, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu).
22. V trestní věci dovolatele ovšem ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu a přesvědčivě nevysvětlily, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Soudy obou stupňů se více méně omezily na poměrně abstraktní konstatování nutnosti zaměřit nemalou energii na boj s nepříznivou epidemiologickou situací, odvolací soud pak v daném směru stručně konkretizoval, že zvýšené nároky byly v souvislosti s kontrolou dodržování přijatých bezpečnostních opatření kladeny jak na členy policejních složek, tak na pracovníky ostrahy obchodních domů, kteří se proto nemohli naplno soustředit na potírání majetkových deliktů. Vedle toho ještě nalézací soud upozornil, že dovolatel neodcizil žádné základní zboží, ale pouze alkoholické nápoje. Takovou argumentaci však nelze označit za relevantní.
23. Není pochyb o tom, že obviněný se inkriminovaného jednání dopustil v prostorách hypermarketu Albert, kde odcizil běžně dostupné zboží – čtyři lahve alkoholického nápoje. Po celou dobu byl monitorován bezpečnostní kamerou s tím, že zaznamenávané dění sledoval pracovník ostrahy, který po projití pokladní zóny provedl u dovolatele kontrolu. Ten mu odcizené lahve alkoholu dobrovolně vydal a nepoškozené zboží bylo vráceno do prodeje. Z toho je zřejmé, že odvolacím soudem akcentovaná povinnost pracovníků ostrahy spočívající v kontrole dodržování hygienických opatření, která byla přijata skutečně v důsledku „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, se při spáchání činu nijak konkrétně ve prospěch obviněného neprojevila, neusnadnila jeho spáchání. Ostatně tato kontrolní úloha byla v praxi zajištěna především tak, že jeden z pracovníků ostrahy hlídal hned u vstupu do nákupních prostor, tedy ještě před pokladnami a regály se zbožím, zatímco další (prvořadě ti, kteří sledovali kamerové záznamy) se již mohli soustředit na monitorování případných krádeží či jiných nežádoucích jednání uvnitř prodejny. Nelze navíc odhlédnout od faktu, že drtivá většina obyvatel České republiky se v době účinnosti opatření proti šíření nákazy chovala celkem disciplinovaně a nařízená omezení (zejména ve vnitřních prostorách) dodržovala. Nelze proto hovořit o tom, že by pracovníci ostrahy, jejichž úkolem stejně (v každé době) je sledovat počínání zákazníků, byli nějak enormně zatíženi např. dohledem nad tím, zda má někdo nasazenu roušku či nikoliv. Poukazoval-li odvolací soud dále na omezení pohybu osob na veřejnosti, pak tato okolnost rozhodně nesvědčila ve prospěch pachatelů krádeží v supermarketech, kteří byli naopak vzhledem k menšímu počtu nakupujících snadněji detekovatelní. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že ani povinné zakrývání úst a nosu nebylo až tak velkým usnadněním trestné činnosti tohoto druhu, jak by se na první pohled mohlo zdát. K dopadení pachatele totiž obvykle dochází (a i předtím docházelo) tak, že je pracovníkem ostrahy či jinou osobou zpozorován přímo při činu a bezprostředně poté také zadržen. Za takové situace pak nemůže jakákoliv forma maskování zabránit jeho odhalení. V neposlední řadě nezbývá než uvést, že ani předmět útoku, tj. alkoholický nápoj, nepatří mezi předměty, resp. látky, mající zvláštní důležitost pro řešení koronavirové epidemie, a to ani jako dezinfekce (byť takto může být lidově vnímán), ani jako prostředek (nutno dodat, že poněkud problematický) k odlehčení stresové situace spojené s dosud neznámým virem či přijatými omezujícími opatřeními. Lze proto uzavřít, že v posuzovaném případě nebyla soudy nižších stupňů zjištěna žádná okolnost, která by dokládala věcnou souvislost mezi spáchaným jednáním obviněného a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“.
24. Z uvedených skutečností vyplývá, že odvolací soud nepřesvědčivě právně posoudil skutek jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokud i on u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím je usnesení odvolacího soudu, zamítl-li odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné, zatíženo vadou odpovídající dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
25. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 207/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o podaném odvolání znovu rozhodl. V dalším řízení je označený soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 8. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu