ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.817.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 817/2021-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání obviněného T. N. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 71/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 22 T 139/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 22 T 139/2020, byl obviněný T. N. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání dvou set padesáti hodin. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu by uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání zaměřené do výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 71/2021, bylo toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 30. 9. 2020 v době od 23:10 do 23:17 hodin řídil v obci XY po předchozím úmyslném požití alkoholu po pozemní komunikaci ulicí XY, ve směru jízdy na obec XY, nákladní motorové vozidlo zn. Iveco Daily, RZ: XY, s nímž pokračoval po silnici č. 203 před obec XY, když v rámci provedené kontroly policejními orgány v prostorách výjezdu z autobusové zastávky bylo následně zjištěno, že měl v době řízení motorového vozidla v krvi hladinu alkoholu nejméně 1,25‰, kdy se tak nacházel ve stavu lehké opilosti, který vylučoval způsobilost řídit motorové vozidlo v silničním provozu bezpečně a s jistotou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 71/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž namítl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné právní posouzení.
5. Vytkl, že soudy nesprávně právně posoudily a vyložily otázku závažnosti skutku, což mělo vliv na přiměřenost trestu. Nerespektovaly §39 tr. zákoníku, nevzaly v potaz jeho prohlášení viny a uložily stejný trest jako byl uložen předchozím trestním příkazem nalézacího soudu. Podle obviněného má výše uloženého trestu demotivující efekt, neboť pachatel nabyde dojmu, že napříště nemá smysl s orgány činnými v trestním řízení spolupracovat, doznávat se a prohlašovat vinu. Zdůraznil, že svého jednání lituje, nikdy je nehodlá opakovat a je ochoten nést si následky, nicméně provozuje restauraci a malou prodejnu a živí své zaměstnance, tudíž řidičské oprávnění nezbytně nutně potřebuje pro svou podnikatelskou činnost. Trest zákazu činnosti by tedy měl mít co nejkratšího trvání. Navrhoval, aby mu byl namísto trestu zákazu činnosti uložen peněžitý trest, který by byl schopen splatit, potažmo trest odnětí svobody s podmíněným odkladem, či aby mu byl trest zákazu činnosti zmírněn, tj. aby byl uložen v trvání dvanácti měsíců, soud však jeho návrhu nevyhověl a své odmítavé stanovisko nikterak nezdůvodnil. Uzavřel, že napadené rozhodnutí obsahuje vady, je nejasné a neúplné a stran posouzení toho, v jaké výši byl trest zákazu činnosti uložen, proč byl ponechán a proč namísto něj nebyl uložen vyšší peněžitý trest nebo podmíněný trest odnětí svobody, i nepřezkoumatelné. Podle názoru dovolatele se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 71/2021, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 22 T 139/2020, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání předeslal, že obviněný v dovolání explicitně neoznačil dovolací důvod, přičemž odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř. patří mezi obligatorní náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). V této souvislosti upozornil, že neobsahuje-li včas podané dovolání obligatorní obsahové náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., který nerozlišuje podstatné a jiné náležitosti, je nutno postupovat podle §265h odst. 1 tr. ř. (např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 473/05). Soud prvního stupně tedy měl dovolatele vyzvat k odstranění nedostatků náležitostí obsahu dovolání, a to ve lhůtě dvou týdnů, kterou zároveň stanoví, a upozornit jej, že jinak bude jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Vzhledem k tomu, že státní zástupce nedisponoval informacemi o tom, zda soud dovolatele vyzval k odstranění nedostatků dovolání a zda dovolatel dovolání doplnil, toliko obecně poznamenal, že jestliže dovolání nebylo podáno v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (což nelze při porovnání data uvedeného na dovolání a data doručení napadeného usnesení státnímu zastupitelství zcela vyloučit), bylo by namístě dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nevyzval-li soud dovolatele k odstranění vad dovolání, může dovolatel stále dovolání doplnit, dokud nedojde k výzvě a následně neuplyne čtrnáctidenní lhůta. Jestliže ale okresní soud postupoval podle §265h odst. 1 tr. ř. a dovolatel vady dovolání neodstranil ani ve stanovené lhůtě dvou týdnů, bylo by namístě dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Pokud dovolatel, byť i po lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., učinil další podání obsahující zákonem vyžadované náležitosti dovolání, bylo by nutno pokládat dovolání za řádně a včas uplatněné. Státní zástupce ale konstatoval, že takové doplnění dovolání nebylo dosud předloženo, a proto se k němu nelze relevantně vyjádřit.
8. Přesto se předběžně vyjádřil k podání obviněného ze dne 14. 6. 2021, jako by v něm byl dovolací důvod skutečně správně označen. Uvedl, že podle obsahu dovolání měl obviněný na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky však podle státního zástupce pod citovaný dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný učinil prohlášení o vině ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. (přičemž podle §206c odst. 7 tr. ř. soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat), a jako takový tedy nebyl podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. V souvislosti s prohlášením viny obviněného odvolací soud nemohl ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumat výrok o vině, v důsledku čehož nelze proti tomuto výroku ani účinně podat dovolání, protože není splněna zákonná podmínka přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Dovolání je v takovém případě přípustné jen ve vztahu k oddělitelnému výroku o trestu. Obviněný tak ve svém podání označeném jako dovolání skutečně reálně napadl toliko výrok o trestu zákazu činnosti, přičemž ve vztahu k tomuto druhu trestu namítl výhradně jeho údajnou nepřiměřenost.
9. Státní zástupce poznamenal, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení lze, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 tr. ř. však nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 a násl. tr zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Podle §265b odst. 1 tr. ř. se výroku o trestu týkají výslovně dva dovolací důvody, a to jednak důvod podle písm. h), který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, jednak důvod podle písm. i), který se zabývá rozhodnutím o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem bez splnění zákonných podmínek. Již ze systematiky ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že pokud jsou stanoveny dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, tak se k tomuto výroku nemůže bez dalšího vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 3 Tdo 710/2016). Pokud by tomu tak bylo a tento dovolací důvod by měl zahrnovat i výrok o trestu, byla by ustanovení o dovolacích důvodech proti výroku o trestu nadbytečná a zcela nelogická (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 904/2002). Jestliže má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může tak učinit pouze v rámci speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nikoliv prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř.
10. Státní zástupce rekapituloval, že podle §73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. V předmětné věci se jednalo o trestnou činnost v dopravě, při níž obviněný spáchal trestný čin v souvislosti s řízením motorového vozidla. V daném případě byl tedy uložen trest podle zákona přípustný a při výši tohoto druhu trestu osmnáct měsíců trest vyměřený v rámci zákonné trestní sazby. Samotná námitka nepřiměřenosti trestu, jak ji vnímá obviněný, nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného zákonného dovolacího důvodu. Navíc trest zákazu činnosti v trvání osmnácti měsíců uložený v rámci přípustné trestní sazby jeden rok až deset let rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný.
11. Pokud by tedy obviněný dodatečně ve stanovené lhůtě doplnil své dovolání přesným označením dovolacího důvodu v souladu s dosavadním obsahem svého podání ze dne 14. 6. 2021, bylo by podle státního zástupce namístě dospět k závěru o podání dovolání z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř., a navrhnout odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Ve vztahu k náležitostem obsahu dovolání je nezbytné doplnit, že obviněný nepostupoval formálně bezvadně podle §265f odst. 1 tr. ř. a dovolací důvod neoznačil s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř. Explicitně neuvedl, že podává dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno (§59 odst. 1 tr. ř.), a obviněný ve svém dovolání namítl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné právní posouzení, což obsahově odpovídá citovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dovolací soud naznačené pochybení nepovažoval za zásadní a k dovolání obviněného přistupoval jako k dovolání podanému s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný, jak výše naznačeno, fakticky odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to výlučně ve vztahu k výroku o trestu zákazu činnosti.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod.
17. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 či §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Přesně takovou námitku však obviněný, který považoval trest zákazu činnosti za nepřiměřeně přísný, uplatnil, neboť z obsahu jeho dovolání i z napadených rozhodnutí je zjevné že podaným dovoláním není a ani nemůže být rozporováno uložení druhu trestu (trestu zákazu činnosti), který zákon nepřipouští, popř. jeho uložení mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem.
19. Ačkoliv tedy výtky obviněného, že soudy nerespektovaly §39 tr. zákoníku, nevzaly v potaz prohlášení viny a uložily mu stejný trest jako mu byl uložen trestním příkazem, nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud poznamenává, že soudy nižších stupňů k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců v odůvodnění svých rozhodnutí (str. 3 a 4 rozsudku nalézacího soudu, bod 6. usnesení odvolacího soudu) přesvědčivě vysvětlily, proč neshledaly důvody pro nižší výměru tohoto druhu trestu. Obviněný byl projednáván již potřetí pro řízení vozidla pod vlivem alkoholu, přičemž poprvé bylo jeho jednání řešeno jako přestupek, podruhé se jednalo o trestný čin, kdy obviněný stejně jako v posuzované trestní věci sliboval, že se podobná situace nebude nikdy opakovat, dokonce mu bylo poskytnuto dobrodiní v podobě podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel, když v rámci veřejného zasedání znovu sliboval totéž. Krátce po zahlazení věci a po uplynutí zkušební doby podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti byl však znovu přistižen při řízení pod vlivem alkoholu. Nalézací soud proto správně dospěl k závěru, že uložení trestu zákazu činnosti v nižší výměře, resp. na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, by pro nápravu obviněného nebylo nedostačující, když je zřejmé, že z předchozích odsouzení (byť k nim v současné době již nelze přihlížet pro zahlazení a lze je tak zohlednit pouze při posuzování osobnosti obviněného) se nepoučil a že ani jeho postupně přibývající věk nepřinesl změnu v přístupu obviněného. Zároveň nalézací soud přesvědčivě odůvodnil (stavem živnosti a příjmů obviněného v době uzavření restauračních zařízení v nouzovém stavu vyhlášeném vládou České republiky, a jeho vyživovací povinností k šestnáctileté dceři), proč v případě obviněného obecně vyloučil možnost uložení peněžitého trestu a kromě trestu zákazu činnosti uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
20. Proti takovým závěrům soudů nelze mít žádných výhrad. Nejvyšší soud považuje jejich argumentaci za přiléhavou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců za plně adekvátní. Soudy uvážily všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jejich závěry jsou logické a přesvědčivé. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Není pochyb o tom, že obviněný se trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, dopustil v souvislosti s řízením motorového vozidla. Není rovněž pochyb o tom, že soud se při ukládání tohoto trestu řídil ustanovením §73 odst. 1 tr. zákoníku a trest ukládal v rámci zákonné trestní sazby. Dovolací soud má za to, že trest, který byl obviněnému takto uložen, není trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým, proto k případnému zásahu z jeho strany není dán žádný důvod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). Správně byla zohledněna osoba obviněného opakovaně tendující k řízení vozidla pod vlivem návykové látky, která se ze svého předchozího jednání nepoučila i navzdory v minulosti opakovaně projevené lítosti nad obsahově totožným jednáním. I dovolací soud je tak přesvědčen, že s ohledem na tuto skutečnost by uložení trestu zákazu činnosti na samé spodní hranici zákonné trestní sazby bylo pro nápravu obviněného nedostačující.
21. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth