ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.841.2021.3
sp. zn. 8 Tdo 841/2021-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 dovolání obviněného D. R. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 To 197/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 74/2020, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 To 197/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 6 T 27/2020, ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody ve výměře 54 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný D. R. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, byl obviněný D. R. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen podle §205 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené D. Č. škodu ve výši 500 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti použité právní kvalifikaci a výroku o trestu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 To 197/2020, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 1, 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a nezměněném výroku o trestu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené D. Č., nar. XY, zastoupené zákonnou zástupkyní P. Č., nar. XY, obě bytem XY, na náhradě škody částku 500 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená D. Č. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označených trestných činů tím že,
dne 27. 3. 2020 okolo 20:00 hodin ve XY, okr. Kladno, v parku u XY, odcizil D. Č. mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi s dvěma SIM kartami a s paměťovou kartou v hodnotě 500 Kč, a to tím způsobem, že jí telefon nečekaně vytrhl z ruky, když si jím svítila na cestu, načež vrácení mobilního telefonu podmiňoval sexuálním uspokojením, konkrétně slovním povzbuzováním či masturbací, poté požádal poškozenou D. Č. a T. R., aby si před něj klekly, vysvlékl kalhoty, obnažil svůj pohlavní úd a započal onanovat,
přičemž si byl vědom toho, že byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 11. 2006, č. j. 2 T 71/2006-85, mimo jiné odsouzen za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, dále byl srozuměn s tím, že byl odsouzen pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 12. 2019, č. j. 1 T 242/2019-53, pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců za současného vyslovení dohledu,
a jednání se dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázaním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 To 197/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný především obsáhle rozvedl okolnosti, pro něž nebylo možno podat dovolání jeho obhájcem JUDr. Václavem Markem, který byl od 16. 9. 2020, tedy v průběhu lhůty k podání dovolání, hospitalizován a dne 7. 10. 2020 zemřel. Česká advokátní komora rozhodla o určení nástupce, a to JUDr. Roberta Hamouse dne 3. 11. 2020. Takto určenému obhájci však byly opisy rozhodnutí soudů doručeny do datové schránky dne 13. 5. 2021 a od tohoto data je podle jeho přesvědčení nutno také počítat lhůtu k podání dovolání. Dovolatel nesouhlasil s právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku; výhrady proti právní kvalifikaci skutku též jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku neuplatnil. Zdůraznil, že soudy obou nižších stupňů se v otázce právní kvalifikace jeho jednání odchýlily od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V této souvislosti připomněl rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia tohoto soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle jehož závěrů musí být jednoznačně prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s událostí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19. Obviněný proto nesouhlasil s právním posouzením skutku jako zločinu krádeže též podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v důsledku toho ani s uloženým trestem.
6. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
7. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Úvodem poznamenal, že dovolání je přípustné, s ohledem na okolnosti popisované v dovolání, tedy s ohledem na úmrtí ustanoveného obhájce, bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, oprávněnou osobou a formálně splňuje obsahové náležitosti.
8. Následně se státní zástupkyně v teoretické rovině věnovala skutkové podstatě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku se speciálním zaměřením na ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Připomněla stěžejní závěry obsažené v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, především požadavek, aby byla zjištěna určitá věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. To znamená, že se tato událost musí určitým konkrétním způsobem projevit při spáchání trestného činu. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost spáchání trestného činu pachateli nebo se jinak významně projevila v jeho prospěch anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení nouzového stavu. Trestné jednání obviněného však jinak než časově s nouzovým stavem spojováno být nemohlo. Soud prvního stupně podle ní nesprávně dovodil naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, své rozhodnutí zatížil vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou nenapravil ani odvolací soud.
9. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 To 197/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na případně zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. nově sám rozhodl tak, že obviněného uzná vinným žalovaným skutkem s právní kvalifikací přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a aby obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trestní sazbě §205 odst. 2 tr. zákoníku. Budou-li splněny všechny zákonné předpoklady, navrhla rozhodnout v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Jde-li o posouzení otázky včasnosti podání dovolání, Nejvyšší soud nemohl pominout argumentaci dovolatele a v souvislosti s ní nemohl přehlédnout, že opis rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 To 197/2020, byl obhájci obviněného JUDr. Václavu Markovi do datové schránky doručen dne 27. 9. 2020 fikcí, poněvadž tohoto dne uplynulo 10 dnů od dodání datové zprávy do datové schránky příjemce, aniž by se do schránky přihlásila osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k datovému dokumentu (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky u č. listu 247). Opis rozsudku dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu byl tak obhájci obviněného JUD. Robertu Hamousovi řádně doručen až 13. 5. 2021 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky č. listu 283). Bylo-li dovolání podáno dne 16. 5. 2021 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky č. listu 286), bylo tak učiněno v zákonem stanovené lhůtě. Nejvyšší soud shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného lze pod tento dovolací důvod podřadit.
14. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je relevantní otázka, zda obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
15. V obecné rovině je vhodné připomenout, že přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin (uvedený v odstavci 1 nebo 2) za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, spáchá zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal na věci, kterou měl jiný při sobě, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
16. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že za podmínek zpětnosti předpokládané v §205 odst. 2 tr. zákoníku dne 27. 3. 2020 okolo 20:00 hodin ve XY, v parku odcizil D. Č. mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi s dvěma SIM kartami a s paměťovou kartou v hodnotě 500 Kč, a to tím způsobem, že jí telefon nečekaně vytrhl z ruky, když si jím svítila na cestu, načež vrácení mobilního telefonu podmiňoval sexuálním uspokojením, konkrétně slovním povzbuzováním či masturbací, poté požádal poškozenou D. Č. a T. R., aby si před něj klekly, vysvlékl kalhoty, obnažil svůj pohlavní úd a započal onanovat, a jednání se dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázaním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav.
17. Soud prvního stupně konstatoval naplnění všech zákonných znaků zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ve vztahu k naplnění kvalifikované skutkové podstaty a zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku uvedl, že byť obviněný uvedl, že neví, z jakého důvodu byl nouzový stav na území České republiky vyhlášen, připustil, že věděl o tom, že kvůli nemoci, kvůli koronaviru nechodí děti do školy a musí nosit roušky, on sám měl v době činu – na rozdíl od svědkyň – také roušku; o aktuálním stavu hovořil se známými. Soud prvního stupně připomněl, že o závažnosti nouzového stavu informovalo každodenní zpravodajství ve sdělovacích prostředcích i na různých internetových stránkách, jednotlivá omezení a opatření byla opakovaně vysvětlována a pro každého občana patrná v běžném životě. Opakovaně bylo také upozorňováno, že páchání trestné činnosti v době nouzového stavu může vést k přísnějšímu postihu (bod 17., str. 5 rozsudku).
18. Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně, že obviněný čin spáchal za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (o události vážně ohrožující veřejný pořádek nebo majetek v odůvodnění rozsudku nehovořil ani soud prvního stupně). Soud prvního stupně podle něj opodstatněně poukázal na to, že nouzový stav byl vyhlášen usnesením vlády ze dne 12. 3. 2020, a i když obviněný tvrdí, že neví, z jakého důvodu byl nouzový stav vyhlášen, věděl, že kvůli koronaviru děti nechodí do školy, musí nosit roušky, hovořil o tom se svědkyněmi i se známými. Tyto úvahy shledal správnými a připomněl i úvahy soudu prvního stupně o četnosti informací o nouzovém stavu ve sdělovacích prostředcích včetně informací o přísnějším postihu v jeho době páchané trestné činnosti. (bod 12., str. 4 rozsudku odvolacího soudu). Závěry soudů však nelze bezezbytku akceptovat.
19. Nutno předeslat, že „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 27. 3. 2020, stalo se tak formálně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno také dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
20. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, jak ostatně opodstatněně namítá i dovolatel, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu).
21. V trestní věci dovolatele ovšem ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu a přesvědčivě nevysvětlily, v čem a jak se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže.
22. Není pochyb o tom, že dopustil-li se obviněný inkriminovaného jednání vykazujícího znaky krádeže 27. 3. 2020, , stalo se tak formálně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Soudy však pochybily, pokud v této souvislosti svoji pozornost víceméně soustředily toliko k vyhlášení nouzového stavu, jejich argumentaci nelze označit za relevantní. Bylo již zdůrazněno, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Onou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nutno rozumět ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky. Soudy nižších stupňů však již svoji pozornost nezaměřily k objasnění otázky, zda měl trestný čin obviněného vůbec nějakou jinou než pouze časovou souvislost se zmiňovanou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nebyla zjištěna a ani objasněna žádná okolnost, která by dokládala věcnou souvislost mezi spáchaným jednáním obviněného a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“.
23. Z uvedených skutečností vyplývá, že soud prvního stupně nepřesvědčivě právně posoudil skutek též jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dovodil-li u obviněného naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (o události vážně ohrožující veřejný pořádek nebo majetek v těchto souvislostech nelze reálně uvažovat). Tento rozsudek tedy spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tuto vadu neodstranil ani odvolací soud, shledal-li odvolání obviněného proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nedůvodným.
24. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 To 197/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené na podkladě podaného dovolání podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. je třeba považovat vedle obsahově navazujících rozhodnutí vydaných v téže trestní věci, v níž bylo podáno dovolání (např. rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, rozhodnutí o nákladech trestního řízení, rozhodnutí o zápočtu vazby), rovněž obsahově navazující rozhodnutí, jež byla vydána v jiných trestních věcech vedených proti témuž obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání. Za takové obsahově navazující rozhodnutí lze označit i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněné pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr.). Takovým rozhodnutím je v předmětné věci pravomocný rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 6 T 27/2020, přičemž tento rozsudek okresního soudu byl zrušen ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody ve výměře 54 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, který obviněný aktuálně vykonává. Výrok o dalším tímto rozsudkem uloženém souhrnném trestu ve výměře 12 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, zůstal tímto rozhodnutím dovolacího soudu nedotčen. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o podaném odvolání znovu rozhodl. V dalším řízení je označený soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu