ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.981.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 981/2021-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný I. R. , XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 3 To 3/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 132/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 4 T 132/2019, byl obviněný I. R. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému R. B., nar. XY, částku ve výši 10.750 Kč.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 3 To 3/2020, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 6. 2. 2019 v době od 15:25 hodin do 15:35 hodin v XY na ulici XY na parkovišti poblíž domu čp. XY vnikl za užití násilí do zaparkovaného vozidla zn. VW Sharan, RZ XY, u kterého nezjištěným způsobem vylomil zámek pravých předních dveří vozidla, vnikl dovnitř s úmyslem vozidlo odcizit a odjet s ním, vytrhl kabely imobilizéru, poškodil elektronické zajištění vozidla a mechanický zámek spínací skřínky, byl však vyrušen majitelem vozidla R. B., nar. XY, a z místa činu utekl, poškozením vozidla vznikla škoda ve výši 10.750 Kč, hodnota vozidla VW Sharan je vyčíslena na částku 65.000 Kč,
tohoto jednání se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 11 T 29/2018, v právní moci dne 18. 6. 2018, kterým byl uznán vinným mimo jiné i pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který byl usnesením ze dne 29. 4. 2019 přeměněn na trest odnětí svobody ve výměře 300 dní.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 3 To 3/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a namítl, že soud druhého stupně zamítl odvolání, aniž by zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro postup podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. a podle §256 tr. ř., napadený rozsudek soudu prvního stupně pro vady řízení zrušil.
5. Obviněný vytýkal, že v projednávaném trestním řízení opakovaně navrhoval, aby bylo jeho trestní stíhání pro neúčelnost zastaveno podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť souběžně s posuzovanou trestní věcí proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, a tedy trest, k němuž trestní stíhání pro pokus krádeže a poškození cizí věci směřovalo, je bez významu v porovnání s trestem, jímž byl ohrožen v případě týrání svěřené osoby. Soud druhého stupně nereagoval na zřetelně formulovanou otázku právního významu, jak je třeba vykládat ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., resp. za jakých okolností je možné očekávat postižení významnějším trestem. Při výkladu poskytnutém státním zastupitelstvím či odvolacím soudem by se citované ustanovení nemohlo nikdy uplatnit, anebo by se dalo použít toliko v případě, že trest v jiné trestní věci „…pro jiný čin byl obviněnému již uložen…“, nikoliv, že „…ho podle očekávání postihne…“.
6. Soudy si neobstaraly jediný důkaz, z něhož by si mohly vytvořit konkrétní představu, jaký trest mu bude ukládán. Ač nelze vycházet toliko z trestní sazby, jíž je ohrožen, sám upozorňoval zejména na míru nebezpečnosti a ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem, které jsou zcela evidentně vyšší v případě násilné trestné činnosti vůči nezletilým dětem než v případě nezdařené krádeže s relativně nízkou škodou. V projednávaném řízení mu byl nakonec uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, přičemž v řízení pro zločin týrání svěřené osoby mu bude nejspíše uložen další trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců. Vedle toho má vykonat další dva tresty odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců. Má-li tedy být hlavním hlediskem pro použití institutu zastavení trestního stíhání naplnění účelu trestu, pak s ohledem na jeho osobu a ochranu společnosti lze předpokládat, že výkon trestu odnětí svobody v celkové výši čtyři roky a jeden měsíc představuje již značný zásah do jeho osobní svobody, který by měl mít výchovný účinek, ochránit společnost a současně vyhovět zásadě přiměřenosti trestních sankcí.
7. Kromě uvedeného obviněný namítal, že k jednání, jímž byl v posuzované věci uznán vinným, byl přinucen pod pohrůžkou zabití ze strany osoby J. V., přičemž Okresní soud v Českém Krumlově posoudil předmětnou námitku jako žádost o mimořádný opravný prostředek (obnovu řízení) se závěrem, že orgány činné v trestním řízení důvodně nevyhověly jeho návrhům, resp. o nich nebylo rozhodnuto.
8. Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 3 To 3/2020, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím vytýkané důvody, ale ani pod žádný jiný neuvedený důvod. K důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. zmínil, že v dané věci nenastala žádná alternativa v tomto zákonném ustanovení předpokládaná, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného fakticky projednal a jeho námitkami se řádně zabýval. Nespokojenost obviněného s výsledkem trestního řízení neznamená, že odsuzující rozsudek a usnesení o zamítnutí odvolání jsou zatíženy vadou, která by uvedený důvod dovolání naplňovala.
10. K výhradě, že nebylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání s odkazem na §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., státní zástupce poznamenal, že obviněný zjevně pomíjí formulaci uvedeného ustanovení, která v sobě zahrnuje toliko možnost, nikoliv povinnost soudu postupovat uvedeným způsobem. Prostřednictvím žádného důvodu nelze vytýkat, že soud důvod pro zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. neshledal a této možnosti nevyužil, přičemž nalézací soud podmínky, za nichž trest v této věci ukládal, vysvětlil v odůvodnění odsuzujícího rozsudku (viz body 6. až 9.).
11. Mimo rámec jakýchkoli dovolacích důvodů podle státního zástupce je námitka předložená obviněným až po pravomocném skončení trestní věci a založená na tvrzení, že k trestné činnosti byl dovolatel údajně přinucen vydíráním ze strany další osoby, navíc jde o argumenty zpochybňující učiněná skutková zjištění založená na výsledcích dokazování realizovaného v rámci hlavního líčení. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. V posuzované věci nedošlo k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný však v souladu s touto podmínkou nepostupoval, neboť namítal, že jeho odvolání bylo zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, k čemuž však v jeho případě nedošlo, jak je výše uvedeno. Nicméně, i pokud by v rámci svého mimořádného opravného prostředku tvrdil, že jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku byl zamítnut přesto, že v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř., na uvedený důvod by jeho argumentace nedopadala.
16. Obviněný v dovolání s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal, že v jeho trestní věci nebylo vyhověno opakovanému návrhu na zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., což s žádným důvodem dovolání nekoresponduje, a neodpovídá ani důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, jenž je vyloučen s ohledem na skutečnost, že nevyhovění návrhu na postup podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., který je postupem fakultativním a nezpůsobuje nepřípustnost trestního stíhání v důsledku nerespektování existence zákonných důvodů pro obligatorní, tj. povinné, zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř. [jinak řečeno, pokud jde o trestní stíhání, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je založen nepřípustností trestního stíhání, nikoliv jeho neúčelností]. Uvedené výhrady nelze uplatnit ani na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, protože se v posuzované věci nejedná o takové rozhodnutí, pro jehož nápravu uvedený dovolací důvod slouží, tzn., nebylo rozhodnuto o postoupení věci, zastavení trestního stíhání ani o schválení narovnání. Prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze totiž napadnout jen pozitivní rozhodnutí soudu v uvedených případech, kdy nedojde k meritornímu rozhodnutí o vině a trestu, ale věc je ukončena jen některým z taxativně uvedených procesních postupů. Nevyužití možnosti uplatnění těchto odklonů proto nezakládá možnost uvedený důvod použít (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 426/2004).
17. Ačkoli dovolací námitky obviněného neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodu uvedených v ustanovení §265b tr. ř., přesto ( obiter dictum ) Nejvyšší soud poznamenává, že soudy nepochybily, jestliže návrh na zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. neakceptovaly, neboť podle zjištěných okolností, a to s ohledem na závažnost projednávané trestní věci, tak i vzhledem k povaze a stavu řízení věci, ve vztahu k níž se obviněný uvedeného postupu domáhal, je zcela zřejmé, že uvedený postup nepřicházel do úvahy. Podle citovaného ustanovení státní zástupce může zastavit trestní stíhání, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Zdůraznit je třeba podle dikce ustanovení §172 tr. ř., že zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 je na rozdíl od zastavení trestního stíhání podle odstavce 1 fakultativní (srov. formulace „může zastavit“), což znamená, že na něj neexistuje právní nárok.
18. Zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. představuje průlom do převažující zásady legality, a to ve prospěch zásady oportunity, a je projevem diskreční pravomoci státního zástupce, případně soudu. Při rozhodování o zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je soud povinen vycházet nejen z porovnání trestních sazeb za jednotlivé trestné činy, nýbrž i z porovnání trestů, které by byly podle kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku za jednotlivé trestné činy uloženy. Teprve po vyřešení předběžné otázky, jaké tresty by byly uloženy za srovnávané trestné činy, může soud učinit závěr, zda trest, k němuž stíhání může vést, je zcela bez významu vedle trestu, který obviněného pro jiný čin podle očekávání postihne (srov. rozhodnutí č. 36/1970-I Sb. rozh. tr.). V této souvislosti je nutné předběžně posoudit, do jaké míry bude pravděpodobné obviněného za zažalovanou trestnou činnost uznat vinným, jaká je míra jeho zavinění, jaký druh trestu a v jaké výměře obviněného za tuto trestnou činnost může postihnout. Až následně lze zvažovat, zda při posouzení všech okolností postačí trest, který obviněného případně za trestný čin postihne (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 188/2001).
19. V posuzované věci soudy uvedené okolnosti uvážily a důvodně obviněnému nevyhověly, protože neměly-li za to, že trest, k němuž může trestní stíhání obviněného pro přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku vést, je zcela bez významu vedle trestu, který mu pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku podle očekávání postihne. Opodstatněně odvolací soud usoudil, že trestní stíhání obviněného v jiné věci pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku bylo ve stadiu, kdy si nelze učinit konkrétnější představu o tom, jaký trest (a zda vůbec) obviněného postihne, a důvodně zmínil, že se nelze opírat jen o zákonem určenou trestní sazbu. Na tomto trestním stíhání proto nebylo možno stavět úvahy o významu trestu, potažmo o neúčelnosti trestního stíhání v projednávané věci (viz bod 12. usnesení).
20. Zmínil-li obviněný v závěru dovolání též skutkovou výhradu (údajné donucení k trestné činnosti nátlakem jiné osoby), bylo zároveň správně vyjádřeno, že je ryze skutkového charakteru a nebyla dosud v žádné fázi trestního řízení nijak obviněným prezentována, měla být, a taky se stala předmětem návrhu obviněného na obnovu řízení, jemuž nebylo vyhověno (viz usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 4 T 132/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 23 To 193/2021, jimiž byl návrh obviněného na obnovu řízení zamítnut).
21. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání obviněného posoudil jako podané z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth