ECLI:CZ:NS:2021:8.TVO.10.2021.1
sp. zn. 8 Tvo 10/2021-1010
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 6. 2021 o stížnosti obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym) , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestního opatření odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 1 Ntm 5/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Tm 3/2021, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého AAAAA zamítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením soudkyně Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 1 Ntm 5/2021, bylo na návrh předsedy senátu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se vazba mladistvého AAAAA prodlužuje o šest měsíců, tj. do 20. 11. 2021.
Proti tomuto usnesení podal mladistvý AAAAA (dále též jen „mladistvý“) prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě stížnost. V obšírném odůvodnění stížnosti zmínil především procesní vady, jimiž podle něj řízení předcházející napadenému usnesení trpí. Vytkl, že nebyl o podání návrhu na prodloužení vazby nijak vyrozuměn, nebylo mu umožněno, aby se k důvodům prodloužení vazby vyjádřil, natož aby byl před soudem slyšen, čímž došlo k závažnému zásahu do jeho práv. I kdyby se Nejvyšší soud s argumentací ohledně nutnosti konat vazební zasedání před rozhodnutím o prodloužení vazby neztotožnil, za pochybení považoval, že jej vrchní soud dostatečně nepoučil o jeho právu žádat o konání vazebního zasedání. Upozornil na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 8 Tvo 35/2013, z jehož závěrů vyplývá, že soud má povinnost sdělit obviněnému, že bude rozhodováno o vazbě, poučit jej o právu požádat o konání vazebního zasedání a stanovit mu lhůtu, aby mohl tato práva uplatnit. V jeho případě se tak nestalo, což ve svém důsledku představuje porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Obviněný také znovu vytýkal, že o jeho vzetí do vazby rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 jako místně nepříslušný soud, ačkoliv správně měl jako místně příslušný soud pro mládež rozhodnout Okresní soud Praha-východ. Vrchní soud v Praze měl konstatovat porušení práva mladistvého na zákonného soudce a napravit pochybení okamžitým propuštěním mladistvého z vazby. Mladistvý také nesouhlasil s výkladem vzájemného vztahu ustanovení §72 a §72a odst. 1 tr. ř., což ve svých důsledcích znamená, že nepodal-li příslušný státní zástupce soudu prvního stupně návrh na rozhodnutí o dalším trvání vazby mladistvého nejpozději 29. 3. 2021 a nerozhodl-li tento soud o návrhu nejpozději 13. 4. 2021, došlo k překročení tříměsíční lhůty pro rozhodnutí o dalším trvání vazby a soud prvního stupně byl povinen mladistvého propustit z vazby. Mladistvý nesouhlasil ani s tím, jak byla věc posouzena po stránce věcné. Jako nanejvýše účelné se podle něj jeví nahradit vazbu některým z předběžných opatření, především zákazem zdržovat se na území hlavního města Prahy v kombinaci se zákazem užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nebo jiné návykové látky ve smyslu §73 odst. 1 písm. a), b), c) a d) ve spojení s §88c písm. d) a g) tr. ř., přičemž mladistvý slíbil poskytnout veškerou součinnost nezbytnou pro výkon elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu mladistvého.
3. Mladistvý proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 1 Ntm 5/2021, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že jej propouští na svobodu.
4. Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
5. Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podal dne 22. 4. 2021 Krajskému soudu v Praze, soudu pro mládež, obžalobu na mladistvého AAAAA pro skutky kvalifikované jako provinění loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1.), provinění vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.) a provinění těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (bod 3.). Rozsudkem Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 4 Tm 3/2021, byla podle §206b odst. 3 ve spojení s §314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, která byla uzavřena dne 19. 5. 2021 mezi státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Praze Mgr. Alešem Postupou a obviněným mladistvým AAAAA za přítomnosti obhájce Mgr. Víta Tokarského, podle níž je mladistvý vinným skutky zde popsanými ve shodě s obžalobou, čímž spáchal v bodě 1. provinění loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2. jednak provinění vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 3. jednak provinění těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §24 odst. 1 písm. l), §31 z. s. m. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na 18 měsíců se zařazením podle §31 odst. 4 z. s. m. do zvláštní věznice pro mladistvé. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla mladistvému uložena povinnost zaplatit na náhradu škodu Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1, IČ 47114321, částku 116 546 Kč a K. K., nar. XY, bytem XY, částku 27 445 Kč.
6. V době rozhodování soudu o návrhu předsedy senátu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty trvání vazby byl mladistvý ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 0 Ntm 15001/2020, z důvodů uvedených v §67 písm. b), c) tr. ř. za použití §46 odst. 1 z. s. m., s účinností od jeho zadržení dne 20. 11. 2020 v 20:10 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která však byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2020, sp. zn. 61 Tmo 9/2020, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Od 16. 2. 2021 u mladistvého nadále trvá důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř. (viz sdělení státního zástupce adresované mladistvému z označeného dne). Ve vazebním zasedání konaném dne 15. 4. 2021 byla usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 0 Ntm 2401/2021, podle §71a tr. ř. z důvodu §67 písm. c) tr. ř. zamítnuta žádost mladistvého AAAAA o propuštění z vazby na svobodu. Podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. nebyla vazba nahrazena přijetím záruky matky mladistvého I. S., nar. XY. Podle §73 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. nebyla vazba nahrazena přijetím písemného slibu, stanovením dohledu nebo předběžným opatřením. Stížnost mladistvého proti tomuto usnesení byla usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 13 Tmo 13/2021, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Pro úplnost je namístě zmínit, že v hlavním líčení dne 19. 5. 2021 bylo rozhodováno o vazbě mladistvého a mladistvý byl k této otázce vyslechnut (č. listu 972). Usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 4 Tm 3/2021, byl podle §72 odst. 3 tr. ř. mladistvý AAAAA ponechán ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
7. Dne 27. 4. 2021 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež předložen návrh předsedy senátu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 10. 11. 2021.
8. Rozhodla-li napadeným usnesením soudkyně Vrchního soudu v Praze jako soudu pro mládež (dále „vrchní soud“) o tomto návrhu tak, že mu vyhověla a podle §47 odst. 1, 3 z. s. m. prodloužila vazbu mladistvého do 20. 11. 2021, nepochybila a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnila. Podle §47 odst. 1 z. s. m. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, jakož zejména vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
9. Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedy senátu krajského soudu na prodloužení vazby mladistvého a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby. Vazba v době rozhodování tohoto soudu sice dosáhla doby téměř šesti měsíců, ale soud vzal v úvahu, že při nezjištěných průtazích v přípravném řízení byla obžaloba podána 22. 4. 2021, hlavní líčení bylo nařízeno na květen 2021 (konkrétně 18. až 21. května 2021). Pro určení doby, o kterou měla být vazba prodloužena, soudkyně vzala v úvahu, že v současném stadiu řízení před soudem lze vazbu prodloužit jen jednou, přitom je třeba rozhodnutím o jejím prodloužení vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení jak hlavního líčení, tak případně i odvolacího řízení.
10. I podle Nejvyššího soudu vrchní soud správně deklaroval existenci označeného vazebního důvodů a nepochybil, vyvodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 z. s. m. Vrchní soud vyložil, proč podle něj nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání ve lhůtě uvedené v §47 odst. 1 z. s. m. skončit a proč by propuštěním mladistvého na svobodu hrozilo, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, přičemž Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožňuje. Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců, tj. o maximální možnou dobu, do 20. 11. 2021, s tím, že není vyloučeno, aby v závislosti na dalším vývoji vazba mladistvého skončila ještě před tímto datem. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, ale i pro provedení případného odvolacího řízení, a to za situace, kdy další opětovné prodloužení vazby mladistvé není s ohledem na ustanovení §47 odst. 2 z. s. m. již možné. Podstatnou změnu v naznačeném scénáři procesního postupu znamenal již zmiňovaný, ve výroku o vině a trestním opatřením dnem 19. 5. 2021 pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 4 Tm 3/2021, jímž byla podle §206b odst. 3 ve spojení s §314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, podle níž byl mladistvý uznán vinným proviněními loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a proviněními výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §24 odst. 1 písm. l), §31 z. s. m. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na 18 měsíců se zařazením pro jeho výkon podle §31 odst. 4 z. s. m. do zvláštní věznice pro mladistvé. Z nařízení výkonu trestu (č. listu 995) se podává, že mladistvému byla do úhrnného trestního opatření v trvání 18 měsíců započtena vazba od 20. 11. 2020 v 20:10hodin do 20. 5. 2021. Podle sdělení Vazební věznice Praha-Ruzyně mladistvý nastoupil trest (trestní opatření) dne 21. 5. 2021 v 00:00 hodin. Za těchto okolností je obsolentní zabývat se důvodnosti námitek mladistvého věnovaných nesprávnému věcnému posouzení a úvahám o účelnosti nahradit vazbu některým z předběžných opatření (viz část IV. stížnosti).
11. Za nadbytečné pokládá Nejvyšší soud vyjádřit se znovu k procesním námitkám obsaženým v části III. 3.2. (O vzetí do vazby rozhodoval nepříslušný soud) a též k výtkám v části III. 3.3. (o dalším trvání vazby je třeba rozhodnout každé 3 měsíce). Výhradám týkajícím se nesprávné místní příslušnosti soudu rozhodujícího o vzetí mladistvého do vazby (Obvodní soud pro Prahu 4) se zevrubně, srozumitelně a v souladu s obsahem spisového materiálu vyjádřila v usnesení ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 0 Ntm 2401/2021, pod bodem 11. soudkyně Okresního soudu Praha-východ. O dalším trvání vazby mladistvého podle §72 odst. 3 tr. ř. v souladu se zákonem stanovenými podmínkami rozhodl Krajský soud v Praze, soud pro mládež, po výslechu mladistvého v hlavním líčení dne 19. 5. 2021, jak již bylo ostatně taktéž konstatováno.
12. Pro úplnost není od věci reagovat alespoň na ty procesní námitky obsažené ve stížnosti v části III. 3.1., jejichž prostřednictvím mladistvý vytkl, že o prodloužení vazby bylo rozhodnuto bez jeho slyšení, že nebyl o návrhu na prodloužení vazby nijak vyrozuměn, nebylo mu umožněno, aby se k důvodům prodloužení vazby vyjádřil, natož aby byl před soudem osobně slyšen, čímž podle něj došlo k závažnému zásahu do jeho práv. Za procesní pochybení vrchního soudu označil nesplnění jeho povinnost před vydáním napadeného rozhodnutí obviněnému sdělit, že bude rozhodováno o jeho vazbě, poučit jej o jeho právu požádat o konání vazebního zasedání a stanovit mu lhůtu, aby mohl toto právo uplatnit. Tyto výhrady mladistvého nejsou neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu, soudu pro mládeže ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 8 Tvo 35/2013, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb. rozh. tr.), avšak s přihlédnutím ke všem souvislostem případu nejsou natolik zásadní, aby ve svých důsledcích zpochybnily správnost řízení, jež předcházelo napadenému usnesení. Mladistvému nutno dát zapravdu, že soudkyně vrchního soudu, vedena patrně požadavkem efektivnosti a rychlosti řízení, mladistvého o podaném návrhu předsedy senátu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty vazby neinformovala a ani nezjišťovala jeho stanovisko ve smyslu §73d odst. 3 tr. ř., vazební zasedání nebylo konáno. V tomto kontextu ale nutno připomenout znění §73d odst. 3 tr. ř., podle něhož v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto ustanovení (pozn. Nejvyššího soudu: netýká se posuzovaného případu) se rozhoduje ve vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a v přípravném řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, jestliže a) obviněný se jej následně odmítl zúčastnit, b) obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě, c) zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo d) obviněný se propouští z vazby. V posuzovaném případě soudkyně vrchního soudu bezpochyby nepovažovala osobní slyšení mladistvého za potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě a ze zřetele nelze pustit okolnost, že mladistvý byl k vazbě slyšen ve vazebním zasedání konaném u Okresního soudu Praha-východ dne 15. 4. 2021 a žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě neuvedl a ani jím uváděné okolnosti zjevně nemohly vést ke změně rozhodnutí o vazbě. Za těchto okolností nelze mít vytýkané procesní nedostatky v postupu vrchního soudu za významné pro rozhodnutí o dalším trvání vazby mladistvého. I kdyby totiž mladistvý o konání vazebního zasedání výslovně požádal, nebylo by ho třeba konat s odkazem na ustanovení §73d odst. 3 písm. b) tr. ř. Tím, že se nekonalo vazební zasedání, že mladistvý nebyl řádně poučen ve smyslu §73d tr. ř. o vazebním zasedání a o možnosti požádat o jeho konání, nedošlo k relevantnímu porušení jeho práva na spravedlivý proces.
13. Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. 6. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu