ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.22.2021.1
sp. zn. 8 Tz 22/2021-278
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Š. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, adresa určená pro účely doručování XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. Š.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 15. 1. 2020, č. j. KRPA-159097-52/TČ-2019-001471, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného P. Š. (dále též jen „obviněný“) pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dne 17. 2. 2020 pod sp. zn. 1 ZT 19/2020 vrátila věc policejnímu orgánu k došetření a uložila mu, aby obviněného upozornil na změnu právní kvalifikace skutku na zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a dále aby bylo podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. rozšířeno trestní stíhání i na jednání nesoucí znaky skutkové podstaty vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
3. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 8. 4. 2020, č. j. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, bylo podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného P. Š. pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měl dopustit skutkem popsaným v tomto usnesení.
4. Proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, podal obviněný stížnost, o níž rozhodla dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla jako nedůvodnou.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) ve prospěch obviněného P. Š. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon, a to v §146 odst. 2 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
6. Ministryně spravedlnosti po rekapitulaci dosavadního řízení konstatovala, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 nebyla oprávněna k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 4. 2020, č. j. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, neboť k němu dala tato státní zástupkyně dne 17. 2. 2020 pokyn. Uvedla, že stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, která byla podána v zákonné lhůtě, měla být v souladu s §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena k rozhodnutí státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze. Měla za to, že pokud státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 stížnost nadřízenému státnímu zástupci nepředložila a usnesením ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, sama rozhodla tak, že stížnost obviněného jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla, porušila tím zákon v neprospěch obviněného v §146 odst. 2 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť k tomuto rozhodnutí nebyla ze zákona oprávněna, a zároveň svým postupem obviněného zbavila práva na nestranné a objektivní posouzení jeho opravného prostředku nadřízeným orgánem.
7. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Š. v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc projednal a rozhodl.
8. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání označil stížnost pro porušení zákona za důvodnou a učinil konečný návrh ve shodě s návrhem obsaženým v mimořádném opravném prostředku.
9. Obhájce obviněného se taktéž ztotožnil s důvody zevrubně popsanými ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i návrhem zde učiněným.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného P. Š. porušen.
11. Ustanovení §146 tr. ř. upravuje postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
12. V ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) §146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované článkem 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán… jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).
13. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn.
14. Výkladu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor (nyní státní zástupce), který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu §174 odst. 2 písm. a), d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce. V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to Nejvyšší soud navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle §30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“) nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak.
15. Ve smyslu zásady uvedené v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát, protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle §141 odst. 2 tr. ř. přípustný.
16. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci zákonná pravidla v rozsahu vymezeném v mimořádném opravném prostředku respektována nebyla. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými ve výstižně zpracovaném mimořádném opravném prostředku. O stížnosti obviněného proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, rozhodla dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 touto stížností pro porušení zákona napadaným rozhodnutím ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, aniž vzala v potaz, že k vydání usnesení ze dne 8. 4. 2020 dala sama dne 17. 2. 2020 závazný písemný pokyn. Z uvedeného plyne, že označeným usnesením dozorová státní zástupkyně rozhodla o stížnosti, která měla být předložena v souladu s ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze k rozhodnutí. Pakliže takto dozorová státní zástupkyně nepostupovala a sama o stížnosti obviněného rozhodla, porušila zákon primárně v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného. Zda skutečně došlo tako k porušení ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná, je až sekundární problém, jehož řešení je závislé na tom, zda o stížnosti rozhodl kompetentní nadřízený orgán.
17. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. Š. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti obviněného proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu