ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.28.2021.1
sp. zn. 8 Tz 28/2021-455
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Pavla Götha a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. N., nar. XY. v XY , trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soud u v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 103 T 101/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že rozsudkem Okresního soud u v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 103 T 101/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné ho M. N.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek zrušuje . Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Stížnost pro porušení zákona č. MSP-350/2021-ODKA-SPZ/2, podaná ministryní spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného M. N. (dále „obviněný“), směřuje proti rozsudku Okresního soud u v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 103 T 101/2020, jímž byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se (ve stručnosti) dopustil v době od 5. 10. 2019 do 15. 6. 2020 celkem 33 dílčími útoky (viz body 1. a 33.), při kterých odcizil různé spotřební zboží v prodejnách, čímž způsobil souhrnně škodu ve výši 26.476,60 Kč, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců za současného uložení povinnosti nahradit způsobenou škodu.
2. Dílčích útoků pod body 28. až 30. obviněný spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (dále „zákon č. 110/1998 Sb.“), pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného SARS CoV-2 na území České republiky. Rozsudek obsahuje pouze odůvodnění výroku o náhradě škody, neboť obviněný i za osoby oprávněné a přítomný státní zástupce se vzdali práva podat proti rozsudku odvolání a netrvali na jeho odůvodnění. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 8. 2020.
3. Ministryně spravedlnosti poukázala na zákonné znění ustanovení §205 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že rozhodnutím trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, byl vyjádřen názor, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. V předmětné věci se obviněný sice dílčích útoků pod body 28. až 30. dopustil „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť je spáchal v době výskytu koronaviru, nicméně z hlediska věcné souvislosti spáchání trestné činnosti – odcizení čokolád a kávy z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
4. Z uvedených důvodů stěžovatelka považovala použitou právní kvalifikaci za vadnou, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu a události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Správně mělo být jednání obviněného kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a trest odnětí svobody mu tak měl být ukládán maximálně na dvě léta. Z tohoto důvodu je uložený, byť podmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, trestem excesivním. V důsledku uvedených skutečností došlo k nesprávnému právnímu posouzení okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
5. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že rozsudkem Okresního soud u v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 103 T 101/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné ho M. N., a aby pod le §269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a sám nově rozhodl.
II.
6. Obviněný, jenž byl řádně o veřejném zasedání vyrozuměn, se jej nezúčastnil. Obhájkyně obviněného v průběhu veřejného zasedání ke stížnosti pro porušení zákona uvedla, že s navrhovaným postupem souhlasí a ztotožňuje se i s argumenty, které na podporu uvedeného názoru ministryně spravedlnosti v tomto mimořádném opravném posudku rozvedla. Zdůraznila navíc, že pokud jde o nouzový stav, není tou událostí, která by vážně ohrožovala život nebo zdraví lidí, protože jeho vyhlášení naopak má za účel limitovat následky, k nimiž v souvislosti s výskytem pandemie dochází. Ztotožnila se proto s tím, že u obviněného M. N. se zřetelem na okolnosti, za kterých byly posuzované dílčí útoky spáchány, okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nebyla naplněna. Učinila proto ve shodě se stížností pro porušení zákona návrh, v němž preferovala, aby Nejvyšší soud přezkoumávané rozhodnutí po jeho zrušení vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce přítomný u veřejného zasedání zdůraznil správnost názoru ministryně spravedlnosti vyjádřeného ve stížnosti pro porušení zákona opírající se o stanovisko zaujaté velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 a plně v souladu s ním konstatoval, že skutečnosti v přezkoumávaném rozhodnutí nesplňují podmínky pro to, aby byl trestný čin krádeže kvalifikován i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s požadavky ministryně spravedlnosti s tím, že preferuje, aby věc po zrušení uvedeného rozsudku soudu prvního stupně věc vrátil tomuto soudu, aby rozhodl, a to zejména proto, že nyní přezkoumávaný rozsudek neobsahuje odůvodnění.
III.
8. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozsudku Okresního soud u v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 103 T 101/2020, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených.
9. Z obsahu tohoto spisu zjistil, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl vyhlášen dne 4. 8. 2020 při hlavním líčení, jemuž byl obviněný osobně přítomen a po vyhlášení rozsudku prohlásil, že se vzdává práva odvolání, a zároveň vyjádřil přání, aby v jeho prospěch nepodávaly odvolání ani osoby k tomu oprávněné. Rozsudek byl obviněnému doručen dne 11. 8. 2020. Státní zástupce přítomný u hlavního líčení se též vzdal práva podat odvolání, a rozsudek tedy nabyl právní moci dne 4. 8. 2020. Na základě těchto skutečností bylo možné konstatovat, že napadený rozsudek je pravomocný a stížnost pro porušení zákona je přípustná.
10. Přezkumná činnost Nejvyššího soudu byla limitována tím, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, v souladu s §129 odst. 1 tr. ř. neobsahuje odůvodnění výroku o vině a trestu, a proto se mohl pro své závěry opírat jen o skutečnosti vyplývající z výroku o vině a trestu, případně z obsahu připojeného spisového materiálu.
IV.
11. Z výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 103 T 101/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný M. N. byl uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jejž spáchal v pokračování (§116 tr. zákoníku) dílčími útoky popsanými v bodech 1. až 33. v době od 5. 10. 2019 do 15. 6. 2020, jimiž způsobil celkovou škodu ve výši 26.476,60 Kč.
12. Dílčích útoků v bodech 28. až 30. se obviněný dopustil tím, že
28. dne 25. 3. 2020 v době kolem 20:01 hodin v XY, okres XY, na ulici XY v prodejně Tesco za běžného provozu, veden záměrem odcizit vhodné zboží ke zpeněžení, vzal z regálu 12 ks čokolády zn. Kinder Chocolate 300 g a se zbožím z prodejní plochy vyšel přes vstupní bezpečnostní bránu, aniž by zboží přiznal a zaplatil, čímž obchodní korporaci Tesco škodu o ve výši 1 558,80 Kč,
29. dne 7. 4. 2020 v době kolem 19:55 hodin v XY, okres XY, na ulici XY v prodejně Tesco za běžného provozu, veden záměrem odcizit vhodné zboží ke zpeněžení, vzal z regálu 12 ks čokolády zn. Kinder Chocolate 300 g a se zbožím z prodejní plochy vyšel přes vstupní bezpečnostní bránu, aniž by zboží přiznal a zaplatil, čímž obchodní korporaci Tesco způsobil škodu odcizením ve výši 1 198,80 Kč,
30. dne 24. 4. 2020 v době kolem 17:37 hodin v XY, okres XY, na ulici XY v prodejně Tesco za běžného provozu, veden záměrem odcizit vhodné zboží ke zpeněžení, vzal z regálu 2 ks balení kávy zn. Nescafé Gold Crema, zboží si uschoval do bundy a se zbožím z prodejní plochy vyšel přes vstupní bezpečnostní bránu, aniž by zboží přiznal a zaplatil, čímž obchodní korporaci Tesco způsobil škodu odcizením ve výši 559,80 Kč, trestného činu se jich obviněný dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky, a to od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy nouzový stav byl usneseními vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 396, a č. 485 podle článku 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. prodloužen do 30. 4. 2020, a následně do 17. 5. 2020 .
13. Soudy použitou právní kvalifikaci Nejvyšší soud nepovažuje za zcela správnou, protože soud prvního stupně vadně posoudil naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ač učinil správný závěr o splnění zákonných podmínek pro posouzení činu podle základní skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (podle §138 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1. 10. 2020 na podkladě změnového zákona č. 333/2020 Sb. je takovou hranicí škoda dosahující alespoň 10.000 Kč). Zvlášť přitěžující okolnost podle odstavce 4 písm. b) tr. zákoníku, vůči níž stěžovatelka mimořádný opravný prostředek zaměřila, spočívá ve spáchání činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
14. Podle učiněných skutkových zjištění je třeba přisvědčit tomu, že dílčí útoky pod bodem 28. až 30. byly spáchány v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2), neboť hrozba onemocněním tímto virem došla do rozsahu pandemie, což je stav, kdy se epidemie nějakého infekčního onemocnění objeví v několika zemích na více kontinentech. Na rozdíl od epidemie má tedy pandemie globální charakter. Světová zdravotnická organizace (WHO) nazvala šíření koronaviru globální pandemií dne 11. 3. 2019. Nesprávně však soud posuzoval okolnosti, za kterých byly uvedené dílčí útoky, spáchány, a podmínky které zákon stanovení pro §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
15. Nutno zdůraznit, že k rozšíření koronaviru došlo i v České republice, na což reagovala česká vláda tím, že usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článku 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v této věci takové prodloužení učinila vláda usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. 485, do dne 17. 5. 2020 (č. 219/2020 Sb.). Podle bodu I. rozhodnutí vlády ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.) tato nařídila podle §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V této věci je určující, že na základě usnesení č. 82/2020, po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb., v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. e) a §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin. Byl-li prodloužen usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. 485 (zákon č. 219/2020 Sb.) nouzový stav, v jeho bodě II. bylo stanoveno, že veškerá opatření přijatá z důvodu nouzového stavu, která jsou platná ke dni přijetí tohoto usnesení vlády, zůstávají nadále v platnosti.
16. Z obsahu těchto opatření vlády je třeba vycházet a vykládat je v každé konkrétní věci ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí, jednak zdůraznil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav, a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku musí být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
17. Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu). Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).
18. Jednání obviněného v přezkoumávané věci podle popsaných skutkových zjištění neobsahuje žádné okolnosti, které by k epidemii či přijatým opatřením měly vztah, neboť soudy nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestného činu krádeže projevila. Soud, jak již bylo uvedeno výše, vycházel pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu s vyhlášenými opatřeními, případně s konkrétní skutečností narušující zdraví člověka.
19. Pro absenci odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí Nejvyšší soud nemohl z jeho obsahu dovozovat, jak soudy uvažovaly, ale i bez toho je možné konstatovat, že již ze samotného výroku o vině je patrné, že obviněný M. N. se posuzovaného činu dopustil v prodejně Tesco, kterážto jako prodejna potravin nebyla nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními dotčena. Usnesení vlády č. 82/2020, které vláda změnila usnesením č. 84/2020 Sb., v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2, na území České republiky nouzový stav, a ve smyslu §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. e) a §6 odst. 1 písm. b) krizového zákona, zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou těchto prodejen s potravinami. Potřebné úvahy lze dovozovat i z toho, že obviněný odcizil v útocích pod body 28. až 30. čokolády a kávu, což svědčí o tom, že okolnosti spáchání činu nesouvisely se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen, ale spadaly pod zcela běžné chování obviněného. Co do sortimentu se jednalo o běžné potraviny denní spotřeby, nešlo o žádné pomůcky či předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19, nebo ochrany před ní nebo se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci nebo zabránění kontaktu lidí, apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněného (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021) o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření mělo souviset, protože, jak se ve skutkových zjištěních podává, obviněný uvedené potraviny odcizil za účelem jejich zpeněžení. Rovněž se nabízí srovnání s ostatními dílčími útoky, které lze časově zařadit do doby před vyhlášením nouzového stavu, a situací po skončení uvedených opatření vlády, neboť skutek je vymezen dobou od 5. 10. 2019 do 15. 6. 2020. Porovnáním těchto ostatních 30 dílčích útoků lze dospět k závěru o zcela shodném způsobu provedení v obdobných prodejnách, neboť věci obviněný odcizoval buď z prodejny Tesco, Kaufland, Billa, Lidl či drogerie Teta, kde kromě potravin se jeho činy týkaly drobného drogistického zboží. I z tohoto důvodu lze usoudit, že obviněný uvedenou trestnou činnost páchal bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav a v rámci něho existující opatření.
20. Ze skutečností, které ze skutkových zjištění vyplynuly, je zřejmé, že soud všechny uvedené okolnosti nebral do úvahy, zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněného pouze formálně aplikoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
21. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, protože soud ve smyslu §266 odst. 1 tr. ř. učinil nesprávné právní posouzení skutku, pokud jej kvalifikoval i podle okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vymezené v odstavci 4 písm. b) §205 tr. zákoníku.
V.
22. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soud u v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 103 T 101/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné ho M. N. , a proto podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil. Rovněž zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, ve věci bude třeba učinit nové rozhodnutí o vině, a v té souvislosti i o trestu a náhradě škody (srov. §269 odst. 2 tr. ř.), Nejvyšší soud nevolil postup podle §271 tr. ř., aby ve věci sám rozhodl, protože pro něj v posuzované věci nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, neboť ačkoli je zřejmé, že obviněný uvedenými činy naplnil znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, bude třeba znovu rozhodnout o vině a trestu, což Nejvyšší soud sám v dané situaci při absenci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně učinit nemůže, když nemá potřebné podklady pro závěr o tom, na základě jakých skutečností soud prvního stupně obviněnému trest ukládal.
23. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově v nově provedeném řízení rozhodne znovu o vině, trestu a náhradě škody při vázanosti právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.), a ustanovením §273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu