ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.45.2021.1
sp. zn. 8 Tz 45/2021-217
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců Mgr. Pavla Götha a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice (v jiné trestní věci), proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že rozsudkem Okresního soudu Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020, byl ve výroku o vině pod bodem 2), jímž byl obviněný L. Č. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v neprospěch obviněné ho porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Okresního soudu Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020, zrušuje ve výroku o vině bod 2), ve výroku o trestu k němu se vztahujícím, i v dalších výrocích, které mají v těchto výrocích svůj podklad , a zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Ostravě, aby v rozsahu tohoto zrušení věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-305/2021-ODKA-SPZ/3, podaná ministryní spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného L. Č. (dále „obviněný“), směřuje pouze proti výroku o vině v bodě 2) a proti výroku o trestu, jenž byl obviněnému za toto trestné jednání uložen rozsudkem Okresního soud u v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě 1) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 2) zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, s tím, že čin v bodě 2) obviněný spáchal skutkem spočívajícím v tom, že
ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 13 T 33/2019, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2019, odsouzen za dva přečiny krádeže, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a přečin poškození cizí věci k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců se stanovením zkušební doby na 30 měsíců, tj. do 11. 7. 2021, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 12 T 66/2018, jehož výkon byl nařízen usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 13 T 33/2019,
přes skutečnost, že s účinností od 14.00 hod. dne 12. 3. 2020 byl usnesením č. 69/2020 Sb., v souladu s články 5 a 6 úst. zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV - 2) nouzový stav na dobu třiceti dnů a tento byl na základě usnesení poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 7. 4. 2020 pod č. 1012 prodloužen do 30. 4. 2020,
dne 28. 4. 2020 v době kolem 8.10 hod. v XY na ulici XY v prodejně potravin Hruška v zištném úmyslu z regálu odcizil 9 Ks čokolád zn. Milka Bubbly v hodnotě 29,90 Kč za ks, 6 ks čokolád zn. Milka mléčná v hodnotě 29,90 Kč za k s a takto odcizené zboží uschoval do batohu a p rošel pokladnou, aniž by jej zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti Hruška, s. r. o., škodu v celkové výši 448,50 Kč.
Za trestnou činnost v bodě 2) byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Za skutek v bodě 1) mu trest uložen nebyl, protože soud upustil ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 7 T 40/2020, a sbíhající se trestnou činnost, od uložení souhrnného trestu. Ministryně spravedlnosti rovněž poukázala na to, že tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, protože byly splněny podmínky pro jeho zjednodušenou formu.
2. Vadným ministryně spravedlnosti s odkazem na zákonné znění §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku shledala u výroku v bodě 2) použitou přísnější právní kvalifikaci podle odstavce 4 písm. b) tr. zákoníku, a to se zřetelem na názor vyslovený v rozsudku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle něhož u krádeží spáchaných za nouzového stavu, aby mohl být použit kvalifikační znak vymezený v odstavci 4 písm. b) tr. zákoníku, musí existovat určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. V předmětné věci se obviněný činu pod bodem 2) sice dopustil „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť jej spáchal v době výskytu SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí ohrožující život a zdraví lidí absentuje. Při krádeži 15 ks čokolád v hodnotě 448,50 Kč v obchodě potravin nelze dospět k závěru, že by pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
3. Na podkladě uvedených skutečností stěžovatelka považovala právní kvalifikaci použitou v bodě 2) za vadnou, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu a události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Uvedený čin obviněného měl být posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož mu měl být i vyměřen trest. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody podle odstavce 4 §205 tr. zákoníku v trvání 25 měsíců označila za excesivní, i když nepřekračuje zákonnou trestní sazbu stanovenou v §205 odst. 2 tr. zákoníku, který měl být na jednání obviněného správně aplikován.
4. Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020 , byl ve výroku o vině pod bodem 2) v neprospěch obviněného L. Č. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině a výrok o trestu pod bodem 2) napadeného rozsudku, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a současně aby zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .
5. Rovněž informovala, že podle Centrální evidence vězněných osob obviněný v současné době vykonává ve Věznici Heřmanice trest odnětí svobody uložený v jiné trestní věci. V posuzované věci by měl výkon trestu nastoupit až dne 25. 8. 2022.
II.
6. Obviněný, jenž byl řádně o veřejném zasedání vyrozuměn, se jej nezúčastnil. Obhájce obviněného v průběhu veřejného zasedání k této stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s názorem v ní vysloveným zcela ztotožňuje a s postupem navrhovaným ministryní spravedlnosti souhlasí. Na podporu tohoto názoru poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Učinil proto ve shodě se stížností pro porušení zákona návrh, v němž preferoval, aby Nejvyšší soud stížností napadený výrok o vině pod bodem 2) i na něj navazující výrok o trestu zrušil a v rozsahu tohoto zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přítomný u veřejného zasedání zdůraznil správnost názoru ministryně spravedlnosti vyjádřeného ve stížnosti pro porušení zákona, opírajícího se o stanovisko zaujaté velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a plně v souladu s ním konstatoval, že skutečnosti v přezkoumávaném rozhodnutí nesplňují podmínky pro to, aby byl posuzovaný čin obviněného kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s požadavky ministryně spravedlnosti s tím, aby po zrušení uvedeného výroku o vině v bodě 2) rozsudku Okresního soudu v Ostravě, výroku o trestu i dalších navazujících rozhodnutí věc vrátil tomuto soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
III.
8. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozsudku Okresního soudu Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, tzn. toliko ve vztahu k bodu 2) a trestu k němu se vážícímu. Rozsudek je pravomocný, protože byl obviněnému doručen dne 29. 7. 2020 (č. l. 155 až 161). Státní zástupce přítomný u hlavního líčení se vzdal práva podat odvolání, a rozsudek tedy nabyl právní moci dne 23. 7. 2020.
9. Z obsahu spisu Okresního soudu Ostravě sp. zn. 7 T 75/2020 Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl vyhlášen dne 23. 7. 2020 při hlavním líčení, jemuž byl obviněný osobně přítomen a po vyhlášení rozsudku prohlásil, že se vzdává práva odvolání, a zároveň vyjádřil přání, aby v jeho prospěch nepodávaly odvolání ani osoby k tomu oprávněné. Přezkumná činnost Nejvyššího soudu byla uvedenou okolností, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, neobsahuje v souladu s §129 odst. 1 tr. ř. odůvodnění, limitována, a tudíž pro své závěry mohl vycházet jen ze skutečností vyplývajících z výroku o vině a trestu, případně z obsahu připojeného spisového materiálu.
IV.
10. Z napadeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020 , vyplývá, že obviněný jím byl uznán vinným za dva skutky, z nichž čin v bodě 1) není předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, neboť stížnost pro porušení zákona se týká jen výroku o vině pod bodem 2) a trestu, jenž byl obviněnému za něj uložen, když za každý z těchto skutků byl obviněnému ukládán samostatný trest [ za čin v bodě 1) uložen nebyl, protože bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ] .
11. Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný L. Č. byl v bodě 2) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal poté, co byl za jinou obdobnou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen, navíc v době vyhlášeného nouzového stavu tím, že dne 28. 4. 2020 v prodejně potravin v zištném úmyslu z regálu odcizil 9 ks čokolád zn. Milka Bubbly v hodnotě 29,90 Kč za ks, 6 ks čokolád zn. Milka mléčná v hodnotě 29,90 Kč za k s, takto odcizené zboží uschoval do batohu a prošel pokladnou, aniž by j ej zaplatil, čímž způsobil škodu v celkové výši 448,50 Kč.
12. Nutné je přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že zjištěné skutečnosti popsané ve skutkové části rozsudku soudu prvního stupně nedávají potřebný podklad pro závěr o tom, že byl naplněn kvalifikační znak podle odstavce 4 písm. b) §205 tr. zákoníku. Ztotožnit se lze pouze s právním závěrem o splnění zákonných podmínek pro formální posouzení činu podle základní skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a v posledních třech letech byl za takový čin odsouzen. Zvlášť přitěžující okolnost podle odstavce 4 písm. b) cit. ustanovení, vůči níž stěžovatelka mimořádný opravný prostředek zaměřila, spočívá ve spáchání činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
13. Podle popsaných časových údajů, kdy skutek se udál dne 28. 4. 2020, lze dovodit, že uvedený skutek byl spáchán v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2), v níž hrozba onemocněním tímto virem dosáhla rozsahu pandemie. Pro úplnost lze zmínit, že se jedná o stav, kdy se epidemie nějakého infekčního onemocnění objeví v několika zemích na více kontinentech. Na rozdíl od epidemie má tedy pandemie globální charakter. Světová zdravotnická organizace (WHO) nazvala šíření koronaviru globální pandemií dne 11. 3. 2019. Nesprávně však posuzoval okolnosti, za kterých byl čin v bodě 2) spáchán, a podmínky, jež zákon stanoví pro aplikaci §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
14. Nutno zdůraznit, že když došlo v České republice k rozšíření koronaviru, česká vláda usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článku 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v této věci takové prodloužení učinila vláda usnesením ze dne 9. 4. 2020 č. 396, do dne 30. 4. 2020 (č. 156/2020 Sb.). Podle bodu I. rozhodnutí vlády ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.) tato nařídila podle §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V posuzované věci je určující, že na základě usnesení č. 69/2020 Sb., po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, a usnesením č. 156/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 396 ze dne 9. 4. 2020, pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. e) a §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin. Následně byl nouzový stav prodlužován, a to až do 30. 4. 2020 (docházelo-li i po tomto datu k dalším prodlužováním nouzového stavu, nemá tato skutečnost z hlediska nyní posuzované trestní věci již žádný význam), s tím, že v bodě II. usnesení vlády ze dne 9. 4. 2020 č. 396, bylo stanoveno, že veškerá opatření přijatá z důvodu nouzového stavu, která jsou platná ke dni přijetí tohoto usnesení vlády, zůstávají nadále v platnosti, tzn. i regulace a omezení v obchodní síti.
15. Z obsahu těchto opatření vlády je třeba vycházet a vykládat je v každé konkrétní věci ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí, jednak zdůraznil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
16. Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).
17. Posoudí-li se jednání obviněného v přezkoumávané věci, je podle popsaných skutkových zjištění zřejmé, že neobsahuje žádné okolnosti, které by k epidemii či přijatým opatřením měly vztah. Soudy nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestného činu krádeže projevila. Soud, jak již bylo uvedeno výše, vycházel pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu s vyhlášenými opatřeními, případně s konkrétní skutečností narušující zdraví člověka.
18. Pro absenci odůvodnění přezkoumávaného rozsudku Nejvyšší soud nemohl z jeho obsahu dovozovat, jak soudy uvažovaly, ale i bez toho je možné konstatovat, že již ze samotného výroku o vině v bodě 2) je patrné, že obviněný L. Č. se posuzovaného činu dopustil v prodejně potravin Hruška, kterážto jako prodejna potravin nebyla nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními dotčena. Jak bylo výše v bodě 14. uvedeno, na základě citovaných krizových opatření vláda zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou těchto prodejen s potravinami. Obviněný odcizil výlučně čokolády v prodejně potravin, jejíž provoz nebyl omezen, což svědčí o tom, že okolnosti spáchání činu nesouvisely se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen, ale spadaly pod zcela běžné chování obviněného. Co do sortimentu se jednalo o obvyklé potraviny denní spotřeby, nešlo o žádné pomůcky či předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19, nebo ochrany před ní nebo se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci nebo zabránění kontaktu lidí, apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněného (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021) nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření mělo souviset. Při srovnání se skutkem pod bodem 1), který lze časově zařadit do doby před vyhlášením nouzového stavu, je zřejmý shodný způsob provedení v obdobných prodejnách, neboť u činu v bodě 1) obviněný odcizil v drogerii parfémy, které uschoval pod bundu, a aniž by je zaplatil, prodejnu s nimi opustil. Lze tudíž dovodit, že obviněný uvedenou trestnou činnost páchal bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav a v rámci něho existující opatření.
19. Ze skutečností, které ze skutkových zjištění vyplynuly, je zřejmé, že soud všechny uvedené okolnosti nebral do úvahy, zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněného pouze formálně aplikoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto Nejvyšší soud shledal, že okresní soud ve smyslu §266 odst. 1 tr. ř. učinil nesprávné právní posouzení skutku, pokud čin v bodě 2) takto kvalifikoval. Dospěl proto k závěru, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
V.
20. Z důvodu těchto zjištění Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soud u v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 7 T 75/2020, byl výrokem o vině ad 2) porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné ho L. Č., a proto podle §269 odst. 2 tr. ř. výrok o vině v bodě 2) i k němu se vážící výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve zrušených výrocích svůj podklad, zrušil. Rovněž zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v rozsahu zrušení znovu projednat a rozhodnout.
21. Ve věci bude třeba ve vztahu k činu uvedenému v bodě 2) učinit nové rozhodnutí o jeho právním posouzení a v té souvislosti i o trestu za něj (srov. §269 odst. 2 tr. ř.). Okresní soud přitom bude vázán právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.), a ustanovením §273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána toliko v jeho prospěch (zákaz reformationis in peius ).
22. Nejvyšší soud nevolil postup podle §271 tr. ř., aby ve věci sám rozhodl, protože pro něj v posuzované věci nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, neboť ačkoli je zřejmé, že obviněný činem v bodě 2) naplnil znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, bude třeba znovu rozhodnout i o trestu za něj, což Nejvyšší soud sám v dané situaci při absenci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně učinit nemůže, jelikož postrádá potřebné podklady pro závěr o tom, na základě jakých skutečností soud prvního stupně obviněnému trest ukládal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu