ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.5.2021.1
sp. zn. 8 Tz 5/2021-401
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2021 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. M. , nar. XY v XY, Slovenská republika, bytem XY, Slovenská republika, nyní ve výkonu trestu ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340, a v řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §332 odst. 1 ve spojení s §333 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. M.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 2 T 211/2017, byl obviněný M. M. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na 6 let. V dalším bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2017.
2. Obviněný vykonával uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Bělušice. Obvodní soud pro Prahu 2 k žádosti na předání výkonu trestu odnětí svobody obviněného coby slovenského občana, kteréžto označil za vhodné a účelné, zaslal dne 2. 7. 2018 Krajskému soudu v Prešově k dalšímu postupu osvědčení a předmětný rozsudek podle článku 5 rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii. Rozsudkem Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 2 T 211/2017, uznán na území Slovenské republiky a bylo rozhodnuto, že výkon uloženého trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců bude pokračovat beze změny, přičemž pro výkon uznaného trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen do ústavu pro výkon trestu s minimálním střežením. Předmětem uznání nebyl výrok o trestu vyhoštění podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Následně byl obviněný dne 22. 11. 2018 předán k dalšímu výkonu trestu do Slovenské republiky (viz protokol č. listu 264).
3. Usnesením Krajského soudu v Prešově ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, které nabylo právní moci téhož dne, byl obviněný podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 2 T 211/2017, který byl na území Slovenské republiky uznán rozsudkem Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, pravomocným dne 24. 10. 2018, ve výměře 30 měsíců se zařazením pro jeho výkon do ústavu pro výkon trestu s minimálním stupněm ostrahy (minimálním střežením). Určena byla zkušební doba podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na 2 roky a nařízen probační dohled nad obviněným na 2 roky a obviněnému byla také uložena povinnost zaměstnat se ve zkušební době nebo se prokazatelně ucházet o zaměstnání.
4. Obvodní soud pro Prahu 2 zjistil, že obviněný se ve zkušební době podmíněného propuštění dopustil na území České republiky další trestné činnosti, přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za něž byl pravomocně odsouzen. Stalo se tak pravomocnými trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 37 T 77/2019, ze dne 5. 10. 2019, sp. zn. 3 T 142/2019, rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 3 T 83/2019, či ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 46 T 7/2020.
5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340, tento soud rozhodl, že obviněný se ve lhůtě podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn usnesením Krajského soudu v Prešově, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, s právní mocí dne 24. 7. 2019, neosvědčil, a proto se nařizuje výkon zbytku trestu 5 měsíců a 18 dnů z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 2 T 211/2017. Pro výkon trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 6. 2020.
6. Pro úplnost je vhodné dodat, že Krajský soud v Prešově usnesením ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, které nabylo právní moci 29. 9. 2020, rozhodl, že podmíněně propuštěný M. M. se ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a trest odnětí svobody uložený pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 2 T 211/2017. který byl na území Slovenské republiky uznán pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, ve zbytku, a to ve výměře 5 měsíců a 19 dnů, vykoná. Pro výkon zbytku trestu odnětí svobody byl zařazen do ústavu pro výkon trestu s minimálním stupněm ostrahy.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
7. Proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340, podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) ve prospěch obviněného M. M. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §332 odst. 1 ve spojení s §333 odst. 1 tr. ř.
8. Stěžovatelka po připomenutí relevantních ustanovení §332 odst. 1 a §333 odst. 1 tr. ř. uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 2, rozhodl-li o výkonu zbytku trestu, opomněl, že obviněný byl k výkonu trestu předán na území Slovenské republiky. Soudní moc jakožto jednu ze složek státní moci vykonávají na svém území jednotlivé státy prostřednictvím vlastních soudních orgánů. O případném výkonu zbytku trestu jsou tak oprávněny rozhodnout výhradně orgány soudní moci toho státu, jehož jménem bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu trestu. Příslušnost slovenského státu na vnitrostátní úrovni vyplývá i z §417 odst. 1 ve spojení s §416 odst. 1 zákona č. 301/2005 Zbierky zákonov, trestný poriadok, podle něhož o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, rozhoduje ten soud, který odsouzeného z výkonu trestu propustil. Obvodní soud pro Prahu 2 tudíž nebyl k rozhodování o výkonu zbytku trestu odnětí svobody příslušný, poněvadž obviněného z výkonu trestu podmíněně nepropouštěl.
9. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §332 odst. 1 ve spojení s §333 odst. 1 tr. ř. Navrhla rovněž, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a aby zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
10. Státní zástupce intervenující ve veřejném zasedání shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou a učinil i konečný návrh shodný s návrhem v ní obsaženým.
11. Obhájce obviněného taktéž označil stížnost pro porušení zákona za opodstatněnou a učinil konečný návrh shodný se stěžovatelkou.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
12. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen.
13. Ve shodě se stížností pro porušení zákona nutno v daném kontextu připomenout znění ustanovení §332 odst. 1 tr. ř., podle něhož o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se zbytek trestu vykoná, jakož i o tom, zda se vykoná zbytek trestu anebo ponechá v platnosti podmíněné propuštění, rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný osvědčil, může se souhlasem státního zástupce učinit též předseda senátu. Podle §333 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí podle §331 činí okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o návrhu nebo žádosti rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení soudu. Rozhodnutí podle §332 tr. ř. činí soud, který odsouzeného z trestu podmíněně propustil.
14. Při uvážení dosavadního průběhu řízení, zejména s akcentem na skutečnost, že obviněný byl následně po rozsudku Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 2 T 211/2017, uznán na území Slovenské republiky a obviněný předán k výkonu trestu odnětí svobody do Slovenské republiky, a to se všemi důsledky z toho plynoucími, nemůže stížností pro porušení zákona napadené pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340, obstát.
15. Stěžovatelka opodstatněně připomněla, že obviněný byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn pravomocným usnesením Krajského soudu v Prešově ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, zkušební doba podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byla určena na 2 roky a nařízen probační dohled nad obviněným na 2 roky a obviněnému byla také uložena již dříve specifikovaná povinnost. Třebaže Obvodní soud pro Prahu 2 správně zjistil, že ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se obviněný na území České republiky dopustil další trestné činnosti, nebyl příslušný k rozhodování o výkonu zbytku trestu. Jak přiléhavě uvedla stěžovatelka, soudní moc vykonávají na svém území jednotlivé státy prostřednictvím vlastních soudních orgánů. K takovému rozhodnutí byl proto příslušný výlučně soud Slovenské republiky, konkrétně Krajský soud v Prešově, který obviněného z výkonu trestu propustil, jak vyplývá z ustanovení §417 odst. 1 ve spojení s §416 odst. 1 slovenského trestního řádu. Tento soud ostatně také pravomocným usnesením ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, rozhodl, že podmíněně propuštěný M. M. se ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a zbytek trestu odnětí ve výměře 5 měsíců a 19 dnů vykoná.
16. Nejvyšší soud proto ve shodě s návrhem ministryně spravedlnosti podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 211/2017-340, a v řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §332 odst. 1 ve spojení s §333 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K odstranění vytknutého porušení zákona bylo nezbytné toliko napadené usnesení zrušit, další rozhodnutí již není namístě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu