ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.61.2021.2
sp. zn. 8 Tz 61/2021-152
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců Mgr. Pavla Götha a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B. , nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020 , a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020 , byl ve výroku o vině pod bodem 3), jímž byl obviněný J. B. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v neprospěch obviněné ho porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020 , zrušuje ve výroku o vině pod bodem 3), v celém výroku o trestu, jakož i v dalších výrocích, které mají ve zrušených výrocích svůj podklad , a zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Mostě , aby v rozsahu tohoto zrušení věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-392/2021-ODKA-SPZ/3 , podaná ministryní spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. B. směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020 , který nabyl právní moci dne 29. 7. 2020, v části výroku o vině v bodě 3) a proti výroku o trestu, jenž byl obviněnému uložen jako úhrnný nepodmíněný trest za zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [ad 3)] a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným za skutky popsané pod body 1) a 2) téhož rozsudku.
2. Ministryně spravedlnosti poukázala na to, že trestná činnost, za níž byl obviněný napadeným rozsudkem uznán vinným, spočívala v tom, že
1) dne 31. 1. 2020 v 8:46 hodin v XY v hypermarketu Tesco si uschoval pod oděv dva kusy sluchátek JVC v celkové hodnotě 998 Kč, následně prošel pokladnou bez zaplacení, aniž by za toto zboží zaplatil, a to ke škodě společnosti Tesco, přičemž zboží bylo nepoškozené vráceno do prodeje,
2 ) dne 7. 2. 2020 v 14:57 hodin v XY v prodejně OBI odebral stahovák v hodnotě 779 Kč, příslušenství k diamantovému kotouči v hodnotě 1.599 Kč, diamantový kotouč v hodnotě 979 Kč, diamantový kotouč v hodnotě 899 Kč, houbovou utěrku v hodnotě 39 Kč a hadr na podlahu mikro v hodnotě 79 Kč, když toto zboží si uschoval do plastového obalu od hadru na podlahu a poté prošel s tímto zbožím v celkové hodnotě 4.374 Kč pokladnou bez zaplacení, a to ke škodě společnosti OBI Česká republika, s. r. o., Budějovická 3a, 140 00 Praha 4, přičemž zboží bylo nepoškozené vráceno do prodeje,
3) v době kolem 14:30 hodin dne 10. 4. 2020 v XY v prodejně XY si uschoval do bundy deodorant Adidas Deo Body Spray v hodnotě 59 Kč a 4 kusy tekutého sprchového mýdla STR8 RedCode v hodnotě 55 Kč za 1 kus, když s tímto drogistickým zbožím utekl z prostoru prodejny ven bez zaplacení, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 279 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 2 T 125/2015, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, který vykonal dne 23. 12. 2018,
a díl čího činu v bodě 3) přesto, že usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 o přijetí krizového opatření byl v souladu s článkem 5 a článkem 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky, vyhlášen nouzový stav na dobu třiceti dnů od 14. 3. 2020.
3. Vadným ministryně spravedlnosti s odkazem na zákonné znění §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku shledala u výroku v bodě 3) použitou přísnější právní kvalifikaci podle odstavce 4 písm. b) tr. zákoníku, a to se zřetelem na názor vyslovený v rozsudku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle něhož u krádeží spáchaných za nouzového stavu, aby mohl být použit kvalifikační znak vymezený v odstavci 4 písm. b) tr. zákoníku, musí existovat určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v n álezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. V předmětné věci se obviněný činu pod bodem 3) sice dopustil dne 10. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť jej spáchal v době výskytu SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí ohrožující život a zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení drogistického zboží z volného prodeje – nelze totiž dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Popsaná trestná činnost nesměřovala ani proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
4. Na podkladě uvedených skutečností stěžovatelka považovala právní kvalifikaci použitou v bodě 3) za vadnou, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu a události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Uvedený čin obviněného měl být posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož mu měl být i vyměřen trest. Uložený úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody podle odstavce 4 §205 tr. zákoníku v trvání dvou let označila za excesivní.
5. Vzhledem k tomu, že r ozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020, byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku v bodě 3) porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto m inistryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B., v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku , aby podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
II.
6. Obviněný, jenž byl řádně o veřejném zasedání vyrozuměn, se jej i přes své prvotní prohlášení, že nemá zájem se veřejného zasedání zúčastnit, zúčastnil. Při veřejném zasedání sám žádné prohlášení vztahující se k podané stížnosti pro porušení zákona neučinil. Obhájkyně obviněného v průběhu veřejného zasedání ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřila zcela ve shodě s názorem v ní vysloveným a ztotožnila se i s postupem navrhovaným ministryní spravedlnosti.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přítomný u veřejného zasedání zdůraznil správnost názoru ministryně spravedlnosti vyjádřeného ve stížnosti pro porušení zákona, s nímž se plně ztotožnil a v souladu s ním konstatoval, že skutkové okolnosti v přezkoumávaném rozhodnutí nesplňují podmínky pro to, aby byl posuzovaný čin obviněného v bodě 3) napadeného rozsudku kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s požadavky ministryně spravedlnosti.
III.
8. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020 , v části napadené stížností pro porušení zákona, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, tzn. toliko ve vztahu k výroku o vině pod bodem 3) a výroku o trestu.
9. Z obsahu spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 42 T 20/2020, zjistil, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl vyhlášen dne 29. 7. 2020 při hlavním líčení, jemuž byl přítomen obviněný, jeho obhájce i státní zástupce. Vzhledem k tomu, že jak státní zástupce, tak obviněný se vzdali práva podat odvolání, přičemž obviněný tak učinil i za osoby oprávněné, rozsudek nabyl právní moci dne 29. 7. 2020, a je tedy pravomocný.
10. Přezkumná činnost Nejvyššího soudu byla okolností, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, neobsahuje v souladu s §129 odst. 1 tr. ř. odůvodnění, limitována, a tudíž pro své závěry mohl vycházet jen ze skutečností vyplývajících z výroku o vině a trestu, případně z obsahu připojeného spisového materiálu.
IV.
11. Z napadeného rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020, vyplývá v souladu s podanou stížností pro porušení zákona, že obviněný J. B. byl v bodě 3) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal poté, co byl za jinou obdobnou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen, navíc v době vyhlášeného nouzového stavu tím, že dne 10. 4. 2020, když v době kolem 14.30 hod. v XY v prodejně XY si uschoval do bundy drogistické zboží v hodnotě 279 Kč, a s ním z prodejny utekl ven bez zaplacení, což jsou zjištění, která nedávají potřebný podklad pro závěr o tom, že byl naplněn kvalifikační znak podle odstavce 4 písm. b) §205 tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
13. Podle popsaných časových údajů se čin v bodě 3) udál dne 10. 4. 2020, a tedy lze dovodit, že byl spáchán v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2), v níž hrozba onemocněním tímto virem dosáhla rozsahu pandemie. Pro úplnost lze zmínit, že se jedná o stav, kdy se epidemie respiračního onemocnění objeví v několika zemích na více kontinentech. Na rozdíl od epidemie má tedy pandemie globální charakter. Světová zdravotnická organizace (WHO) nazvala šíření koronaviru globální pandemií dne 11. 3. 2019. Nesprávně však soud posuzoval okolnosti, za kterých byl čin v bodě 3) spáchán, a podmínky, jež zákon pro aplikaci §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku stanoví.
14. Nutno zdůraznit, že když došlo v České republice k rozšíření koronaviru, vláda usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v této věci takové prodloužení učinila vláda usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.), podle jehož bodu I. nařídila podle §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V posuzované věci je určující, že na základě usnesení č. 69/2020 Sb., po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. e) a §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin a hygienického zboží, kosmetiky a drogistického zboží. Na základě citovaného usnesení ze dne 12. 3. 2020 byl nouzový stav vyhlášen „od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů“, a tedy do tohoto období spadá i 10. 4. 2020.
15. Z obsahu těchto vládních opatření je třeba vycházet a vykládat je v každé konkrétní věci ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný ve Sbírce rozhodnutí trestních pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí, jednak zdůraznil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
16. Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).
17. Posoudí-li se jednání obviněného v přezkoumávané věci v bodě 3), je podle popsaných skutkových zjištění zřejmé, že neobsahuje žádné okolnosti, které by k epidemii či přijatým opatřením měly vztah. Soud nezjistil žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestného činu krádeže projevila. Soud, jak již bylo uvedeno výše, vycházel pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu s vyhlášenými opatřeními, případně s konkrétní skutečností narušující zdraví člověka.
18. I přes absenci odůvodnění přezkoumávaného rozsudku Nejvyšší soud ze samotného výroku o vině v bodě 3) shledal, že obviněný J. B. se posuzovaného činu dopustil v prodejně XY, kterážto jako prodejna smíšeným zbožím, mimo jiné i potravinami a drogistickým zbožím, nebyla nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními v celém rozsahu své činnosti dotčena. Jak bylo výše uvedeno, na základě citovaných krizových opatření vláda zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou těchto prodejen s potravinami, kosmetikou, hygienickým a drogistickým zbožím. Obviněný odcizil popsaným činem toliko deodorant a sprchové mýdlo v prodejně, jejíž provoz nebyl z důvodů uvedených výše omezen, což svědčí o tom, že okolnosti spáchání činu nesouvisely se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen, ale spadaly pod zcela běžného chování obviněného. Co do sortimentu se jednalo o produkty každodenní potřeby, nešlo o žádné pomůcky či předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19, nebo ochrany před ní nebo se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci nebo zabránění kontaktu lidí, apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněného (srov. rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření mělo souviset. Při srovnání se skutky pod body 1) a 2), který lze časově zařadit do doby před vyhlášením nouzového stavu (31. 1. 2020 a 7. 2. 2020), je zřejmý shodný způsob provedení v obdobných prodejnách, neboť při nichž obviněný odcizil v hypermarketu Tesco sluchátka JVC a v prodejně OBI stahovák, diamantové kotouče, příslušenství k nim, utěrku a hadr na podlahu, které uschoval pod oděv. Případně do obalu od jednoho z odcizených předmětů, a aniž by je zaplatil, prodejny s nimi opustil. Lze tudíž dovodit, že obviněný uvedenou trestnou činnost páchal bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav a v rámci něho existující opatření.
19. Soud všechny uvedené okolnosti nebral do úvahy, zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněného pod bodem 3) pouze formálně aplikoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto nesprávné právní posouzení skutku, pokud tento čin takto kvalifikoval. Dospěl proto k závěru, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
V.
20. Z důvodu těchto zjištění Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soud u v Mostě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 42 T 20/2020, byl výrokem o vině ad 3) porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné ho J. B., a proto podle §269 odst. 2 tr. ř. výrok o vině v bodě 3) i navazující výrok o trestu, jakož i případné další výroky, které mají ve zrušených výrocích svůj podklad, zrušil. Rovněž zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě věc v rozsahu zrušení znovu projednat a rozhodnout.
21. Ve věci bude třeba ve vztahu k činu uvedenému v bodě 3) učinit nové rozhodnutí o jeho právním posouzení a v té souvislosti i o trestu za něj, jakož i za zbylé dva útoky pod body 1) a 2) výroku o vině téhož rozsudku právně kvalifikované jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (srov. §269 odst. 2 tr. ř.). Okresní soud přitom bude vázán právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.), a ustanovením §273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána toliko v jeho prospěch (zákaz reformationis in peius ).
22. Nejvyšší soud nevolil postup podle §271 tr. ř., aby ve věci sám rozhodl, protože pro něj v posuzované věci nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, neboť ačkoli je zřejmé, že obviněný činem v bodě 3) naplnil znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, bude třeba znovu rozhodnout o vině za něj a trestu, který bude ukládán jako úhrnný i za druhý trestný čin krádeže, vztahující se ke skutkům ad 1), 2), ohledně něhož zůstal napadený rozsudkem nezměněn. Nejvyšší soud sám v dané situaci při absenci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nemůže vycházet ani z přiměřených úvah vztahujících se k podmínkám daných §§38 až 42 tr. zákoníku, jež měl soud při ukládání trestu na paměti, jelikož bez odůvodnění rozsudku není zřejmé, na podkladě jakých skutečností soud prvního stupně obviněnému trest ukládal. S ohledem na tyto okolnosti a zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí bude vhodnější, když o novém trestu při shora vyslovené změně závěru o vině bude rozhodovat soud, jenž v této věci přezkoumávané rozhodnutí vydal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu