ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.71.2021.1
sp. zn. 8 Tz 71/2021-253
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného K. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, byl ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pod bodem 1. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné ho K. B.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, zrušuje ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pod bodem 1. a ve výroku o trestu. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. se rozhoduje tak, že obviněný K. B.
je vinen,
že
v pozdních večerních hodinách dne 29. 4. 2020 v XY, XY, vnikl nezajištěným oknem do prostor studia tance a jógy společnosti B., IČ XY, v suterénu domu, odkud ke škodě uvedené společnosti odcizil 4 perkusní bubínky – bonga zn. Meinl v celkové hodnotě 3 600 Kč, dva reproduktory zn. Alto Über v celkové hodnotě 7 000 Kč a finanční hotovost 500 Kč, vše v celkové hodnotě 11 100 Kč, přestože rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 2 T 113/2014, byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, který vykonal dne 14. 5. 2017, a rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 7 T 133/2017, který nabyl právní moci 21. 12. 2017, byl odsouzen mimo jiné také za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací 300 hodin, který byl usnesením Okresního soudu v Chebu dne 10. 4. 2020, který nabyl právní moci téhož dne, přeměněn v trest odnětí svobody v trvání 300 dnů,
tedy přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán,
čímž spáchal
přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
za tento přečin a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku v platném znění do 31. 5. 2020, jenž zůstal v napadeném rozsudku nezměněn, podle §205 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct (18) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, byl obviněný K. B. znán vinným v bodě 1. zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, v platném znění do 31. 5. 2020. Za to byl podle §205 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 39 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný nepodal v zákonné lhůtě odvolání, a proto označený rozsudek soudu prvního stupně nabyl dne 25. 9. 2020 právní moci.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného K. B. stížnost pro porušení zákona. Podle jejího názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon, a to v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
3. Ministryně spravedlnosti připomněla zákonné znění ustanovení §205 odst. 2 a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Poukázala na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého platí, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, který se ztotožnil se citovaným rozhodnutím velkého senátu, a navíc poukázal na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
4. Posuzovaného jednání se obviněný sice dopustil dne 29. 4. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu pandemie koronaviru, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení 4 perkusních bubínků, 2 reproduktorů a finanční hotovosti 500 Kč z prostor tanečního studia – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Z toho vyplývá, že skutek byl nesprávně právně posouzen, neboť nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jednání obviněného v bodě 1. výroku o vině mělo být právně posouzeno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 39 měsíců trestem zjevně excesivním, když byl uložen nad zákonnou horní hranicí trestní sazby, podle které měl být trest správně ukládán.
5. Ministryně spravedlnosti proto navrhla , aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání shledal stížnost pro porušení zákona opodstatněnou, výstižně odůvodněnou. Ztotožnil se i s konečným návrhem v ní obsaženým, navrhoval však, aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
7. Obhájce obviněného ve veřejném zasedání taktéž označil stížnost pro porušení zákona za důvodnou, a to včetně návrhu, který v ní byl učiněn s modifikací, aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud v souladu s §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím soudu skutečně porušen v neprospěch obviněného.
9. Ze skutkových zjištění popsaných pod bodem 1. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný K. B. se měl dopustit zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že v pozdních večerních hodinách dne 29. 4. 2020 v XY vnikl nezajištěným oknem do prostor studia tance a jógy společnosti B., odkud ke škodě uvedené společnosti odcizil věci v celkové hodnotě 11 100 Kč, přestože již byl v minulosti odsouzen a potrestán na podkladě rozhodnutí v napadeném rozsudku konkretizovaných, a uvedeného jednání se dopustil v době, ve které na základě usnesení vlády České republiky číslo 197 ze dne 12. 3. 2020 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2, byl na území České republiky vyhlášen na dobu 30 dnů nouzový stav, který byl prodloužen usnesením vlády České republiky ze dne 9. dubna 2020 číslo 396, do 30. dubna 2020.
10. Okresní soud v Chebu odůvodnil aplikaci kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že „nouzový stav je okolností odůvodňující a podmiňující použití přitěžující okolnosti dle trestního zákoníku u zde vymezených trestných činů, a toto se týká konkrétně také trestného činu krádeže“. V příslušné pasáži odůvodnění svého rozhodnutí ještě soud v teoretické rovině rozvedl, co to znamená nouzový stav, jaká konkrétní opatření byla v rámci předmětného nouzového stavu přijata, dále jak se virus šířil z Číny do celého světa, včetně Evropy, jaký je průběh a možné následky onemocnění COVID-19 a že řada informací ohledně tohoto viru i jím způsobovaného onemocnění není dosud známa. Z toho lze dovodit, že nalézací soud považoval za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku samotný nouzový stav vyhlášený vládou České republiky dne 12. 3. 2020 a následně opakovaně prodlužovaný.
11. Citovaný právní názor Okresního soudu v Chebu však není v souladu se stanoviskem vyjádřeným v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
13. Je tedy zřejmé, že Okresní soud v Chebu jednak chybně podmínil naplnění kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouhým faktem, že v době skutku (29. 4. 2020) byl vyhlášen nouzový stav, jednak v souladu s tehdejší soudní praxí (jež byla překonána až výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu) aplikoval dané zákonné ustanovení zcela automaticky, aniž by přihlédl ke konkrétním okolnostem provázejícím spáchání posuzovaného trestného činu. Není přitom pochyb, že obviněný se protiprávního jednání dopustil v době přetrvávající „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, kterou (jak již bylo zmíněno výše) nebyl vyhlášený nouzový stav, nýbrž přímo výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky. Lze tudíž konstatovat, že časová a místní souvislost trestného činu krádeže a „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ byla v tomto případě nepochybně dána. Naproti tomu věcná souvislost obou událostí, která je jednou z nutných podmínek naplnění skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nebyla v předmětném trestním řízení ani zkoumána, natož zjištěna, resp. prokázána. V odůvodnění rozsudku soudu Okresního soudu v Chebu absentuje jakákoliv úvaha, z níž by bylo možno usuzovat na existenci této věcné souvislosti, především ale uvedená okolnost nevyplývá ani ze skutkových zjištění nalézacího soudu.
14. Obviněný se jednání popsaného v bodě 1. výroku o vině dopustil tím, že nezajištěným oknem vnikl do prostoru studia jógy a tance, kde odcizil věci v celkové hodnotě 11 100 Kč. Způsob provedení činu se tedy nevyznačoval žádným specifikem, které by mělo původ v panující epidemii či v přijatých protiepidemických opatřeních. Je zcela zjevné, že i v době, kdy by se tato událost nevyskytovala, by byl trestný čin spáchán stejným způsobem a za stejných podmínek. Nelze shledat žádnou okolnost související s šířením koronaviru, která by obviněnému usnadnila spáchání předmětné krádeže nebo jeho následné odhalení. Takovou okolností nemohlo být ani omezení pohybu osob na veřejnosti, poněvadž ke skutku mělo dojít v pozdních večerních hodinách, kdy je výskyt lidí na veřejných prostranstvích i za normálních okolností nižší. Taktéž odcizené movité věci, tj. perkusní bubínky – bonga, reproduktory a hotovost ve výši 500 Kč, rozhodně nepatří mezi předměty mající zvláštní důležitost pro zvládání šířící se nákazy koronavirem, které by tedy zasluhovaly zvýšenou ochranu trestním právem. Lze proto uzavřít, že mezi posuzovaným trestným činem krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost, což znamená, že skutek byl Okresním soudem v Chebu nesprávně právně hodnocen jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zatímco se jednalo toliko o přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, protože soud ve smyslu §266 odst. 1 tr. ř. chybným posouzením skutku pod bodem 1. výroku o vině porušil zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Proti správnosti výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku stěžovatelka žádnou výtku neuplatnila a Nejvyšší soud se tudíž správností tohoto výroku a řízením, jež mu předcházelo, nezabýval a ani tak nemohl učinit.
15. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené mírně modifikoval návrh ministryně spravedlnosti a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, byl ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 T 42/2020, zrušil ve výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pod bodem 1. a ve výroku o trestu. Zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
16. Za splnění podmínek §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci tak, že při odpovídající úpravě jinak správných a úplných skutkových zjištění uznal obviněného K. B. vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. V důsledku zrušení tohoto výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně bylo nutno zrušit celý výrok o trestu a v důsledku toho bylo třeba též nově rozhodnout jak o vině, tak i o trestu obviněného.
17. Nejvyšší soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k osobním, majetkovým poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy (§39 odst. 1 tr. zákoníku). Povaha a závažnost trestného činu jsou podle §39 odst. 2 tr. zákoníku určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Jako polehčující okolnost hodnotil, že se obviněný k projednávané trestné činnosti v plném rozsahu doznal. Za přitěžující okolnosti považoval skutečnost, že obviněný spáchal dva trestné činy s tím, že přečinu krádeže se dopustil ze ziskuchtivosti. Dále nelze pominout, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán, a to osmnáctkrát v České republice a jednou ve Spolkové republice Německo. Z těchto odsouzení byl celkem třináctkrát odsouzen mimo jiné i za trestný čin krádeže a jednou též za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Obviněnému byly opakovaně ukládány i nepodmíněné tresty odnětí svobody, které jej však od páchání další trestné činnosti evidentně neodradily. K jeho osobě bylo rovněž zjištěno, že nikde nepracoval a v místě svého bydliště byl čtyřikrát přestupkově řešen. Z uvedeného vyplývá, že obviněný není osobou respektující právní pořádek, ani osobou se snahou zajistit si obživu legálními prostředky, což částečně vypovídá o možnostech jeho nápravy.
18. Nejvyšší soud ukládal trest za dva přečiny, tedy jako úhrnný na základě ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku, vycházel tudíž z trestní sazby na přečin nejpřísněji trestný, jímž byl přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, na nějž trestní zákoník ukládá trestní sazbu od šesti měsíců do tří let. Při posouzení všech výše uvedených polehčujících i přitěžujících okolností, osoby pachatele, stupně jeho narušení a možnosti nápravy soud naznal, že obviněnému je třeba za přečiny, jejichž závažnost není nikterak vysoká, uložit trest v polovině této sazby. Nejvyšší soud vzal v úvahu, že obviněný je speciálním recidivistou ve vztahu k oběma trestným činům, jichž se v projednávané věci dopustil, a to i přesto, že mu byly v minulosti opakovaně ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody. Ani ty ovšem k jeho nápravě nevedly. Za této situace nelze přistoupit k uložení jakéhokoliv jiného druhu trestu než trestu odnětí svobody spojeného s jeho přímým výkonem.
19. Za trest přiměřený a k dosažení účelu trestu též potřebný Nejvyšší soud shledal při respektování zásad uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody vyměřený v polovině zákonné trestní sazby §205 odst. 2 tr. zákoníku na 18 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu