ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.93.2021.1
sp. zn. 8 Tz 93/2021-463
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2021 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných M. D. , nar. XY v XY , trvale bytem XY, a P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, byl v nepros pěch obvin ěných M. D. a P. K. porušen zákon v ustanovení v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §269 odst. 2 tr . ř. se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, zrušuje v části, v níž bylo k odvolání státního zástupce rozhodnuto o vině a trestu obviněných, a zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušen ou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. se v rozsahu tohoto zrušení znovu rozhoduje tak, že
obvinění
1) M. D. , nar. XY v XY , trvale bytem XY ,
2) P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY ,
jsou vinni, že
dne 10. 5. 2020 v 01.01 hodin v XY ve XY ulici před domem č. p. XY po vzájemné domluvě na vykradení vozidla obviněný M. D. vnikl pootevřeným předáním oknem u řidiče do vozidla zn. Ford Tranzit, r. z. XY , v té době stál obv iněný P. K. opodál a hlídal, zatímco obviněný M. D. z vozidla odcizil plastový kufr na nářadí a různé druhy nářadí, tyto věci podal oknem obviněnému P. K., poté je odnesli do bytu obviněného M. D. v XY, XY , následně se v čase 01.06 hodin oba k vozidlu vrátili, obviněný P. K. hlídal a obviněný M. D. z vozidla odcizil 7 ks rybářských prutů , které odnesli do u vedeného bytu obviněného M. D. , a tímto jednáním způsobili poškoz enému S. O. , nar. XY, škodu ve výši 11.956 Kč na odcizených věcech a škodu ve výši 3 . 000 Kč rozbitím okna vozidla,
přičemž obviněný M. D. se tohoto jednání dopustil přesto, ž e byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 3 T 50/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 50 To 214/2017, odsouze n mimo jiné pro přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 a §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému t restu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který vykonal 16. 8. 2019, a byl rozsudky Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 4 T 5/2015, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2018, ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 4 T 25/2014, který nabyl právní moci 15. 11. 2018, a ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 4 T 75/2014, který nabyl právní moci 28. 12. 2018, odsouzen mimo jiné pro přeči ny krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, či podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž v těchto případech bylo upuštěno od uložení souhrnných trestů,
a obviněný P. K. se tohoto jednání dopustil přesto, ž e byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 7 T 148/2018, který nabyl právní moci téhož dne, odsouze n pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. z ákoníku k nepodmíněnému t restu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jenž vykonal 5. 6. 2019, a že byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 6 T 33/2017, pravomocným dne 13. 9. 2017, odsouze n pro pomoc k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c), §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k tres tu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který vykonal dne 5. 12. 2019,
tedy
přisvojili si cizí věc tím, že se jí zmocnili, způsobili tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, a byli za takový čin v posledních třech letech odsouzeni a potrestáni,
čímž spáchali
přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku
a odsuzují se
1) obviněný M. D.
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro jeho výkon zařazuje do věznice s ostrahou .
2) obviněný P. K.
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou .
Odůvodnění:
I.
1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-207/2021-ODKA-SPZ/6, podaná ministryní spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných M. D. a P. K. směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 70/2020, jímž byli obvinění uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a uloženy jim tresty.
2. Ministryně spravedlnosti poukázala na to, že stížností pro porušení zákona napadenému rozsudku předcházel rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 6 T 70/2020, jímž byli obvinění odsouzeni za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku , kterého se dopustili způsobem uvedeným ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozsudku. Z a tato jednání byl obviněný M. D. odsouzen k nepodmíněn ému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců a obviněn ý P. K. k nepodmíněn ému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) t r. zákoníku byli oba pro výkon uloženého trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Důvodem podání stížnosti pro porušení zákona je vadný závěr o právní kvalifikaci učiněné Krajský m soudem v Plzni rozsudkem ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, jímž k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 6 T 70/2020, a obviněné M. D. a P. K. uznal vinnými zločin em krád eže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když doplnil, že čin byl spáchán „v době nouzového stavu, vyhlášeného dne 12. 3. 2020 usnesením vlády České republiky č. 194, publikovaného pod č. 69/2020 Sb., kterým vláda v souladu s články 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav “. Obviněné odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a zařadil je pro výkon p odle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
3. Vadnou ministryně spravedlnosti shledala použitou přísnější právní kvalifikaci podle odstavce 4 písm. b) §205 tr. zákoníku se zřetelem na názor vyslovený v rozsudku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle něhož u krádeží spáchaných za nouzového stavu, aby mohl být použit kvalifikační znak vymezený v odstavci 4 písm. b) tr. zákoníku, musí existovat určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v n álezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. V předmětné věci se obvinění popsaného jednání dopustili dne 10. 5. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť jej spáchal v době výskytu SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí ohrožující život a zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení rybářských prutů a nářadí z vozidla – nelze totiž dospět k závěru, že by obvinění pandemické situace jakkoli využili či zneužili ke spáchání trestného činu , nebo že by jim existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila . Popsaná trestná činnost nesměřovala ani proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
4. Z těchto důvodů v posuzované věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a že jednání obviněných mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku [ministryně spravedlnosti patrně přehlédla odstavec 1 písm. a), proto shledala podmínky pouze pro aplikaci §205 odst. 2 tr. zákoníku]. Z tohoto důvodu považuje rovněž nepodmíněné tresty odnětí svobody uložené obviněným v trvání dvou let za excesivní. Za účelem nápravy uvedeného porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Dále navrhla, aby podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020 , sp. zn. 50 To 291/2020, byl v neprospěch obou obviněných porušen zákon v ustanovení §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle §2 69 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, zrušil v celém rozsahu, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tento zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .
II.
5. Veřejného zasedání se obviněný M. D. ani obviněný P. K. nezúčastnili. Obviněný M. D. byl o veřejném zasedání vyrozuměn, avšak bez omluvy se nedostavil. Obviněný P. K. byl pro Nejvyšší soud i přes spolupráci s Probační a mediační službou v Chebu a Sokolově nekontaktní, proto mu byl podle §36a odst. 2 písm. b) a §275 odst. 2 tr. ř. ustanoven obhájce. Obhájkyně obou obviněných se v průběhu veřejného zasedání ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřila ve shodě s názorem v ní vysloveným a ztotožnila se i s postupem navrhovaným ministryní spravedlnosti.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přítomný u veřejného zasedání zdůraznil správnost názoru ministryně spravedlnosti vyjádřeného ve stížnosti pro porušení zákona, s nímž se plně ztotožnil a v souladu s ním konstatoval, že skutkové okolnosti v přezkoumávaném rozhodnutí nesplňují podmínky pro to, aby byl posuzovaný čin obviněných kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s požadavky ministryně spravedlnosti, případně, aby sám o vině a trestech obviněných rozhodl.
III.
7. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost části rozsudku Krajského soudu Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, proti kterým stížnost pro porušení zákona směřovala v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. Stížnost se netýkala výroku, jímž odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného M. D.
IV.
8. Ze stížnosti pro porušení zákona napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020 , jenž nabyl právní moci dne 21. 9. 2020, vyplývá , že obviněn í byli uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, který spáchali poté, co byli za jinou obdobnou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen i a potrestáni, navíc v době vyhlášeného nouzového stavu zkráceně tím, že 10. 5. 2020 v nočních hodinách odcizili ve výroku o vině blíže konkretizované předměty (drobné nářadí a rybářské pruty) v celkové hodnotě 11.956 Kč ze zaparkovaného osobního automobilu , na němž způsobili navíc škodu rozbitím okna ve výši 3.000 Kč, což jsou zjištění, k terá neskýtají potřebný podklad pro závěr o tom, že byl naplněn kvalifikační znak podle odstavce 4 písm. b) §205 tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Podle popsaných časových údajů se skutek udál dne 10. 5. 2020, a tedy byl spáchán v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2), v níž hrozba onemocněním tímto virem dosáhla rozsahu pandemie. Pro úplnost lze zmínit, že se jedná o stav, kdy se epidemie nějakého infekčního onemocnění objeví v několika zemích na více kontinentech. Na rozdíl od epidemie má tedy pandemie globální charakter. Světová zdravotnická organizace (WHO) nazvala šíření koronaviru globální pandemií dne 11. 3. 2019. Nesprávně však soud posuzoval okolnosti, za kterých byl čin obviněných spáchán, v návaznosti na podmínky, jež zákon pro aplikaci §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku stanoví.
10. Vláda České republiky usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v této věci takové prodloužení učinila vláda usnesením ze dne 9. 4. 2020 č. 396, do dne 30. 4. 2020 (č. 156/2020 Sb.) a posléze usnesením ze dne 30. 4. 2020 č. 485 do dne 17. 5. 2020. Podle bodu I. rozhodnutí vlády ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.) tato nařídila podle §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy.
11. Z obsahu těchto vládních opatření je třeba vycházet a vykládat je v každé konkrétní věci ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný ve Sbírce rozhodnutí trestních pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí, jednak zdůraznil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).
13. Posoudí-li se jednání obviněných v přezkoumávané věci, je podle popsaných skutkových zjištění zřejmé, že neobsahuje žádné okolnosti, které by k epidemii či přijatým opatřením měly vztah. Soud nezjistil žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestného činu krádeže projevila. Soud druhého stupně, jak již bylo uvedeno výše, vycházel pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu k vyhlášeným opatřením, případně ke konkrétní skutečnosti narušující zdraví člověka, a to přesto, že Okresní soud v Chebu jako soud prvního stupně tuto okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby neshledal naplněnou a v rozsudku ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 6 T 70/2020, v bodě 8. tento závěr odůvodnil a skutečnosti, které jej k němu vedly, vysvětlil.
14. Uvedený názor odvolací soud neakceptoval a přisvědčil odvolání státního zástupce, aniž by bral do úvahy všechny rozhodné okolnosti. Nejvyšší soud poznamenává, že obvinění M. D. a P. K. se posuzovaného činu dopustili vůči věcem uloženým v zaparkovaném automobilu, tedy v místě, jež nebylo nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními dotčeno, nadto vůči věcem, které s vyhlášeným nouzovým stavem či jinými okolnostmi vztahujícími se ke zdraví lidí nijak nesouvisely, nýbrž šlo o věci týkající se soukromých potřeb poškozeného. Odcizené věci nebyly věcmi charakteru pomůcek či předmětů, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19 nebo ochrany před ní, nebo se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci nebo zabránění kontaktu lidí, apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněných (srov. rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly souviset, ale jednalo se o běžnou krádež věcí z vozidla, do něhož ze zištných důvodů nedovoleně vnikli. Podle aktuálního opisu Rejstříku trestů, který si Nejvyšší soud k oběma obviněným pro své rozhodnutí vyžádal, lze dovodit, že obvinění uvedenou trestnou činnost páchali bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav a v rámci něho existující opatření, neboť šlo o jednání opakované, což lze ostatně dovodit též z použité právní kvalifikace, neboť bylo vedle nesprávně použitého ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku posouzeno rovněž podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jež dopadá právě na případy trestné činnosti poté, co pachatel v posledních třech letech byl za takové jednání odsouzen a potrestán.
15. Soud druhého stupně (na rozdíl od okresního soudu) všechny uvedené okolnosti nebral do úvahy, zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněných pouze formálně aplikoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, což je za daných okolností nesprávné právní posouzení skutku. Nejvyšší soud proto dopěl k závěru, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
V.
16. Z důvodu těchto zjištění Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, byl v neprospěch obviněných M. D. a P. K. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 50 To 291/2020, zrušil v části, v níž z podnětu odvolání státního zástupce odvolací soud v neprospěch obviněných znovu rozhodoval (nikoliv rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněného), zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §271 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, jak je ve výrokové části tohoto rozsudku uvedeno, neboť ohledně právní kvalifikace popsaného jednání obviněných jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku neměl pochybnosti, jelikož obvinění svým jednáním způsobili škodu ve výši 11.956 Kč odcizením věcí a další škodu ve výši 3.000 Kč rozbitím okna automobilu, tudíž překročili hranici škody nikoli nepatrné, jíž se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020) rozumí škoda dosahující částky nejméně 10.000 Kč, a současně byli v minulosti již pro obdobné jednání pravomocně odsouzeni a potrestáni. Podmínky pro aplikaci §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku proto byly jejich jednáním naplněny.
17. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud za podmínek §271 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodoval o vině obviněných, musel v návaznosti na to učinit i nový výrok o trestu tak, aby odpovídal nově použité právní kvalifikaci. Trestní zákoník v §205 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého byl trest obviněným ukládán, stanoví rozpětí trestní sazby od šesti měsíců do tří let odnětí svobody. Při ukládání trestu vycházel ze zásad stanovených v §37 až 42 tr. zákoníku, posuzoval s ohledem na zjištěné skutečnosti jak osobní poměry obou obviněných, tak i okolnosti, za kterých k činu došlo, měl na zřeteli zásadu přiměřenosti trestních sankcí podle §38 tr. zákoníku, jakož i zásadu proporcionality při jejich ukládání. Obviněnému M. D. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 14 měsíců a obviněnému P. K. v trvání 11 měsíců, jde o tresty v dolní polovině zákonné trestní sazby. Nejvyšší soud byl veden v zásadě stejnými úvahami jako soud prvního stupně, dále vycházel z obsahu spisu a aktuálního opisu Rejstříku trestů, který si pro své rozhodnutí vyžádal, z něhož zjistil, že obviněný M. D. byl v minulosti v České republice již 9x pravomocně odsouzen pro trestnou činnost převážně majetkového charakteru, přičemž k poslednímu odsouzení předcházejícímu vydání nyní napadeného rozsudku došlo rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 4 T 75/2014, s právní mocí dne 28. 12. 2018 . Obviněný P. K. byl odsouzen v minulosti celkem 3x, z toho naposledy rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 7 T 148/2018, s právní mocí dne 4. 1. 2019 . Naopak mu přitěžuje skutečnost, že byl v minulosti již pro trestný čin odsouzen, a to opakovaně [§42 písm. p) tr. zákoníku], avšak ani tato četná předchozí odsouzení, nadto v převážně většině přímo spojená s odnětím svobody, u něj nevedla k nápravě. S ohledem na to, že obvinění se k trestné činnosti doznali, což soud prvního stupně, jenž ukládal trest obviněným za stejných podmínek jako nyní dovolací soud, nezdůraznil, Nejvyšší soud při zvažování okolností rozhodných pro ukládání trestu tuto skutečnost uvážil, a proto obviněným uložil trest o jeden měsíc kratší, než byly tresty vyměřené rozsudkem soudu prvního stupně. Pro výkon uložených trestů oba obviněné zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
18. Nejvyšší soud pro úplnost zmiňuje, že pokud ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona navrhovala přerušení výkonu trestu u obou obviněných, Nejvyšší soud o tomto návrhu nerozhodoval pro jeho bezpředmětnost, protože obvinění již v době podání stížnosti pro porušení zákona dne 21. 10. 2021 nebyli ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť z něj byli podmíněně propuštěni, obviněný M. D. usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 7 PP 75/2021, a obviněný P. K. usnesením téhož soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 2 PP 78/2021, a v době rozhodování Nejvyššího soudu se nacházeli na svobodě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu