ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.10.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 10/2022-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. K. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 10 Ns 315 Js 20887/17, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 7. 8. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky Z. C., nar. XY v XY, okres Louny, rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 10 Ns 315 Js 20887/17, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 13. 8. 2018.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 10 Ns 315 Js 20887/17, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě L. K. dne 7. 8. 2018 a ve vztahu k osobě Z. C. dne 13. 8. 2018 (dále též „cizozemské rozhodnutí“ nebo „cizozemský soud“), byli L. K. a Z. C. uznáni vinnými trestným činem trojnásobné závažné krádeže spáchané organizovanou skupinou, částečně spáchané ve stadiu pokusu, v případě Z. C. navíc v jednom případě v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu exekutorů a s trestným činem úmyslného ublížení na zdraví a dalším trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta druhá č. 1, 2 a 3, §244 odst. 1 a 3, §244a odst. 1 a 2, §22, §23, §25 odst. 2, §52, §53, §54, §113 odst. 1, §223 odst. 1, §224 odst. 1 č. 2 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byli odsouzeni k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v případě L. K. v trvání dvou let a osmi měsíců a v případě Z. C. v trvání dvou let a deseti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Drážďanech se odsouzení L. K. a Z. C. shora uvedené trestné činnosti majetkového a jiného charakteru dopustili v podstatě tím, že:
oba odsouzení a další osoby se na jaře 2017 spojili jako seskupení osob, které žijí v XY v České republice a které jsou navzájem spřátelené, aby v natrvalo založené skupině dvou odsouzených a tří dalších zvlášť stíhaných spolupachatelů prohledávali obzvláště recyklovatelný odpad kvůli, dle jejich názoru cenným a prodejným, předmětům a aby je odnášeli proti vůli a bez vůle oprávněných osob. Navíc plánovali způsobem dělby práce provádění vloupání sloužící ke stejným účelům, a to v neurčitém vysokém počtu případů s cílem maximálního zisku, když s sebou berou vše, co odpovídá jejich přepravní kapacitě ve formě osobního motorového vozidla s přívěsem a co se jim zdá jako cenné, přičemž tímto způsobem si chtějí nejen nepatrným dílem zajistit natrvalo své životní náklady a zvýšit své příjmy. U odsouzeného C., který pracuje jako zahradník a který dosahuje příjmů z výdělečné činnosti, slouží členství ve skupině ke zlepšení jeho likvidní situace s ohledem na zvyšující se potřebu v důsledku jeho užívání návykových látek.
Podle úmluvy jezdili členové bandy ve střídavém složení do Německa, přičemž zvlášť stíhaný Š. fungoval jako řidič a svou družku vždy vyzval, aby ho doprovázela. Odsouzený C. využíval svou rovněž naivní družku B. k tomu, aby prohledávala zejména nádoby na odpadky stran věcí, které se vyplatí ukrást, přičemž odsouzení C. a K. jsou na základě své relativní intelektuální převahy vůči dalším členům skupiny hlavami skupiny, které určují, kdy a v jakém rozsahu bude který čin proveden. Na základě svého ujednání odsouzení sbírají zejména kovový šrot, stavební stroje a elektrické přístroje, jakož i šperky, aby tyto předměty dále prodali v obchodě se šrotem, v nákupu a prodeji nebo v zastavárně, např. v XY v XY a aby odpovídající výnos vždy rozdělili mezi členy.
Při provádění těchto učiněných ujednání a na jejich základě dva odsouzení a zvlášť stíhané osoby spáchali v částečně se střídající účasti na činu a na základě stále aktualizovaných rozhodnutí o činech dále uvedená jednání. V případě jednání popsaného pod bodem 4. nejednal odsouzený C. pravděpodobně sám, protože vždy potřebuje nějakého řidiče, nicméně na základě pozitivního testu DNA je prokázána jeho účast na tomto činu. Odsouzení a zvlášť stíhané osoby odpovídají podobnému prostředí a jednali vždy proto, aby si opakovaným pácháním činů obstarali, pokud to bude možné, trvalý zdroj příjmů v pokud možno maximálním rozsahu.
1. Odsouzení C. a K. se vydali z XY před večerem dne 22. 4. 2017 vozidlem zvlášť stíhaného Š. do XY, aby získali nějakou nakradenou kořist, přičemž ve 23:00 hodin přijeli do XY v XY, kde zpozorovali dům připravený k sanaci a vyrazili dveře domu a bytů, načež nejprve vnikli do bytu stařičké a někde jinde se zdržující A. B., ze kterého si vzali několik klíčů od bytových jednotek v domě, které byly v této době určeny k sanaci a které proto byly neobydlené, ale které byly vybaveny nábytkem, a nakonec prohledali celý objekt ohledně věcí, které by se vyplatilo ukrást. Násilím vypáčili vstupní dveře do bytu poškozeného H. B. a další dveře, a to pomocí sekyr, železných pák a dalších nástrojů. Z bytů poškozených B. strčili ukradenou kořist do větší nákupní tašky Rewe, kterou si přivezli s sebou, aby tyto předměty poté bez vůle a proti vůli oprávněných osob prodali se ziskem.
Policie, kterou mezitím informovali pozorní sousedé, přijela během doby páchání trestného činu a uvedené účastníky na trestném činu dopadla při činu, když odsouzený K. se nacházel na střeše stavebního objektu, zvlášť stíhaná L. v 1. nadzemním podlaží a na zvlášť stíhaného Š. příslušníci policie narazili na schodech do sklepa, když se tento právě snažil vytáhnout ze sklepa starožitné hodiny.
Poškozený B. přijel po informování do svého domu další den, kdy konstatoval nejvážnější devastace, které způsobili odsouzení a zvlášť stíhané osoby, s tím, že poškozením věcí jen při páčení vznikla škoda nejméně ve výši 7.000 EUR a velká nemateriální škoda vznikla dále tím, že byly zdevastovány upomínky staré několik desetiletí a jež již nelze s ohledem na jejich původ dát dohromady.
Odsouzený C. při útěku před policií rozbil okno v 1. nadzemním podlaží a vydal se směrem ven, když jej na útěku sledoval policejní strážmistr T. a nakonec ho dokázal zastavit, přičemž odsouzený při svém útěku před policií počítal vědomě s tím, že masivním odporem vykonávaným proti příslušníkovi policie tohoto fyzicky zraní a bolestivě poškodí v jeho tělesné integritě. Příslušník policie volal směrem k odsouzenému C. slova: „stát, policie, zůstat stát“, což však odsouzený ignoroval. Při svém útěku kolem domu nejprve hodil před nohy příslušníka policie květináč, načež jej příslušník policie sledoval do přízemí, avšak odsouzený běžel přes stavební lešení směrem k domovním dveřím, kde se jej policejní strážmistr T. pokusil zadržet, nicméně odsouzený C. proti zásahu příslušníka policie vynaložil tak intenzivní odpor, že příslušník policie upadl spolu s ním na zem, v důsledku čehož se zranil v oblasti krku na levé straně o přilehlou zídku. Příslušník policie přitom utrpěl odřeniny na krku a šrám na hlavě, což u něho způsobilo bolesti, jak odsouzený C. chtěl a jak to i předvídal. Následně tento odsouzený na příslušníka policie hodil ještě cca 2 metry vysokou a 1,5 kg těžkou mříž z konstrukční oceli, jíž ho bolestivě zranil na hlavě.
2. Oba odsouzení, jakož i zmíněné zvlášť stíhané osoby, se dne 26. 9. až 27. 9. 2016 vypravili za účelem provedení lupičské výpravy do XY, kde dne 27. 9. 2016 v 06:45 hodin vnikli do prázdné budovy, která slouží poškozenému S. jako sklad a která je uzamčena, v XY v XY tak, že vypáčili přizděné okno v přízemí a tím si obstarali přístup do kůlny, odkud odcizili několik pracovních strojů, stavebních nástrojů, nářadí a elektrických přístrojů v celkové hodnotě minimálně 1.500,00 eur, aby tyto předměty dále adekvátně zhodnotili se ziskem proti vůli a bez vůle majitele. Odsouzení přitom na místo přijeli motorovým vozidlem tov. zn. Honda, který řídil zvlášť stíhaný Š., s přívěsem, na který naložili svou nakradenou kořist, a později jeli směrem ke státní hranici s Českou republikou za účelem prodeje těchto věcí se ziskem.
3. Během téže jízdy se odsouzení ještě vydali na pozemek poškozené firmy E. E. S., XY v XY, kde si obstarali zničením visacího zámku u vstupní brány přístup do areálu, načež z odtamtud stojícího kontejneru na šrot vzali pomocí vypáčení zajišťovacího zámku několik měděných kabelů v celkové hodnotě přibližně 500 eur, aby je později dopravili do obchodu se šrotem proti vůli a bez vůle oprávněných osob. Cenné měděné kabely přitom sloužily jako výcvikový materiál v sousedním podnikovém dvoře, přičemž dané předměty byly jako cenné předměty vyhrazeny pro budoucí recyklaci. Následně se odsouzení vydali směrem na Českou republiku za účelem zajištění kořisti.
4. Pravděpodobně při společném jednání s dalším spolupachatelem, který posloužil jako řidič, si odsouzený C. obstaral mezi 8. 10. a 10. 10. 2016 přístup na oplocený pozemek poškozeného T., na adrese XY, XY, kde nejprve zpozoroval jako cíl svého vniknutí starší osobní motorové vozidlo tov. zn. Suzuki, které bylo mimo provoz, s registrační značkou XY, načež z tohoto vozidla odcizil autorádio včetně kazetové části a rezervního kola. Dále odcizil kola umístěná na tomto osobním motorovém vozidle a předměty v celkové hodnotě přibližně 1.000 eur, které si opět vzal s úmyslem zhodnocení, a to proti vůli a bez vůle vlastníka. Přibližně ve stejnou dobu se vypravil na sousední pozemek společnosti T. D. v XY v XY, kde vnikl do prostoru laboratoří, odkud odcizil elektrické přístroje, jakož i laboratorní nástavby v celkové hodnotě nejméně 8.620 eur, přičemž vloupáním způsobil škodu ve výši nejméně 1.550 eur.
3. Dne 11. 1. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 10 Ns 315 Js 20887/17, který nabyl právní moci ve vztahu k osobě L. K. dne 7. 8. 2018 a ve vztahu k osobě Z. C. dne 13. 8. 2018, ve vztahu k osobám obou jmenovaných odsouzených hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona toliko ve vztahu k osobě odsouzeného L. K.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený L. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků (body 1., 2. a 3.), které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť si odsouzený společným jednáním s dalšími osobami více dílčími útoky (jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) přisvojil, popř. se pokusil přisvojit, cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a tímto činem způsobil škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč] a současně zčásti tímto svým jednáním poškodil, resp. učinil neupotřebitelnou cizí věc, čímž způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání je přitom dána rovněž bohatší trestní minulostí odsouzeného L. K., který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen i potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se tento odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl jednak rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 7 T 107/2013, pravomocně uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin, který mu však byl dne 10. 7. 2014 přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 160 hodin, a dále rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 3 T 84/2014, pravomocně uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, který vykonal dne 18. 2. 2015. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného L. K. je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout četnost jednotlivých útoků, kterých se tento odsouzený během krátkého období dopustil, přičemž svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho trestní minulost, neboť v rozmezí let 1997 až 2021 byl na území České republiky celkem patnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený L. K. v období let 2001 až 2020 dopustil celkem ve čtyřech případech další trestné činnosti, a to nejen majetkového charakteru, i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému L. K. byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a osmi měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného L. K. zcela vyhověl.
10. Naopak ve vztahu k osobě odsouzeného Z. C. bylo z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob, jakož i dotčeného rozhodnutí Nejvyšším soudem zjištěno, že o uznání shora citovaného pravomocného rozsudku Zemského soudu v Drážďanech, oddělení pro trestní věci, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 10 Ns 315 Js 20887/17, rozhodl dne 2. 6. 2021 svým rozsudkem sp. zn. 102 T 2/2021 Krajský soud v Ústí nad Labem. Citovaný rozsudek krajského soudu přitom nabyl právní moci dne 20. 7. 2021 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 14 To 55/2021. V důsledku uznání citovaného rozsudku německého soudu ve vztahu k osobě odsouzeného Z. C. podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na něj hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
11. Podle §4 odst. 4 zákona pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a ve vztahu k osobě odsouzeného Z. C. návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v celém rozsahu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu