ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.113.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 113/2022-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky, R. K. , XY, a R. R. , XY, rozsudkem Zemského soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 2018, sp. zn. 363 Js 8263/17 18 KLs 77/17 (2), který nabyl právní moci ve vztahu k osobě R. K. dne 10. 12. 2018 a ve vztahu k osobě R. R. dne 14. 11. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 2018, sp. zn. 363 Js 8263/17 18 KLs 77/17 (2), který nabyl právní moci ve vztahu k osobě R. K. dne 10. 12. 2018 a ve vztahu k osobě R. R. dne 14. 11. 2019 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byli R. K. a R. R. (dále též jen „odsouzení“) uznáni vinnými ze spáchání trestného činu krácení daně podle §370 odst. 1 č. 1, odst. 3 č. 5, §53, §52, a §25 odst. 2 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to R. K. v trvání čtyř let a tří měsíců a R. R. v trvání pěti let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Rostock se odsouzení R. K. a R. R. shora uvedené trestné činnosti daňového charakteru dopustili (zkráceně vyjádřeno) tím, že:
obchodní společnost N. se sídlem v XY disponovala podnikovým pozemkem v XY, sestávajícího se ze zastavěné a volné plochy ve výměře 1 268 m2, jakož i z jedné další zastavěné a volné plochy, zemědělské plochy ve výměře 10 337 m2, na kterém se nacházela jedna administrativní budova, jedna výrobní hala s různými nádržemi a s jedním míchacím zařízením, jedno zařízení na výrobu bionafty s takzvanou transesterifikační jednotkou na výrobu metylesteru, jakož i jedna velká venkovní nádrž. Poté, co společnost N. z ekonomických důvodů zastavila provoz zařízení na výrobu bionafty a celé zařízení bylo zastaveno, zabýval se svědek - advokát I. P. od roku 2012 z pověření vlastníka hledáním nového kupce areálu závodu a budov, které se na něm nacházejí, včetně technických zařízení. Ještě v roce 2012 se prostřednictvím svědka P. dozvěděl o objektu v XY a o úmyslu společnosti N. k jeho prodeji i svědek A. D. Svědci P. a D. se znali ze své společné činnosti v představenstvu jedné společnosti se sídlem v XY, která se zabývala – neúspěšně – alternativní technologií na výrobu bionafty. Svědek D. znal odsouzeného K. již z let 2005 - 2007, když byl odsouzený členem představenstva a obchodním ředitelem společnosti E., se sídlem v XY, přičemž svědkovi D. bylo známo, že tento podnik provozoval samostatnou pobočku s jednou rafinérií a s jedním daňovým skladem v XY. Při příležitosti jednoho setkání odsouzeného K. se svědkem D. v XY na počátku roku 2013 se odsouzený dotazoval na to, zda svědek může zprostředkovat provozovnu na výrobu metylesteru řepkového oleje (bionafty) v XY. Na to svědek odsouzenému poskytl k dispozici exposé objektu v XY, které předtím obdržel od svědka P.
Odsouzený K., který sám neměl k dispozici nezbytný kapitál pro zahájení výroby metylesteru řepkového oleje, obnovil kontakt s odsouzeným R. jako potenciálním investorem, s nímž se seznámil několik let předtím, přičemž mu bylo známo, že R. byl podnikatelsky činný v oblasti minerálních pohonných látek a biopaliv. Bylo mu také známo, že R. se mezitím stal spoluvlastníkem a jednatelem společnosti F., se sídlem v XY, tj. podniku, který byl činný mimo jiné ve výrobě, zpracování a distribuci paliv a maziv. Odsouzený R. si po svém oslovení vyžádal čas na rozmyšlenou, načež odsouzenému K. o několik dnů později sdělil, že má zájem si prohlédnout objekt v XY. Poté odsouzený K. informoval svědka D. a žádal o sjednání termínu k prohlídce v XY, k níž také posléze skutečně došlo. Z finančních důvodů se však odsouzení R. a K. rozhodli, že nabydou areál závodu v XY bez transesterifikační jednotky. Mezitím se odsouzení R. a K. dohodli na jiném obchodním konceptu, pro který nebylo nabytí transesterifikační jednotky nezbytné. Na základě osobních kontaktů s polskými odborníky a na základě jejich know-how oba odsouzení vyvinuli plán, že budou v areálu podniku v XY vyrábět nezdanitelný údajný čisticí a mazací prostředek, který by měl být skutečně předáván jako palivo, popř. jako přísada do paliva. Oba v této chvíli již vycházeli z toho, že by produkty, které mají být ještě vyvinuty, byly nakonec spalovány k energetickým účelům ve spalovacích motorech. Chtěli si při využití s tím spojeného zkrácení daně z energie ve značném rozsahu obstarat trvale vytvořený zdroj značných příjmů. Očekávané zisky ze společné podnikatelské činnosti v XY měly být rozděleny mezi oba odsouzené ve stejných podílech. Celkové investice spojené s nabytím objektu v XY ve výši přibližně 1.050.000 eur složili oba odsouzení společně.
Dne 20. 8. 2013 odsouzený R. R. založil obchodní společnost R. se sídlem v XY, společnost anglického práva, jejímž jediným skutečným společníkem se stal. Společnost byla založena výhradně za účelem nabytí pozemku podniku v XY a jeho poskytnutí k dispozici provozní společnosti, kterou bylo ještě nutno založit (M. I.,), na výrobu paliv. Výroba v XY měla být realizována další společností se sídlem v XY. V této souvislosti odsouzení R. a K. nechtěli vystupovat oficiálně vůči úřadům a obchodním partnerům, neboť si představovali, že by tímto způsobem nebyli spojováni s výrobou produktů, pokud by německé celní úřady rozpoznaly, že ve skutečnosti jde o výrobu paliva, popř. přísad do paliva. Aby tomuto zabránili, chtěli odsouzení R. a K., aby se jejich za výrobní společnost oficiálně vystupující předáci odvolali vůči celním úřadům na formální stanovisko, že vyrábějí schválené nezdanitelné čistící a mazací prostředky a že nevědí o údajném zneužívání produktů k energetickému využívání. Na to oba odsouzení skutečně založili podnik M. I. pouze za tímto účelem, pročež na konci roku 2013 hledali vhodného jednatele, když jim svědek D. navrhl zvlášť stíhaného T. M., který souhlasil se svou účastí, aby měl další hospodářskou podnikatelskou činnost. Zvlášť stíhaný M. poté podle pokynu odsouzených R. a K. dne 5. 12. 2013 založil obchodní společnost M. I. se sídlem v XY, jejíž kmenový kapitál činil 25.000 eur a jako údajný účel podnikání byla uvedena výroba a prodej maziv a chemických produktů jako hotových produktů a polotovarů pro průmyslové použití. Zvlášť stíhaný M. byl jmenován jediným jednatelem společnosti a formálně držel 100 % obchodních podílů. Byť kmenový kapitál společnosti splatil sám osobně, nesložil jej sám, nýbrž ho zcela obdržel od odsouzených K. a R.
Oba odsouzení kladli důraz na to, že prodej produktů, které má vyrábět společnost M. I., by měl být realizován prostřednictvím další samostatné společnosti, aby bylo možné lépe zastřít obchodní cesty. Za tímto účelem odsouzení založili společně se slovenským státním příslušníkem P. S. obchodní společnost R. T. se sídlem v XY. Tato dne 13. 12. 2013 založená společnost s ručením omezeným uvádí jako předmět podnikání velkoobchod s pevnými palivy a s výrobky z minerálních olejů, jakož i velkoobchod s chemickými výrobky, přičemž jako jednatel byl dosazen P. S. Společnost M. I. si následně od společnosti R. L. propachtovala pozemek podniku v XY, přičemž k předání areálu podniku došlo dne 8. 3. 2014, a to mimo jiné za účasti R. V návaznosti na předání podniku se konala interní porada, které se zúčastnili odsouzení K., R., zvlášť stíhaný M. a obviněný B., přičemž oba odsouzení rozhodli o zaměstnání obviněného B. jako vedoucího podniku.
V rámci jedné z dalších porad v březnu 2014, které se zúčastnili odsouzení K., R. a obviněný B., jakož i zvlášť stíhaný M. a chemik W., byl konkretizován koncept produktu, který měl být údajně vyráběn. Chemik W. měl mimo jiné koncipovat z nafty a základového oleje údajné čisticí a mazací prostředky pro chemická zařízení, které by byly jako takové akceptovány příslušným hlavním celním úřadem ve XY. Měly mít zároveň co možná nejvyšší podíl nafty, bod vzplanutí vyšší než 55 °C, jakož i destilační průběh, který by měl být při 350 °C co možná nejblíže 85 % již zplyňovaných podílů, aniž by ale dosahoval této hodnoty. Produkt, který se měl vyrábět, by měl být sice co možná nejpodobnější motorové naftě, ale neměl spadat do režimu podmíněného osvobození od daně podle §4 a §5 německého zákona o dani z energie. Takto by mělo být umožněno, aby bylo možné požádat u hlavního celního úřadu ve XY o povolení pro nezdaňovaný odběr plynového oleje (motorové nafty) podle §25 odst. 1 věta 1 zákona o dani z energie. Na vhodnosti vyráběného produktu jako čistícího a mazacího prostředku oběma odsouzeným nezáleželo, přičemž neměli k dispozici ani žádnou expertizu ohledně způsobu účinku nebo složení skutečně funkčních čisticích a mazacích prostředků. Chemik W. vyvinul do května 2014 produkty Cleanol 6 (tj. ze 65-69 % motorová nafta, 8-13 % základový olej a 18-23 % oxoolej) a Cleanol 7 (tj. ze 65-69 % motorová nafta, 12-17 % základový olej a 13 % oxoolej), které měly být představeny hlavnímu celnímu úřadu ve XY jako údajné čisticí a mazací prostředky.
Po předání areálu podniku v XY chtěli odsouzení R. a K. co možná nejrychleji začít s výrobou údajného čisticího a mazacího prostředku, který by se měl skutečně předávat jako palivo, popř. přísada do paliva. Oba se zabývali celoevropským trhem pro takzvané „mazací oleje“, které se při zastírání úmyslu používání a obchodních cest nakonec používají jako palivo nebo přísady do paliva. Oběma bylo také známo, že potřeba čisticích a mazacích prostředků s recepturami jako Cleanol 6 nebo Cleanol 7 ve skutečnosti neexistovala, a to ani v množstvích, která měla být vyrobena, ani v konkrétním složení. Spíše jim bylo známo, že výroba produktů Cleanol 6, popř. Cleanol 7 samotných za účelem energetického využití by byla při zkrácení daně z energie obchodovatelná a ekonomicky lukrativní.
Následně oba odsouzení pověřili obviněného B., aby si u příslušného hlavního celního úřadu ve XY vyžádal nezbytné povolení k nezdaňovanému odběru motorové nafty. Obviněný B. přitom oba odsouzené průběžně informoval o stavu řízení ve věci žádosti, když mezi nimi proběhlo i několik konzultací, aby přijal jejich další pokyny. Dne 17. 9. 2014 obdržela svědkyně S. z hlavního celního úřadu ve XY výsledek šetření BWZ XY, dle kterého bylo možné Cleanol 7 ohledně zdanění energie zařadit do podpoložky 2710 1999 Kombinované nomenklatury se stavem z 1. 1. 2002. Osvědčení o vyšetření předložené rovněž s datem 17. 9. 2014 a posudek k produktu Cleanol 6 pak dospěl k výsledku, že Cleanol 6 je možné zařadit do podpoložky 2710 1941 Kombinované nomenklatury se stavem z 1. 1. 2002, v důsledku čehož produkt Cleanol 6 podléhal režimu podmíněného osvobození od daně a nebylo možné mu udělit schválení. E-mailem hlavního celního úřadu ve XY společnosti M. I. ze dne 22. 9. 2014 svědkyně S. sdělila výsledek zařazení produktů Cleanol 6 a Cleanol 7, které provedlo centrum BWZ XY posudkem ze dne 17. 9. 2014, a oznámila, že není možné udělit povolení pro produkt Cleanol 6. Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2014 poté hlavní celní úřad ve XY udělil časově neomezené povolení k používání neoznačeného plynového oleje KN 2710 1941 (motorová nafta) podle §25 německého zákona o dani z energie pro provozovnu společnosti M. I. v XY, přičemž musí být veden dokladový sešit a tento musí být stále připraven pro daňový dohled.
První expedice produktu Cleanol 7 byla realizována dne 11. 12. 2014, nicméně odbyt tohoto produktu po udělení povolení neodpovídal očekávání odsouzených. V prosinci 2014 a v lednu 2015 bylo realizováno pouze celkových 6 dodávek, v únoru a v březnu 2015 nebyly dokonce žádné zakázky. Důvodem nízké poptávky po produktu Cleanol 7 byla okolnost, že ceny nafty v Evropě již v průběhu roku 2014 a obzvláště od prosince 2014 drasticky klesaly. V důsledku toho poptávka po nezdaněné ilegální motorové naftě kvůli ještě nízkému cenovému zvýhodnění značně klesla. Dalším důvodem pro nízkou poptávku po produktu Cleanol 7 byla okolnost, že v některých evropských státech nebyly neoznačené výrobky z minerálních olejů podpoložky 2710 1999 Kombinované nomenklatury zásadně akceptovány jako nepodléhající dani z energie. Mimo jiné byl zastaven transport v České republice, načež odsouzený K. usiloval o advokátní pomoc v Čechách. Zákazníci společnosti R. T., kteří získali produkt Cleanol 7, již nebyli ochotni odebírat další zboží a stěžovali si na zatížení spotřebními daněmi.
Odsouzení R. a K. poté pověřili obviněného B., aby u hlavního celního úřadu ve XY usiloval o změnu klasifikace produktu Cleanol 7, neboť si od tohoto kroku slibovali lepší šance na odbyt na ilegálním trhu s palivy. Hlavní celní úřad ve XY podal žádost o změnu klasifikace BWZ XY k vyjádření stanoviska, které zachovalo zařazení produktu Cleanol 7 do podpoložky 2710 1999 Kombinované nomenklatury se stavem ze dne 1. 1. 2002. Obviněný B. poté žádost o změnu klasifikace pro produkt Cleanol 7 stáhl a s datem 11. 5. 2015 podal žádost o rozšíření povolení k nezdanitelnému používání energetických výrobků pro další, nové produkty společnosti M. I.
Od prosince 2014 probíhala běžná výroba produktu Cleanol mícháním komponent motorové nafty (plynový olej), základového oleje a oxooleje. Bezprostředně před každou expedicí v rozporu s pravdou odsouzení, popř. jejich zástupci prohlašovali v takzvaném avízu vůči hlavnímu celnímu úřadu ve XY e-mailem, že je produkt Cleanol 7 prodáván podle formálně uděleného povolení k používání neoznačeného plynového oleje KN 2710 1941 podle §25 německého zákona o dani z energií podle určení – tzn. jako produkt osvobozený od daně z energie. Podle svého rozhodnutí o spáchání činu neoznámili vůči příslušnému hlavnímu celnímu úřadu ve XY zamýšlený odbyt produktu k energetickým účelům. Ani nikdy po prodeji produktu nepodali daňové přiznání, v němž by byli bývali sami vypočetli vzniklou daň z energie ve výši 485,70 eur /1.000 litrů pro produkt Cleanol 7, ačkoli věděli, že k tomu byli zavázáni. Pro všechny prodeje by bylo bývalo pro ně také možné a únosné, aby nejpozději v den expedice podali daňové přiznání včetně výpočtu vzniklé daně z energie. Odsouzení R. K. a obviněný B. učinili falešná prohlášení, že produkt Cleanol 7 nebude prodáván podle povolení hlavního celního úřadu ve XY jako palivo, popř. přísada do paliva, na základě původního plánu obou odsouzených, který si nejpozději dne 9. 10. 2014 přisvojil i obviněný B. Věděli, že slovní obsah avíz, že se jedná o Cleanol 7, znamenal vždy prohlášení v rozporu s pravdou, že se drží zadání povolení, kdy k jeho plnění nařízení sloužila právě avíza.
V době mezi 11. 12. 2014 a 30. 5. 2016 tak opustilo areál společnosti M. I. v XY celkem 54 transportů s minimálním objemem 1.476.822 litrů produktu Cleanol 7. Na základě předání k energetickým účelům proto vznikla škoda na dani z energie ve výši minimálně 717.292,45 eur. Částka vyplývá z minimálního objemu produktu Cleanol 7 ve výši 1.476.822 litrů a z daňové sazby pro Cleanol 7, která se měla použít, ve výši 485,70 eur/1.000 litrů (tj. 1.476.822 l x 485,70 eur/1.000 litrů = 717 292,45 eur).
Zpočátku sledovaný plán dosáhnout změny klasifikace pro produkt Cleanol 7 narazil u hlavního celního úřadu ve XY na jaře 2015 na odmítnutí. Podle příslušného hodnocení BWZ XY nebylo možné zařazení produktu Cleanol 7 do podpoložky 3403 1910 Kombinované nomenklatury se stavem z 1. 1. 2002 na základě obsahu ropy nebo oleje z živičných nerostů 70 hmotnostních procent nebo více. Poté se odsouzení R. a K. a obviněný B. snažili nechat si co nejdříve hlavním celním úřadem ve XY schválit alternativní produkty s obsahem ropy nebo oleje z živičných nerostů s méně než 70 hmotnostními procenty. Přednostním cílem bylo zabránit zařazení pod položku 2710, aby bylo možné co možná nejvíce uniknout očekávaným opatřením celního dohledu v tuzemsku a v zahraničí v rámci EU. Tímto se měly zlepšit šance na uvedení produktů společnosti M. I. na trh jako paliva s produktem, který bude co možná nejpodobnější naftě, a navíc se mělo zabránit riziku odhalení celníky.
Podáním žádosti u hlavního celního úřadu oba odsouzení pověřili opětovně obviněného B. Složení nových produktů se zakládalo nově na návrhu chemika W., přičemž se jednalo o následující receptury - MOL-K1 (tj. ze 66 % motorové nafty, 24 % metylesteru řepkového oleje, 10 % řepkového oleje - rafinovaného), MOL-K2 (tj. ze 68 % motorové nafty, 32 % řepkového oleje - rafinovaného), MOL-F (tj. ze 67 % motorové nafty, 23 % metylesteru řepkového oleje, 10 % oxo-alkoholu) a MOL-X (tj. ze 67 % motorové nafty, 13 % řepkového oleje – rafinovaného, 20 % 2-etylhexanolu). Oběma odsouzeným, jakož i obviněnému B. přitom bylo známo, že potřeba čisticích a mazacích prostředků se shora uvedenými recepturami skutečně neexistovala, a sice ani v množstvích, která se měla vyrobit, ani v konkrétním složení. Spíše jim bylo známo, že výroba uvedených produktů samotných byla prodejná a ekonomicky lukrativní za účelem energetického používání při trvalém krácení daně z energie.
Nato obviněný B. požadoval dopisem ze dne 11. 5. 2015, aby bylo již udělené povolení hlavního celního úřadu ve XY rozšířeno na produkty Mol-K1, Mol-K2, Mol-X a Mol-F, které je možné přiřadit k podpoložce 3403 1990. Stanovisko BWZ XY požadované hlavním celním úřadem ve XY k novým produktům došlo k příslušnému výsledku, že čtyři z přípravků požadovaných společností M. I. je možné zařadit do položky 3824 Kombinované nomenklatury se stavem z 1. 1.2002, nejsou to však žádné mazací prostředky položky 3403. Za tohoto stavu svým rozhodnutím ze dne 26. 10. 2015 hlavní celní úřad ve XY schválil rozšíření povolení požadované společností M. I. pouze pro produkty Mol-X a Mol-F (v rozhodnutí chybně označené jako Moltol-X a Moltol-F, opraveno rozhodnutím ze dne 10. 11. 2015). Podmínky obsažené již v předchozím rozhodnutí o povolení ze dne 16. 10. 2014 přitom byly převzaty; dále by v budoucnu měl být vedle místa vykládky sdělen i příjemce zboží (název firmy). Navíc bylo povolení platné od data 1. 11. 2015 pro Mol-X a Mol-F časově omezeno do 30. 4. 2016. Následně však s datem 29. 4. 2016 hlavní celní úřad ve XY na základě podané žádosti obviněným B. prodloužil povolení k nezdanitelnému používání energetických výrobků pro výrobu produktů Mol-X a Mol-F po dobu dalších 6 měsíců až do 31. 10. 2016.
Odsouzení tak prodávali od 2. 12. 2015 na základě svého plánu postupem při dělbě práce produkt Mol-F, který byl deklarovaný jako čisticí a mazací prostředek a který proto údajně nepodléhal dani z energie (podpoložka 3824 1990 Kombinované nomenklatury se stavem z 1. 1. 2002), skutečně jako palivo – nebo jako přísadu nebo prodlužovací prostředek k tomuto – v XY různým podnikům se sídlem v Evropě. Odsouzení se také spojili ohledně produktu Mol-F k pokračujícímu krácení daní z energie v dosud neurčeném rozsahu. Bezprostředně před každou expedicí prohlašovali v takzvaném avízu vůči hlavnímu celnímu úřadu ve XY v rozporu s pravdou e-mailem, že předávají produkt Mol-F podle formálně uděleného rozšíření povolení k používání neoznačeného plynového oleje KN 2710 1941 podle §25 německého zákona o dani z energie podle určení – jako produkt nepodléhající dani z energie. V souladu se svým záměrem o spáchání činu neoznamovali vůči příslušnému hlavnímu celnímu úřadu ve XY zamýšlený odbyt produktu k energetickým účelům. Ani nikdy po předání produktu nepodali daňové přiznání, v němž by byli sami vypočetli daň z energie ve výši 470,40 eur za 1.000 litrů produktu Mol-F, ačkoli věděli, že k tomu byli zavázáni.
V době od 2. 12. 2015 do 18. 10. 2016 tak opustilo areál společnosti M. I. v XY celkem 289 transportů s minimálním objemem 8.596.328 litrů. Na základě zamýšleného energetického používání proto vznikla škoda na dani z energie ve výši minimálně 4.043.712,69 eurR. Tato částka se skládá z minimálního objemu při použití daňové sazby rozhodující pro produkt Mol-F ve výši 470,40 eur/1.000 litrů (tj. 8.596.328 litrů x 470,40 eur/1.000 litrů = 4 043 712,69 eur). U všech údajů by přitom bylo bývalo pro odsouzené možné a únosné, aby nejpozději v den expedice podali daňové přiznání včetně výpočtu vzniklé daně z energie. Odsouzení při všech dodávkách produktu Mol-F vycházeli z toho, že se jedná o produkt podpoložky 3824 9099 Kombinované nomenklatury se stavem z 1. 1. 2002, který byl oproti povolení hlavního celního úřadu ve XY předáván jako palivo, popř. přísada do paliva.
3. Dne 6. 4. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení Zemského soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 2018, sp. zn. 363 Js 8263/17 18 KLs 77/17 (2), který nabyl právní moci ve vztahu k osobě R. K. dne 10. 12. 2018 a ve vztahu k osobě R. R. dne 14. 11. 2019, ve vztahu k osobám obou jmenovaných odsouzených hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzení R. K. i R. R. jsou občané České republiky, oba byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť odsouzení svým společným jednáním nejméně s dalšími dvěma osobami zkrátili daň, a to ve velkém rozsahu. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť v rámci projednávaného skutku oba odsouzení spáchali závažný daňový delikt tím, že vůbec nepřiznali a tedy ani neodvedli zákonem stanovenou daň z výroby a prodeje paliv (pohonných hmot), popř. přísady do paliv, v celkovém objemu 1.476.822 litrů produktu Cleanol 7 a 8.596.328 litrů produktu Mol-F v úmyslu vyhnout se povinnosti uhrazení zákonem stanoveného daňovému odvodu v předepsané výši (tj. ve výši 717.292,45 eur za produkt Cleanol 7 a ve výši 4.043.712,69 eur za produkt Mol-F). Společenská škodlivost trestné činnosti obou odsouzených je tak vedle délky doby, po kterou se uvedeného jednání jako hlavní iniciátoři dopouštěli, zvyšována zejména celkovou výši částky, o kterou za účelem dosažení vlastního obohacení zkrátili daňovou povinnost a jež několikanásobně přesahuje minimální hranici tzv. velkého rozsahu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku částku dosahující nejméně 10.000.000 Kč].
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že oběma odsouzeným byla za jednání, jímž byli pravomocně uznáni vinnými rozsudkem Zemského soudu Rostock, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně v případě odsouzeného R. R. již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti let a v případě odsouzeného R. K. již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let a tří měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. K. i R. R. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes dosavadní trestní bezúhonnost jejich osob.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou výše jmenovaných odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu