ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.12.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 12/2022-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 1. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, J. D., nar. XY v XY, okres Opava, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 502 Hv 30/2020i, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 502 Hv 30/2020i, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. D. uznán vinným zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice (převaděčství), podle §114 odst. 1 a 3 bod 2 zákona o cizinecké policii, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. D. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
dne 14. 3. 2020 ve XY, napomohl k protiprávnímu přicestování cizinců, a to sedmi syrských státních příslušníků a jednoho iráckého státního příslušníka, do členského státu Evropské unie s úmyslem se neoprávněně obohatit za to poskytovanou odměnou, a to tak, že tyto osoby přepravil v pronajatém osobním automobilu Peugeot Traveller z Maďarska do Rakouska.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. D. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. D. se pro svůj finanční prospěch podílel na ilegálním převozu většího množství cizinců přes státní hranici. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována charakterem trestné činnosti výrazně poškozující zájmy státu. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. D. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková