ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.123.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 123/2022-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Č. , nar. XY, trestním příkazem Okresního soudu Liptovský Mikuláš, Slovenská republika, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 2 T/93/2019, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu Liptovský Mikuláš, Slovenská republika, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 2 T/93/2019, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2019 (dále též jen “cizozemské rozhodnutí”), byl M. Č. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem podvodu podle §221 odst. 1, 2 slovenského trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu s minimálním stupněm střežení.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Liptovský Mikuláš se M. Č. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
s cílem získat neoprávněný majetkový prospěch dne 26. 9. 2018 v XY v rekreační chatě XY, okres XY klamavě a ze zištných pohnutek přesvědčil majitelku této rekreační chaty Z. B., trvale bytem XY, že jí zrekonstruuje a zateplí garáž nacházející se v této chatě s nepravdivým tvrzením, že vykonává podnikatelkou činnost v oblasti stavebnictví, po ústní dohodě s poškozenou stran vykonání a realizace dohodnutého díla na ní vylákal postupně až do 9. 10. 2018 v různých částkách celkou částku 5.650 eur, ze které na materiál a vykonanou práci použil pouze 774,80 eur, přičemž již v době uzavírání dohody s poškozenou věděl, a to i s ohledem na své finanční problémy, že dílo nevykoná, na opakované urgence ze strany poškozené později nereagoval a částku ve výši 4.875,20 eur použil pro svoji potřebu, čímž Z. B. způsobil škodu ve výši 4.875,20 eur.
3. Dne 21. 4. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Liptovský Mikuláš, Slovenská republika, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 2 T/93/2019, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2019, ve vztahu k osobě odsouzeného M. Č. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. Č. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, neboť se odsouzený na úkor poškozené obohatil tím, že ji uvedl v omyl a tímto činem způsobil větší škodu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části trestního příkazu Okresního soudu Liptovský Mikuláš je přitom dána rovněž bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě uvedení jiného v omyl, využití něčího omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu podvodu ve smyslu §209 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co dne 17. 9. 2017 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, který mu byl pravomocně uložen za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 21 T 38/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 3 To 43/2015, resp. poté, co dne 17. 9. 2016 vykonal další nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou roků a šesti měsíců, který mu byl pravomocně uložen za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku týmž tzv. patrovým rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 21 T 38/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 3 To 43/2015. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost jednání odsouzeného je zvyšována nejen způsobem provedení činu a celkovou výší způsobené škody, která výrazněji převyšuje minimální hranici škody větší (tj. částku 100.000 Kč), ale též jeho velmi bohatou trestní minulostí, neboť v rozmezí let 1998 až 2016 byl na území České republiky celkem devatenáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to zpravidla pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tedy plynou zjevné sklony osoby odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Liptovský Mikuláš, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. Č. příslušným soudem Slovenské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu