ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.125.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 125/2022-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 12. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky P. B. , nar. XY, a R. B. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 53 Hv 73/20x, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 53 Hv 73/20x, který ohledně R. B. nabyl právní moci téhož dne a ohledně P. B. dne 3. 11. 2020, byli P. B. a R. B. uznáni vinnými přečinem profesionálním způsobem za účelem výdělku provedené krádeže podle §15, §127, §130 odst. 1 první případ rakouského trestního zákona a byli odsouzeni každý k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení P. B. a R. B. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že
dne 12. 9. 2020 ve XY, se po vzájemné dohodě pokusili ke škodě podniku Peek und Cloppenburg odcizit movité věci, a sice oblečení v celkové hodnotě 2.219,73 euro, v úmyslu se jeho přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že pomocí kovového háčku, popř. bočních štípacích kleští odstranili zajištění proti krádeži, poté zboží uschovali do svých batohů a prošli oblastí pokladen, aniž by zaplatili, byli však zpozorováni a zastaveni detektivem.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení P. B. a R. B. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení P. B. a R. B. se pro svůj prospěch dopustili jednání, kterým chtěli způsobit škodu na cizím majetku. Pokud jde o druh uložených trestů, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly uloženy nezanedbatelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení P. B. a R. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková
soudkyně