ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.135.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 135/2022-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 12. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. T. , nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu v Erfurtu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 422 Ls 941 Js 7800/18, se zahrnutím trestu z trestního příkazu Obvodového soudu v Gotha, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 93 Cs 941 Js 7146/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. T. , nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 201 Ls 384 Js 49713/20, se zamítá .
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Obvodového soudu v Erfurtu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 422 Ls 941 Js 7800/18, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. T. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech podle §242, §243 odst. 1 bod 1, §53 a §55 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání l (jednoho) roku se zahrnutím peněžitého trestu ve výši 1.800 euro, který byl odsouzenému uložen trestním příkazem Obvodového soudu v Gotha, Spolková republika Německo ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 93 Cs 941 Js 7146/17, který nabyl právní moci dne 5. 4. 2018.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu v Erfurtu se J. T. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1. v době od 29. 6. 2016 do 4. 10. 2016, v obci XY, vnikl za použití násilí do tamní zvláštní školy „XY“) tak, že žulovou dlažební kostkou rozbil okenní tabuli do třídy v přízemí, oknem se dostal do budovy, kde pomocí šroubováku vypáčil dveře a po prohledání místností odcizil starší laptop, jakož i peněžní hotovost ve výši 63 euro,
2. v době od 9. 10. 2016 do 10. 10. 2016, v obci XY, vnikl do altánků na parcelách XY tak, že vždy vyrazil skla v oknech a altánky poté prohledal v úmyslu odcizit zde vhodné předměty, přičemž
z altánku poškozeného D. odcizil láhev „Altmeister“ v ceně 5,49 euro,
3. v době od 11. 10. 2016 až do 13. 10. 2016, v XY, vnikl za použití násilí do zahradních domků poškozených J. a M. v zahrádkářské kolonii „XY“ tak, že rozbil vždy okenní tabulku. Ze zahradního domku poškozené paní J. odcizil deku na sofa a láhev sektu. V zahradním domku poškozené M. nenalezl nic vhodného k odcizení, ale přenocoval tam a zkonzumoval dříve ukradenou láhev sektu,
4. v době od 11. 10. 2016 do 14. 10. 2016, v XY, vnikl po rozbití okenní tabulky do zahradního domku poškozeného H. v zahrádkářské kolonii „XY“, odkud odcizil jeden televizor s plochou obrazovkou a několik akumulátorů, přičemž televizor prodal za 55 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. T. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Erfurtu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 422 Ls 941 Js 7800/18, pro skutek v němž je spatřován trestný čin krádeže podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Podmínka oboustranné trestnosti činu je pak splněna i ohledně odsouzení trestním příkazem Obvodového soudu v Gotha, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 93 Cs 941 Js 7146/17, pro skutek, v němž je spatřován trestný čin krádeže podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, a jenž vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestného krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku. Trestná činnost, za niž byl J. T. tímto trestním příkazem odsouzen, spočívala v podstatě v tom, že:
dne 12. 10. 2016 cca v 01.37 hod. násilím vnikl do mateřské školy společnosti J. e. V. R. W., v ulici S., v XY, tím způsobem, že přelezl vrata vpravo vedle vjezdu, která přitom poškodil a rozbil zdvojené sklo na severní straně budovy. Z prostor mateřské školy odcizil jeden pár obuvi zn. „Puma“ v ceně 35 euro a min. 3,30 euro v hotovosti. Celková škoda odcizených věcí činila 38,30 euro. Věcná škoda, která byla činem způsobena činila 603,74 euro.
Tím jsou i ve vztahu k tomuto odsouzení splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. T. se pro svůj finanční prospěch dopustil trestné činnosti, jíž způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se na této podílel více útoky, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení J. T. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 201 Ls 384 Js 49713/20, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2020, byl J. T. uznán vinným trestným činem loupežného vydírání ve stádiu pokusu podle §249 odst. 1, 2, §253, §255, §22 a §23 odst. 1 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 4. 5. 2022 Nejvyšší soud pod bodem 21) zjistil, že o uznání předmětného cizozemského rozsudku rozhodl již dříve Krajský soud v Plzni, a sice rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 1 T 6/2021, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 14 To 113/2021. V důsledku uznání cizozemského rozhodnutí podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na ně hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
Podle §4 odst. 4 zákona totiž platí, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v tomto rozsahu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu