ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.14.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 14/2022-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. MSP-1177/2020-MOT-T/9, podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. N., dříve K., nar. XY ve XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu Klagenfurt, trestního senátu s přísedícími, Rakouská republika, ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 18 Hv 30/08g, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2008.
Odůvodnění:
1. Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Klagenfurt, trestního senátu s přísedícími, Rakouská republika, ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 18 Hv 30/08g, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2008, byl J. N., dříve K. (dale též jen “odsouzený”) uznán vinným zločinem závažné a vloupáním profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku podle §127, §128 odst. 1 bod 4, §129 bod 1 a §130 (druhý případ) rakouského trestního zákoníku (StGB) a za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Klagenfurt se J. N., dříve K. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
ve vědomé a chtěné součinnosti s minimálně jedním dalším pachatelem odcizil jednotlivým poškozeným dále specifikované cenné předměty a peněžní částky v hodnotě, která ve velkém počtu případů přesahuje vždy částku 3.000 €, s úmyslem si opakovaným pácháním krádeží obstarat průběžný zdroj příjmů, přičemž trestných činů se dopouštěl rozlomením nebo vypáčením dveří obchodních prostor, přičemž vždy jednal s úmyslem neoprávněně se obohatit přivlastněním si odcizených předmětů a finančních částek, a tímto způsobem:
I.) v noci z 19. na 20. 12. 2005 odcizil v Linci ve firmě V.-S. trezor včetně jeho obsahu, který činil 3.657 €;
II.) v noci ze dne 9. na 10. 12. 2006 odcizil v Salzburgu firmě T. R.-C. A. cenné kupony v hodnotě 720 €;
III.) v noci z 30. na 31. 12. 2006 odcizil ve Vídni firmě I. cenné předměty a finanční hotovost v celkové výši cca 210 €;
IV.) v noci z 12. na 13. 1. 2007 odcizil v Klagenfurtu:
1.) v XY č. XY
a) firmě V. A. K. cenné předměty v hodnotě cca 1.200 € a rovněž laptop neznámé hodnoty,
b) M. E. cenné předměty a finanční hotovost v celkové hodnotě cca 6.300 €,
c) firmě S.-N., A. L., dopravní kanceláři B. T., stejně jako B. B. cenné předměty a peníze v hotovosti nezjištěné hodnoty, přičemž v tomto případě zůstalo částečně u pokusu;
2.) v XY č. XY poradenskému centru A. cenné předměty v celkové hodnotě cca 10.000 €.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dale jen “ministerstvo”) podalo ve shora uvedené věci dne 13. 1. 2022 návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob, jakož i dotčeného rozhodnutí Nejvyšší soud zjistil, že již dne 24. 11. 2008 bylo usnesením Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. 11 Tcu 55/2008 k návrhu ministerstva rozhodnuto podle §4 odst. 2 zákona, v tehdy platném znění, o tom, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., nar. XY ve XY, týmž rozsudkem cizozemského soudu, jenž je uveden v návrhu ministerstva ze dne 13. 1. 2022, tedy rozsudkem Zemského soudu v Klagenfurtu, Rakouská republika, ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 18 Hv 30/08g, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2008, jímž byl J. K. uznán vinným trestným činem závažné řemeslným způsobem a vloupáním spáchané krádeže podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1 a §130 (druhá alternativa) rakouského trestního zákoníku, částečně ve spojení s §15 rakouského trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Z aktuálního výpisu z technologického centra Ministerstva vnitra ČR ze dne 12. 8. 2021, jakož i výpisu ze systému ECRIS přitom jednoznačně plyne, že odsouzený J. N. dříve užíval příjmení K., když údaje o křestním jménu, datu i místu narození jsou u obou těchto jmen zcela shodné, tzn. že se jedná o jednu o tutéž osobu.
6. V důsledku předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 11 Tcu 55/2008, o téže otázce, totiž o zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky rozsudkem soudu jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení, tak nastává překážka věci pravomocně rozhodnuté, pročež ministerstvem podanému návrhu, jež se váže k identickému odsouzení téhož českého občana rozsudkem cizozemského soudu, již nelze (aniž by v mezidobí nedošlo ke zrušení předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu) vyhovět. Za tohoto stavu tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než aby opětovný návrh ministerstva na vydání rozhodnutí, že se na identické odsouzení J. N., dříve K., nar. XY ve XY, výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Klagenfurt, Rakouská republika, ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 18 Hv 30/08g, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2008, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v celém rozsahu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu