ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.143.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 143/2022-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 31. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. S. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu v Cieszynie, Polská republika, ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. II K 1331/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Cieszynie, Polská republika, ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. II K 1331/19, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2020, byl J. S. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním podle čl. 13 §1 za použití čl. 279 §1 ve spojení s čl. 64 §2 polského trestního zákona a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že
dne 15. 12. 2018 cca ve 23.40 hod. v obci XY, slezské vojvodství, na ul. XY, násilím vnikl do sklepa poté, co poškodil vstupní dveře, v úmyslu odcizit vhodné věci, avšak zamýšleného cíle nedosáhl, neboť byl vyrušen poškozenými. Tím jednal ke škodě A. Ch., I. B. a společnosti P. Z. a O. N. Z. XY, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že v době před uplynutím pěti měsíců od odsouzení k trestu za podmínek dle čl. 64 §1 polského trestního zákona, byl dříve odsouzen za úmyslný trestný čin vůči majetku s použitím násilí rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 9 T 20/2015-16, k trestu 42 měsíců odnětí svobody, který vykonával v době od 15. 5. 2015 do 10. 6. 2018.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokusu trestného činu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. S. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým měl v úmyslu způsobit škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována způsobem jejího provedení. Z opisu Rejstříku trestů je zjevné, že odsouzený má sklony k páchání majetkové trestné činnosti. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková
soudkyně