ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.144.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 144/2022-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 19. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky Ž. M. , nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 1 Ls 103 Js 12272/18, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodového soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 1 Ls 103 Js 12272/18, který nabyl právní moci 15. 5. 2019, byla Ž. M. uznána vinnou pokusem krádeže vloupáním do soukromého bytu v jednočinném souběhu s poškozením věci a zpronevěrou podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 bod 3, odst. 4, §303 odst. 1, §303c, §22, §23 odst. 1, §246 odst. 1, §52 a §53 německého trestního zákona. Za to byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená Ž. M. dopustila trestné činnosti tím, že:
1.
dne 13. 11. 2018 se zdržovala v obci XY, kde zazvonila u domovních dveří nemovitosti pana I. H., na adrese XY. Když neotevřel, usoudila z toho, že se v domě nikdo nezdržuje, a proto se pokusila zřejmě pomocí šroubováku vypáčit dveře u sklepa na zadní straně domu v úmyslu jej prohledat a zjistit, zda se tam nachází věci vhodné k odcizení. Když se jí to nepodařilo, pokusila se vypáčit domovní dveře, čímž vznikla na dveřích a na dveřních rámech věcná škoda v celkové výši cca 200 euro. Protože zjistila, že domovní dveře nedokáže otevřít, nebo proto, že uslyšela zevnitř domu nějaké zvuky, od svého záměru upustila a utekla. Přibližně ve vzdálenosti 300 metrů od místa činu však byla v jejím vozidle v ulici XY zadržena a zatčena,
2.
v době od 11. 11. 2018 v 16:30 hod. do 13. 11. 2018 v 13:30 hod. nalezla na blíže nezjištěném místě šperkovnici paní M. P., kterou již předtím odcizila nějaká neznámá osoba. Ačkoliv jí bylo známo, že je povinna nález oznámit na místě k tomu určeném, tuto si ponechala. Ve šperkovnici se nacházely klenoty a cenné předměty v hodnotě cca 500 euro, jakož i peněžní hotovost ve výši 200 euro.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená Ž. M. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku a krádeže podle §205 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zatajení věci podle §219 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená Ž. M. se pro svůj prospěch dopustila jednání, kterým měla v úmyslu se obohatit a přisvojila si cizí věc. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Ž. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu