ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.148.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 148/2022-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 19. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky E. Š. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Braunschweig, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 KLs 65/15 303 Js 47448/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Braunschweig, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 KLs 65/15 303 Js 47448/14, který ohledně odsouzené E. Š. nabyl právní moci 8. 4. 2016, byla uznána vinnou trestnými činy vydírání ve 3 případech, v jednom případě ve stadiu pokusu, podvodu ve dvou případech, z toho v jednom případě ve skupině a napomáháním k trestnému činu vydírání podle §253 odst. 1, 3, 4, §263 odst. 1, 2, §22, §23, §25 odst. 2, §27, §49 odst. 1, §53 německého trestního zákona, za což byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 9 (devíti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená E. Š. společně s A. D. dopustila trestné činnosti tím, že:
1. v červnu 2014 v XY, po vzájemné dohodě s E. Š. oslovila A. D. poškozeného B., který byl Š. nakloněn, a pod smyšlenou záminkou, že Š. byla v XY zatčena a bude vyhoštěna, nicméně po zaplacení kauce ve výši 25.000 euro by mohla být propuštěna a kauce vrácena, jestliže by se v určeném termínu objevila u soudu, vylákaly od poškozeného 25.000 euro s tím, že po vyřízení formalit tyto dostane zpět. Ve skutečnosti tyto peníze použily pro vlastní potřebu a poškozenému ničeho nevrátily,
2. v červenci 2014 v XY, E. Š. pod záminkou, že se po zaplacení 40.000 euro může vykoupit od svých dřívějších pasáků, jinak že skončí „za výlohou“, přesvědčila poškozeného B., aby jí půjčil 40.000 euro s tím, že peníze v dohledné době vrátí. Poškozený, který E. Š. uvěřil, přičemž si sám peníze půjčil od svých rodičů, je předal odsouzené, která tvrdila, že je údajně předala pasákům. Ve skutečnosti již od počátku věděla, že není schopna mu peníze vrátit ani to neměla v úmyslu,
3. koncem srpna 2018 v XY, po vzájemné dohodě s E. Š. vyhrožoval dosud nezjištěný spolupachatel poškozenému B., aby jí vrátil údajný, ve skutečnosti smyšlený dluh ve výši 34.000 euro, a pokud tak neučiní, že na něj „pošle své lidi“. Tím jej chtěli přimět k tomu, aby z obav o své zdraví tomuto požadavku vyhověl. Ve skutečnosti chtěla Š. použít peníze pro svou potřebu. Poškozený však nic nezaplatil, naopak učinil oznámení na policii,
4. poškozený O. v minulosti využíval sexuální služby mj. E. Š., přičemž obešel jejího pasáka, který se tím cítil poškozen. Proto dne 6. 9. 2014 oslovil E. Š., že zná adresu poškozeného O. a vyzval ji, aby ho k němu zavedla s tím, že jej pod pohrůžkou fyzického násilí přiměje k zaplacení peněz. Odsouzená měla sama obdržet 1.000 euro. Vzhledem k tomu i z obav z pasáka, jej dovedla k domu poškozeného do XY, kde poškozeného přiměla, aby si sedl na zadní sedadlo vozidla Audi, stojícího před jeho domem, kde na sedadle řidiče seděl pasák. Ten pod pohrůžkou způsobení fyzické újmy poškozeného vyzval k zaplacení 20.000 euro do 8. 9. 2014. Přestože jej i E. Š. přesvědčovala, aby peníze zaplatil, učinil poškozený oznámení na policii,
5 . dne 4. 9. 2014 v XY, v bytě E. Š., za její přítomnosti a po vzájemné dohodě, vyhrožoval dosud nezjištěný spolupachatel poškozenému F., který byl Š. nakloněn, že jemu a jeho rodině něco udělá, pokud mu nezaplatí celkem 15.000 euro. Odsouzená poškozeného utvrzovala v tom, že to není hra, ačkoli věděla, že vyhrůžka není míněna vážně, následkem čehož poškozený jel se Š. do banky, kde ze svého účtu vyzvedl 5.000 euro, aby je předala vyděrači. Dva dny poté poškozenému zavolala, že vyděrač chce i zbylých 10. 000 euro. Poškozený proto z obav o život svůj a své rodiny peníze ve dvou částkách, a to ve výši 2.000 euro a dne 8. 9. 2014 ve výši 8.000 euro z účtu vybral a předal odsouzené, která předstírala, že je předá neznámému vyděrači. Částku 15.000 euro však odsouzená použila pro svou potřebu,
6. koncem září 2015 v XY, poté, co odsouzená nastoupila do auta poškozeného F., mu neznámý muž okénkem vozidla předal hovor v mobilním telefonu, v němž mu jiný, dosud nezjištěný spolupachatel, s nímž byla E. Š. předem dohodnutá, vyhrožoval, že se jí, ale i poškozenému a jeho rodině něco stane, pokud mu nezaplatí 30.000 euro. Ačkoli tato výhrůžka ve skutečnosti nebyla míněna vážně, což však poškozený nevěděl, odsouzená předstírala, že i ona je pod tlakem, aby poškozeného přiměla k zaplacení. Ve skutečnosti chtěla peníze použít pro svou potřebu. Poškozený F. pak z obav o sebe i svou rodinu byl ochoten peníze zaplatit, měl však v bance jen 1.000 euro, které vyzvedl, aby byly prostřednictvím E. Š. byly předány vyděrači. Protože však nezaplatil celou požadovanou částku, z obav o sebe a svou rodinu se dostal do tak špatného psychického stavu, že byl krátce hospitalizován i na psychiatrické klinice a i po roce od události byl danou situací značně traumatizován.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená E. Š. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestných činů podvodu podle §209 tr. zákoníku a vydírání podle §175 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená E. Š. se pro svůj prospěch dopustila závažného jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustila s dalšími pachateli, jakož i zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. Š. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu