Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.05.2022, sp. zn. 11 Tcu 154/2022 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.154.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.154.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 154/2022-51 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Š. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 2 KLs 430 Js 2769/18, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . Odůvodnění: 1. Rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 2 KLs 430 Js 2769/18, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2019 (dále též jen “cizozemské rozhodnutí”), byl M. Š. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným jednak trestným činem krádeže v šedesáti jedna případech, dále pokusem trestného činu krádeže a trestným činem počítačového podvodu v padesáti jedna případech, z toho v sedmi případech ve stádiu pokusu, podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta první a druhá č. 2. §263a odst. 1, 2, §263 odst. 2, 3 věta 2 č. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §53, §73 odst. 1 a §73c německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Traunstein se M. Š. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že v období od října 2013 do února 2018 odsouzený jezdil vždy na 2 až 3 dny vypůjčeným osobním motorovým vozidlem do oblasti jižního Německa, přičemž ho většinou doprovázela jinak stíhaná M. J., popř. i jiná žena, se kterou se seznámil v Čechách a které financoval cestu, když v souladu se svým plánem vždy vyhledával obchody, v nichž se nacházel ženský prodejní personál, což bylo dáno zjištěním odsouzeného, že ženský prodejní personál uchovává často peníze v hotovosti v tašce v blízkosti pokladny. Poté, co odsouzený vždy vešel do obchodu, jeho ženská spolupachatelka odlákala prodavačku rozhovorem, načež odsouzený během této doby hledal kabelku a peněženku prodejního personálu a poté, co ji našel, vzal z kabelky peněžní hotovost – pokud tam byla – a šekovou kartu, která se tam eventuálně nacházela, načež se svou spolupachatelkou obchod opustili. Pokud odsouzený nalezl v peněženkách šekovou kartu, zkontroloval také, zda se buď přímo na šekové kartě, nebo jinde v peněžence nenachází poznámka s PIN kódem a pokud tomu tak bylo, pak se odsouzený krátce po činu vydal buď v obci, v níž se nacházel i obchod, nebo v jiné obci nacházející se v blízkosti, k jakékoli bance, která disponovala bankomatem, kde se pokusil vybrat co možná nejvyšší částku v hotovosti, pokud možno 2.000 EUR a pokud nebylo možné vybrat adekvátně vysokou peněžní částku, zkusil to s menší peněžní částkou a tuto vyzvedl. Tímto způsobem se přitom odsouzený zmocnil, resp. v jednom případě se pokusil zmocnit, ke škodě jednotlivých poškozených subjektů způsobem podrobně popsaným ve výrokové části rozsudku Zemského soudu Traunstein v šedesáti jedna případech finanční hotovosti a bankovních karet, načež v padesáti jedna případech podrobně popsaných v citovaném rozsudku německého soudu provedl za pomoci dříve odcizené bankovní karty výběr hotovosti z bankomatu, když v sedmi případech zůstalo jeho jednání ve stádiu pokusu, neboť výběr hotovosti se mu nezdařil z důvodu zadání chybného PIN kódu, zakódování karty či dosažení limitu pro výběr prostřednictvím dané karty. Tímto svým jednáním přitom odsouzený způsobil škodu na odcizených věcech, tj. peněženkách s hotovostí, jakož i na finančních částkách vybraných prostřednictvím odcizených bankovních karet, v celkové výši 90.626 EUR a dále se pokusil o výběr další hotovosti v celkové výši 18.650 EUR. 3. Dne 13. 5. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 2 KLs 430 Js 2769/18, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2019, ve vztahu k osobě odsouzeného M. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. Š. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění Zemského soudu Traunstein je totiž zřejmé, že si odsouzený více dílčími útoky - jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku - společným jednáním s další osobou přisvojil, popř. se pokusil si přisvojit cizí věci tím, že se jich zmocnil a tímto činem způsobil značnou škodu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 1.000.000,- Kč] a současně si bez souhlasu oprávněného držitele opatřil nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona. 7. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost jednání odsouzeného je zvyšována nejen způsobem provedení činu, zejména četností jednotlivých dílčích útoků (konkrétně šedesát jedna případů krádeže peněženky a hotovosti v jednotlivých obchodech a dalších padesát jedna případů výběru hotovosti za pomoci dříve odcizené platební karty, popř. pokusu o takový výběr), značnou délkou doby, po kterou se daného jednání dopouštěl (tj. období cca čtyř a půl roku), ale též skutečností, že svým jednáním naplnil zákonné znaky hned dvou úmyslných trestných činů, jakož i celkovou výší způsobené škody, která násobně překročila minimální hranici značné škody coby zákonný znak zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Současně nelze pominout ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v rozmezí let 2001 až 2014 na území České republiky celkem osmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, byť v důsledku zahlazení odsouzení je na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného nicméně plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Traunstein, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. Š. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. 5. 2022 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/31/2022
Spisová značka:11 Tcu 154/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.154.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/07/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-09-16