ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.155.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 155/2021-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 16. 2. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. E. , narozeného dne XY v XY, rozsudkem Zemského soudu v Itzehoe, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. 315 Js 10012/86 9 Ks 4/99 V, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2001, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Itzehoe, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. 315 Js 10012/86 9 Ks 4/99 V, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2001, byl V. E. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy ve třech případech podle §211 a 212 německého trestního zákoníku. Za tento trestný čin byl odsouzenému uložen trest odnětí svobody na doživotí.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil uvedeného trestného činu (stručně řečeno) takto: nejpozději dne 23. 6. 1986 odsouzený pojal úmysl zavraždit tři poškozené (F. J., Ch. a J. L.), aby se vedlejší žalobkyně S. J., která byla na odsouzeném chorobně závislá, stala jedinou dědičkou majetku těchto tří poškozených a aby tak mohla s tímto majetkem bez problémů nakládat. Z pohledu odsouzeného bylo možné očekávat i značné dědictví pro vedlejší žalobkyni, který se po smrtí svého bratra F. J. nemusela dělit o dědictví. Odsouzený měl v úmyslu zavraždit tyto tři poškozené ve spánku, aby co možná nejvíce vyloučil možnost odporu poškozených.
Odsouzený na místo činu – XY – vstoupil dne 23. 6. 1986 s největší pravděpodobností asi mezi 01:30 hodin a nejpozději ve 03:00 hodin ráno, kdy se v domě nacházel toliko poškozený F. J., protože manželé L. přijeli tuto noc domů nejdříve přibližně v 03:10 hodin. Odsouzený si s sebou pravděpodobně přinesl jako nástroj trestné činnosti těžký, nejspíš kulatý nástroj, jako např. tzv. obušek anebo baseballovou pálku. Není ale možné vyloučit, že k provedení činu byly použity části krbového nářadí z kovaného železa, které patřily ke krbu v domě, v němž byl spáchán trestný čin, a které po činu chyběly.
Při provádění svého předtím učiněného rozhodnutí následně tloukl odsouzený sám nástrojem trestné činnosti minimálně čtyřikrát na pravou zadní oblast krku a na pravou stranu hlavy spícího poškozeného F. J., který v důsledku tohoto působení tupého vnějšího násilí zemřel na mozkové trauma ve spojení s vdechnutím krve z důvodu utrpěných zlomenin lebky.
Odsouzený poté musel čekat na manžele L., kteří ještě nepřijeli domů. Nejdříve ve 03:10 hodin konečně přijeli poškození Ch. a J. L. v doprovodu svého psa domů a vydali se, se zřetelem na pozdní hodinu, pravděpodobně relativně rychle do postele, přičemž pes měl své obvyklé místo na spaní v kuchyni.
Při provádění svého předtím učiněného rozhodnutí poté odsouzený tloukl minimálně pětkrát na pravou stranu obličeje a pravou stranu lebky spícího poškozeného J. L. a minimálně čtyřikrát na obličej a levou stranu lebky spící poškozenou Ch. L., takže oba zemřeli v důsledku působení tupého vnějšího násilí na těžké mozkové trauma.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že V. E. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu vraždy podle §140 tr. zákoníku).
7. Shora popsané jednání odsouzeného vykazuje podle Nejvyššího soudu přinejmenším znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku. Odsouzený totiž úmyslně usmrtil po předchozím uvážení tři osoby, čin spáchal zvlášť surovým způsobem a v úmyslu pro sebe získat majetkový prospěch. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ve smyslu §4a odst. 3 zákona.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se dopustil nejzávažnější trestné činnosti vůbec, neboť trestní zákoník chrání lidský život jako nejdůležitější společenskou hodnotu. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, tedy jedna z nejpřísnějších trestních sankcí. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení V. E. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky a to i přes delší časový odstup od spáchání dotčeného skutku, jímž byl odsouzený uznán vinným.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.