ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.169.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 169/2022-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky F. B. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018,
ve spojení s usnesením Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, které nabylo právní moci dne 6. 4. 2019, jímž byl stanoven jeden úhrnný trest odnětí svobody nahrazující jednotlivé tresty uložené jednak citovaným rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, dále rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, a rozsudkem Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 5 Ds 114 Js 105534/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018,
v němž byl uznán vinným dvěma přečiny krádeže věcí nepatrné hodnoty podle §242 odst. 1, §248a, §53 německého trestního zákoníku (body 2. a 3. rozsudku), přečinem krádeže podle §242 německého trestního zákoníku (bod 6. rozsudku), přečinem poškození věci podle §303, §303c německého trestního zákoníku (bod 7. rozsudku) a přečinem napomáhání k těžké krádeži podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2, §27 německého trestního zákoníku (bod 8. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky F. B. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018,
ve spojení s usnesením Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, které nabylo právní moci dne 6. 4. 2019, jímž byl stanoven jeden úhrnný trest odnětí svobody nahrazující jednotlivé tresty uložené jednak citovaným rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, dále rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, a rozsudkem Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 5 Ds 114 Js 105534/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018,
a to pro tři přečiny urážky podle §185, §194, §52 a §53 německého trestního zákoníku (body 1., 4. a 5. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu v trvání dvou měsíců.
III. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky F. B. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2019, v němž byl uznán vinným trestným činem urážky v jednočinném souběhu s trestným činem vyhrožování (bod 1. rozsudku), trestným činem nebezpečného ublížení na těle (bod 3. rozsudku), trestným činem vyhrožování v jednočinném souběhu s trestným činem úmyslného ublížení na těle (bod 5. rozsudku) a trestným činem urážky v jednočinném souběhu s trestným činem úmyslného ublížení na těle (bod 7. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
IV. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky F. B. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2019, a to pro trestný čin urážky ve čtyřech případech v jednočinném souběhu (bod 2. rozsudku), trestný čin urážky (bod 4. rozsudku) a trestný čin nedovoleného držení omamných prostředků (bod 6. rozsudku) a jim odpovídající část trestu v trvání dvou měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, byl F. B. uznán vinným jednak třemi přečiny urážky podle §185, §194, §52 a §53 německého trestního zákoníku (body 1., 4. a 5. rozsudku), dále dvěma přečiny krádeže věcí nepatrné hodnoty podle §242 odst. 1, §248a, §53 německého trestního zákoníku (body 2. a 3. rozsudku), přečinem krádeže podle §242 německého trestního zákoníku (bod 6. rozsudku), přečinem poškození věci podle §303, §303c německého trestního zákoníku (bod 7. rozsudku) a přečinem napomáhání k těžké krádeži podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2, §27 německého trestního zákoníku (bod 8. rozsudku), za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Böblingen ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, se F. B. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 26. 11. 2016 v 08:30 hodin odsouzený urážel v ulici XY příslušníky policie H., L., S. a H. slovy: „vy jste ale sráči“, „mongoloidi“, „zkurvysynové“, „vy jste ale postižení“, aby vyjádřil své opovržení.
2) dne 26. 11. 2016 v 11:00 hodin odsouzený odcizil v obchodních prostorách firmy R., XY jednu plechovku Coly v hodnotě 0,89 EUR, aby zboží zkonzumoval, aniž by ho zaplatil.
3) dne 14. 7. 2017 ve 21:30 hodin odsouzený odcizil v obchodních prostorách firmy Penny, XY jednu tabulku čokolády v hodnotě 1,59 EUR, přičemž čokoládu snědl a obal zahodil, aby nemusel zboží platit.
4) dne 26. 11. 2016 krátce po 11:00 hodin odsouzený urážel v obchodních prostorách firmy R., XY paní A. M. a paní G. Ö. slovy: „Děvka“, „Krysy“, „Jste postižené“, „Jste hloupé“, aby vyjádřil své opovržení.
5) dne 26. 12. 2016 v 11:15 hodin odsouzený urážel v obchodních prostorách společnosti R., XY příslušníky policie H. a H. slovy: „Vy jste spodina společnosti!“, aby vyjádřil své opovržení.
6) dne 28. 6. 2017 v 17:21 hodin odsouzený odcizil v ulici XY neuzamčené jízdní kolo značky Cube poškozeného S. H., přičemž jízdní kolo mělo hodnotu ve výši cca 400,00 EUR.
7) dne 17. 6. 2017 v 17:40 hodin byl odsouzený v oblasti zastávky XY (XY) v XY zpozorován kvůli tomu, že překračoval koleje na trati vlaku XY, ačkoli byly závory uzavřené a blížil se vlak. Řidič na trati vlaku XY poté při projíždění kolem něj troubil, což odsouzenému stačilo k tomu, aby rozzuřený běžel do nejbližší zastávky XY v XY, kde nastoupil do vlaku, který tam zastavil a rozzuřený běžel až do kabiny řidiče. Protože tam byly dveře zamčené, mlátil pěstí do spojovacích dveří vlaku na trati XY tak silně, že se bezpečnostní sklo dveří rozbilo. Odsouzený chtěl poté železnici opět opustit, bránily mu v tom však již zavřené dveře. Poté do dveří vlaku několikrát silně kopnul, aby je otevřel, v důsledku čehož dveře vyskočily z vedení a poškodily se, čímž vznikla železnici škoda ve výši 2.200,00 EUR, s čímž byl odsouzený přinejmenším srozuměn.
8) dne 25. 11. 2016 ve 21:22 hodin odsouzení B., F. a zvlášť stíhaná M. J. vstoupili do obchodního centra M. na adrese XY. Tyto tři osoby nejprve místo proslídili delším sledováním, poté se M. J. vydala společně s odsouzeným B. do obchodu S.-P. poškozeného M. D., kde zvlášť stíhaná J. odcizila celkem 52 náramkových hodinek v hodnotě 1.003,40 EUR, aby si je ponechala. Hodinky přitom byly v uzamčené vitríně zajištěné zvláště proti krádeži. Odsouzený B. doprovodil zvlášť stíhanou J. do obchodních prostor a pomohl ji při odnesení kořisti, zatímco odsouzený F. během krádeže zůstal stát před obchodem a hlídal.
3. Rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, byl F. B. uznán vinným trestnými činy úmyslného ublížení na těle podle §223 a §230 německého trestního zákoníku, poškození věci podle §303 a §303c německého trestního zákoníku a nebezpečného zásahu do silničního provozu podle §215b I č. 3 německého trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Böblingen ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, se F. B. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
dne 31. 7. 2017 v 16.46 hodin stál odsouzený nejprve na zastávce autobusu v ulici XY v obci XY, kde čekal na linku XY ve směru k nemocnici XY, kterou obsluhuje firma P. Řidič autobusu - svědek T. - nechal nejprve dveře do autobusu zavřené, protože odsouzený kouřil, a otevřel je poté, když odsouzený cigaretu odhodil pryč. Odsouzený, který nejprve nastoupil a šel dozadu, se kvůli tomu rozčílil. Poté, kdy se autobus rozjel a jel rychlostí cca 30 km/h směrem k nemocnici, běžel odsouzený v autobusu dopředu a napadl svědka V. T., kterého nejprve chytil za límec u košile a zasadil mu ránu pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozený utrpěl bolesti, přičemž odsouzený byl s těmito následky přinejmenším srozuměn. Odsouzený napadl svědka T. během jízdy, a to ve chvíli, kdy tento udržoval rychlost cca 30 km/h. Přesto se mu podařilo zabránit nehodě tak, že autobus nasměroval k pravé krajnici a zastavil. Odsouzený byl při svém útoku na svědka T. minimálně srozuměn s havárií a s tím spojenými škodami na věcech a se zraněními cestujících v autobuse, když kromě řidiče autobusu – svědka T. - se v autobuse nacházelo ještě cca 10 cestujících. Následně se svědkovi T. podařilo svým rádiovým přístrojem požádat o pomoc a kromě toho se k autobusu vydalo několik místních obyvatel, kteří incident zpozorovali. Odsouzený se poté rozhodl, že uprchne, což se mu nejprve z důvodu uzavřených dveří u autobusu nepodařilo. Proto při vynaložení hrubého násilí roztlačil hydraulicky uzavřené dveře autobusu od sebe a protlačil se dveřmi, aby poté mohl uprchnout, v důsledku čehož vznikla na dveřích autobusu věcná škoda ve výši cca 250,00 EUR, se kterou byl odsouzený přinejmenším srozuměn.
5. Rozsudkem Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 5 Ds 114 Js 105534/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, byl F. B. uznán vinným trestným činem úmyslného ublížení na těle podle §223 odst. 1, §230 odst. 1 německého trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
6. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 5 Ds 114 Js 105534/17 3024 VRs, se F. B. předmětné trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že:
dne 19. 10. 2017 odsouzený ve vězeňském zařízení S., XY, zranil spoluvězně V.-A. I. ve společné cele tak, že ho tloukl pěstmi do hlavy, na to poškozený odsouzeného odstrčil pryč a šel ke dveřím cely, kde se skrčil a držel obě paže přes hlavu, zatímco ho odsouzený dále tloukl loktem a kopal i nohama. Poškozený I. tímto utrpěl, jak odsouzený mohl přinejmenším předpokládat a s čímž byl srozuměn, bolesti na zádech a na spáncích, zhmožděninu krční páteře, zhmožděninu lebky s tržnou ránou na uchu, oboustranné zhmoždění hrudníku a zhmoždění hrudní páteře.
7. Usnesením Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, které nabylo právní moci dne 6. 4. 2019, byl odsouzenému F. B. následně stanoven jeden úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců nahrazující jednotlivé tresty, které mu byly dříve uloženy samostatně jednak výše citovaným rozsudkem Okresního soudu Böblingen ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, dále rozsudkem Okresního soudu Böblingen ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, a rozsudkem Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 5 Ds 114 Js 105534/17 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018.
8. Následně byl F. B. rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2019, uznán vinným jednak trestným činem urážky v jednočinném souběhu s trestným činem vyhrožování (bod 1. rozsudku), dále trestným činem urážky ve čtyřech případech v jednočinném souběhu (bod 2. rozsudku), trestným činem nebezpečného ublížení na těle (bod 3. rozsudku), trestným činem urážky (bod 4. rozsudku), trestným činem vyhrožování v jednočinném souběhu s trestným činem úmyslného ublížení na těle (bod 5. rozsudku), trestným činem nedovoleného držení omamných prostředků (bod 6. rozsudku) a trestným činem urážky v jednočinném souběhu s trestným činem úmyslného ublížení na těle (bod 7. rozsudku) podle §185, §194, §223 odst. 1, §224 odst. 1 č. 2 a č. 4, §230, §241 odst. 1, §52, §53 německého trestního zákoníku a podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 č. 1, §29 odst. 1 č. 3 německého zákona o nakládání s omamnými látkami, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
9. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Böblingen ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, se F. B. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 24. 6. 2018 kolem 01:30 hodin byl odsouzený zraněn při fyzické potyčce na diskotéce „P.“ v ulici XY v obci XY, pročež bylo přivoláno vozidlo DRK (Německý červený kříž). Protože se odsouzený choval agresivně, musel být v rámci následující jízdy vozidlem záchranné služby z diskotéky „P.“ na kliniku v XY, A.-G.-XY, XY, doprovázen příslušníky policie R. a K. Odsouzený při této cestě vyhrožoval R. několikrát tím, že jeho a jeho rodinu zabije. Odsouzený kromě toho urážel R. slovy: „čurák“, „sráč“, „nacista“ a „zasraný bulík“, aby vyjádřil své opovržení.
2) po příjezdu do nemocnice na urgentní příjem v 02:10 hodin tam odsouzený urážel příslušníky policie R. a K., jakož i tam rovněž nasazené příslušníky B. a Z. slovy: „špinavé svině“ a „čuráci!“, aby vyjádřil své opovržení.
3) dne 4. 8. 2018 ve 21:25 hodin se odsouzený se dvěma dalšími neznámými pachateli vydal do pokoje poškozeného B. T. G. v zařízení pro ubytování bezdomovců na adrese XY. Ve vědomé a chtěné součinnosti postupovali odsouzený a jeho spolupachatelé tak, že nejprve násilím rozkopli dveře do pokoje a poté podle společného plánu tloukli poškozeného, když přitom používali i pánev na smažení, kterou tloukli poškozeného do hlavy. V důsledku úderů poškozený utrpěl jednu 2-3 cm velkou tržnou ránu v oblasti hlavy, jakož i značné bolesti, přičemž odsouzený a jeho neznámí spolupachatelé tato zranění přinejmenším předpokládali a byli s nimi srozuměni.
4) dne 13. 8. 2018 v 18:52 hodin vystoupil odsouzený na zastávce v ulici XY z autobusu, nicméně ještě předtím, než vystoupil, urážel pasažéra autobusu, K. I. M. s tmavou pletí tak, že mu ukázal vztyčený prostředníček a tituloval ho jako „zasraného černocha“, aby vyjádřil své opovržení.
5) K. I. M. nedokázal událost pochopit a poté učinil vůči odsouzenému opovržlivé gesto, což si odsouzený nenechal líbit, běžel za autobusem až na další zastávku na adrese XY. Když tam přiběhl, došlo k opětovné potyčce s poškozeným M., přičemž mu odsouzený v angličtině vyhrožoval slovy: „I will kill you!“ Poté se přítelkyně poškozeného M. – K. S. K. – pokusila zavolat policii a vyndala mobilní telefon, čemuž chtěl však odsouzený zabránit, pročež popadl poškozenou K. za rameno a vytrhl jí mobilní telefon, aby zabránil telefonátu na policii, přitom jí navíc vytrhl několik vlasů. V důsledku jeho chování poškozená K. utrpěla distorzi ramene na pravé straně, distorzi zápěstí, jakož i pohmoždění hrudníku, tedy zranění, která odsouzený přinejmenším předpokládal a byl s nimi srozuměn.
6) dne 16. 8. 2018 v 15:55 hodin měl odsouzený v oblasti náměstí XY u sebe vědomě a záměrně celkem 5 gramů marihuany a 0,75 gramů amfetaminu netto, ačkoli věděl, že nedisponuje povolením nezbytným pro nakládání s omamnými prostředky.
7) dne 8. 7. 2018 ve 23:37 hodin se odsouzený nacházel v restaurantu, kde se podává döner, „Sindelfinger Tor“, Untere Vorstadt 3, Sindelfingen. Zde nejprve močil na toaletě na zem a poté odešel zadním východem, načež jej majitel restaurace K. Y. zavolal zpět a domlouval mu. Na to jej odsouzený urážel slovy: „Zasraní Turci“, „Odprejskni, ty kreténe“, aby vyjádřil svoje opovržení. V návaznosti na to odsouzený zranil poškozeného A. D. tak, že ho uhodil pěstí do nosu, v důsledku čehož tento utrpěl, jak odsouzený přinejmenším předpokládal a s čímž byl srozuměn, frakturu nosní kůstky a značné bolesti.
10. Dne 14. 6. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení F. B. jednak rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, ve spojení s usnesením Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, které nabylo právní moci dne 6. 4. 2019, a dále rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona, a to ohledně obou výše uvedených odsouzení německými soudy, toliko částečně.
12. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
13. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený F. B. je občanem České republiky, který byl opakovaně odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
14. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
15. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného F. B. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna jednak v případě skutků, ve kterých jsou rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, spatřovány tři přečiny urážky podle §185, §194, §52 a §53 německého trestního zákoníku (body 1., 4. a 5. rozsudku), jakož i v případě skutků, ve kterých jsou rozsudkem Okresního soudu Böblingen, Spolková republika Německo, ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2019, spatřovány trestné činy urážky podle §185 a §194 německého trestního zákoníku (body 2. a 4. rozsudku).
16. Skutky popsané jednak pod body 1., 4. a 5. citovaného rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, a jednak pod body 2. a 4. rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, spočívající v tom, že odsouzený ve dnech 26. 11. 2016, 24. 6. 2018 a 13. 8. 2018 slovně napadal na různých veřejně přístupných místech různé osoby vulgárními výrazy, aby jim vyjádřil své opovržení, totiž nejsou podle platné české právní úpravy trestným činem, neboť jednání odsouzeného v daném případě nedosáhlo intenzity hrubé neslušnosti či výtržnosti ve smyslu §358 odst. 1 českého trestního zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky, když by bylo namístě dovodit eventuální odpovědnost odsouzeného toliko za přestupek ve smyslu §7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
17. Rovněž skutek popsaný pod bodem 6. rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, spočívající v tom, že se odsouzený měl dne 16. 8. 2018 u sebe 5 gramů marihuany a 0,75 gramů pervitinu, aniž by disponoval potřebným povolením k držení těchto látek, není podle české právní úpravy trestným činem. Tento skutek by totiž odpovídal trestnému činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 českého trestního zákoníku pouze za předpokladu, že by odsouzený pro vlastní potřebu přechovával marihuanu či pervitin v množství větším než malém. Tomuto množství přitom odpovídá 10 g sušiny marihuany, resp. 1 gram účinné látky delta-9-THC, či 1,5 gramu pervitinu, resp. 0,5 gramu účinné látky metamfetaminu. Jelikož však bylo u odsouzeného zajištěno toliko 5 gramů sušiny marihuany a 0,75 gramů pervitinu, nenaplnil tento skutek zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky.
18. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně obou výše citovaných cizozemských odsouzení ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1., 4. a 5. rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, jakož i ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 2., 4. a 6. rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, a těmto skutkům odpovídajícím trestům, zamítl.
19. Naopak jde-li o skutky popsané pod body 2., 3., 6., 7., 8., které Okresní soud Böblingen, v rámci svého rozsudku ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, právně kvalifikoval jako dva přečiny krádeže věcí nepatrné hodnoty podle §242 odst. 1, §248a, §53 německého trestního zákoníku (body 2. a 3.), přečin krádeže podle §242 německého trestního zákoníku (bod 6.), přečin poškození věci podle §303, §303c německého trestního zákoníku (bod 7.) a přečin napomáhání k těžké krádeži podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2, §27 německého trestního zákoníku (bod 8.), lze konstatovat, že se odsouzení týká skutků, které jednoznačně vykazují znaky trestného činu rovněž podle právního řádu České republiky, konkrétně dvou samostatných pokračujících přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), dílem též podle písm. b) tr. zákoníku (body 2. a 8. a dále 3. a 6.) a přečinu poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku (bod 7.). Ze skutkových zjištění Okresní soud Böblingen je totiž zřejmé, že si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, zčásti daný čin spáchal vloupáním a tímto činem způsobil škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč] a v případě jednání popsaného pod bodem 7. poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
20. Rovněž skutky popsané pod body 1., 3., 5., 7. které Okresní soud Böblingen v rámci svého rozsudku ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, právně kvalifikoval jako trestný čin urážky v jednočinném souběhu s trestným činem vyhrožování (bod 1.), trestný čin nebezpečného ublížení na těle (bod 3.), trestný čin vyhrožování v jednočinném souběhu s trestným činem úmyslného ublížení na těle (bod 5.) a trestný čin urážky v jednočinném souběhu s trestným činem úmyslného ublížení na těle (bod 7.), se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, dílem v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. a 5.), zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (bod 3.) a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku (bod 7.). Ze skutkových zjištění Okresní soud Böblingen je totiž zřejmé, že odsouzený jednak více dílčími útoky, jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož I předmětem útoku, jinému vyhrožoval usmrcením (body 1. a 5.), současně jinému úmyslně ublížil na zdraví (body 5. a 7.) a konečně se společným jednáním s dalšími osobami pokusil jinému úmyslně způsobit těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku za současného neoprávněného vniknutím do obydlí jiného, a to za užití násilí při překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí. I v těchto případech tak byly splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
21. Taktéž v případě jednání, jimiž byl F. B. pravomocně uznán vinným jednak rozsudkem Okresního soudu Böblingen ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, a dále rozsudkem Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 5 Ds 114 Js 105534/17 3024 VRs, se daná odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané v rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 24. 1. 2018), resp. přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané v rozsudku Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt ze dne 20. 2. 2018), neboť se na místě veřejnosti přístupném a veřejně (tj. v prostředku veřejné hromadné dopravy za účasti deseti cestujících osob) dopustil výtržnosti tím, že napadl jiného a současně úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, když se dopustil nebezpečného jednání v podobě fyzického napadení řidiče autobusu hromadné dopravy během jízdy městem rychlostí 30 km/hod. (jednání popsané v rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 24. 1. 2018), resp. jinému úmyslně ublížil na zdraví (jednání popsané v rozsudku Okresního soudu Stuttgart – Bad Cannstatt ze dne 20. 2. 2018). I v tomto případě tak byly splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
22. V posuzované věci jsou však ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený F. B. se v rozmezí let 2016 až 2018 opakovaně a ve větší míře dopouštěl rozličné, v převážné většině případů násilné či majetkově motivované trestné činnosti, když svým jednáním naplnil zákonné znaky více skutkových podstat úmyslných trestných činů. O společenské škodlivosti jeho jednání pak mimo jiné svědčí i trestní minulost odsouzeného, který byl na území Spolkové republiky Německo v rozmezí let 2011 a 2019 opakovaně odsouzen, a to převážně pro úmyslnou trestnou činnost násilného charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčených jednání, která jsou předmětem tohoto rozhodnutí. Závažnosti jednání odsouzeného přitom odpovídají I výsledné nepodmíněné tresty odnětí svobody.
23. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodech I. a III. výrokové části tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na pět z celkových osmi trestných činů F. B., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Böblingen dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, resp. na čtyři z celkových sedmi trestných činů, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Böblingen ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody, a to v případě rozsudku Okresního soudu Böblingen dne 26. 3. 2018, sp. zn. 12 Ds 104 Js 120031/16 3024 VRs, ve spojení s usnesením Okresního soudu Böblingen ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 9 Ds 70 Js 87096/17 3024 VRs, z původního úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců na konečný jeden rok a sedm měsíců, a v případě rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 17 Ds 104 Js 77060/18 3024 VRs, z původního úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců na konečný jeden rok, které tak svým druhem I výměrou zcela odpovídají závažnosti jednání odsouzeného popsaným jednak pod body 2., 3., 6., 7., 8. shora citovaného rozsudku Okresního soudu Böblingen dne 26. 3. 2018, a jednak pod body 1., 3., 5., 7. shora citovaného rozsudku Okresního soudu Böblingen ze dne 7. 2. 2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu