ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.17.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 17/2022-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 1. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. V. , nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Soudu pro Severní Holandsko, Nizozemské království, ze dne 21. 3. 2019, sp zn. 15/242392-18, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu pro Severní Holandsko, Nizozemské království, ze dne 21. 3. 2019, sp zn. 15/242392-18, který nabyl právní moci 5. 4. 2019, byl D. V. uznán vinným trestným činem vydírání, podle čl. 36f a 317 trestního zákoníku nizozemského království, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený D. V. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
28. 11. 2018 v XY, obci XY, donutil za použití pohrůžky násilí zaměstnankyni čerpací stanice A. T., na adrese XY k vydání finančního obnosu (tržby) ve výši 1195 euro, tím způsobem, že ozbrojen nožem a banánem, který měl svým tvarem připomínat zbraň, vešel do prostoru pro obsluhu výše uvedené čerpací stanice a její zaměstnankyni C. M. E. d. H. ukázal lístek s textem „Dej mi peníze, mám pistoli“, aby otevřela pokladnu a vydala mu peníze, což učinila. Poté odsouzený uprchl, krátce na to byl však zadržen a nalezeny u něj jak odcizené peníze, tak i nůž a banán.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. V. se ze zištných důvodů dopustil zavrženíhodného jednání, kterým se chtěl na cizím majetku obohatit. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti, je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková