ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.172.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 172/2022-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. 6. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. H., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Berlíně, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 245 Js 862/16 536 KLs 8/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Berlíně, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 245 Js 862/16 536 KLs 8/17, který nabyl právní moci 16. 4. 2018, byl J. H. uznán vinným trestným činem profesionálním způsobem za účelem výdělku a organizovanou skupinou spáchaného pašeráctví ve 394 (tři sta devadesáti čtyřech) případech, z toho ve 111 (jedno sto jedenácti) případech v jednočinném souběhu s profesionálním způsobem za účelem výdělku a organizovanou skupinou spáchaného padělání listin a trestného činu profesionálním způsobem za účelem výdělku a organizovanou skupinou spáchaného padělání listin v 677 (šesti stech sedmdesáti sedmi) případech podle §267 odst. 1, odst. 3 bod 1,2, 3, odst. 4, §73, §73c, §73d, §53, §52, §25 odst. 1, odst. 2, §370 odst. 1 bod 1, odst. 3 věta 1, věta 2 bod 1, 4, 5, odst. 6, §373 odst. 1, odst. 2 bod 3 daňového řádu SRN, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený J. H., v úmyslu si trestnou činností zajišťovat nikoli jen přechodný a nikoli jen nepodstatný zdroj příjmů, se jako člen podílel na činnosti mezinárodní organizované skupiny pachatelů, která v období od února 2007 do března 2009 krátila prostřednictvím podfakturování (podhodnocování) obchodních faktur předložených k proclení a prostřednictvím početných padělání listin odvody v řádu miliónů, vícenásobně v jednočinném souběhu s paděláním listin celkem přibližně v počtu 3.200 dodávek v kontejnerech, převážně se týkajících textilií, tkanin a obuvi.
Již na podzim 2004 obchodníkům s textilem se sídlem v Čechách nabízel J. H. své služby, které spočívaly v tom, že pro ně nechá u českého celního úřadu v XY proclít jejich zboží (především textil a obuv) objednané na území Asie (především v Číně a ve Vietnamu) s uvedením podhodnocených fakturovaných cen (a tedy s co možná nejnižším zatížením odvody). Jako jeho partner v tomto ilegálním systému zaměřeném na krácení daní fungoval již na počátku „český Vietnamec“ jménem D. P. Q., který v oblasti tržiště S. v XY, získával nové zákazníky a vytvořil kontakt s další osobou vietnamské národnosti jménem „K.“, který byl schopný zhotovit falešná vietnamská osvědčení o původu. Jeho služeb využíval H. i D. P. Q., pokud se vyplatilo vytvořit pro zboží z (především) Číny, které podléhalo dovoznímu kontingentu, jiný původ (totiž Vietnam).
Zboží bylo objednáno vždy obchodníky usazenými v Evropě (většinou v Polsku a v Čechách) a v Asii (ve velké převaze případů v Číně) a přepraveno v kontejnerech námořní cestou do Německa do tehdejšího svobodného přístavu XY. Dále mělo být převedeno s co možná nejnižším zatížením odvody do celního řízení „propuštění do (z hlediska celních a daňových předpisů) volného oběhu“ a poté přepraveno pozemní cestou k objednatelům. Za tímto účelem byly kontejnery po provedeném propuštění v přístavu v XY přihlášeny v režimu vnějšího tranzitu Unie (dále režim T1) k zamýšlenému proclení u vnitrozemského celního úřadu XY a XY. Tam bylo realizováno vždy předložení zboží celnímu úřadu a proclení zboží při současném (vždy schváleném) podání jako dodávka uvnitř Společenství osvobozená od daně (z přidané hodnoty placené při dovozu) k následnému propuštění do volného oběhu. Krácení odvodů skupinou pachatelů se přitom týkalo platby cla (celní sazba třetí země, která je předmětem řízení, ve výši mezi 7 % a 16,9 %), přičemž bylo u určitých druhů zboží (obzvláště v oblasti tkanin) nutno zaplatit ještě antidumpingové clo (až do 74,8 %) i daně z přidané hodnoty placené při dovozu (EUSt) ve výši 19 %.
Významného snížení zatížení odvody dosahovala skupina tím, že u celních prohlášení nepředkládala originální faktury, nýbrž jimi zhotovené falešné faktury s fingovanými smluvními stranami a signifikantně podhodnocenými fakturovanými částkami. Dále byl v rámci celních prohlášení použit velký počet zfalšovaných vietnamských certifikátů o původu, z nichž skupina zfalšovala celkem více než 1 000 exemplářů, aby obešla kontingentování podle celních předpisů (ohledně zboží z Číny). Díky extrémnímu podhodnocování se skupině podařilo minimalizovat platby za clo a antidumpingové clo. Daň z přidané hodnoty placená při dovozu (EUSt) nebyla vůbec uhrazena, protože (v rozporu se skutečností) byla simulována řádná tranzitní dodávka, podle čehož zboží neprodleně po vstupu na území Spolkové republiky Německo jako dodávka v rámci Společenství (do Polska a do Čech) zdejší výsostné území opět opustí; v takovém řízení není daň z přidané hodnoty placená při dovozu (na žádost) vybírána, což se skupině podařilo díky nepravdivým údajům o údajných příjemcích a díky používání falešných faktur.
Celní prohlášení byla realizována u celního úřadu XY prostřednictvím servisní společnosti L., u celního úřadu XY prostřednictvím servisní společnosti P., kdy obě v tomto rozsahu byly samy činné za účelem krácení odvodů a kdy neprovozovaly žádné zákonné obchodování. U celních prohlášení v XY byly vždy předkládány značně podhodnocené obchodní faktury fingovaných smluvních stran, v případě zákazů dovozu/kontingentování z Číny byl dále předstírán údajný původ zboží z Vietnamu, a to pomocí zfalšovaných vietnamských certifikátů o původu. Dále byl v rámci údajných dodávek v rámci Společenství prostřednictvím (vždy obsahově nepravdivých) smluv, faktur a potvrzení předstírán další prodej do Polska, popř. do Čech, cestou zdánlivě řádných obchodních modelů dropshipping. Četné dodávky v kontejnerech přitom koordinovali skuteční „objednatelé“ činní jako osoby v pozadí a G. R. jako iniciátor systému (obzvláště v Polsku a v Čechách), přičemž zboží bylo nakonec (po provedeném odbavení dle celních předpisů) vždy předáno dále „oprávněným osobám“, které zboží předtím objednaly v Asii, a které je prodaly na trhu se ziskem.
J. H., který fungoval jako vůdčí odpovědná osoba skupiny v Čechách, zapojil do systému zaměřenému na krácení daní svou přítelkyni K., která organizovala uvolnění kontejnerů a jejich přepravu k celním úřadům, popř. dále k objednatelům a byla jednatelkou nově založené pražské společnosti „H.“, která od té doby fungovala jako česká organizační jednotka pro fungování skupiny. K. byla H. a D. P. Q. informována o všech podrobnostech jejich ilegální činnosti včetně používání zfalšovaných vietnamských osvědčení o původu. Dohodli se, že v budoucnu budou společně páchat z jejich strany jako službu organizované a prováděné krácení odvodů proclením k podhodnoceným cenám zboží v ještě neurčitém počtu případů, popř. při předložení zfalšovaných osvědčení o původu. Odsouzený M. fungoval v daném případě jako hlavní objednavatel (obchodník s textilem) v Polsku.
V blíže nezjištěné době před červnem 2007 se H. kontaktoval se zvlášť stíhaným (v Polsku usídleným) R., který společně s odsouzeným L. provozoval servisní společnost stejného druhu, která především kontejnery se zbožím (rovněž především s textilem a s obuví), které bylo objednáno především polskými obchodníky v Asii, přihlašovala od února 2007 jako celní přiznání L. prostřednictvím celního úřadu XY s podhodnocenými hodnotami zboží jako dodávku v rámci Společenství k propuštění do volného oběhu. Skupina kolem R. a L. sestávala mimo jiné ze dvou dalších Poláků Z. a K. K., kteří prostřednictvím své přepravní společnosti přepravili velký počet kontejnerů z přístavu v XY k objednavatelům. K.K. zhotovoval papírově falešné fakturace, podle nichž polský podnik T. ovládaný R. vystupoval vždy jako prodejce L. Protože celní úřad XY dosud nereklamoval podhodnocené hodnoty zboží uváděné v celních přiznáních L., dohodli se H. a zvlášť stíhaný R., že budou spolupracovat tak, že na jedné straně bude možné zboží určené pro české objednatele v budoucnu přihlašovat také prostřednictvím L. u celního úřadu XY. Na druhé straně převzala česká skupina pro velký počet kontejnerů, které byly určeny pro polské objednavatele, část organizace (např. iniciování propuštění kontejnerů, požadování používání režimu T1, pověřování přepravních společností), starala se o kontingentované zboží pro zhotovení zfalšovaného vietnamského osvědčení o původu nebo spolupracovala při zastírání setrvání zboží, a to tak, že jako falešný nabyvatel zboží poskytla k dispozici jí ovládanou českou společnost G. P. a K. E. (jako domnělí smluvní partneři L., popř. P. a koneční nabyvatelé zboží v celních přiznáních), jejichž jménem potvrzovali příjem zboží v rozporu se skutečností.
Přesný průběh u každé dodávky probíhal tak, že pokud byli skuteční nabyvatelé zboží usídleni v Čechách, obdržela K. od spolupracovníka D. P. Q. - Vietnamce jménem „K.“, po dohodě s H. desky s originálem Bill of Lading, se seznamem obsahu kontejneru (druh zboží, číselný kód, počet kusů, hmotnost), s originálem osvědčení o původu a často i s asijskou originální fakturou. V ostatním probíhalo předání potřebných podkladů prostřednictvím R. Pokud se u prokázání původu jednalo o vietnamský certifikát o původu, věděl H. na základě dohody s „K.“, s D. P. Q. a s K., že jde o padělek, který zhotovil „K.“ za účelem předložení u celních úřadů v XY. Pokud mělo být proclení provedeno prostřednictvím celních úřadů v XY, K. zaslala údaje o obsahu kontejneru e-mailem K. K. v Polsku, aby mohl zhotovit zfalšovanou fakturu nezbytnou pro předložení u celního úřadu při použití podhodnocených fakturovaných hodnot.
Pro velký počet dodávek bylo nezbytné předložení certifikátu o původu v originálu. Přitom byly zhotoveny ve stanovených případech zfalšované vietnamské certifikáty o původu, aby byly jako domnělé originály za účelem podvodu předloženy u berlínských celních úřadů. Do padělání nebyl H. sám aktivně zapojen; věděl však o nutnosti takového postupu a o okolnosti, že tyto listiny nepocházely od zhotovitele, který je na nich uveden, nýbrž že byly padělány. Taktéž věděl, že L., popř. W. (nebo také P.) při provádění společného plánu činů uplatňovali v rámci celních přiznání vždy dodávku v rámci Společenství s osvobozením od daně z přidané hodnoty placené při dovozu a že k tomuto uváděli falešné nabyvatele – předmětem řízení jsou české společnosti K. E.. a G., ačkoli se u nich nejednalo o skutečné nabyvatele zboží. Bylo mu také známo, že všechny kontejnery – ve zjištěném rozsahu – byly určeny pro „muže v pozadí“ (skutečné objednavatele zboží), s nimiž udržoval kontakt (společně s D. P. Q.), a kteří měli dosáhnout prospěchu díky uspořeným odvodům. Aby bylo možné vzbuzovat dojem, že zboží bylo doručeno údajnému nabyvateli, vlastnila společnost H., razítka společnosti K. E. a společnosti G.p., kterými bylo možné na nákladních listech CMR potvrzovat údajné obdržení zboží u falešných nabyvatelů, o čemž H. věděl. Stejně tak mu bylo známo, že v důsledku provedených manipulací, na kterých se podílel při dělbě práce pro každou jednotlivou dodávku, bylo u každé dodávky neprávem provedeno osvobození od daně z přidané hodnoty placené při dovozu a že cla byla navíc stanovena ve výrazně nízké hodnotě. Toto odpovídalo jeho záměru, aby bylo skutečným příjemcům zboží umožněno co možná nejnižší zatížení odvody u jejich zboží, a aby bylo možné udržet v chodu jím vytvořenou servisní společnost.
Tímto způsobem v XY, v součinnosti s dalšími účastníky – obzvláště s D.P. Q., s K., s R., jakož i s L. prováděl ve zvlášť velkém počtu případů podhodnocený dovoz kontejnerů do z hlediska celních a daňových předpisů volného oběhu, mnohokrát ve spojení s předložením zfalšovaného certifikátu, čímž se v mnoha případech dopustil jednání týkajícího se krácení daně a padělání listin.
Kromě toho se v rámci dělby práce podílel na 677 dovozech prostřednictvím celního úřadu XY, u nichž byl v rámci celního přiznání s jeho vědomím a se souhlasem předloženo vždy minimálně jedno zfalšované vietnamské osvědčení o původu. Dovozy u celního úřadu XY tak odsouzený způsobil celkem škodu týkající se odvodů ve výši 5.615.555,63 euro, jakož i dovozy u celního úřadu XY další škodu na odvodech ve výši 1.729.325,28 euro na úkor německé státní pokladny, celkem tedy 7.344. 880,91 euro.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká jednání, které vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. H. se pro svůj prospěch dopustil závažné majetkové trestné činnosti, jejíž společenská škodlivost je zvyšována zejména tím, že tuto spáchal jako člen organizované skupiny působící ve více státech, po dlouhou dobu mnoha protiprávními útoky, jakož i sofistikovaným způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu