ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.18.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 18/2022-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 1. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky G. O. , nar. XY v XY, okres Kladno, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 021 Hv 22/2018w, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 021 Hv 22/2018w, který nabyl právní moci 14. 9. 2018, byl G. O. uznán vinným přečinem krádeže vloupáním, podle §127, §129 odst. 1 bod 1 rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený G. O. se zvlášť stíhaným P. P. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
dne 21. 7. 2018 v XY odcizili ke škodě A. L. R. (P. A.) kufřík s nářadím v hodnotě 150 euro poté, co vypáčili dveře od prostoru skladu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že G. O. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku).
Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ze skutkových zjištění Zemského soudu v Linci vyplývá, že odsouzený G. O. svým jednáním naplnil zákonné znaky ustanovení §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když čin spáchal vloupáním. S ohledem na odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 11. 2014, sp. zn. 1 T 54/2014 (viz bod 29/ opisu z evidence Rejstříku trestů), kdy tímto rozsudkem pro trestný čin krádeže uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců vykonal dne 11. 9. 2016, je dále zřejmé, že v úvahu přichází kvalifikace jeho činu též podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený G. O. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že tuto páchal s další osobou i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl v České republice již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti opakovaně odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení G. O. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu