ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.181.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 181/2022-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B. M. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 93 Hv 10/19z, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 93 Hv 10/19z, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2019, byl M. B. M. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak (pod bodem I.) trestným činem výdělečné krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 č. 5, §129 odst. 1 č. 1, §130 odst. 2 druhý případ rakouského trestního zákoníku (StGB) a dále (pod bodem II.) trestným činem těžkého útisku podle §105 odst. 1, §106 odst. 1 č. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl s přihlédnutím k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2017 sp. zn. 11 T 101/2017, odsouzen k dodatečnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 (osmnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci Vídeň se M. B. M. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
I. ve XY vnikl do obchodních prostor osob oprávněných disponovat s níže uvedenými věcmi, v úmyslu se neoprávněně obohatit tím, že odcizil jejich cennosti v celkové hodnotě 13.315 eur, tj. v celkové hodnotě přesahující 5.000 eur, konkrétně:
1. dne 23. 4. 2017 poškozenému U. C. odcizil finanční hotovost ve výši 7.790 eur, McBook v hodnotě 1.400 eur, mobilní telefon zn. Iphone 5S v hodnotě 400 eur, kameru JVC v hodnotě 450 eur, a to tím způsobem, že rozbil vstupní dveře do objektu XY, cennosti vyhledal a odcizil;
2. dne 23. 4. 2017 poškozeným R. B. a M. R. odcizil mobilní telefon zn. BlackBerry a různé alkoholické nápoje v celkové hodnotě 500 eur, a to tím způsobem, že rozbil okenní tabuli v restauraci R. B. na adrese XY, a cennosti odcizil;
3. v noci z 22. 4. 2017 na 23. 4. 2017 poškozenému K. S. K. odcizil šest mobilních telefonů, Ipod, 80 eur v hotovosti, SIM karty v hodnotě 95 eur, různé příslušenství k mobilním telefonům v hodnotě 600 eur (celková hodnota cenností 1.575 eur), a to tím způsobem, že vypáčil dveře do prodejny mobilních telefonů poškozeného K. S. K. a cennosti odcizil;
4. v době od 8. 5. 2017 do 16. 5. 2017 poškozené M. T. odcizil drobné ve výši 30 eur, dvě číšnické peněženky a příruční pokladnu a notebook, jakož i různé zboží v celkové hodnotě cca 1.200 eur, a to tím způsobem, že vypáčil dveře restaurace poškozené M. T. na adrese XY, cennosti vyhledal a odcizil;
II. dne 23. 4. 2017 ve XY v návaznosti na skutek uvedený pod bodem I. 1. donutil poškozeného U. C. k upuštění od jeho dalšího pronásledování, a to tak, že když jej tento přistihl při útěku a požadoval po něm vrácení mobilního telefonu, vytáhl předmět připomínající pistoli a vyhrožoval mu zabitím.
5. Dne 1. 7. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 93 Hv 10/19z, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2019, ve vztahu k osobě M. B. M. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. B. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), c), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal vloupáním, zčásti se bezprostředně po činu pokusil uchovat si odcizenou věc násilím a svým činem způsobil větší škodu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, je přitom dána též bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen i potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 20. 4. 2017 (tedy pouhé dva dny předtím, než se na území Rakouska počal dopouštět dotčené trestné činnosti) propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 8 T 61/2015, mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Jednání odsouzeného popsané ve výrokové části rozsudku rakouského soudu pod body I. a II. by přitom bylo podle příslušných právních předpisů České republiky namístě posoudit jako jeden skutek mající povahu pokračujícího trestného činu krádeže, neboť ze skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci Vídeň je zřejmé, že pohrůžky bezprostředního násilí v podobě užití předmětu připomínajícího pistoli za současného vyhrožování poškozenému zabitím, bylo ze strany odsouzeného užito v bezprostřední souvislosti s jeho jednáním popsaným pod bodem I. 1., resp. bylo jeho součástí, neboť je zcela zjevné, že se odsouzený bezprostředně po odcizení různých movitých věcí (na útěku z místa činu) pokusil uchovat si odcizený mobilní telefon násilím. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
9. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, ježto nelze pominout vyšší četnost jednotlivých dílčích útoků, kterých se odsouzený během velmi krátkého období dopustil, jakož i celkovou výší škody, kterou svým jednáním způsobil a která několikanásobně přesahuje minimální hranici větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Současně nelze pominout, že se odsouzený dotčené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil s odstupem pouhých dvou dnů poté, co byl propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 8 T 61/2015, a to pro trestnou činnost téhož charakteru. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována rovněž jeho bohatou trestní minulostí, ježto byl na území České republiky v minulosti opakovaně soudně trestán, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tedy plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, přičemž je zcela zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
10. Ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. M. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu