ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.210.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 210/2022-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. N. , nar. XY ve XY, rozsudkem Okresního soudu Výmar, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 840 Js 3637/16-3 Ds, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Výmar, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 840 Js 3637/16-3 Ds, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2016, byl J. N. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže ve zvlášť těžkém případě v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silniční dopravě ( StVG ) a §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §52 německého trestního zákoníku ( StGB ), za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Výmar se J. N. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
dne 5. 2. 2016 ve 03:00 hod. násilně vnikl do osobního motorového vozidla tov. zn. VW Touran, registrační značka: XY, v hodnotě cca 9 000,00 EUR, poškozené A. K., které bylo odstaveno na adrese XY ve XY, a to tak, že vylomil zámek dveří u řidiče, poté se posadil do vozidla, které zkratoval, načež s osobním motorovým vozidlem odjel z XY přes spolkovou dálnici č. 4 směrem na Českou republiku, avšak v oblasti místa připojení XY jej zkontrolovala policejní hlídka, která ho poté zatkla, přičemž odsouzený řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli neměl nezbytné řidičské oprávnění, čehož si byl vědom.
3. Dne 7. 9. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Výmar, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 840 Js 3637/16-3 Ds, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2016, ve vztahu k osobě J. N. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený přisvojil cizí věc v podobě osobního motorového vozidla tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil jím větší škodu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč]. Řízení dotčeného motorového vozidla odsouzeným bezprostředně po jeho odcizení je přitom podle platné české právní úpravy namístě posoudit jako součást jednání naplňujícího zákonné znaky trestného činu krádeže, neboť se jednalo o snahu odsouzeného dokončit svůj záměr zmocnit se této cizí věci, nikoli jako samostatný skutek. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména celkovou výší škody, kterou svým jednáním způsobil a která výrazně přesahuje minimální hranici větší škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Současně nelze pominout ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl na území České republiky v minulosti opakovaně soudně trestán, a to pro různorodou trestnou činnost, byť v důsledku zahlazení odsouzení je na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. V roce 2012 se přitom jmenovaný odsouzený dopustil další trestné činnosti, a to téhož charakteru, i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Výmar, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a čtyř měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. N. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu