Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.01.2022, sp. zn. 11 Tcu 214/2021 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.214.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.214.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 214/2021-33 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 5. 1. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. H., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 2 KLs 430 Js 16533/17 jug., a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 20 Ls 690 Js 6876/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Odůvodnění: Rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 2 KLs 430 Js 16533/17 jug., který nabyl právní moci dne 24. 9. 2019, byl A. H. uznán vinným trestným činem loupežného vydírání podle §249 odst. 1, §253 odst. 1, §255, §25 odst. 2, §54, §73 c a §55, německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 9 (devíti) měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 20 Ls 690 Js 6876/17, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2018. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Chemnitz, se odsouzený A. H., společně se zvlášť stíhaným J. K., v úmyslu si trestnou činností obstarat prostředky na nákup drog, dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: ve večerních hodinách dne 29. 10. 2016 navštívili M. B. a J. W. diskotéku XY. Kolem 00:15 hodin dne 30. 10. 2016 opustili oba přátelé v podnapilém stavu diskotéku a vydali se na cestu domů do přechodného bydliště M. B. v XY. V blízkosti hlavní zastávky je oslovil odsouzený a jeho bratranec J. K., kteří jim navrhli, že si společně ještě zajdou na Döner kebab. Už v tomto okamžiku však měli v úmyslu tyto „obrat“, aby získali peníze na drogy. M. B. a J. W. s návrhem zajít si na jídlo souhlasili a šli společně s odsouzenými směrem k Döner-Drive-Inn na XY. Ještě než došli k obchodu, navrhl A. H. nebo J.K. oběma přátelům, že zná ještě lepší obchod s kebabem, a poté co M. B. a J. W. souhlasili, že půjdou s nimi, vydala se skupina společně do „XY“ v XY směrem na XY. Všichni čtyři mladíci šli v řadě vedle sebe, přičemž A. H. šel na kraji, vedle něj M. B. a vedle něj J. W. a na druhém konci J. K. Poté, co J. K. párkrát strčil do J. W., pošeptal J. W. svému příteli M. B., že mu to připadá poněkud divné. M. B. se pokusil přítele uklidnit, ale vtom mu náhle A. H. sevřel hlavu předloktím. Když to J. W. uviděl, rozběhl se pryč. Mezitím A. H. udeřil poškozeného B. minimálně jednou do obličeje a jednou do žeber, takže utrpěl bolestivé rány, přičemž J. K. jej po celou dobu držel, aby nemohl odejít. Po úderech zvedl A. H. mobil, který vypadl poškozenému z bundy a vyzval ho, aby zavolal svému kamarádovi J. W., že se má vrátit. Poškozený udělal, jak mu nařídili, ale J. W. se odmítl vrátit, protože měl velký strach a vyzval poškozeného, aby také utekl, což se mu však nepodařilo. A. H. směřoval se svým bratrancem a s poškozeným dál směrem do XY až k hřišti na XY, kde vyzval poškozeného, aby mu vydal peněženku. Z obav z dalšího napadení tak poškozený učinil, pachatelé z ní vzali hotovost v nezjištěné výši, nikoli však vyšší než 25 euro a peněženku mu vrátili. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky. Pokud jde o odsouzení rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 2 KLs 430 Js 16533/17 jug., pro skutek, v němž je spatřován trestný čin loupežného vydírání, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu loupeže spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku k §173 tr. zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 20 Ls 690 Js 6876/17, pro skutky, v nichž jsou spatřovány trestné činy společné loupeže v souběhu s úmyslným ublížením na těle a paděláním dokumentů v souběhu se společným podvodem, podle německého trestního zákona, a jenž vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů loupeže spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku k §173 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku. Trestná činnost, za niž byl A. H. tímto rozsudkem odsouzen, spočívala v podstatě v tom, že: 1. v úmyslu zajistit si prostředky na financování své drogové závislosti, se nejpozději dne 14. 2. 2017 po vzájemné dohodě s blíže nezjištěným spolupachatelem rozhodli spáchat loupež. V návaznosti na to dne 14. 2. 2017 sledoval společně s dalším spolupachatelem P. B., nar. XY až ke vchodu do domu na XY, v úmyslu odcizit jí peníze a cennosti. Svědkyně zpozorovala, že ji někdo sleduje, a proto z bezpečnostních důvodů přešla na chodník XY, aby mohla v případě nouze zazvonit u vchodu do domu. V té chvíli se odsouzený zmocnil její kabelky a tahal za ni, až se utrhlo držadlo, zatímco jeho komplic hlídal na rohu domu a jistil odsouzeného. Když svědkyně sevřela svou kabelku pevně oběma rukama a upadla na kolena, uchopil ji odsouzený za zátylek a udeřil jí hlavou o dlažbu obličejem dolů, přičemž úderem hlavy o zem utrpěla odlomení spodních hran obou předních řezáků, krvavou ránu na horním rtu a zlomeninu prstu. Přestože krvácela a pociťovala silné bolesti, odsouzený jí přesto kabelku vytrhl a vybral z ní občanský průkaz, EC kartu u XY, č. karty XY, transpondér ke zdravotnímu středisku XY, klíč k ordinaci lékaře Dr. H. a peněženku s hotovostí ve výši cca 30 euro, 2. dne 15. 2. 2017 vyplnil platební příkaz na převod 150 euro z účtu svědkyně B. u XY, a jako účet příjemce uvedl svůj vlastní účet XY, když příkaz podepsal jménem B. Poté doručil platební příkaz do pobočky spořitelny v XY. Tím, že se odsouzený podepisoval jménem B. se chtěl obohatit o uvedenou částku, neboť předstíral, že k převodu peněz tato dala pokyn. Převod byl ověřen ohledně pravosti podpisu dne 16. 2. 2017 a mohl být proveden, po zásahu poškozené se jej však podařilo stornovat. Předměty z odcizené kabelky nebyly nicméně poškozené dodnes vráceny. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený A. H. se dopustil zavrženíhodného jednání vůči bezbranné ženě, kterým se chtěl obohatit na cizím majetku a porušil též veřejný zájem na spolehlivosti a bezpečnosti platebních prostředků. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s dalším pachatelem, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. 1. 2022 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/05/2022
Spisová značka:11 Tcu 214/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.214.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:04/05/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-04-29