ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.215.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 215/2021-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. H. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 432 Ds 204 Js 4009/19, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 432 Ds 204 Js 4009/19, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019 (dále též jen “cizozemské rozhodnutí”), byl M. H. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem krádeže v šesti případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta druhá č. 2 a 3, §53 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Norimberk se M. H. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
1) dne 9. 12. 2018 v 15:05 hodin v obchodních prostorách společnosti XY, odcizil jeden parfém v hodnotě 82,95 eur, aby si zboží ponechal pro sebe, aniž by za něj zaplatil,
2) dne 10. 12. 2018 v 08:06 hodin v obchodních prostorách společnosti XY, odcizil dva parfémy v celkové hodnotě 151,40 eur, aby si zboží ponechal pro sebe, aniž by za něj zaplatil,
3) dne 13. 12. 2018 v 08:50 hodin v obchodních prostorách společnosti XY, odcizil jedny náhlavní sluchátka a dva USB sticky v celkové hodnotě 209,94 eur, aby si zboží ponechal pro sebe, aniž by za něj zaplatil,
4) dne 13. 12. 2018 v 16:00 hodin v obchodních prostorách společnosti XY, odcizil parfém v celkové hodnotě 136,97 eur, aby si zboží ponechal pro sebe, aniž by za něj zaplatil,
5) dne 29. 12. 2018 ve 13:52 hodin v obchodních prostorách společnosti XY, odcizil pět parfémů v celkové hodnotě 271,95 eur, aby si zboží ponechal pro sebe, aniž by za něj zaplatil,
6) dne 31. 12. 2018 v 7:56 hodin v obchodních prostorách společnosti XY, odcizil čtyři mobilní telefony v celkové hodnotě 1.359,96 eur, aby si zboží ponechal pro sebe, aniž by za něj zaplatil, přičemž dané telefony byly provozovatelem obchodu z důvodu ztížení jejích odcizení uloženy v uzamčené vitríně, jíž obviněný za účelem odcizení mobilních telefonů vypáčil.
3. Dne 14. 12. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 432 Ds 204 Js 4009/19, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019, ve vztahu k osobě odsouzeného M. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, zčásti daný čin spáchal vloupáním a tímto činem způsobil škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku Okresního soudu Norimberk je přitom dána rovněž bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen či potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl rozsudkem Court of Criminal Justice No. 3, Irská republika, ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. C16382042 C16379995 C16355094 C16335273, resp. rozsudkem Cloverhill District Court, Irská republika, ze dne 18. 2. 2016 sp. zn. C16441894 C16441886 C16441748 C16440102 C16396794, rozsudkem Court of Criminal Justice No. 2, Irská republika, ze dne 14. 3. 2016, sp. zn. C16438005 C1643799 C16289655 C16287792 C16191158, rozsudkem Dublin Circuit Court, Irská republika, ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. C15906087, a rozsudkem Court of Criminal Justice No. 3, Irská republika, ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. C16708198, pravomocně uznán vinným opakovaně páchanými trestnými činy krádeže podle irského trestního zákona. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost jednání odsouzeného je zvyšována nejen způsobem provedení činu, zejména četností jednotlivých dílčích útoků, jichž se během krátké doby necelého jednoho měsíce dopustil, ale též jeho bohatší trestní minulostí, neboť v rozmezí let 2017 až 2019 byl na území České republiky celkem třikrát trestně stíhán a odsouzen, a to zpravidla pro majetkovou trestnou činnost. Současně se odsouzený v období let 2012 až 2019 dopustil celkem ve dvaceti osmi případech další trestné činnosti, a to nejen majetkového charakteru, i na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Spolkové republiky Německo a Irské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Norimberk, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a tří měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. H. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu