ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.218.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 218/2022-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 10. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. ( dříve K.), nar. XY v XY, rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 852 Ls 241 Js 150243/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 852 Ls 241 Js 150243/17, který nabyl právní moci 5. 12. 2017, byl M. K. uznán vinným pokusem trestného činu těžké loupeže v jednočinném souběhu s úmyslným ublížením na těle podle §223 odst. 1, §230 odst. 1, §249 odst. 1, §250 odst. 1 bod 1a 2. alternativa, §22, §23 odst. 1 a §52 německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že
dne 24. 5. 2017 v 18.10 hod. přijel autobusem z XY do XY, přičemž jako zavazadlo vezl s sebou pouze igelitovou tašku, v níž se vedle několika kusů oblečení a jedněch novin nacházel velký kuchyňský nůž s čepelí o délce cca 17 cm. Téhož dne ve 21.30 hod. šla poškozená G. po chodníku na pravé straně ulice XY v XY, na úrovni domu číslo 30 ve směru na sever, přičemž měla na rameni zavěšenou a sevřenou pod paží tašku na laptop, v níž se nacházel laptop v hodnotě cca 600 euro, peněženka v hodnotě cca 200 euro a dva mobilní telefony v hodnotě celkem cca 500 euro. V tom se k ní zezadu přiblížil odsouzený, který oběma rukama a s velkou vehemencí začal za shora uvedenou tašku tahat, v úmyslu ji odcizil včetně obsahu. Protože poškozená tašku oproti jeho očekávání pevně držela, došlo mezi nimi k potyčce, při níž odsouzený dále násilím tahal za tašku, až poškozená upadla. I poté se jí snažil tašku vytrhnout, a protože ji ležící poškozená stále ještě pevně držela, začal ji nohou kopat do boční části podbřišku, aby se tašky mohl zmocnit. Křik poškozené uslyšel svědek G. a i za pomoci svědků H. a M. se jim podařilo odsouzeného zpacifikovat. M. K. již od počátku incidentu až do doby před útokem proti poškozené držel v ruce plastovou tašku, v níž se nacházel ostrý kuchyňský nůž s čepelí o délce 17 cm, který byl zavinutý pouze volně do svetru a byl připraven na dosah ruky s rukojetí směrem nahoru. I během následující potyčky se taška nacházela buď ještě v jeho ruce, nebo na zemi ve vzdálenosti cca 1 metru. Kopnutím, jakož i potyčkou a tažením za tašku utrpěla poškozená lehké odřeniny na hřbetu pravé ruky, zarudnutí kůže na levém předloktí, hematom a bolesti v pravém podbřišku trvající po dobu cca 2 týdnů .
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku
trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se ze zištných důvodů dopustil zavrženíhodného jednání, kterým se chtěl na cizím majetku obohatit. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu