ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.248.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 248/2022-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 14. 12. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. S., nar. XY v XY, okres Cheb, rozsudkem Trestního soudu v Toulonu, Francouzská republika, ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. F2192/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu v Toulonu, Francouzská republika, ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. F2192/19, který nabyl právní moci 20. 10. 2019, byl M. S. uznán vinným trestnými činy přechovávání zboží pocházejícího z krádeže podle čl. 321-1 odst. 1, odst. 2, čl. 311-1 francouzského trestního zákona, a odmítnutí uposlechnutí výzvy k zastavení řidičem vozidla podle čl. L. 233-1 §1 francouzského zákona o silničním provozu, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1. dne 4. 1. 2019, ve městě XY, na území Francie, vědomě ukrýval vozidlo zn. Mercedes Benz s reg. zn. XY, o kterém věděl, že pochází z krádeže spáchané ke škodě pana M. T. S. C. T.,
2. téhož dne a taktéž ve městě XY, při řízení vozidla vědomě neuposlechl výzvy policisty či příslušníka odpovědného za zaznamenání přestupků k zastavení, přičemž daný policista byl řádně vybaven vnějšími viditelnými znaky potřebnými pro daný úkon.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. S. se dopustil jednání, kterým se chtěl na úkor cizího majetku obohatit a snažil se přitom vyhnout i policejní silniční kontrole. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu