ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.31.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 31/2022-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. J. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 21 Hv 30/18x, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 21 Hv 30/18x, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2018 (dále též jen “cizozemské rozhodnutí”), byl M. J. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným přečinem krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bod 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Linci se M. J. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
dne 21. 9. 2018 ve vědomé a chtěné součinnosti se spoluobviněným P. L. a dalším dosud neznámým spolupachatelem vzali dále uvedeným poškozeným osobám cizí movité věci vloupáním s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a sice
1) v XY poškozenému U. G. jedno horské kolo zn. Cannondale Prophet SI včetně zámku na kola v hodnotě 335,- eur násilným otevřením zámku na jízdní kolo,
2) v XY poškozené A. H. jedno horské kolo zn. Merida Cross XTD v hodnotě 1.000,- eur násilným otevřením zámku na jízdní kolo,
3) v XY poškozenému H. Z. jedno jízdní kolo zn. KTM Ultra 1964 LTD 29 v hodnotě 1.283,92 eur násilným otevřením zamčených garážových vrat,
4) na neznámém místě neznámým držitelům právního panství nad věcí dvě horská kola zn. Capriolo Level 9.1 a Corelli Leone 1.1 v neznámé hodnotě.
3. Dne 24. 1. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 21 Hv 30/18x, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného M. J. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, neboť si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím větší škodu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku Zemského soudu v Linci je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 2 T 73/2010, pravomocně uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře osmi let, který vykonal dne 29. 3. 2018. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost jednání odsouzeného je zvyšována nejen způsobem provedení činu, zejména četností jednotlivých dílčích útoků, jichž se během krátké doby jednoho dne dopustil, ale též jeho bohatší trestní minulostí, neboť v rozmezí let 2003 až 2019 byl na území České republiky celkem pětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Linci, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. J. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu