ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.35.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2022-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. Č. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Mnichov, trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 844 Ls 237 Js 115145/16, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Mnichov, trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 844 Ls 237 Js 115145/16, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2017 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl T. Č. (dále též „odsouzený“) uznán vinným trestným činem vážného ublížení na zdraví podle §223, §224 odst. 1 č. 5 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Mnichov se obviněný T. Č. shora uvedené násilné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
brzy večer dne 28. 1. 2016 se odsouzený a pozdější poškozený F. setkali v pobočce McDonald´s v ulici XY a z neznámých důvodů se dostali do sporu, avšak poté, co poškozený F. pravděpodobně fyzicky napadl odsouzeného, se oba opět rozešli. Poškozený se poté vydal do zadního dvora nemovitosti v XY, který v této době využíval jako místo ke spaní, a uložil se ke spánku. Ve 23:20 hodin do této oblasti rovněž náhodou přišel odsouzený, který zde spatřil poškozeného spícího na břiše, načež spontánně pojal úmysl se poškozenému revanšovat s ohledem na jejich předešlý fyzický střet. Bez ospravedlňujícího nebo omluvitelného důvodu odsouzený uchopil hlavu poškozeného ležícího na zemi a tloukl jí buď o zem, nebo proti sloupu nacházejícímu se vedle spícího poškozeného. Odsouzený přitom přinejmenším vědomě počítal s tím, že jeho postup může vyvolat značné a i život ohrožující zranění, přičemž poškozený utrpěl, kterak odsouzený přinejmenším předvídal a s čímž vědomě počítal, tržnou ránu na hlavě, zlomeninu spodiny očnice, jakož i laterální zlomeninu stěny očnice.
3. Dne 25. 1. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Mnichov, trestní senát s přísedícími, Spolková republika Německo, ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 844 Ls 237 Js 115145/16, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2017, ve vztahu k osobě odsouzeného T. Č. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený T. Č. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho jednání bezprostředně směřovalo k opětovnému úmyslnému způsobení těžké újmy na zdraví jiné osobě. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména povahou a způsobem provedení činu, jakož i jeho bohatší trestní minulostí, ježto z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl v rozmezí let 1981 až 2019 na území České republiky celkem patnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně loupeže či těžkého ublížení na zdraví, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2010 až 2019 dopustil celkem v pěti případech další trestné činnosti, a to zpravidla majetkového charakteru, též na území Rakouské republiky a Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Mnichov, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a osmi měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. Č. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu